Jiné, a přesto stejné 27. díl Kroužek první pomoci

V Akatsuki byl neskutečný nepořádek. Ale to byl ostatně vždy. Nynější nepořádek byl zvláštní tím, že nepanoval v Deidarově pokoji. Nepanoval ani v ostatních pokojích, alespoň ne tolik, jako obvykle. Ale u Deidary by se téměř dalo říct, že byl pořádek. Pořádek ovšem nebyl v mysli majitele tohoto pokoje. Ten seděl na židli a mluvil. Na jeho posteli byla rozplácnutá jeho sestra. Celý tento výjev připomínal návštěvu psychiatrické léčebny.
„Takže si to shrneme," promluvila Vjatora snad poprvé za uplynulou hodinu a půl, které strávila posloucháním vzdychání Deidary, „Rozešla se s tebou holka," blonďák kývl,„Cucal ses se Shutabu, ale nepamatuješ si na to, ztratil jsi lak na nehty, nemůžeš najít skoro žádnou svoji věc, nikdo na tebe jen tak nepromluví kromě Tobiho, a na tvé posteli se rozvaluje příšera, která nechce slézt, chápu to správně?" Deidara popotáhl a přikývl.
„Hej tak to se omlouvám, ale netuším, co s tím mám zrovna já dělat,“ pokusila se z toho vykroutit a začala se zvedat.
„Když jsi moje jediná rodina, nemáš mi třeba pomáhat?" upřel na ni Deidara psí oči.
„No tak dobře," odfrkla naštvaně. Už mu skoro utekla a zase jí to nevyšlo,„přivedu ti Mitoru," ani nečekala na reakci a odběhla. O třicet sekund později se vrátila a za sebou vlekla za vlasy svou kamarádku.
„A teď si to vyříkejte," přikázala se zlomyslným zábleskem v očích a bleskově opustila místnost. Ticho, které v pokoji nastalo, přerušilo tiché šramocení klíče v zámku.
Vztahy jsou tak složité, pomyslela si Tory, ještě že mají mě, jakožto odborníka.
Mitoře chvilku trvalo, než si uvědomila, v jaké situaci je. Okamžitě stála u dveří a řvala na blondýnku za nimi. Po minutě usoudila, že to asi bude zbytečné a tak si sedla a zády opřená o dveře pozorovala přes clonu vlasů, které si nechala spadnout přes oči, jak na to zareaguje Deidara. Když se delší dobu k ničemu neměl a jenom tam tak stál, položila si hlavu na kolena a zamumlala: "Jestli ti to nebude vadit, tak bych se trochu vyspala, než nás Tory pustí ven."
***
Tory kráčela po chodbě vedoucím k momentálně jejímu pokoji. Na tváří šťastně-škodolibý úsměv. Málem si ani nevšimla Itachiho, který čekal před jejím pokojem.
„Co přesně jsi udělala tentokrát?" optal se, když byla na doslech.
„J-já? Nic, jaks na to přišel?" pokusila se zatvářit nevinně
„Většinou když se takhle šklebíš, tak jsi něco provedla..."
„Jotakhle," usmála se, „Jenom jsem zavřela Miru s Deidarou v jednom pokoji... a jak je znám, tak mám minimálně dva dny čas než si to mezi sebou vyříkají."
„Ale musíme jim nosit jídlo. A chtělo by to i záchod," dělal si starosti.
„Jídlo jo, ale záchod ne," zhodnotila to Tory,„až se jim bude chtít, tak si to vyříkají, abychom je pustili."
„A co budeme dělat teď?"
„Šla bych poslouchat za dveře," navrhla Tory, a tak se sebrala a odešla. Itachimu bylo špehování dost proti srsti, a tak šel do obyváku sledovat dobu mrazivou. *
***
„Proč jsme se vlastně pohádali?" přerušil dlouhou chvíli ticha Deidara.
„Protože jsi úchylácké prase?" nadhodila.
„No jo, tohle..."
Tory za dveřmi málem vybouchla smíchy, ale nakonec to zadusila dlaní, aby se neprozradila.
„Jo, tohle."
Ticho.
„Asi budu zvracet," vyprskla najednou Mira a vrazila do dveří, které byly k její smůle zamčené. Deidara zbledl. Vážně nestál o to, aby se před ním poblila jeho bývalá holka, se kterou se plánoval usmířit. Černovláska celá zezelenala a držela si ruku před pusou.
