Jutsu, které nefungovalo 2: Yukina v pánské šatně

Už jenom kousek, Yukino, pomyslela si mladá žena s plavými vlasy, když se sunula úzkými prostory větrací šachty. Jenom kousíček a budu na místě.
Dosunula se k mřížce větrací šachty a díky tomu měla velmi dobrý výhled na dění dole. Muži, převážně mladí a pěkně tvarovaní, zrovna vyšli ze sprch s ručníky omotanými kolem pasu. Musela zadržet radostné vyjeknutí, jinak by se prozradila.
Nejvíce ji zaujal muž s popelavými vlasy a maskou skoro přes celý obličej. Maska vypadala, že je mokrá. Že by si ji na sprchování nesundal? Jaký to záhadný charakter, pomyslela si a udělala si poznámku na zadní stranu bloku – sexy muž s tajemstvím a maskou.

„Tuhle jizvu mi udělala moje žena, když po mě hodila kuchyňským nožem,“ řekl jeden z mužů a přilákal tak k sobě ostatní, kteří se na jizvu chtěli podívat zblízka. Muž s popelavými vlasy se o jizvu nezajímal, sušil si druhým ručníkem vlasy, čímž je rozházel na všechny strany. Plavovláska si zaznamenala další poznámku, tentokrát o útoku kuchyňským nožem a jizvě na hrudníku.
Posunula se ještě kousek dál a nechtěně se opřela o mřížku větrací šachty. Mřížka povolila, Yukina se lekla a zazmatkovala a to způsobilo, že následovala padající mřížku. Dopadla rovnou do hloučku mužů, kteří obdivovali jizvu po noži, její blok odlétl stranou. Vítr, který se vzedmul díky jejímu pádu, zavál pod ručník jednoho muže. Ručník povolil a sklouznul z vlhkého těla na podlahu.

Žena se dostala na kolena a když se podívala vzhůru, spatřila před sebou pořádně vyvinutý rozkrok pěkného třicátníka s černými vlasy. Nebyla schopná slova a tak jen klečela a zírala na to vyvinuté mužství a postupně rudla. Třicátník si konečně uvědomil, co se stalo a rychle si uvázal ručník zpět kolem pasu. „Co tady sakra děláš?“ obořil se na ní muž s jizvou na hrudníku. Plavovláska se vrátila zpět do reality a postavila se.

„Já... no... já totiž... já jsem... já...“ koktala a horečně přemýšlela nad nějakou výmluvou. Nejraději by se dala na útěk, ale byla obklopena muži.
„Ty jsi mi ale pěkně zvrhlá zlodějka,“ řekl muž s popelavými vlasy a maskou přes obličej. Držel v rukou blok, který Yukině vypadl z brašny a listoval jím.
„Tohle je jistojistě práce Jiraiyi, nemám pravdu?“ Svým jedním okem se zlobně podíval na ženu obklopenou polonahými muži. Musel si zachovat vážnou tvář. Tohle je rozepsaný nový titul Itcha Itcha a já ho právě držím v rukou, pomyslel si a vnitřně se radoval jako dítě, které dostalo bonbón.
„To není pravda!“ zavrčela.
„Ale, kočička umí prskat? Co s ní uděláš, Kakashi?“ posmíval se další z hloučku.
„To je moje, vrať to!“ prskla a vrhla se ke Kakashimu s úmyslem vyškubnout mu blok z ruky. On však ladně uhýbal jejím rukám.
Yukina si vzpomněla na slova jejího otce, když se snažil vymluvit z toho, že by byla jeho dcerou. Ti muži rozhodně nevypadají jako ninjové, mohlo by je to vystrašit, pomyslela si bláhově a sebevědomě prohlásila: „Naval mi ten blok, nebo použiju speciální Jutsu, které mě naučil Orochimaru!“ Doufala, že si to jméno zapamatovala době, jelikož vůbec nevěděla, kdo Orochimaru byl.

Kakashimu se rozšířila zornička. Na jméno Orochimaru slyšel. Okamžitě odhodil blok, zaujmul postoj, a kdo ví odkud, vytáhl kunai. Byl připraven k boji. Yukina se vylekala, nepočítala s takovou reakcí, nepočítala s tím, že by někdo z nich mohl být shinobi. Znervózněla a začala si pohrávat s rukama s obavou, co se bude dít.

