Ano Ko no Inochi - kap. 20: Beznaděj

Shikamaru se mezitím dostal do všeho dění v bitvě. Utržil již i pár ran, které však nebyl schopen ani zaregistrovat dokud neucítil na zraněných místech palčivou bolest.
Co mám teď dělat? Jak to mám zachytit, když to nemá žádný stín? To jsem vážně tak nepoužitelný? Jsem chlap a přitom mě musí ochraňovat ženská! Rozzuřeně dupl do země, zatímco jej Hinata kryla, aby se k němu nedostala ona zamlžená osoba, jíž svým byakuganem sotva viděla, a které zrovna Sai čelil. A to celkem úspěšně.
Akorát se proti své sestře rozeběhl, když Sasuke stanul po Shikamarově boku. Hinata stála před nimi a pečlivě pozorovala boj sourozenců, který sem tam i okomentovala, aby byl snad mladý Nara v obraze.
Sai si vzal do rukou pár shurikenů, když se blížil k dívce. Ta si v tu dobu v pokleku utírala hřbetem ruky bradu, po které ji stékal z nedávných tvrdých střetů pramínek karmínové krve právě z koutku úst. Byla dost potlučená a oblečení měla špinavé a trochu i potrhané. Avšak i přesto, že vypadala zřízeně, měla plno energie a žádné z jejích zranění ji ani v nejmenším nezpomalovalo. Jakmile se zbavila rudé tekutiny, stoupla si a s úšklebkem sáhla do pouzdra na jejím pravém stehně.
Moc pomůcek tu už nemám… A ten kunai už nemůžu tolik používat. Co teda teď? Spolehnout se na ninjutsu a taijutsu? Po chvíli ruku vytáhla a držela v ní jeden obyčejný kunai. Nebudu moc plýtvat.
Sai byl po chvíli na pár stop od ní, když v tom po dívce vymrštil ony shurikeny, které celou dobu za běhu nenápadně svíral, zatímco dál pokračoval v běhu vstříc k ní. Yū letící shurikeny odrazila pomocí kunaie, jenž si připravila, když se proti chlapci akorát rozeběhla. Avšak po pár krocích se náhle zastavila v chůzi.
Nemůžu se… hnout. Co to sakra je?!
Vykuleně se poohlédla po okolí, jelikož byla schopná trochu hýbat hlavou, aby viděla, že ji Shikamaru čapl do své techniky. Posléze věnovala ještě jeden pohled na sebe. Její šaty byly poskvrněny inkoustem.
Sakra. Díky tomuhle mě ten jelen určitě objevil. Ten bráška… nastražil inkoustový kunaie a když jsem je odrazila, pocákalo mě to! Ksakru. I když mě ten pošuk nevidí… a neví o mém stínu, tak i přesto tu jsem. Takže mě dokáže do tý svý vyjetý techniky chytit. Myslela jsem, že pro mě nebude znamenat problém, ale mýlila jsem se. Budu ho muset odstranit. Sice mě neudrží dlouho, ale i tak to bude dost otravný, když se nebudu moct chvíli hýbat…
„Dobrá práce, Shikamaru!“ chlácholila jej Hinata.
„Díky,“ poděkoval s úlevným úsměvem a svěsil ruce podél těla.
Tak se to povedlo. Kdyby ji Sai nenahodil a Hinata mi neřekla, kam mám vyslat Kagemane, nejspíš bych nebyl v téhle bitvě ničemu platný… ale takhle mám pocit, že tu nejsem tak zbytečný.
„Nevím ale, jak dlouho ji udržím. Co teda budeme teď dělat?“ tázal se poté.
„Držte se oba tady. Hinato, ty vše sleduj a pomáhej dál Shikamarovi. Já jdu pomoct zase Saiovi. Vím, že toho na tebe navalujeme víc než dost, ale potřebujeme, aby ses držela přeci jen dál. A Shikamaru, od tebe potřebujeme, abys tu taky zůstal. Hin tě bude chránit, pokud by nám třeba proklouzla a šla na vás… Ale budeme se snažit, aby se to nestalo, a vy se snažte přežít,“ prohlásil Sasuke a dal se do kroku, „Já jdu.“

