Ano Ko no Inochi - kap. 21: Zásah zvenčí

POZOR! Spoiler!

Sasuke
Yū
Hinata
Ino
Shikamaru

Zatímco se Yūin smích nesl neslyšně vzduchem, Hinata se pokoušela pravidelně dýchat a odvrátit zrak od Saie. Ač marně.
To… to je nemožný. Co se stalo… Proč tak náhle? To je příliš. Co mám teď udělat?
„Hinako, prober se! Nebuď pořád tak zaražená! Musíme se odsud rychle dostat!“ pokoušel se s ní Shikamaru zatřást. Hinata však vůbec okolní dění nevnímala.
Určitě by měl… Měl by… A sakra! Náhle sebou cukla a vykuleně se napřímila v posedu.
„Potřebuje okamžitě pomoc!“ vykřikla znenadání, neodvraceje však zrak z polomrtvých těl opodál.
Shikamaru si ji přeměřil pohledem.
No jo vlastně. Ti dva možná ještě žijí… Proč jsem to zas opomenul? Proč mi to vypadlo? Co ale teď? Někde okolo nás je vraždící psychopat a může každou chvíli náhle zaútočit… Jak se dostat pryč? Shikamarův mozek začal nabírat na oprátkách.
V tu chvíli se přestala Yū smát na celé kolo a pohlédla na zadumanou dvojici. „Ach, pravda. Mám tu ještě práci.“
Poté už jen vykročila vstříc k nim s pobaveným arogantním výrazem ve tváři.
„Hej, ty!“ avšak, když už k Shikamarovi natahovala ruku, zaslechla za sebou čísi výkřik. Ježíš, co zase? Zvědavě pootočila hlavu za sebe.
Přímo před ní, i když s několika stopovým odstupem, stála Ino. Nohy se jí klepaly a byla v mírném předklonu, zatímco si držela s bolestným výrazem pravou paži. Yū se k ní otočila už čelem.
„Hm… koho voláš? Mě přece nevidíš,“ pípla Yū s otráveným výrazem i tónem hlasu. Už mě fakt nebaví, jak mě pořád někdo vyrušuje. A proč se vůbec vyrušit nechávám?!
„Tch, stejně jsi úplně vyřízená, tak si tě nechám nakonec,“ opáčila černovláska a otočila se zpět ke dvojici. Ti však už nikde nebyli.
Sakra!