Kakashi zbystřil a okamžitě stáhl masku z druhého oka a aktivoval sharingan. Skládá divné pečetě, takové jsem ještě neviděl, pomyslel si.
„C-co to máš s okem?!“ vyjekla a začala couvat. Úplně zapomněla, že je za ní zeď tvořená polonahými muži. Narazila do už skoro suchého těla, ztratila rovnováhu a upadla společně s mladíkem na podlahu. Rychle se snažila zvednout na nohy a omylem tím strhla mladíkovi ručník.
„Ty jsi snad ještě horší než Naruto,“ řekl popelavý. To jméno už jednou slyšela. Začalo jí zajímat, kdo to byl.
Když uviděla, že drží ručník a před ní je nahý mladík, vypískla, odhodila ručník a dala se na útěk ze šatny. Kakashi se za ní pustil. Nehodlal ji nechat utéct, když jí údajně učil Orochimaru a ještě takové zvláštní pečetě. Že by Orochimaru přišel na nějaké nové učení, které se výrazně liší od toho, co už znal? Nemohl ji nechat utéct.

Dohonil ji téměř okamžitě, jako by se snad ani nesnažila utéct. Skočil jí na záda, čímž ji srazil k zemi, převrátil ji na záda, sednul si na ní a rukama držel její ruce, aby jí ztížil snahu o obranu. Mladá žena se ale k boji nechystala, jen tam ležela a křičela. Cítila jeho horké tělo na svém, když ji pevně objímal nohama a znemožňoval jí tak pohyb. Cítila jeho rozkrok, který byl, díky bohu, stále schován pod ručníkem, a měla co dělat, aby neomdlela. I když viděla jen polovinu obličeje, byla si jistá, že obličej byl jako celek krásný a jeho tělo bylo samý sval.

„Zdá se, že Orochimaru má velmi nešikovou studentku,“ zamručel skrze masku.
„J-já... já ani nevím, kdo Orochomaru je!“ pípla a zrudla ještě víc, když se k jejímu obličeji přiblížil ten jeho.
„Nevíš, kdo to je, ale jeho jméno znáš? To je podezřelé, nemyslíš?“ Díval se jí do očí, jako by jí chtěl pohledem propálit díru v hlavě.
„Říkám pravdu. Řekla jsem to, protože jsem doufala, že mi pak dáš můj blok. Nevěděla jsem, že jsi shinobi. Teď si přijdu děsně hloupě, protože já, na rozdíl od tebe, s chakrou manipulovat neumím.“ Bylo jí horko s srdce bušilo. Doufala, že se jí nespustí krev z nosu.
„Odkud tedy znáš to jméno?“
„Otec o něm mluvil. Říkal, že ho Orochimaru naučil speciální jutsu, které mělo fungovat jako ochrana. Ale nefungovalo. Díky tomu jsem se narodila.“
„Kdo je tvůj otec?“ Viděl v jejím mladém obličeji jistou osobu, ale chtěl se ujistit. Ale kdo jiný by mohl být takový hlupák, aby Orochimarovi v tomhle případě věřil? To mohla být jen jedna osoba.
„Jiraiya, žabí zvrhlý poustevník, lhář a kurevník, spisovatel románů,“ odpověděla. Pocítila šimrání v nose. Doufala, že to není projev krvácení z nosu. Stávalo se jí to, když se jí zvedl tlak ať už to bylo způsobené čímkoliv.
„Jaký otec... taková dcera?“ usmál se široce, že to bylo vidět i přes masku. „Je tady ve městě?“
„Jo. Před chvílí jsem s ním mluvila, ale nevím, jestli se tu nakonec ubytoval. Možná město opustil, nevím.“ Pod Kakashiho tělem jí bylo neuvěřitelné horko. „Uhm... pustíš mě?“