Yū byla stále držena na stejném místě, zatímco Sai klečel na jednom koleni před ní se zavřenýma očima. Na cosi se soustředil s tím, že nastavil ruce do pečetě berana. Yū se po chvíli začala o pár milimetrů pohybovat.
Sakra! Cítím, že to přestává působit. To bylo rychlejší, než jsem čekal.
„Sasuke, už to… déle neudržím! Za chvíli… je volná! Pohni si!“ křikl Nara za svým kamarádem ještě. Sasuke se po něm ohlédl a, všimnuvši kapek potu na mladíkově tváři, se dal rychle do běhu, vstříc k Yū a Saiovi.
Do pr*ele! Tak rychle se toho dokázala zbavit? Jestli to takhle půjde dál, tak to nestihnu… Sai je teď přímo na ráně a nesoustředí se na nic jiného, než na… na co se to vlastně soustředí, do háje?!
Už byl jen několik metrů od dvojice, když už mžikem oka zahlédl, jak se Yū úspěšně vymanila z Shikamarovi techniky a nelítostně se po svém bratrovi ohnala. Sakra!
Katon: Goukakyuu! Řekl si v mysli, než po černovlásce vypálil ze svých úst jednu ohromnou ohnivou kouli.
Dřív než se stihla Saie čímkoliv dotknout, ucítila velké horko, přicházející z levé strany, což způsobilo, že se zaraženě ohlédla, aby útočícímu ohni stihla jentak tak uskočit.
Ježíš… takhle pořád rušit! Už mě začínají všichni pořádně srá*! Tiše zaklela, když ji ohnivá uchihovská koule míjela. Následně nahodila vraživý pohled, kterým propálila černovlasého mladíka, jenž ji právě poctil svým žárem.
Sasuke jejího úskoku využil k tomu, aby se uchýlil k Saiovi, který pořád klečel ve stejné poloze se zavřenýma očima.
Sa no tu ko ro ni Ai ri tai naa…* *zaříkávání? -_-*
„Saii, nejde to uspíšit? Nevím, jestli ji dokážu udržet dost dlouho, aniž by tě vyrušila,“ špitl Uchiha tiše, zatímco zíral na ducha dívky, který se k nim blížil pomalými a vyrovnanými kroky. Nebyla ale vůbec daleko.
„Saii…“ zazoufal ještě, než se před ním Yū zastavila. Jediné, co však po dobu několika desítek sekund dělala, bylo, že si jej pečlivě prohlížela. Sasuke však nehodlal na nic vyčkávat, pročež vytáhl svou katanu a rozhodl se dívce statečně čelit.
Yū ještě na moment zavřela oči a zhluboka se nadechla. Následně je otevřela a ihned poté, aniž by to člověk dokázal postřehnout, jej už držela pod krkem.
Uh… nemůžu… dýchat. Agrh. Sasuke sebral veškerou sílu, kterou měl a ohnal se po dívce katanou, doufaje, že ji snad odradí od toho pevného sevření.
Katana ji řízla hluboce do levého boku, ale černovláska nehlesla ani hlásku a na demolování chlapcova hrdla neubrala ani o píď, ba naopak jej tiskla ještě víc. Sasuke začal ztrácet sílu v končetinách, že byl donucen upustit svůj nástroj.
Začínám… vidět… eh, rozmazaně. Už nemám sílu…
„Kai!“ vykřikl zničehonic Sai a rychle od sebe odlepil doteď zavřená víčka. Posléze se postavil z pokleku na nohy a jedním pohybem, aniž by se pokusil zjistit situaci, zabodl svou pravou ruku do Yūina pravého boku. Černovláska vykulila oči, pročež povolila na sevření mladíkova hrdla, ale stále jej ještě s mírným tikem v ruce tiskla. Sai v tom do ní zarazil ruku až po zápěstí, což způsobilo, že Sasukeho konečně pustila. Mladík se sesunul bezvládně na zem.
Yū se krvavě rozkašlala.
„Proč?“ hlesla a koutkem oka se podívala na Saie, jenž se nacházel právě po její pravici, „Ta technika… Zabije tě to.“
„Na tom nezáleží. Musím tě nějak zastavit! Krom toho jsem dost trénoval. Mám aspoň nějakou šanci na přežití,“ opáčil a ještě víc ji probodl.
„Mizivou…“ dodala k jeho předchozí větě. Tomu však Sai už nevěnoval pozornost a znovu zatlačil. Levou rukou si držel paži té ruky, kterou měl vraženou do své sestry už skoro po loket.
„Fūton,“ Tak a teď je konec... „Chi no Fūsha!**“
Po chvíli se hlasitě rozkřičel, zatímco jej začal ovívat krutý silný vítr, jenž měl počátky evidentně v Yūině těle. Zuby nehty si držel pravou paži, aby mu snad neulítla. Když vtom se začalo Yūino tělo různě kroutit. Sbohem.
Nastal ohromný vichr, který na druhou stranu působil i jako bomba, jelikož způsobil, že se Yū rozlétla na několik kousků. Doslovně ji rozsekal.

Po pár minutách vítr ustal. Sai si klekl bezmocně na zem, zatímco byl celý prosáklý spoustou krve. Ruku si stále urputně držel, i když kus dlaně už dávno postrádal. Snažil se zhluboka dýchat. Vykašlal ještě trochu krve, než se svalil celý bledý v obličeji k zemi.

