Jutsu, které nefungovalo 3: Výzva

Plavovasá žena procházela uličkami a prohlížela si vystavované zboží. Odolala nutkání koupit si úplné zbytečnosti a zamířila rovnou do knihkupectví. Prohlédla si nové tituly, staré tituly, a prošla i oddělenou sekci, kam měly děti zákaz vstupu. Prolistovala pár knížek, oči jí při tom jiskřily. Rozhodovala se, jestli si má koupit knihu s lechtivou tématikou, kterou právě držela v ruce, když do knihkupectví vešel známý muž s popelavými vlasy.
„Zdravím. Tak co? Ještě nic?“ řekl zvesela prodavači, když vešel. Nevšiml si drobné postavy stojící za regálem v omezené sekci.
„Zdravíčko, Kakashi. Ještě nic. Hned, jak zjistím něco nového, dám ti vědět,“ odpověděl prodavač.
„Tak si to holt přečtu ještě jednou, než vyjde další díl.“ Zvedl knihu, kterou měl zastrčenou v podpaží, jako důkaz svých slov.
„Paradise Lovers... Co tě na těch prasárničkách baví? Najdi si radši ženskou,“ zachechtal se prodavač. Kakashi pokýval hlavou a beze slov odešel.

Yukina vrátila knihu do police a rychle opustila knihkupectví. Brzy popelavého ninju dostihla.
„Nazdárek,“ řekla mu, když se instinktivně otočil, aby se podíval, kdo se na něj zezadu lepí.
„Yukina Wakabi!“ zvolal nadšeně, „Tak tebe bych tady rozhodně nečekal!“ I přes jeho masku mohla Yukina vidět jeho úsměv.
„Říkala jsem si, že bych se mohla podívat na jednoho perverzáka, který mě tenkrát srazil k zemi na koupališti.“ Zeširoka se usmála a odhalila své zuby. Vlastně to ani nebyl její plán, když vyrazila na cestu. Rozhodla se navštívit Konohu teprve po cestě, když jí došly zásoby.
„Žádného takového perverzáka asi neznám. Můžeš být konkrétnější?“
„Ale jistě. Jeho poznávací znamení je maska na obličeji a vlasy barvy popela. Taky s sebou často tahá nemravnou literaturu.“
„Hm... Ne, toho neznám.“ Knihu okamžitě schoval do bezpečí své vesty.
„Škoda. Chtěla jsem mu dát nejnovější a vlastně i poslední knihu Paradise Lovers. Ale když tu nikdo takový není, tak to jí asi dám někomu jinému.“ Pokrčila rameny a rozhodila rukama. „Tak se měj, Hatake Kakashi.“ Otočila se na podpadku, chystala se odejít, ale zadržela ji jeho ruka, kterou chytil její drobnou paži.
„Vlastně... myslím, že jednoho takového znám.“

Pozval ji na dango. Seděli spolu na lavičce a jedli, povídali si o tom, co se stalo v poslední době. Kakashi byl netrpělivý. Skutečně mu dá tu knihu, nebo si z něj udělala legraci? Zachoval ale tvář a dál předstíral, že se dobře baví, i když se všechny jeho myšlenky stáčely jedním směrem.
Po chvilce Yukina popadla svou brašku, zalovila v ní a Kakashi sebou v tu chvíli lehce škubnul.
„Tak, tady je,“ řekla plavovláska, když vylovila první výtisk posledního dílu Paradise Lovers. „Úplně první výtisk. Prodávat se začne až za měsíc, ale já ti ho klidně dám teď.“
Popelavý už už natahoval ruku, aby si knihu vzal, když jí Yukina opět uložila do brašny.
„Pokud...“ zazubila se, „mě porazíš v souboji.“ Prudce se postavila na nohy a napřáhla ruku ke Kakashimu a ukázala na něj prstem. „Vyzývám tě, Kakashi.“ Cesta ji znudila a chtěla se nějak zabavit.

Popelavý se na ní nechápavě zadíval. Souboj? To myslela vážně? Vždyť jí stačilo srazit k zemi a byla bezmocná. Bylo by to moc snadné vítězství.
„Jaké jsou podrobnosti?“ zeptal se pro jistotu. Nevěřil tomu, že by ho vyzvala na pěstní souboj. Ta drobná párátka byla dobrá na psaní, ale na boj rozhodně ne.
„Kdo první políbí vytipovanou obět tak, aby to ten druhý viděl, vyhrává. Ty mi vybereš nějakého muže a já ti vyberu nějakou ženu. Výzva potrvá dvacet čtyři hodin,“ odpověděla a blýskla po něm pohledem. „Nebo se snad velký Kakashi bojí a výzvu nepřijme? Četl jsi všechny ty knihy, abys teď utekl se staženým ocasem? Pomysli na to... poslední díl a měsíc před prodejem. Úplně nová kniha. S věnováním. A vzadu je upoutávka na další chystanou sérii.“
Kakashimu se výzva zdála hloupá, přijmout ji nechtěl, ale Yukina ho dokonale nalákala a nalomila ho. Bude to snadné, pomyslel si. Maska mi dobře poslouží, je to tajemné a ženy mají tajemno rády. Použiju pár hlášek z knihy a padne mi kolem krku.
„Příjímám.“
„Výborně. Abys neřekl, že jsem zlá, tak vyber první.“

Kakashi se rozhlédl, prohlédl si všechny muže poblíž. Nakonec uviděl dokonalou obět. Byl si jist, že Yukina odmítne políbil někoho takového. Už počítal s tím, že má vítězství v kapse.
„Támhleten,“ řekl po chvilce a ukázal ke stánku s dangem. Mladý shinobi v upnutém zeleném oblečku právě kupoval barevné dango.
„Ten s tím hrncem na hlavě?!“ vyjekla Yukina, když se zadívala směrem, kterým popelavý ukazoval. Kývnul hlavou na souhlas.
„Něco se ti nelíbí? Vybral jsem jeho. Nebo mi rovnou tu knihu můžeš dát, ať to máme za sebou.“
„To si teda nemysli, Kakashi. Příjímám. Teď jsem na řadě já.“
I ona se rozhlédla kolem. Dlouho bloudila pohledem od ženy k ženě až nakonec uviděla tu pravou pro výzvu. Když já jsem dostala křováka s hrncem na hlavě, pomyslela si a v duchu se ušklíbla, tak ty dostaneš ji.
„Támhleta.“ Ukázala prstem na ženu s blond vlasy. Nevypadalo to, že má dobrou náladu. Mračila se a ani neodpovídala černovlásce, která s ní skoro neudržela tempo. Zastavila se a prudce se otočila k černovlásce.
„Říkám ti, Shizune, že to dodělám, až na to budu mít čas. Nemám co pít, to hloupé prase mi rozbilo poslední láhev, jestli si už zapomněla!“ zavrčela blondýna. Pokračovala v cestě a už si černovlásky nevšímala
Kakashi se zhrozil. Polil ho studený pot při představě, že by se měl pokusit políbit Pátou.
„To bude poslední věc, kterou v mém životě udělám,“ zamručel si pod vousy.
„Copak? Je pěkná, přednosti rozhodně má... v čem je problém?“ provokovala ho Yukina, když postřehla, jak popelavý zblednul.
„Jednou mi někdo řekl,“ začal pomalu, „že když máš něco ráda, máš pro to udělat všechno. Příjímám a doufám, že to přežiju.“
Yukina se usmála a zkontrolovala hodinky. Upřesnila čas ukončení, rozloučila se a zmizela mezi lidmi.

...