„Zvládli jsme to?“ tázal se Nara, zatímco se krčil v jedné zapadlé a temné uličce.
„Dá se říct. Ino je medik, tak musíme nějak tu potvoru odlákat, aby se mohla dostat ke klukům. Ten duch teď půjde určitě po ní, protože nás nemá na dosah, takže o to víc je jeho odlákání předností,“ opáčila Hinata, která přišla před pár okamžiky k sobě.
Zachránila nás, tak ji to musím nějak oplatit… a hlavně musí zachránit i Saie se Sasukem. Kdyby předtím nezakřičela, určitě bych pořád byla jak zmrazená a neotočila se za sebe. Pak bych neviděla, že stojí ten duch přímo za námi… První, co mě ale napadlo, bylo utéct. Teď se ale musím zase dostat zpátky a říct Ino o klucích… a odlákat tu potvoru. Jak ale začít?
Hinata pečlivě se zamyšleným pohledem vykukovala z uličky, ve které byli schovaní, a rentgenovým pohledem propalovala Yūin chakrový oběh, který ji udával, že dívka stojí zaraženě na jednom místě, dokud se tedy naštvaně neotočila směrem k Ino.
„Fajn, tak teda nejdřív ty!“ vykřikla Aoyama směrem k blondýnce.
Ah, sakra… Měla bych hned vyrazit! Ukrytá Hinata nahodila odvážný výraz a rozeběhla se směrem k Yū, jež akorát vykročila naproti blondýnce. Po pár krocích se však také dala do běhu.
Když v tom cosi ucítila za svými zády. Hbitě se otočila o sto osmdesát stupňů, aby okamžitě odrazila jakýsi letící kunai. Když se však kryla před ostrým nástrojem, nestihla se už vyhnout následnému Hinatinému úderu.
Náraz byl tak tvrdý, že ji odhodil pár metrů vzduchem do dáli. Hinata toho využila, aby přispěchala ke zřízené blondýnce, která se pokoušela udržet na nohou.
„Ino… Sai a Sasuke… Musíš je zachránit!“ vychrlila na ni, jen co se k ní přiblížila. Blondýnka párkrát zmateně zamrkala.
„Co se stalo?“ tázala se.
„To je na dlouho. Musíš je prostě zachránit svými lékařskými jutsu!“ opáčila modrovláska, když se jí jala podepírat. „Musíme rychle! Je tu neviditelný nepřítel, takže je třeba utéct i jemu. Nemáme na vše prostě dost času… Pojď!“
„Do-Dobře,“ Ino souhlasila se stále zmateným výrazem ve tváři. Následně se dívky pomalými kroky vydaly vstříc k chlapcům. Hinata se do toho ještě stále se zapnutým byakuganem otáčela do všech stran.
Kde je? Zase tak daleko neodlétla… tak kam zmizela?
Když v tom po pár dalších krocích zahlédla koutkem oka mihnout se v dáli jakousi skvrnu po jejich levici.
„Už je tady… Dokážeš k nim dojít sama? Já se pokusím zabránit duchovi, aby se k tobě dostal,“ tázala se Hin.
„Snad to zvládnu… Nejsem si moc jistá, ale budu se snažit.“
„Fajn. Támhle před tebou leží. Už to není daleko a jsou hned u sebe… Buď opatrná.“
Blondýnka kývla a opouštěla pomalu svou společnici. Klopýtavým želvím krokem se vydala ke chlapcům. Hyuuga se ihned poté počala otáčet do všech stran, ač si Ino hlídala neustále alespoň koutkem oka. Po chvíli však pohledem zavadila o další tělo na zemi. S vykuleným výrazem se k němu rozeběhla.
„Naki… Naki! Naki!“ křičela za běhu se slzami v očích. V běhu se zastavila u jeho padlého těla tak, že si klekla už předem a koleny se zaryla do země, pročež se jala s chlapcem třást, zatímco se jí v očích zračila beznaděj.
„Naki. Naki-kun!“ zakřičela ještě, než jí pohled spočinul na hluboké ráně v jeho hrudi, která již dávno nekrvácela. Pochopila to a slzy se jí začaly opět řinout po tvářích, načež beznadějně sklopila hlavu k zemi.

Po chvíli ticha zaslechla dívčí výkřik, což ji uvedlo opět do reality. Zvuky byly však ještě několik sekund tlumené. Poté se začala rozhlížet, dokud nezahlédla Ino.
„Byakugan,“ řekla si spíše pro sebe, pročež s aktivovaným doujutsu pečlivě prohlížela okolí okolo blondýnky.
Není tam. Proč tedy Ino křičí? Znamení? Musím se pro teď probrat. Truchlit budu moct později. Jestli kvůli tomu, že nejsem schopná se dát dohromady, Ino zemře, tak pak bude Sai i Sasuke tuplem mrtvý. Pak bude následovat smrt Shikamara a moje… pak by přišla vniveč i smrt Nakiho a Nuzakina… Musím je pomstít a pak budu moct zahodit svůj život. Teď se ale musím dát do pořádku!
Utřela si uslzené tváře, pročež nahodila pomstychtivý výraz a stoupla si. Následně koutkem oka spatřila onen chakrový oběh, který hledala, jak se strašnou rychlostí blíží k Ino, která již seděla mezi dvěma padlými těly. Neváhala už ani sebemenší chvilku, než se vydala sprintem za Yū.

