Akatsuki a kámen osudu-02 Kdo je v čím těle

Předem se omlouvám, vím, že tento díl je trochu zmatený, ale doufám, že ho aspoň někdo pochopí A jinak bych vám chtěla ještě vysvětlit jak budu psát jména, Pein/Tobi, tak to ve předu je jméno osoby a to druhé je tělo, ve kterém je ta duše. Doufám, že to někdo pochopí, jak jsem to myslela.

Pein s Konan, kteří nebyli ve svém těle, běželi chodbou Akatsuki sídla k pokojům, kde spali ostatní členové.
„Peine, myslíš, že se prohodili i ostatní?“ zeptala se žena v Kisameho těle.
„To nevím, ale Tobi s Kisamem budou zřejmě v našich tělech,“ odpověděl a otevřel první dveře, kde měl pokoj Deidara.

„Deidaro?“ otázal se opatrně Pein/Tobi.
„Ku*va Tobi, to nevidíš mezi mnou a tou blondýnou rozdíl?“ zuřil někdo v Deidarově těle.
„Já sem Pein, tak si na mě neotvírej hu*u. Tak mi laskavě řekni, kdo jsi?” zklidnil ho Pein/Tobi.
„To že jsi v Tobiho těle nemění nic na tom, že bys mě mohl poznat,“ kroutil dotyčný hlavou.
„Tak se koukni do zrcadla!“ zakřičela Konan/Kisame. Deidara se zvedl z postele a došel k zrcadlu, ale v tu chvíli omdlel.
„Peine, co budeme dělat?“ otázala se Konan/Kisame.
„Probereme ho,“ usmál se Pein/Tobi a dal Deidarovi facku.
„Co to ku*va děláš!?“ začal zuřit někdo v Deidarově těle a Pein začínal tušit s kým se to Deidara prohodil.
„Hidane, to ty jsi v Deidarově těle?“ otázal se Pein/Tobi.
„Jo. To vám to ale trvalo, ale počkat, když jsem já v Deidarově těle, tak on bude v mém?“ ptal se zmateně Hidan/Deidara.
„Nejspíš jo,“ odpověděla Konan/Kisame.
„Takže to nevíte jistě? A ještě jedna věc. Kdo je v Kisameho těle?“ ukázal Hidan/Deidara zmateně na Kisameho.
„To je Konan, ale to je jedno. Teď musíme najít zbylé členy a zjistit kdo se s kým prohodil,“ zavelel Pein/Tobi a chtěl opustit místnost, když v tom ho ještě zarazil Jashinista.
„Já ti na nějaký obíhaní sídla se*u, není jednodušší spustit alarm pro nouzovou poradu?“ navrhl.
„Vidíš, to je dobrý nápad. Sejdeme se za chvíli v obýváku, já jdu zapnout alarm,“ odešel šéf z pokoje a zbytek se odebral do obýváku.