„Klid, jen zhluboka dýchej," pokusil se jí (i sobě) vrátit normální barvu. Mit se na něj zkoumavě podívala a pak udělala, co jí řekl. Po chvíli opravdu zrůžověla.
„Ehm... Díky?" poděkovala, ale dívala se všude jinde než na něj.
„Nemáš zač."
Pak se obrátila ke dveřím a potichu se zeptala: „Bude ti hodně vadit, když zničím dveře?"
Blonďák zavrtěl hlavou a Miře se zlomyslně blýsklo v očích. Složila pár pečetí a ke dveřím se rozletěly tři menší ohnivé koule. Mira už se těšila na ten výkřik: „Hoří mi vlasy!!" který věděla téměř stoprocentně, že se ozve, protože jí logicky došlo, že Tory bude odposlouchávat. Výkřik se opravdu po chvíli ozval a na tváři černovlásky se objevil škodolibý výraz, který ale po chvíli změnila zelená barva a ona s vědomím, že už nikdy když jí bude blbě nebude 'plivat' oheň, utekla pryč z pokoje.
Deidara opatrně vyhlédl na chodbu, aby našel někoho, na kom by si mohl vybít zlost. Nečekaně uviděl svou sestru, jak se válí po zemi a mírně doutná.
„Vjatoro?!"
„A sakra," vypískla blondýnka a pokusila se zdrhnout. To už na ní ale Deidara klečel a pokoušel se ji škrtit.
„CO," prásk její hlavou o zem,„TO," a znova,„KU*VA," a znova,„MĚLO," a znova,„ZNAMENAT?!"
„Takže dohazovačka asi nebudu..." poznamenala a vyvlíkla se zpod něj.
„Adios, šunkoflekos," vyplázla na něj jazyk a dala se do běhu.
Daleko nedoběhla, protože se zezdola ozval zvuk jasně naznačující, že Pein je chce mít do pěti minut dole. Áno, Konan zase třískala hrnci.
Limit pěti minut dodržel jenom Tobi. Ostatní se začali trousit potom. Ale všichni to nějakým zázrakem stihli do půl hodiny, což byl vynikající výkon. Shutabu, která tam na rozkaz Peina stála už od začátku nemohla uvěřit, že vedení této světoznámé organizace má tak malý vliv. I když už všichni byli přítomni nemohlo se začít do té doby, než utichly nadávky na leadrovu adresu. Shutabu už chytala tik do oka, než se všechno uklidnilo a mohlo se začít.
„Takže... Jakožto leader této organizace jsem dospěl k názoru, že znáte málo z oboru léčitelství a jelikož Shutabu, jakožto lékařský ninja, svolila, že vás aspoň základy naučí, tak budete všichni... opakuji, všichni!“ při krátké odmlce všechny přejel naléhavým pohledem, „ Dbát jejích pokynů."
„Zásady umělého dýchání určitě znáte že?" začala s nadějí. Její naděje se ovšem vzápětí vypařila když pohlédla na ostatní, kteří se tvářili jako by sletěla z vesmíru.
„Takže poměr třicet ku dvěma neznáte?"
Všichni jako jeden zavrtěli hlavami. Shutabu by si nejradši zalezla do kouta. Tohle není normální.
Zkusila to tedy trochu jinak.
„A co masáž srdce? Nic? Tak to poprosím o dobrovolníka a zbytek uděláte dvojice," zavelela.
Jako dobrovolník jí tam přiskákal Tobi, z čehož moc velkou radost neměla. Ostatní se seřadili do dvojic dle pokynů a Shutabu jim vysvětlila, že jeden z nich v podstatě nedýchá a ona jim vysvětlí co udělat.
„Takže zaprvé zkusíte nahmatat puls na krční tepně," ukázala na Tobim co mají dělat. Většina to zvládla ale našli se i jedinci kteří nahmatávali krční tepnu někde u lokte a i tací kteří zmáčkly obě dvě.
„Zadruhé dotyčného přemístíme na tvrdou podložku. To už máme, dál. Zatřetí... pokleknete z jedné strany," tady už byl větší problém. Zetsu se nemohl rozhodnout na kterou stranu si kleknout a tak se posadil přímo Kisamemu na břicho. Někteří to pak zopakovali po něm.
„Začtvrté vyhledáte střed hrudní kosti. Taková pomykaje, že většinou se to místo nachází mezi bradavkami."
Tohle všem šlo, takže se posunuli dál bez větších problémů. Teda až na pár ukápnutých slin.
„Zapáté překřižte ruce a zaklesnete si prsty." Další prů*er. Většina si propletla prsty se svým kamarádem a byli totálněbez sebe štěstím... Shutabu to vzdala a zbytek jen tak odříkala
„Zašesté budete stlačovat hrudní kost do hloubky pět centimetrů stokrát za minutu... " Shutabu si konečně oddychla a tázavě se podívala na Peina.
Pein se zrovna s nepříliš inteligentním výrazem drbal na bradě a přemýšlel o tom, co asi bude na večeři, ale když si všiml, že na něj Shutabu bezradně hledí tak se zatvářil, jakože by jejímu výkladu snad porozuměl i beznadějný debil. K jeho úlevě to zabralo a Shutabu zmizel tik z oka.
„Nechte toho," povzdechla si. Kisame okamžitě využil příležitosti a s křikem opustil místnost.
„Vidíš, co děláš? Odplašil jsi ho. Ted už mě nikdo nezachrání!" vykřikl teatrálně Zetsu. Deidara narozdíl od rybáka dělal, že zdravotnici přeslechl a dál vesele simuloval masáž srdce na Miřině hrudníku. Tory a Itachi se hádali ohledně poměru stisků a vdechnutí. Kakuzu v rohu přesvědčoval Hidana, že se mu to bude někdy hodit, ale nesmrtelný o zachraňování lidí určených na oběť Jashinovy, takže všech lidí, nechtěl ani slyšet.
„Tak dost!" zahřímal Sasori, který nejenže byl nucen tuto zhovadilost podstupovat, ale neměl ani nikoho do dvojičky a tak musel být sám. To ho logicky dost namíchlo.
„Děkuji," usmála se na něj Shutabu,„Můžeš se teď prosím přidat k... Ehm, tomu, co se hádá sám se sebou?" ukázala na Zetsua. To Sasoriho naštvalo ještě víc, ale viděl, že Peinovi naběhává na čele fialová žíla a tak radši rychle přešel ke kytičce a něco jí tlumeně zamumlal. V místnosti opět nastalo ticho.
„Další bychom si měli probrat puchýře a spáleniny-"
„Ne! Spáleniny patří k umění!" přerušil ji Deidara s rukou zastrčenou hluboko v kapse, a něco v ní zjevně žmoulal.
„Fajn," odpověděla vyplašeně,„Tak třeba jak vyndat zadřenou třísku," pohled jí sjel na Sasoriho obličej,„Tak to taky ne. Doufám, že umělé dýchání nikoho nepobouří. Sice jsem vám s tím ochmatáváním chtěla dát na chvíli pokoj, ale jak vidím, tak to němá cenu." Dvojičky se na sebe poplašeně podívaly. Dokonce ani Mitořin výraz se nadal srovnat s děsem v Sasoriho tváři.
„Zacpete svému partnerovi nos a vdechnete do něj plný obsah plic," odříkala Shutabu a potutelně se usmála,„Předvedu vám to na Tobim."
„Ne! Tobi je hodný kluk! Tobimu může dávat umělé dýchání jenom jeho manželka, Deidara-sempaíí!" zavřískl Tobi. Mira dostala záchvat smíchu. Dýně se pokusil opustit místnost, ale náhodou zavadil o Toryinu nohu a spadl přímo na Deidaru. To už Miru málem odrovnalo.
„Vsadím se o co chceš, že si dají pusu," šeptla Tory směrem k Itachimu.
„Fajn. Jestli si ji nedají, tak přečteš celou Tu knížku."
„Beru."
„Fůůj, Tobi, slez ze mě!" vykřikl celý rudý Deidara a pokusil se ze sebe Tobiho shodit. Ten se ho ale křečovitě držel a nevypadalo to, že se ho pustí.
„Takže jsem pravděpodobně přišla o dvojici... i když nečekala jsem že máš takovýhle vkus..." nechala se slyšet Mira a vydala se pryč z místnosti.
„Kam si jako myslíš že jdeš?" zastavil ji Peinův hlas
„No nemám dvojici tak možná někam za Kisamem..."