„Co… Co se děje? Co se teď stalo? Proč je Sai…?! Nic jsem přes ten vítr neviděl! Hej! Hinato?!“ panikařil Shikamaru, jenž byl o celé představení ošizen, že viděl jen neuspokojivé výsledky.
„To snad ne,“ hlesla bezmocně jeho společnice.
Ještě párkrát nevěřícně zamrkala, než si zakryla ústa a padla vysíleně na kolena. Posléze se příšerně rozkašlala, kvůli čemuž se i předklonila.
„Hin!“ vyjekl Nara a přiskočil k dívce.
„Chybí… mu ruka. Má v háji vnitřnosti…“ začala zničehonic promlouvat s vykuleným a zděšeným výrazem v obličeji, zírajíc však stále do země. Zrychleně dýchala, aby snad neomdlela, „Druhý má… má roztříštěné svaly… hrdlo… průdušnice na odpis. A ona je… je na kusy. To je na mě moc. To je příliš!“ pokračovala zoufale v promluvě dál, avšak ke konci se zničehonic rozkřičela. Vzpřímeně si sedla, načež se chytla za břicho a znovu si zakryla ústa. V hlavě se jí neustále ukazovaly obrazy toho, jak jsou chlapci na pokraji smrti. Samá krev, vnitřnosti a hrozivě hluboké rány.
„Vydrž. Dej se do pořádku!“ zkoušel k ní Shikamaru ještě proniknout. Co se to sakra se všema stalo?!

„Héj!“ po chvíli zaslechl vzdálený mužský hlas. Ohlédl se od zmožené dívky směrem, odkud hlas přicházel. Naki… Vrátil se.
„Héj!“ křikl znovu, aby na sebe snad upoutal pozornost. Za okamžik byl již v jejich blízkosti. „Co… Co je jí? Hej! Co se stalo?!“
„Já nevím. Najednou spadl Sasuke k zemi a už se nepohnul. A chvíli potom se tu spustil strašně silný vítr, přes který jsem nic neviděl. A když ustal, tak byl Sai celý od krve a neměl kus ruky! Hinata se potom sesunula jakbysmet. Asi to celý viděla… vlastně nejspíš viděla víc než já. Asi to není pohled, co by člověk jen tak ustál,“ vysvětlil Shikamaru. „Mám docela nahnáno… Budeme potřebovat rychle medika!“
„Ehm, um… Dobře. Hned pro nějakýho skočím. Postarej se mi prosím o Hinako!“ zvolal ještě blonďák, než se otočil k odchodu. Shikamaru jej chvíli doprovázel pohledem, zatímco rukou soucitně hladil zničenou Hinatu po zádech.
Naruto se však po pár krocích zastavil.
„Co se děje? Pospěš si!“ křikl ještě Nara, ale jediné, co z Naruta po pár chvílích vypadlo, byla rozšiřující se rudá louže pod jeho chodidly.
„Naru-to?“ hlesl s vyděšeným výrazem.
Snad… snad to není krev. Že ne? Mám… začínám mít strach.
V tom však Uzumaki spadl na zem, pročež byl jakýmsi neznámým způsobem odhozen směrem k živé dvojici. Shikamaru párkrát zmateně zamrkal, když k němu blonďák přijel po zemi. Ležel na zádech, takže si černovlasý mladík konečně všiml ošklivě hluboké rány v Narutově hrudi, díky níž měl pocit, že snad vidí i jeho orgány. Zděšeně vykřikl a začal se třást po celém těle.
Něco tu určitě ještě je. To furt žije? Sai i Sasuke neuspěli? Bojím se! Co bude teď? Kde je? Jde po nás?! Co mám dělat?! Začal se zběsile otáčet do všech možných světových stran.
„Ahahaha… Proto jsem mu říkala, ať to nedělá…“ vzdychla příchozí osoba, pročež se zastavila před Shikamarem, jenž se zdál, že o dívce nemá ani ponětí.
„Jsem duch. Je jasné, že mě nemůže zabít. Akorát se odstranil a nechal vás tu bez ochrany… Jak krásné vyvrcholení,“ při posledních slovech se ďábelsky ušklíbla.
Yū… ne, Aoyama Kurumi tímto konečně zmizela z mého nitra! To bratříčkovo provrtání mělo přece jen něco do sebe. Už v sobě necítím ani špetku její prohnilé přítomnosti…
Poté se už jen hlasitě rozesmála, nechajíc Shikamara a Hinatu v naprosté beznaději.

____________________
* Tohle nemá žádný zvláštní význam... nafrkala jsem tam jen nesmyslný slabiky xD
** Živel větru: Krvavý větrník

Plus bych ještě chtěla vysvětlit onu Saiovu techniku. Představuju si to tak, že odříkává pár slabik, čímž uvolňuje v sobě ohromnou větrnou sílu (např. něco na způsob 8 bran u Gaie), proto tak lehce prorazil Yūin bok a pak v ní jen tu sílu uvolnil naplno, což způsobilo, že ji vítr rozsekal a jemu odřízl ruku a poranil ho i celkově, páč to vyvolal, ale není předtím nijak chráněn a nemůže se ani vzdálit, no... takhle zhruba to nějak vidím