Vzpomínky bolí

U-zu-ma-ki!

Prosté slovo o sedmi písmenech, která ovšem dokáží vyvolat spoustu vskutku rozporuplných věcí. Emocí a vzpomínek, kde jsou Oni vždy tím hlavním aktérem. Prožitků, které jsou s členy tohoto klanu neodmyslitelně spjaty, je doopravdy hodně. Hněv a láska. Touha, ale i beznaděj. Síla, jdoucí ruku v ruce s jemností. Vrozený talent pro pečetící techniky, které mohou být až za hranicemi chápání. Nepředstavitelná inteligence a nadání až osudově propletené s do očí bijící tupostí či spíše mnohdy přímo s přirozenou blbostí některých jedinců. Uzumaki klan je alfou a omegou všeho. Jeho členové nikdy nepatřili, a ani nebudou patřit, mezi obyčejné tvory pohybující se na této planetě. Oni mají nezvratné místo v dějinách ninja vesnic jako takových. Vše lze přitom vyjádřit velice jednoduchou rovnicí s přesně definovanými proměnnými. Ona →Ona →On!? Dvě ženy a jeden muž, kteří jsou předurčeni svými schopnostmi a osudem. Minimální vzájemná setkání, i když toho mají mnoho společného. Kromě příjmení, schopností, nezdolné vůle a síly, rodinných vazeb nebo příslušnosti ke klanu sdílí společně ještě jednu „drobnost“. Sdílí bestii nepředstavitelných rozměrů. Mocnou zbraň, které se každý bojí. Mazlíčka vyvolených. Devítiocasého démona Kuramu mnohem známějšího jako Kyūbi no Yōko. Obávaný vrchol mezi všemi Bijuu na jedné straně, a oni, tedy přesněji to, co je ve světě ninjů známo jako Jinchūriki, na straně druhé.

„Hej, Kuramo,“ prořízne ticho hlas mladého muže. Pouze on tohle dokáže. On jediný ze všech dosavadních Jinchūriki. „Jaká byla? Pověz mi, jaká byla moje matka, stejně jako její předchůdkyně.“

Naruto Uzumaki. Mladík, který právě soustředěně hledí do zrcadla. Jeho oči, žhnoucí a propalují se mu do nitra, odhalují v celé své nahotě a slabosti démonovu existenci. Sahá svou drobnou lidskou rukou pomyslně po srdci, a jakmile si ho dostatečně ohmatá, natáhne se výš, o dost výš. Propracovává se až k mozku, tedy spíš přímo do něj. Té prokleté pečeti, jež u něho Kuramu vězní, se vytrvale vyhýbá a od toho posledního incidentu, kdy se nakonec zjevil i Čtvrtý, se jí nedotkne ani bříškem malíčku. Hyperaktivní ninja číslo jedna v překvapování lidi. Zbrklý trouba, který nikdy nevezme zpět své slovo. Dědic ohnivé vůle a potomek legendárních ninjů Skryté listové. Stále žijící člověk… Bože, je až neuvěřitelné, jak každý jediný z nich ovlivnil devítiosasému Osud. Každý Jinchūriki z toho klanu se nesmazatelně zapsal do jeho existence a každý z nich nesl tohle „Kainovo znamení“ v podobě příjmení Uzumaki.

„Á, tak ty musíš přemýšlet,“ zavrčí náhle trochu rozladěně. „Nu, dobrá, ať ti to netrvá ale moc dlouho, protože nejsem právě trpělivý.“

Nemusel to říct, protože démon to ví sám a moc dobře. Mnohokrát se s tím setkal a stejně tak viděl, jak Naruto reagoval na ten či onen kousek lidí ve vesnici. Co udělal nebo jak reagoval na to, co on coby démon udělal nebo řekl. Pan lišák s velkým P a L si raději podepře svými mohutnými, jako tekutá láva zbavenými a stejně tak planoucími, tlapami hlavu a ponoří se do vzpomínek a do minulosti, jež byla téměř zapomenuta. Vzpomínek, které byly nesmazatelně spojené se dvěma ženami z klanu Uzumaki a jenž jsou zachyceny v kronice rodu, kterou poslední Jinchūriki nyní listuje.

První z nich byla Mito a druhou pak Kushina. První byla ženou Hashirami Senju, jenž byl zakladatelem Konohy a také jejím Prvním Hokagem. Druhá pak byla partnerkou Minata Namikazeho, Čtvrtého Hokageho. Kushina byla také matkou posledního Jinchūrikiho, který se stal živoucím vězením ducha Kyūbi no Yōko. Šustění papíru a převracení stránek signalizuje, že je listována první kapitola. Její nadpis hlásá Mito Uzumaki.

Obecně vzato byla Mito klidná, rozvážná a velmi inteligentní žena. Jakby také ne, když dokázala to, co žádný jiný člověk před ní. Uvěznila v sobě vůbec poprvé v historii devítiocasého démona. Navíc se tak stalo během urputného boje mezi jejím mužem a snad nejobávanějším nepřítelem každého ninji, nejen v Konoze. Mito se snažila pomoci svému muži tím, že se Kyūbimu prostě postavila do cesty a vzala si ho na starost. Byla drobná a působila velice křehce až zranitelně a přesto, nebo možná právě proto, jí nakonec podlehl. Uvěznila tu bestii ve svém nitru a spoutala ho tak, jako nikdo jiný do té doby. „Ty její rudé vlasy… Pořád v mysli jasně vidím, jak jí divoce planou a vlají za ní jako přenádherný krvavě zbarvený praporec. Bojová zástava, která signalizovala jasně nepříteli s kým má tu čest,“ hlásal krátký citát, který sem sama Mito přepsala. Časem se démonova zloba a vztek vůči ní krapet obrousily, takže mohli navzájem slabě nahlédnout do svého života, myšlenek, ale i činů. Ukrývala v sobě nemalé množství síly a vnitřní čistoty a dokázala překvapit. Kyūbiho prý rozhodně překvapila.

Druhou v pořadí, nikoli ovšem svým významem, pak byla Kushina. Druhá žena z klanu Uzumaki s rudými vlasy, kterou vybrali proto, aby posloužila jako hostitel pro to nebetyčné a notně agresivní ego. Pudově se řídila vším, co bylo třeba. Byla zbrklá a vznětlivá, což má ostatně Naruto, prozatím poslední jeho Jinchūriki, po ní, a přeci. Dokázala bezezbytku přijmout zvířecí a nebezpečnou existenci devítiosasého. Zkrotila ji tak, jako nikdo jiný. Dokonce ani Poustevník Šesti cest na něho ve výsledku nepůsobil tak, jako ona. Navíc je ironií osudu, že první pomocnou ruku jí podala právě Mito. To ona jí poradila, že musí naplnit své nitro co nejvíce láskou, aby byla schopná fungovat jako schránka démona.

Ženy klanu Uzumaki. Nevyzpytatelná stvoření, která jsou pro něho osudem. Obě dvě naplnily svůj život láskou k bližním a k své druhé vesnici, jež se jim stala nakonec novým domovem. Obě dvě zde našly partnery v řadách významných, silných a přeci milujících mužů. Obě dvě se staly nositelkami nových životů, jež vesnici, stejně jako jejich mužům zajistily pokračování rodové linie, byť v případě Mito to bylo poněkud obtížné. Ona musela hodně obětovat. Musela…. No, řekněme, že to nebylo tak jednoduché jako u Kushiny. Obě dvě porodily své děti a staly se matkami. Obě dvě také jen jedenkrát za život měly natolik oslabenou vůli, že umožnily bestii pokusit se o osvobození. V Kushinině případě se to na kratičký okamžik i povedlo. Nebýt Minata, kdo ví, jak by to vše nyní bylo. Čtvrtý tehdy zajistil, aby už žádný další Jinchūriki nemusel čelit úskalí, která s sebou nese porod. Tehdy se schránkou stal totiž On.

Naruto Uzumaki. Poslední z toho klanu, který je vazalem. Zbrklý, nevycválaný a vznětlivý mladík, jenž však nesobecky pomáhá všem okolo sebe. Možná proto, že byl od miminka na všechno sám, bez rodiny a úzkých vazeb, které poskytuje. Někdy dost neomaleně vyjadřuje své názory, domněnky a postřehy, takže pak kvůli tomu dostane nakládačku. A přesto. Své přátele a blízké až nekriticky miluje. Je všeobecně známo, že by pro ně dokázal obětovat všechno na světě. Zemřel by pro ně! „To je také to jediné, k čemu nikdy nesmí dojít. Zvykl jsem si na něho. Představoval pro mne to, čemu se říká v naší historii „dobytí Takeshiho hradu“. Teprve až on mne učí skrz dobro, které se v něm ukrývá, co je skutečné zlo. V průběhu let se stal víc než jenom Jinchūrikim. Stal se mým partnerem a druhem v boji. Stal se mou lepší polovičkou. Ukázal mi pravý význam sousloví „být tím posledním stojící“. Přesně to stojí v nejčerstvějším a prozatím posledním zápise v kronice. Rukopis v sobě nese Narutovi charakteristické znaky, ale slova pochází z démonova nitra. Chtěl je napsat a chtěl se o ně s každým podělit. Pouze Naruto totiž řekl něco, co démona donutilo jednat. Řekl, že stojí za to ho zachraňovat. To je on, Naruto Uzumaki. Jinchūriki obávaného démona Kyūbi no Yōko. Poslední žijící člen klanu Uzumaki.