„Tak to teda ne. Ty tady zůstaneš. A ty Tobi se OKAMŽITĚ vrať k Shutabu...“
„Tobi je kluk, který ale nechce být nevěsta od ní!" zavřískl Tobi a z oka mu vyletěl vodopád slz. Deidara to chvíli sledoval s otevřenou pusou, ale pak mu do ní napršelo z Tobiho masky, a tak ji rychle zavřel.
„Smůla," odstrčil Tobiho a přitáhl k sobě Miru. Ta na něj upřela takový vražedný pohled, jaký umí jenom Uchihové, ale ani tak ji nepustil.
„Já! Já chci být dobrovolník!" přihlásila se zničehonic Tory, která právě prohrála sázku s Itachim, a tak od něj chtěla být co nejdál, aby se jí neposmíval. A navíc se tedď musel přidat do dvojičky k Tobimu. Shutabu si ji změřila pohledem a pak rezignovaně pokrčila rameny.
„Osobu, která nedýchá, převrátíte na záda," přikázala,„a dáte jí ucho na hruď, abyste se ujistili, že OPRAVDU nedýchá." Tuto část si užíval zejména Deidara. „Kakuzu dýchá!" zařval Hidan ironicky šťastným hlasem,„takže mu vlastně žádnou z**rvenou první pomoc dávat nemusím, že?!" a dříve, než ho stihl někdo zastavit, se vypařil.
„Tak já budu s Peinem, ať se taky něco přiučí," oznámil mírně vyděšenému vůdci Kakuzu a vvyvalil se k němu.
„Ehm... Díky, to nebude potřeba," pokusil se vykroutit Pein a rozhlížel se kolem sebe jako tele, které je vedeno na porážku. Nakonec s výkřikem:„Konáááááááááán!" zmizel za Hidanem a Kisamem.
„Tak se uklidníme," pokusila se opět ujmout slova Shutabu, ale ani po opakování této univerzální fráze se nic nedělo. Sasori obíhal místnost v marném pokusu uniknout Zetsuovi, který se hnal za ním a křičel:„Ty přece nemáš dýchat! Přestaň dýchat, nebo ti ten dech budu muset vyrazit!"
Mira si sedla a tím ze sebe setřásla Deidaru, který okamžitě využil chvíle naprostého zmatku.
„Pořád se zlobíš?" zeptal se jía upřel na ni omluvný pohled. Ona ale jen umanutě kývla.
„Hele ty věci fakt neměl nikdo vidět," nemohl si pomoct a usmál se,„ale viděla jsi Tobiho pohled? Myslím, že z toho se hned tak nevzpamatuje. „No táák Miro!" Černovláska nafoukla tváře, ale pak vyprskla smíchy.
„No jo, ale ani Tobi se nevyrovnal Toryinu naprostému zděšení!"
„Hele, vypadá to, že se ti dva konečně usmířili," poznamenala Tory, která se opět připlazila k Itachimu.
„Hmm..."
„Co je? Ty jí to nepřeješ?" podívala se na něj tázavě.
„Jí jo, ale proč zrovna on?" odtrhl od nich oči a pohlédl na blondýnku nebezpečně blízko něj. Nemohl si pomoct a s větou: „Víš co se může stát, když jsi tak nebezpečně blízko s tak roztomilým výrazem?" se k ní naklonil a přitáhl do polibku.
„Ehm, nerada vás ruším ale toto není dýchání z úst do úst..." objevila se u nich Shutabu, která se ještě Itachiho úplně nevzdala. Vzápětí se na ní upřely tři páry vražedných pohledů z toho dva Uchihovské a Torynčin. Jediná Mira ale věděla, o co přesně jí jde.
Itachi na ní přestal vražedně zírat a pokrčil rameny. „Máš s tím problém?" dál už jí nehodlal věnovat pozornost, vyhoupl si Tory do náruče a zmizel dřív, než ho někdo stihl zarazit. Ta se samozřejmě bránila, ale nevypadala, že jí to nějak moc vadí.
Shutabina nálada klesla na nulu. Nejen, že je tahle organizace naprd, nemá ani pořádného šéfa a obsahuje především neuvěřitelně stupidní a dementní existence, ale jediný hezky kluk tady chodí s holkou, která je... Je to vůbec holka?! No, to je jedno.
„Kroužek první pomoci končí," oznámila, ale to už v místnosti nebyl nikdo, kdo by ji poslouchal. Lhostejně pokrčila rameny a taky odešla.