„Když neobejdu po rukou třikrát Konohu, tak si dám tisíc kliků jen s jednou rukou.“ Lee si mluvil sám pro sebe, byl tak zabraný do tréninku, že si ani nevšiml, že ho zpoza stromu sleduje plavovlasá mladá žena.
To obočí je příšerné, pomyslela si, ale rozhodně nechtěla dát Kakashimu knihu jen tak. Sedla si na zem, rozhodila nohama, aby to vypadalo věrohodněji a začala hlasitě naříkat.
Lee pokračoval ve své chůzi po rukou až se začal přibližovat k naříkající Yukině. Uslyšel ji a zastavil se. To zní jako SVT, slečna v tísni, pomyslel si a pořádně se rozhlédl. Uviděl ji sedět na zemi pod stromem. Držela si kotník a naříkala, dokonce se jí povedlo vymáčknout i pár slz. Okamžitě k ní přispěchal.
„Co se vám stalo, slečno?“ optal se a přikleknul k jejímu kotníku.
„Zakoukala jsem se na někoho pěkného a nekoukala pod nohy. Zakopla jsem, teď mě bolí kotník,“ odpověděla a hodila po něm očkem. Lee se hozenému očku vyhnul, přemýšlel totiž, co byl měl udělat.
„Vezmu vás k medikům, slečno. Možná jste si vyvrtla kotník, nebo hůř, třeba i zlomila,“ řekl s obavami a pomalu ji vzal do náruče. Yukina ho objala kolem krku a nechala se nést.
„Je lepší zlomená noha, nežli zlomené srdce, nemám pravdu? Dneska je těžké najít hodného a věrného chlapa, ještě k tomu hezkého.“ Vyloudila ten nejlepší úsměv, jaký uměla.
„Ženy často chtějí ty tajemné, záhadné muže, kteří si jich nakonec ani neváží. My hodní jsme odmítnuti.“ Vzpomněl si na odmítnutí od Sakury. Měla oči jen pro toho Uchihovic kluka.
„Já mám ráda ty obyčejné.“ Přitiskla se mu blíže k tělu. „Takové ty hodné, co přispěchají na pomoc, když vidí, že je třeba.“

Lee odnesl Yukinu do nemocnice, aby jí prohlédli nohu. Poprosila ho, ať na ni počká, že by mu potom chtěla poděkovat. Cestou se ho snažila zaháčkovat, ale Lee její signály nechápal. Uvědomila si, že na to bude muset jít přímočařeji.

...

Kakashi dřepěl v koruně stromů a pozoroval kancelář hokage. Přemýšlel, co by měl udělat. Musel ji nějak dostat ven. Určitě by neodmítla pozvání na saké, tomu dost věřil. Už mu jen zbývalo vymyslet, jak provést ten polibek.
Dokonce ho napadlo, že by někoho uplatil a pomohl si s Henge no Jutsu, ale zase nechtěl podvádět, chtěl jednat fér, když Yukina nemá takové možnosti. Docela ho zajímalo, jak pokročila.
Seskočil dolů a vydal se do kanceláře Páté. Po zaklepání vešel dovnitř a našel ještě stále podrážděnou Tsunade.
„Dnes je ale krásný den, že? Mohl by být ještě krásnější, kdybyste mu půjčila trochu své krásy,“ řekl namísto pozdravu. Dočkal se ledového pohledu. Div mu nezpůsobila omrzliny prvního stupně.
„O co jde?“ zeptala se.
„Napadlo mě, jestli byste neměla nějakou misi. Co si o ní promluvit nad šálkem saké?“ Nervózně se usmál. V duchu se modlil.
„Platíte.“ Zvedla se od stolu, prošla kolem něj a opustila kancelář. Kakashi lehce vyveden z míry, že jeho pozvání přijala, utíkal hned za ní.

…

Yukinu propustili s tím, že je v pořádku, ale ještě trochu hrála kulhání. Lee na ní čekal a hned jak ji viděl, přispěchal k ní. Chtěl ji podepřít, ale upadla jí brašna na zem, tak se ihned sehnul a zvednul ji. Yukina tak měla možnost prohlédnout si ho i zezadu v těch těsných elasťácích, které představivosti moc prostoru nenechávaly. Málem ji trefil šlak. Div se jí nespustila z nosu červená, jak jí to rozpumpovalo.
„Ten zadek... je majestátní! Nosit takovej zadek v tomhle upnutém oblečku, by mělo být zakázáno. Proboha, jak někdo s hrncem na hlavě může mít takovej zadek?!“ Ani si neuvědomovala, že to říká nahlas. Byla jako očarovaná. Lee pomalu rudnul jako ředkvička.

…

Kakashi se držel za Pátou a po cestě přemýšlel, co by měl udělat. Dokonce uviděl Yukinu s Leem, jak se usazovali v malé restauraci. Vesele mu zamávala a mrkla na něj.
„Tady to bude dobré, ne?“ řekl a ukázal na malý stánek, kde kromě rychlého občerstvení nalévali i saké.
V tu samou chvíli se zpoza rohu vyřítil Naruto, pronásledující kočku, kterou slíbil chytit jedné staré paní. Vrazil do svého mistra přesně ve chvíli, kdy ukázal na stánek. Popelavý se díky té ráně pootočil, poskočil kupředu, jen tak tak udržel rovnováhu, když se zapřel rukama o něco měkého před sebou. Podíval se, co ho zachránilo před pádem. Když to zjistil, rovnou si v duchu podepsal závěť, jelikož to, co nyní držel v rukou, bylo pozadí Páté Hokage.

Ten den se zapsal do kronik jako den, kdy se peklo začalo stydět za svou úroveň. V porovnání s tím, co nastalo, bylo peklo příjemné rekreační středisko.
Země se otřásala v základech, vzteklý řev prsaté padesátnice trhal ušní bubínky, ohlušující rány praskající zeminy pod náporem vzteku páté hokage střídaly ošklivé zvuky lámaných kostí končetin, jakožto i čelistí a žeber.
Kdo se nestihl schovat do bezpečí, byl sražen tlakovou vlnou vyvolanou prudkým úderem do zeminy.
Vlna porazila i shinobiho plného síly mládí, který oslavoval prozatím nejlepší den jeho života v blízké restauraci po boku plavovlasé mladé ženy.
Když se zvednul ze země, chtěl svlažit ústa plná prachu z tlakové vlny, která se prohnala kolem, popadl nejbližší láhev a její obsah vypil. Poslední, co si později pamatoval, bylo to, že si uvědomil, že voda by ho neměla tolik pálit v krku.
Zakymácel se, rozhlédl se kolem, škytnul a přidal ruku k dílu Tsunade, která už stihla zničit celou ulici.

…

„Kakashi?“
Slyšel jen na jedno ucho, viděl pouze šmouhy. Ten hlas rozpoznal. Chtěl jí odpovědět, ale bylo to příliš bolestivé a vyšlo z něj jen chrčení.
„To bylo teda něco,“ řekla, když viděla, že ji vnímá. „To bych ani já nevymyslela a to mám představivost výbornou.“
Další chrčení.
„Chci ti poděkovat, Kakashi. Kdybys Leeho nevybral, nejspíš bych s ním nikdy nepromluvila. Je moc hodný a milý, pozorný. Má sice hrnec na hlavě a křoví na obličeji, ale viděls ten zadek? Proboha... jenom si vzpomenu a spuští se mi sliny. Je totiž k nakousnutí.“
Opět zachrčel. Neměl sílu se pohnout. Cítil, že má na těle spoustu obvazů, na pažích sádru a ovázanou hlavu. Byl rád, že vůbec dýchá, ale i to mu dělalo obtíže a vyvolávalo bolest.
„Tý blondýně jsem to vysvětlila, když se uklidnila. Říkala, že jsi pěkný idiot, horší než můj tatík Jiraiya.“
Sedla si vedle postele na židli a vytáhla z brašny knihu a pero. Úhledným písmem napsala speciální věnování, nechala zaschnout inkoust a nalistovala první stránku.
„Přečtu ti aspoň kousek, když jsi přijal mou výzvu. Ať z toho něco máš.“
„Dí...“ Projela jím bolest, že se skoro nemohl nadechnout. „...ky.“ Usmála se na něj.
„Tatsuki byla obklopená ze všech stran nahými těly jejích únosců. Věděla, co jí chtějí udělat, přesto se nekrčila strachy. Byla připravená jim posloužit a přežít. Tomoe ji zaučil dobře...“
Kakashi znovu zachrčel. Chtěl si to později přečíst sám a lépe si to užít. Moc se na to těšil.
„Tak já tedy půjdu. Mám s Leem rande,“ řekla, uložila knihu do šuplíku stolku a vstala. „Těš se na další novou sérii. Bude ještě lepší než tahle.“
Opustila nemocniční pokoj a šla za mužem, který měl ten nekrásnější zadek na světě.