Tohle je zlý. Hodně zlý… Nevím, jestli to dokážu. Koho mám vyléčit dřív? Jestli nezačnu léčit Aie, tak nepřežije. Jestli ale začnu, bude to na dlouho, než ho vytáhnu ze smrtelného nebezpečí, a za to dobu se Suke udusí. Potřebuje okamžitě obnovit průdušnice. Jestli teda začnu léčit jednoho, ztratím toho druhého. Krom toho není jistý, že Aie zachráním… Co mám dělat? Takhle můžu ztratit oba. Sakra! Přestaň už myslet a začni činit!
Nastavila posléze ruce nad jednoho z mladíků. A jakmile se okolo jejich rukou počal formovat zelený oblak, nastavila jednu ruku nad toho druhého.
Nedokážu se rozhodnout… Takhle možná svou sílou nezachráním ani jednoho, ale já nemůžu nechat jednoho bez léčby. Jen teď prosím bože, ať je tenhle slabý tok síly aspoň trochu udrží dál od posmrtných bran… Je mi jedno, jak dlouho tady budu muset sedět a kolik síly mi to vypotřebuje, jen prosím, ať aspoň oddálím to nejhorší! To je jediná šance.
Po pár minutách přestávala Saiova ruka tolik krvácet, ale mladík se stále nepohnul a nevykazoval žádné další známky zlepšení na jeho stavu. Sasuke se však na druhou stranu rozkašlal a pokoušel se sípavě nadechnout. Yamanaka vykulila oči a nastavila nad jeho krk i pravou ruku, kterou doteď držela nad Saiem. Ještě kousíček a bude v pořádku. Musím rychle!
„Vydrž. Bude to fajn,“ promlouvala k němu, když otevřel zarudlé oči.
Ještě chvíli to trvalo, ale poté byl už schopný pravidelně dýchat.
Už zase. Už zase jsem se viděl mrtvej. Zhluboka vydechl, když se posadil a počal se rozhlížet po okolí. Ino klečela vedle něj a se slzami v očích a úsměvem na tváři jej pozorovala. Zvládla jsem to!
„No do háje!“ vyjekl po chvíli Uchiha zhrozeně, „Co se… mu stalo?!“
Ino sebou při jeho slovech škubla.
Kristova noho! Ai-tan! Pročež se zase počala naklánět nad druhým černovlasým mladíkem. Snad ho ještě stihnu zachránit. Krvácení způli přestalo, tak snad to ještě zvládnu. Prosím bože!
Sasuke mezitím stále zhrozeně zíral na Saiovu paži, kde měl ještě přednedávnem i zápěstí s dlaní.
Co se tady sakra stalo? Proč nemá ruku? Co se tu dělo, když jsem ztratil vědomí? A kam se proboha poděla Yū? Po pár okamžicích zrak z chybějící končetiny odvrátil a začal se dál rozhlížet. Po chvíli vytřeštil zrak a rychle si stoupl, hledíce kamsi do středu vesnice.
„Já… měl bych jít. Dík za záchranu. Postarej se… o Saie,“ vypadlo z něj zaskočeně, zatímco zíral stále oním směrem, načež se tamtudy i vydal, nevěnujíce Ino ani jeden pohled při promluvě. Blondýnka tomu však také nevěnovala pozornost a nadále se soustředila na léčbu Saie.
Zatímco Ino léčila ještě Sasukeho, se Hinata rozeběhla naproti Yū, aby jí zabránila dotknout se jediné jejich záchraně. Ta však měla nemalý náskok.
Nenechám tě zdrhnout!
Hinata však plná nenávisti se nehodlala vzdát a po cestě ještě sebrala několik kamenů, kterých tu díky nedávným soubojů bylo požehnaně mnoho, aniž by ztratila na rychlosti a po černovlásce je následně vymrštila vší silou. Yū se po chvíli zastavila v běhu, i když ji ani jeden z kamenů nezasáhl.
Ta je ale otravná… A otočila se směrem k ní. Poté snad už jen vyčkávala, až k ní mladá Hyuuga doběhne.
„Nejdřív se teda zbavím tebe. Pak už budu oproštěna od toho, aby mě pořád někdo vyrušoval, protože mě vidí,“ oznámila do větru. A když se k ní Hinata víc přiblížila, Yū nastavila lenivě ruce do pečetě koně.
„Suiton: Mizyuka!*“ vydechla, než pohlédla směrem k zemi, aby nechala řinout se vodu z jejích úst. Ta po chvíli zaplnila skoro celé prostranní okolo dívek. Hinata v běhu ve vodě čvachtala podrážkami.
„Fuuton: Fuyu,*“ dodala ještě černovláska k sobě, pročež začala vyfukovat ještě chladivý vítr, který po chvíli zmrazil vodu na zemi, čímž zmrazila částečně i nohy Hinatě, která se mezitím zastavila v běhu, aby se k nepříteli nepřiblížila víc, než je třeba. Poté se však už z místa pohnout nedokázala.
„Do háje!“ zaklela Hin. Yū cuknul koutek úst do výsměšného úsměvu.
Bývala bych teď k ní došla, ale nehodlám ztrácet čas, jinak mě zase něco vyruší…
Fuuton: Tentora no Kagitsume!*
Posléze po dívce vymrštila několik světle modrých zaoblených ostří, jež Hinatu drsně pořezaly po těle. Nejhlubší ránu schytala do levé paže, další ostří se jí zařízlo do nohy a třetí jí řízlo zlehka do pravého boku. Modrovláska zaklela bolestí.
Do háje! To… bolí jako čert! Kdybych se aspoň mohla pohnout! Krucinál!
„Srabe!“ vykřikla poté, co jí pořezala další dávka Yūiny techniky. Tvář křivila bolestnými grimasami, zatímco se snažila zadržet bolestné slzy. Po tváři jí stékal i pot. „Čel mi zblízka!“
„Ale… měla bys mi děkovat. Jestli se k tobě přiblížím, tak je konec hned,“ odpověděla ji výsměšně Yū, „Ale když chceš…“
Ač Hinata nic neslyšela, viděla, že se onen chakrový oběh po chvíli dal do kroku. Začala se třást. Pomalu i zavírala oči.
„Yū!“ zvolal po chvíli mužský hlas. Hinata rychle víčka zase odlepila od sebe.
„Sasuke!“ křikla nadšeně, když viděla, jak se k nim Uchiha blíží živ a zdráv.
Yū se zastavila v kroku a pootočila hlavu směrem za sebe, aby viděla na blížícího se chlapce, jinak však zůstala stát čelem k uvězněné Hinatě.
„Už zase? To si ze mě už fakt děláte pr*el, ne?! Proto jsem k tobě nechtěla jít… Vždycky, když se k někomu chci přiblížit, někdo zasáhne. Už mě to pořádně s**e!“ zavztekala si Yū.
Sasuke se zastavil pár kroků od ní, v místech, kde začínal onen led. Yū se k němu posléze začala otáčet s otráveným výrazem ve tváři.
„Fajn. Tak pojď,“ dodala otráveně. Sasuke však zůstal stát na stejném místě dál. „Nejdeš? Dobře, tak jdu já,“ opáčila po necelé minutě vyčkávání a udělala pár kroků vstříc k němu.
Zasáhne zase někdo nebo budu mít konečně pokoj? Už radši nic nechci vědět… bezcitně je pozabíjím a bude… žádný zdržování. Zamyslela se při chůzi, než se po chlapci vražedně ohnala.
Sasuke sebou v tom okamžiku instinktivně trhl a zavřel na okamžik oči, když v tom nastal jakýsi výbuch. Zvědavě zase oči otevřel, aby je pod náporem silné kouřové clony opět zavřel. Zakryl si ještě tvář rukou, pročež se odtamtud vzdálil několika skoky vzad. Zmateně poté několik minut na nečekaný rozvířený prach zíral.
Co se to ksakru zase stalo? Musím ale zůstat pořád v pohotovosti, kdyby náhodou odtamtud nečekaně vyskočila. Po pár dalších minutách vyčkávání však přiběhla namísto Yū Hinata.
„Hej… Co se děje?“ byla její první slova.
„Nemám páru. Najednou se to stalo…“ opáčil zaraženě, když v tom sebou škubnul, „A vůbec, co tu děláš? Nebylas uvězněná?“
„Byla. Jenže po té ráně, kdy se zvedla tahle clona, ta technika najednou zmizela,“ vysvětlila.
Cože? Co se to tu u všech čertů zase děje?