Když po půl hodině konečně dorazil poslední zmatený člen, tak Pein/Tobi spustil svůj proslov.
„Vážení, nějakým nedopatřením se naše duše ocitly v jiném těle, než by měly normálně být. Takže já budu říkat jména a až uslyšíte své jméno, tak se postavíte. Rozuměli všichni?“ vysvětlil, ale byl přerušen výkřiky typu:
„Tobi, neměl by mluvit Pein?“ anebo „Co se to tady k čertu děje?“
„Ticho!“ zakřičel Pein/Tobi a počkal, až se všichni uklidní, aby mohl pokračovat.
„Jak jsem řekl, prohodili jsme si těla. A když je to smutné tak v Tobiho těle jsem já, Pein,“ dokončil a začal číst jména.
„Takže Tobi, postav se a pojď ke mně,“ pronesl a v hloubi duše doufal, že se zvedne právě jeho tělo, ale opak byl pravdou, protože se místo toho zvedl Zetsu.
„Hai Šéfe-senpai, Tobi se hlásí. Ale proč jsem v těle Zetsu-senpai?“ zeptal se zmateně.
„To právě nikdo neví, ale zatím se postav tady vedle mě,“ dal mu povel Pein/Tobi a něco si začal psát na papír.
„Další se zvedne Zetsu,“ přečetl další jméno a čekal, kdo se zvedne tentokrát.
„Šéfe, nevíte, kam zmizela černá půlka?“ zmateně se rozhlížel Itachi, který právě vstal, když v tom se sám praštil a z úst mu zazněl mnohem temnější hlas.
„Já jsem tady s tebou!“ zakřičel Zetsu/Itachi přes celou místnost.
„Myslím, že se právě našla,“ začal se smát Pein/Tobi a rukou mu naznačil, že má jít vedle Tobiho a zapsal si něco dalšího.
„Šéfe, proč se prostě každý nepředstaví?“ navrhl Hidan/Deidara. Pein ho chtěl umlčet vražedným pohledem, ale bohužel si neuvědomil, že nemá rinnegan a místo toho má na hlavě oranžovou masku. Takže u všech vyvolal záchvat smíchu.
„Co to mělo být?“ ptal se Hidan/Deidara, který ležel smíchy na zemi.
„To neřeš! Prostě si sedni a mlč! Já to budu řešit po svém!“ křičel hystericky šéf.
„Když jste se uklidnili, tak budeme pokračovat. Itachi, pojď si stoupnout vedle Zetsua,“ vyzval ho, a byl zvědav, kdo se zvedne tentokrát, ale když to uviděl, tak to s ním málem švihlo.
„To si děláte srandu?“ ptal se sám sebe.
„Šéfe, co se stalo?“ otázal se Itachi, který byl v Peinově těle.
„Proč musíš být zrovna ty v mém těle? No, i když to mohlo dopadnout i hůř,“ uklidňoval se a zapsal si něco dalšího na papír.
„Tak další se sem postaví Konan,“ řekl a rovnou si něco zapsal a ani nezkoumal, kdo se zvedne, protože moc dobře věděl, že chudinka Konan skončila v Kisameho těle.
„Kisame, pojď mezi nás,“ zvedl oči od poznámek a čekal, kdo se zvedne. K jeho překvapení se zvedl Hidan.
„Já chci zpátky Samehadu!“ objímal Kisame/Hidan s brekem Konan/Kisameho, která stála naprosto zmateně. Šéf si něco zapsal a pokračoval ve čtení jmen.
„Hidane, pojď si sem stoupnout a Deidara může jít rovnou taky,“ řekl dvě jména čekal kdo se kromě Hidana/Deidary zvedne. Ale dlouhou dobu se nikdo nezvedal, tak Pein/Tobi řekl Deidarovo jméno znovu. A konečně se Deidara, který byl v Sasoriho těle zvedl.
„Já chci zpátky svoje dlouhé vlasy!“ brečel.
„Tak si je třeba nech narůst,“ odvětil chladně Pein/Tobi a něco si zase napsal.
„Co si to tam pořád píšeš?“ zeptal se Hidan/Deidara.
„To tě nemusí zajímat. Tak, další sem půjde Sasori,“ odbyl ho a čekal, jestli se zvedne Kakuzu nebo Konan. K jeho hrůze se zvedl Kakuzu.
„Peine, víš jak nerad čekám a musíš mě přečíst předposledního!“ rudnul vzteky, ale přes masku, kterou nosí skrblík na obličeji, to nebylo pořádně vidět.
„No jo, tak promiň,“ zatvářil se naoko smutně a rychle si něco poznamenal.
„Tak a jako poslední nám zbyl Kakuzu, který je v těle Konan. Pojď si sem stoupnout taky,“ ukončil předčítání jmen a Kakuzu/Konan si stoupl na konec řady.
„Tady jsem sepsal seznam kdo je v jakém těle, takže ho vyvěsím sem ke dveřím, které vedou do kuchyně,“ pronesl a na zeď připevnil seznam, který vypadal takto: