3 cesty – 20.

Zpátky

Hlas mu stále zněl v hlavě. Tak známý, tak moc povědomý a i když býval obyčejně děsivý, tak dnes zněl překrásně. Hrubý až nelidský hlas démona, kterého Naruto považoval za ztraceného. Hlas, který si ani nezasloužil kdy znovu uslyšet a přesto ho slyšel. Měl obrovskou nepopsatelnou radost. Všechna únava, z něj okamžitě spadala, cítil nové odhodlání a odvahu. Musel se začít usmívat, protože se radoval a pak se začal i nahlas smát. Juubi a Taiyo se na něj koukali jako na blázna a na chvíli zapomněli na svůj souboj v přetahování chakry.
„Jsi to opravdu ty? Jak je to možné?“ Ptal se hlasu Naruto.
„Jakpak vypadal Juubi, co si ho do sebe zapečetil, ha?“ Položil otázku Narutův věčný společník.
„Takhle ne,“ radoval se Naruto.
„Přesně,“ radoval se i ten druhý.
Naruto by svému démonovi okamžitě padl kolem krku, kdyby nebyl tak obrovský, tak se mu alespoň zabořil do huňatého kožichu. Zase ho viděl, znovu s ním byl a tentokrát už ho nehodlal nikdy opustit, protože to co mu provedl, bylo stále neomluvitelné.
„Moc mě to mrzí, Kuramo,“ omluvil se Naruto, ale zněl nadšeně, protože znovu mohl vyslovit to jméno.
„Omlouvat se mi budeš ještě hodně dlouho, ale nejdříve musíme porazit tady toho,“ řekl obří devítiocasý lišák na svého parťáka a přemýšlel jak porazit toho, ze kterého sám vzešel.
„Narutooo!!!“ Zařval po něm Taiyo, kterému docházely síly a začínal být zoufalý.
Naruto nereagoval a Juubi toho hodlal využít. Jedním volným ohonem se ohnal po Narutovi, ale jeho útok byl zastaven. Naruto se mu ani nevyhnul, ale zastavil ho. Juubi tím byl vyveden z rovnováhy a Taiyo dokázal pohltit další dva Juubiho ocasy. Překvapením pro všechny bylo, co Juubiho útok zastavilo. To cosi, co mělo neurčitý tvar, začínalo nabírat podoby. Juubi poznal, že je to jako část jeho vlastní síly, byl to zaručeně démon. Juubi ho hodlal pohltit, aby získal ještě více síly, ale nedařilo se mu to.
„Jdeme na to Kuramo!“ Křikl povzbudivě Naruto.
Lišákova chakra se kolem něj ještě více zvětšila a pomalu byla v Kuramově původním tvaru a velikosti. Byl to jednoznačně větší démon, než kterého Juubi mohl pohltit, ale jak bylo možné, že takový démon v této době existoval, desetiocasý nechápal. Lišák konečně nabyl své původní velikosti a chakrová postava se změnila v reálnou. Nyní měl Kurama asi dvou třetinovou velikost Juubiho a více se už zvětšit nemohl. Jednoznačně by sám prohrál, ale na jeho hlavě se vezl Naruto, který pln nového elánu a sil, také něco zmohl.
Kurama vyskočil vysoko do vzduchu a mezitím tvořil obří chakrovou kouli, kterou poslal na Juubiho. Nad jeho útokem se prorazily mraky a na ně na všechny padal velkou rychlostí pěkně kulatý meteorit minimálně Juubiho velikosti.
„Jako hřebíček na hlavičku,“ utrousil jen tak mimoděk Kurama.
Lišákův útok se přesně trefil do Juubiho a Narutův meteorit ho do desetiocasé bestie prudce zarazil. Padající obří šutrák, byl výbuchem rozmetán na milióny menších kusů kamení, ale ty některé byly stále větší než Taiyův dům. Juubi měl v sobě ohromnou díru a i když se začal hned sám léčit, tak byl oslaben natolik, že Taiyo byl schopný celého ho zapečetit během několika chvil.
„Taiyo, Taiyo!“ Byl hned u svého předchůdce Naruto.
„Naruto, dokázali, jsme to,“ řekl vyčerpaný Rikudou.
„Ještě musíš vydržet! Juubi nad tebou bude chtít převzít kontrolu!“ Varoval Naruto.
„Vždyť jsme ho právě porazili, ne?“ Zeptal se pomalu usínající Taiyo.
„Ano, porazili jsme ho tady, ale jakmile se dá do pořádku, bude se tě snažit ovládnout. Ještě jednou ho budeš muset porazit, ale tentokrát silou své vůle,“ řekl Naruto, který měl nějaké nejasné vzpomínky na Juubiho.
„Ať si mě nepřeje, už si chci pořádně odpočinout,“ řekl Taiyo.
Naruto na něm viděl, že si zaslouží pořádný odpočinek, ale jeho bitva ještě neskončila, teprve začínala. Naruto, však věřil, že to Taiyo zvládne, měl přece osobu, kvůli které nemohl selhat. Hned na to se Taiyo ocitl na potemnělém místě. Lekl se, protože nad sebou neviděl oblohu, jak byl zvyklý. Všude jenom tma. Chvíli čekal, ale nic se nedělo, odvážil se a vykročil vpřed. Dole pod ním to znělo, jako by kráčel po mělké vodě. I když byl stále zmatený z toho, co se právě stalo, pokračoval v chůzi a po chvíli se z temnoty začalo něco vynořovat. Jakási obrovská stavba.
Jakmile k ní došel, tak se dotkl sloupu, který se táhl vysoko až do nekonečna. Když obrátil svůj zrak zpátky před sebe, tak ho spatřil, Juubi byl na druhé straně sloupů připoutaný k zemi. Ale to co jej drželo spoutaného, každou chvílí sláblo.
„Opravdu ho musím porazit ještě jednou a tentokrát sám,“ říkal si Taiyo.
Ale co měl dělat? Odstoupil od sloupů a čekal, až mu snad někdo poradí, ale času mnoho nebylo.
Naruto byl mezitím ponořený do vlastních myšlenek a radoval se z návratu Kuramy. Na Taiyoa v této radostné chvíli úplně zapomněl.
„A kde jsou ostatní démoni, tady s námi totiž očividně nejsou,“ zeptal se Naruto starého lišáka.
„Někde v naší době. Asi se budou schovávat, aby je Madara nenašel,“ ušklíbl se Kurama.
Narutovi, se najednou něco nezdálo. Cítil ten nepříjemný pocit znovu, jako když poprvé potkal Juubiho. Okamžitě na to reagoval, musel nechat Kuramu ještě chvíli o samotě. Taiyo nutně potřeboval jeho pomoc.
Naruto přiskočil k druhému vlastníkovi Rinneganu v této době. Otevřel mu jedno oko a zadíval se do něj těmi svými, to stačilo k tomu, aby mu mohl v jeho podvědomí poradit, co má dělat. Předtím mu to říct nestihl a nyní bylo málem pozdě.
„Naruto?!“ Řekl zděšený Taiyo, který se díval, jak se obří pilíře pomalu rozpadají pod Juubiho silou.
„Tayio, musíš z něho vytáhnout jeho chakru!“ Řekl mu Naruto, který viděl tu stejnou zkázu.
Nikdy by si ani nepomyslel, že Juubi je až tak moc silný. Pečeť ho vůbec nedokázala udržet, ne s veškerou jeho silou, kterou stále měl. Taiyo už ani vteřinu neváhal. Dodal si potřebné odvahy a z druhé strany zničil téměř rozpadlé sloupy. Rána jej odhodila vysoko do vzduchu. Hned mu došlo, že tady nebudou platit fyzikální zákony reálného světa jako například gravitace. Juubi se na něho vrhl. Díra v jeho těle stále nebyla zacelená, ale už mu nebránila v pohybu, tak moc. Mladý Mudrc z šesti cest se uklidňoval tím, že toto je souboj myslí. Zhluboka se za letu nadechl a jen tak v prostoru se odrazil vstříc Juubimu.
V porovnání k Juubimu nepatrný Taiyo letěl jako střela. Poprvé se střetli a jejich srážka způsobila otřesy a poryvy větru jako při hurikánu. Naruto, který souboj pozoroval z povzdálí, si schoval obličej za svou levou ruku a doufal, že ho tento vítr nikam neodfoukne. I když byl, kým byl, tak tady v Taiyově mysli, kde se souboj odehrával, neměl žádnou moc.
Oba protivníci se od sebe zase rychle vzdálili, aby se mohli následovně znovu, ještě rychleji střetnout. Taiyo letěl vstříc Juubimu rychlostí zvuku. Za letu se vyhýbal všem jeho údům, aby kolem něj mohl prolétnout jako blesk. Juubi byl kvůli díře v trupu znatelně pomalejší. Oproti tomu Tayio se mohl pohybovat, jak rychle jen chtěl. Těsně za Juubim doskočil na zem a popadl Juubiho za jeden z jeho ocasů.
S napětím všech svalů v těle zatáhl a smýkl desetiocasým netvorem na zem. Opět se země pod nohama otřásla a mělká voda vytvořila obrovské vlny. Naruto v dálce musel nadskočit, aby ho to nespláchlo, bůh ví kam. Taiyo pustil démona a všiml si, že se cosi lepí na jeho ruce, byla to chakra. Juubi se pomalu zvedal, ale mladý Rikudou ho nenechal, znovu ho chytil za nejbližší oháňku a řekl si, že to zkusí trochu razantněji.
Hodlal démona roztočit a potom ho zahodit s tím, že démonova chakra by mu zůstala v rukou. Šlo to ztuha, protože Juubi se nechtěl jenom tak vzdát své právě nabyté síly. Ale proti rozjetému Taiyovi neměl moc velké šance. Po prvních několika trhavých pohybech do stran se Taiyo doopravdy podařilo démona roztočit. Sám z toho byl mile překvapen. Naruto si v tu chvíli přísahal, že musí získat svou pravou sílu, protože on by ve své současné podobě nic podobného nesvedl.
Za chvíli na to už démon letěl vzduchem se strašlivým řevem. Taiyovi se jeho chakru opravdu podařilo všechnu vytáhnout najednou. Ne příliš rychle se do něj začala vsakovat. Juubi tvrdě dopadl a rána, kterou mu předtím způsobil Naruto a Kurama začala velice silně krvácet démonovou odpornou temnou krví. Juubi chtěl vstát, ale neměl na to síly. O to, to měl Taiyo jednodušší, musel jen počkat, až pohltí celou Juubiho chakru a potom obnovit pečeť a zavřít Juubiho nadobro napořád. Chakra proudila do mladého Mudrce ze šesti cest čím dál tím rychleji.
Juubi znovu strašlivě zařval. Zmenšoval se, ale za to se mu vracela část jeho síly. Zařval znovu a vypustil na Tyioua stejný útok, jako předtím ten liščí démon na něj. Mladík se tomu nemohl bránit, zatím ne, protože stále nepohltil ohromnou a nechutnou démonovu chakru do sebe. Démonův útok už byl téměř u něj a on pohlcoval poslední zbytky jeho chakry. V poslední chvíli se pokusil uhnout a z větší části mu to vyšlo. Okamžitě pravou rukou obnovil pečeť a Juubi byl definitivně zavřený, jen ve stejnou chvíli jeho útok zničil levou ruku mladého Mudrce šesti cest. Taiyo ucítil prudkou bolest a padl na zem vyčerpáním.
Naruto okamžitě reagoval, vrátil se do přítomnosti a okamžitě se snažil Taiyoua probudit. Za několik vteřin zoufalství se Taiyo, ležící momentálně v Narutově náručí, probral. Okamžitě si kontroloval, jestli má svou levou ruku. Měl ji, ale byla chladnější než zbytek těla a neměl v ní skoro žádný cit, ale pořád byla jeho. Naruto svého předchůdce posadil a ještě chvilku ho přidržel, kdyby chtěl omdlít.
„Co s tou tvojí rukou?“ Zeptal se Naruto, který byl také svědkem toho, co se Taiyovi při jeho vnitřním souboji s Juubim stalo.
„Snad se to časem zlepší,“ řekl Taiyo, který také přesně nevěděl, co se mu stalo.
„Zlepší, ale jenom trochu. Navíc mu to narušilo tok chakry, takže bude muset přijít na jiný způsob, jak ji hromadit,“ řekl Kurama Narutovi, který jako jediný ho mohl slyšet.
„Jak to můžeš, takhle poznat?“ Nechápal Naruto.
„Zamysli se… Kdo mě stvořil?“ Řekl devítiocasý lišák.
„Aha, takže ty si to pamatuješ, protože ti to Taiyo řekl,“ pochopil Naruto.
Kurama se na něho usmál na znamení souhlasu. Naruto už se strašně moc těšil, jak si spolu pořádně promluví, tedy až bude Taiyo v pořádku.
„Kurama mě informoval, že prý se ti to zlepší jenom málo a taky ti to prý narušilo tok chakry, takže si musíš najít jiný způsob hromadění chakry, protože už jen pomocí síly vůle to nezvládneš,“ informoval Naruto.
„Bojoval jsem s tím nejstrašnějším démonem, co kdy obýval tento svět, ne? Myslím, že jsem nedopadl nejhůře,“ vyčerpaně se usmíval Taiyo.
Naruto se také usmál, proto že to byla pravda. Bojovat s Juubim a přežít to už stálo za zmíňku. Naruto navíc věděl, že v jeho době bude Rikudou uznávaný jako bůh.
„Už si můžeš odpočinout Taiyo,“ řekl Naruto.
Jeho předchůdce ani chvíli neváhal a okamžitě usnul, tak tvrdě jak jenom mohl a že mohl. Narutovi nezbývalo tedy nic jiného, než ho dopravit domů. Ale na chvíli se zarazil, stále v tom domě byla Karyu a i když k ní Naruto pořád něco cítil, tak nemohl dovolit, aby ho spatřila. Pak mu došlo, že celou tu dobu, co bojovali s Juubim musela prospat a nejspíše ještě stále spí.
Okamžitě přidal, aby co nejrychleji dorazil do obydlí současného Mudrce šesti cest – Taiyoua. Kurama mu propůjčoval sílu, protože Naruto už dávno překročil všechny své lidské i nadlidské limity. Po čtyřech hodinách se mu podařilo dostat na úpatí hory, kde žil Taiyo. Nahoru do kopce šplhal pomalu, protože už i on byl vyčerpaný. Podruhé kráčel do tohoto kopce a opět nesl na smrt vyčerpaného člověka v náručí, ale legrační to nebylo. Po překonání svahu stanul téměř na prahu domku, který patřil člověku v jeho náručí.
Pro něj záhadným způsobem se mu podařily otevřít dveře do domku a on se spícím Tayouem vstoupil dovnitř. První zkontroloval postel, kde stále ještě spala Karyu. Musela spát už více jak dvanáct hodin, očividně za to mohl Taiyo, který ji uspal pomocí své síly Mudrce Z šesti cest.
Taiyo i ve spánku poznal, že dorazil domů. Pomalu se začínal probírat a Naruto ho raději posadil na židli, aby si Taiyo třeba nemyslel, že došlo k nějakému nedorozumění. Cítil v sobě ohromnou sílu, nebyla jeho, ale mohl ji využívat, jak se mu zlíbilo. Taková byla odměna žalářníka Juubiho.
„Takže teď tě akorát musím vrátit do tvé doby,“ řekl Taiyo Narutovi, když se ještě trochu více vzpamatoval.
„Ano o dvanáct let od mého času, abych vypadal přiměřeně svému věku v té době,“ řekl Naruto.
„Tohle už jsi předtím zmiňoval, ale není to proveditelné, ale ani potřebné,“ řekl Taiyo, který začal pořádně uvažovat nad problémem.
„Není potřebné?“ Nechápal Naruto.
„Prostě zase vyměníš svou sílu za svou původní podobu,“ řekl jednoduše Taiyo.
„Takže se vzdám Rinneganu a všech svým schopností, které jsem do té doby, než jsem je získal, neměl. Hmmm, to by mohlo fungovat,“ řekl si spíše pro sebe Naruto.
„Dobře, ale jak mě tedy vrátíš do mojí doby?“ Zeptal se Naruto.
„Trochu složitěji, než si se sem dostal ty,“ na to Taiyo.
„To je jasné,“ na to Naruto.
„Řekl si, že máš sourozence, ne?“ Pokračoval Taiyo.
„Mám,“ opáčil mu Naruto.
„Takže toho využijeme,“ řekl Mudrc šesti cest.
„Nami má z nás tří nejvíce chakry,“ opověděl Taiyovi na otázku Naruto dříve než se stihl zeptat, protože sám přicházel na to, co jeho předchůdce zamýšlí.
„Vytvořím svitek, který se za pomocí té tvé teleportační techniky přenese do tvé doby, přímo k tvojí sestře a klíč k tomu svitku, aby ho mohla otevřít jenom ona a nikdo jiný. Ten svitek bude obsahovat přivolávací symbol a instrukce, kterými se Nami bude muset řídit a dorazí na tohle to místo,“ vysvětlil Taiyo svůj nápad.
„Ano, ale za tu dobu se tady krajina musí změnit. Bylo by lepší, kdyby stačilo, aby se svitkem jenom přiblížila do nějaké vzdálenosti, tak se moje šance na návrat zvětšují,“ řekl Naruto.
„Máš pravdu, ale pak by se mohlo stát něco nečekaného,“ poznamenal Taiyo.
„Jako třeba?“ Zeptal se Naruto.
„Netuším, já jsem nikdy necestoval časem a ani nehodlám,“ odpověděl mu.
„Já to risknu,“ řekl rozhodnutý Naruto.
„Dobře, já jdu pracovat na svitku, ty se jdi vrátit do své původní velikosti. Ale raději jdi ven, nepotřebuju, abys mi zničil dům,“ řekl varovně Taiyo.
„Jako by se něco takového mohlo stát,“ utrousil Naruto, ale po varovném Taiyově pohledu mašíroval velice rychle ven.
Odešel do blízkého lesíka, sedl si a začal se soustředit na to, co chce udělat. Musel si v hlavě vytvořit pouze tu jednu myšlenku, všechno ostatní nechat stranou a pak mohl jako vlastník Rinneganu vytvořit jakoukoliv techniku a klidně i nechat obrátit tok života, jak svého, tak cizích. Ale ať se snažil sebevíc, nemohl přijít na to, co potřeboval. Ano Taiyo zmínil, že něco takového by mělo být možné, ale Narutovu mysl něco rušilo.
Věděl, co to bylo, ale stále znovu si na to osobu zakazoval myslet, přesvědčoval se, že to jsou jenom vzpomínky současného Rikudoua, ale jeho srdce tomu oponovalo. Prudce vstal a svižnou chůzí si to razil zpět do Taiyova domu.
Rozrazil dveře a vstoupil dovnitř. Mířil si to rovnou k posteli, kde spala Karyu. Taiyo zvedl hlavu od své práce a nevěřil, co vidí.
„Naruto, jak to že ještě nejsi zpátky ve své podobě?!“ Zeptal se ho.
Ale Naruto neodpovídal, došel k posteli a chvíli jenom tak pozoroval spící ženu, kterou si myslel, že miluje. Stál nad ní a srdce mu pořádně bušilo, co měl jenom dělat? Obrátil svůj pohled na Taiyoua a tvářil se tak nějak nazlobeně.
„Promiň,“ bylo vše, co řekl.
Pak se ke Karyu sklonil a políbil ji na tvář. Jeho srdce v tu ránu přestalo bušit jako šílené. Naruto naprosto nic necítil, ale jako by se nechtěl vzdát. Zkusil to tedy znovu a tentokrát políbil Karyu na její rty a znovu nic. Pokusil se o to ještě jednou, ale to už ho Taiyo od ní odtrhával.
„Co blázníš?!“ Okřikl Naruta jeho předchůdce, téměř až žárlivě.
Naruto se mu díval přímo do očí. Pak se ještě jednou naposledy podíval na Karyu a usmál se.
„Měl si pravdu, jenom jsem si myslel, že ji miluji. Ale musel jsem to udělat, abych se ujistil,“ vysvětlil Naruto.
Taiyo pochopil. Uznal, že pro toho, kdo před ním stojí, bylo všeho až přespříliš. Nakonec Naruto je jedním z jeho vzdálených potomků někdy v budoucnosti a znovuzrozená jeho vlastní duše. Pak už ale Naruta znovu vyhnal ven a zakázal mu, se vrátit do té doby než z něj zase bude dvanáctileté dítě.
Naruto poslechl a utíkal zpět do lesíka na své již vyseděné místo v trávě. Znovu se ponořil do svých myšlenek a vyčistil si od nich hlavu. Pak se soustředil na tu jednu podstatnou věc, kterou musel vykonat. Cítil změnu každou vteřinou, ale nebolelo to, jako když získával svou současnou sílu. Šlo to opravdu rychle, během několika chvil mu bylo jeho současné oblečení velké. I jeho vlasy se zkrátily zpátky na střapato.
„Tak, to by bylo,“ řekl Naruto a musel zasmát svému hlasu, který zase patřil dítěti a ne dospělému muži.
„Takhle se mi líbíš,“ řekl mu v hlavě Kurama a úmyslně se červenal.
„Hoj! Hoj!“ Řekl lišákovi Naruto a děsil na co ten jeho démon jenom myslí.
„Tím jsem myslel, že z tvého hlasu zmizel ten smutek, který se v něm usadil,“ na to devítiocasý lišák.
Naruto s ním plně souhlasil. Sice už neviděl svět, tak jako za pomocí Rinneganu, ale rozhodl se získat svou pravou sílu, až bude zpět ve své době. Vstal a spadly z něj kalhoty, které mu byly velké. I když ho nikdo nepozoroval, tak se zastyděl a hned si je natáhl zpátky a tentokrát si je přidržoval rukama, aby mu znova nespadly.
Oblečení pro dospělého mu sice překáželo v chůzi, ale Naruto byl přece skvělý shinobi, takže něco takového ho nemohlo zastavit a po čtvrt hodince námahy se dotrmácel celý zpocený k padesát metrů vzdáleného domku. Zaklepal a čekal, až Taiyo vyjde ven. Ozvaly se kroky a ze dveří vykoukl Taiyo, ale hned mu nedošlo, že Naruto bude i jiné velikosti, když mu je teprve něco málo přes dvanáct let.
„Dolů,“ řekl Naruto a upozornil svého předchůdce, kam se má přibližně dívat.
„No vidíš, jak seš roztomilej,“ řekl Taiyo rozcuchal Narutovi vlasy na hlavě.
Pak Taiyo i se svým svitkem vyšel ven a zavřel dveře. Poodešel kousek od svého domku a Naruto se za ním pomalu šinul v nepříjemně velkém oblečení. Taiyo rozprostřel svitek na zem.
„Takže Naruto postav se na něj, já složím nějaké ty ruční pečetě a pošlu tě domů,“ řekl Tayio.
„Ruční pečetě?“ Divil se Naruto odkud zná Taiyo tento výraz.
„Skládal si je při boji s Juubim, ne? Navíc já jsem měl vymyslet způsob, jak zkoncentrovat chakru, když mi ten Juubiho útok při našem souboji myslí urazil ruku a narušil oběh chakry, ne?“ Chlubil se Taiyo.
„Takže si to sám nevymyslel! To je normální podvod!“ Dělal, že se zlobí Naruto.
Taiyo se usmál a Naruto si až nyní uvědomil, že ty ruční pečetě už byly dávno složené. Najednou byl pryč z Taiyova pohledu. Taiyo byl vyčerpán, protože mu to spotřebovalo hodně chakry. Došel domů, posadil se k posteli, kde spala Karyu a pohladil ji po hlavě.
„Miluji tě,“ zašeptal jí do ucha a také usnul.
Jakmile Naruto zmizel, okamžitě se ocitl na jiném místě. Zhluboka se nadechl, ale moc kyslíku se mu nedostávalo a až pak mu došlo, že nestojí nohama pevně na zemi, ale řítí se střemhlav dolů z obrovské výšky. Vytřeštil oči, pustil svoje kalhoty a snažil se mávat rukama, ale nevzlétl. Volné kalhoty mu zatím ulétly, kdo ví kam.
„Nemyslel jsem si, že by se to mohlo pokazit až takhle moc!“ Řval Naruto a s hukotem se stále řítil k zemi.
„Jestli nechceš, aby z tebe zbyl mastný flek, tak okamžitě použij moji chakru!“ Oznámil výhružně Narutovi lišák, který stále ještě neslyšel dost omluv za to, že ho nechal zapečetit do Gedou Mazou.
Kolem Naruta okamžitě zaplála zlatá chakra. Myslel si a měl i takový pocit, že to jeho pád nějakým záhadným způsobem zbrzdilo. Chtěl raději zavřít oči, ale proud vzduchu si pohrával s jeho víčky.
„Ten jeho barák ještě stojí!“ Vyhrkl Naruto, když si uvědomil, že padá právě na někdejší Taiyovo obydlí.
Udeřil do země, jako těžký balvan, který čas od času padá z oblohy a Taiyoúv dům byl v troskách. Naruto si myslel, že je mrtvý, ale překvapením zjistil, že mu nic není. Až tedy na to, že na sobě už nemá ani vrchní díl svého oblečení, který musel shořet rychlostí jeho pádu, jiné vysvětlení neměl.
„To je skvělé,“ řekl Naruto a začal se zvedat, vysoko rozvířený prach už pomalu usedal.
„Asi jsem byl chvíli mimo,“ řekl si pro sebe.
Kurama na souhlas jeho tvrzení zamručel. Naruto zakašlal a uvědomil si, že by bylo asi rozumné odejít z oblasti, kde byl rozvířený prach ze starého domku.
„To je přece…“ Uslyšel Naruto známý hlas.
„Nami?! Úplně jsem zapomněl, že tady má vlastně být!“ Lekl se Naruto, ale bylo pozdě.
Nami jeho sestra už všechno viděla, protože Naruto na sobě neměl absolutně nic a podařilo se mu vyjít z prachové mlhy, která ho alespoň trochu halila. Ve stejnou chvíli Nami hrůzou vyjekla a hodila po Narutovi svůj těžce naložený ruksak a pár kunaií. Naštěstí ho ani jeden z kunaií netrefil, za to bágl ho přimáčkl celou svou vahou k zemi.
Naruto se začal smát jako šílený, protože měl neskutečnou radost, že byl zase zpátky tam, kam patřil. Nami se, po vzpamatování z pohledu na nahého bratra, k němu přidala ve smíchu i se slzami v koutcích očí. Jakmile se Naruto dosmál, začal se štrachat v Namiině batožině a doufal, že tam nalezne nějaké oblečení. Našel, ale očividně všechno patřilo jeho sestře. Nedalo se nic dělat a Naruto si musel vystačit s tím, co bylo k dispozici. Nami na něj s hrůzou valila oči a smích jí úplně přešel.
„Je mi to skoro malé, ale co nadělám,“ řekl si pro sebe Naruto.
„Ha…“ Byla úplně mimo Nami, když viděla, jak se její bratr souká do jejího záložního oděvu.
Z jejího šoku už ji nemohlo nic vzpamatovat, to co viděla, se jí vyrylo do paměti. Uvědomila si, že takový šok je doživotní. Naruto se v tu chvíli cítil také docela trapně, ale pořád to bylo lepší, než kdyby po světě pobíhal jen tak nahý. Uslyšel čísi tlumený smích, věděl, že Kurama se tím bude bavit ještě hooodně dlouho.
„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem zpátky,“ řekl Naruto své setře a podával jí její batoh.
„Já taky,“ řekla Nami, ale přísahala si, že mu nikdy neodpustí za své nebohé oblečení.
„Ták a teď abych pokračoval dále,“ řekl Naruto a šel se vydat hledat svou pravou, prozatím spící sílu.
„Jak dál?! Alespoň mi vysvětli, co znamenalo to všechno napsané v tomhle svitku!“ Rozčílila se Nami.
„Promiň, byl sem moc hrrr,“ omluvil se Naruto a posadil se k ní do trávy a začal vyprávět vše, co všechno se mu přihodila, jeho sestra měla právo znát pravdu.
Začal s vyprávěním pěkně od začátku. Nechtěl Nami podávat všechny kruté detaily, tak svůj příběh v několika místech trochu zjednodušil, ale nikde nezalhal. I tak se Nami děsila, co za krutosti se kdysi dávno staly. Nakonec, ale Naruto skončil tady a už nic hrozného se nemělo stát. Tomu Nami pevně věřila. Dokonce uvěřila Narutovi i tu část, kdy mluvil o mudrci šesti cest, přece jenom četla svitek, takže věřit musela.
„Takže Nami, když už víš, že jsem tady, tak to nikomu neříkej a za pár let se znovu uvidíme,“ oznámil své sestře Naruto.
„Co tím myslíš, ty se semnou vracíš domů!“ Řekla rázně Nami a chytla Naruta za rukáv.
„Nepočítám s tím, že pochopíš moje důvody, přece jenom oproti mě ty jsi pořád spíš dítě,“ řekl Naruto.
I on vypadal jako dítě, ale všechny Taiyovi vzpomínky, které se mu až do jeho návratu vybavily, nezapomněl. Tělem byl dítě, ale myslí už dlouho ne, bylo mu z toho smutno. Jedinou výhodu, kterou nyní měl, bylo to, že se zase jako dítě mohl chovat, když tak vypadal. Smířil se svým osudem, ale také věděl, že za pár let už bude se svou rodinou napořád a také najde tu, kterou miluje.
„Takže s tebou jít nemůžu, ha?!“ Začala Nami.
„Ne, nejde to,“ odpověděl Naruto.
„Bylo mi to jasné, ale kdyby si tě máma s Nikkim náhodou přivolali…“ Pokračovala poněkud záludněji Nami.
„Jak přivolali?“ Zeptal se Naruto.
„Tak jako všechno, co má na sobě tátovu značku na přemisťování věcí,“ řekla Nami.
„Nic takového na sobě nemám,“ odpověděl Naruto a už chtěl nechat Nami samotnou v lese a odejít, protože nechtěl marnit čas, který mu ještě zbýval, než se přihodí ona velká zmiňovaná katastrofa v jeho době.
„Jistě, že máš, jenom na ni nevidíš,“ řekla Nami.
Naruto se zastavil. Věděl, že každý člověk si na pár míst na těle nevidí a na některém z nich ta teleportační značka musela být. Logicky vyloučil, těch pár několik kam by to jeho otec značku neumístil. Chytil se vzadu na hlavě. To bylo perfektní místo, kam si nikdo nevidí a je skryto ve vlasech.
Nechal svou vlastní chakru vypouštěnou z konečků prstů projet tím místem a opravdu jeho chakra na něco narazila. Poté, co odhadnul tvar a podobu toho, o co se jeho chakra zastavila, vyšla mu značka, kterou používal jeho otec. Rychle složil několik pečetí a přiložil pravou dlaň na to místo. V ten okamžik se stal nedostupným pro přenos.
„To není fér, seš moc chytrý!“ Okřikla ho Nami až Narutovi zalehlo v uších.
Naruto se otočil spět a rychle přistoupil k Nami. Nemusel nic hledat a rovnou její pečeť na shodné značce zrušil.
„Když si o ní věděla. Napadlo mě, že sis ji taky zapečetila,“ řekl Naruto.
Nami se dala do pláče, protože opravdu nevěděla, co jiného by už mohla dělat, aby ji Naruto neopouštěl. Nechtěla ho prostě nechat odejít, byl to přece její bratr.
„Nami, přece jsem si to rozmyslel, pozdravuj mámu a Nikkiho,“ řekl jí Naruto a Nami se v tu chvíli ocitla někde úplně jinde.
Opět byla doma. Seděla v tureckém sedu s pláčem na jídelním stole, kde právě obědvala Kushina s Nikkim. Oba dva, když ve stejnou chvíli spatřili, tak se nehorázně polekali, ale vzápětí na to se jim ulevilo, protože to byla jednoznačně Nami. Okamžitě jí skočili kolem krku a nehodlali ji pustit. Po chvilce Nami spadl na hlavu ten svitek, který jí v očích jejích nejbližších dělal šílenou. Dopadl na zem a rozvinul se. Nikki se na něj podíval a zvedl jej, s vytřeštěnýma očima četl vše, co v něm stálo.