Popelavý z ní slezl rychlostí blesku. Všiml si, že je pozorují snad všichni návštěvníci koupaliště. Urovnal si ručník kolem pasu, pomohl Yukině vstát a všem se omluvil za tu trapnou situaci. Rozpustil dav čumilů a odvlekl Yukinu stranou, kde je nikdo nerušil. Sedli si ke stolu. Kakashi se na ní dlouze díval aniž by cokoliv řekl.
„Můžeš na mě přestat civět?“ zavrčela po chvíli. Už to jeho zírání nesnesla.
„Tam v šatně to vypadalo, že snad poprvé v životě vidíš muže, jak ho příroda stvořila. Ta rozepsaná kniha je tvoje? Jak můžeš psát o něčem, cos ještě nezažila?“
Zrudla studem. Chvíli mlčela, ale nakonec se odhodlala vyjít s pravdou ven.
„Hodně jsem studovala knihy... převážně ty otcovy. Ale přišlo mi to jako snůška keců, tak jsem se rozhodla, že napíšu lepší.“ Usmála se na něj.
„Snůška keců?!“ zalapal po dechu. Byl pohoršen tím, co slyšel. Itcha Itcha miloval. Rozhodoval se, zda jí má rozmuvit její názor nebo to nechat plavat.
„Fakt, že sis o mé rozpracované knize myslel, že to napsal Jiraiya, dokazuje, že Itcha Itcha ti není cizí. Uděláme obchod. Dám ti první knihu Paradise Lovers, kterou jsem napsala a ty mě necháš odejít,“ navrhla. Chtěla se vyhnout jakýmkoliv problémům. Nevěděla, co s ní zamýšlel udělat.
„Paradise Lovers? O tom už jsem někde slyšel. Ty jsi autorka?“
„Ano.“ Z brašny vytáhla omšelou knihu s ohmatanými stránkami a podala mu ji. „Tahle je moje úplně první. Nosím ji s sebou jako připomínku závazku, který jsem si dala, že překonám velkého Jiraiyu. Vem si ji.“
„Vážně mohu?“ Rozechvěle vzal knihu do ruky. Fakt, že má v ruce první vydání ho naplňovalo blahými pocity. Tahle kvalitní literatura jednou bude pohřbena se mnou, pomyslel si.
Zalistoval a přečetl pár řádků. Kdyby neměl masku, bylo by vidět, že se začervenal.
„Příjímám, ale pod jednou podmínkou. Tu knihu mi podepíšeš. Sám Jiraiya mi věnoval knihu s věnováním. Chci věnování i od tebe. Jsem Hatake Kakashi.“ Podal jí knihu zpět. Yukina se usmála, vytáhla z brašny pero a inkoust a krásným úhledným písmem napsala věnování s podpisem. Nechala inkoust oschnout a podala ji Kakashimu. Popelavý jí přinesl její blok, uložila si ho do brašny a rozloučila se. Měla materiálů dost na dokončení knihy a byla štastná, že z té nehody vyvázla poměrně lehce.
Opustila město jen o pár chvil dříve, než její otec, který pospíchal ověřit nové zprávy o nepříteli, které zaslech v penzionu.

„Setkal jsem se s tvou dcerou,“ řekl popelavý bělovlasému, když spolu seděli v koruně stromu v Konoze poté, co se oba vrátili domů a vyprávěli si zážitky z misí.
„Rozhlašuje to na potkání?“ zamračil se Jiraiya.
„Neměla na vybranou, když jsem jí zpacifikoval poté, co se vplížila do pánské šatny koupaliště, propadla se šachtou a snažila se mě zastrašit Orochomarovým speciálním Jutsu.“ Sám pro sebe se usmál.
„Co? Ještě štěstí, že narazila na tebe, Kakashi. Kdyby se oháněla tím jménem před někým jiným, mohla být v pěkném maléru.“ Zakroutil hlavou a také se usmál. Hloupá děvenka, šachty nejsou zrovna moc vhodné na průzkum, pomyslel si, moc toho neudrží.
„Uzavřeli jsme obchod. Nechal jsem ji jít a ona mi dala svou první knihu s věnováním. Paradise Lovers, slyšels o tom?“
„Co na tom všichni máte? Slyším to všude, kam vlezu.“ Úměv se mu vytratil z obličeje. Už i jeho věrný fanoušek přešel na jinou sérii?
„Fakt je, že je to mnohem lepší, než tvoje první kniha. Ale neboj, budu nadále věrný fanoušek Itcha Itcha.“
„To rád slyším, už jsem chtěl první výtisk dalšího dílu věnovat někomu jinému,“ zasmál se a podal Kakashimu úplně nový výtisk Itcha Itcha série.
„Je s věnováním?“ zeptal se, když knihu převzal.
„To si piš!“