Posléze však hustá prašná clona začala řídnout, že už bylo možné zahlédnout alespoň siluety uvnitř ní. Sasuke vykulil oči a začal se zmírna třást. Do toho ještě cítil, jak mu v žaludku poletují motýli.
To snad ne… Už? Nejsem ještě připravený ji vidět.
V kouřové cloně se mihotala jedna silueta. Ve větru jí poletovaly dlouhé vlasy a snad plášť, zatímco v rukou svírala katanu.
„Byakugan!“ zaslechl poté vedle sebe Hinatin hlas.
„Tohle není ten duch… To je… Je to skoro nemožný, ale ty černé křídla a katana, která díky černému povlaku na černém ostří vypadá jako prokletá… Machi gai nai.** To je Kureha¹!“ popsala, co matně viděla skrz clonu svým doujutsu. V Sasukem zatrnulo.
Nečekal jsem, že je z tebe legenda… A zvlášť ne tahle… Náhle se však v myšlence zastavil, aby si připomněl cosi ze svitku, který mu zaslala ona neznámá.

…Kurumi. Sasuke se po chvíli začal mírně usmívat.

____________________
* Živel vody: Vodní podlaha
- Živel větru: Zima (jako roční období - vzhledem k technice by mělo být sice Samui, ale Fuyu se mi líbí víc)
- Živel větru: Dráp nebeského tygra
** Není pochyb.
¹ Kureha - zde uvedu i překlad - Černé křídlo... (což je i její vzor na plášti )