Neplacený přesčas

Na Konohu se zvolna snášel soumrak. Stíny na tvářích kamenných Kagů se pomalu prohlubovaly, získaly tím podmračené a trochu hrozivé výrazy. Jak se v ulicích postupně vytrácelo světlo, všichni se vraceli domů k rodinám nebo se sešli se svými přáteli. Každý se těšil na odpočinek po dalším náročném dni.
Nicméně na jednom místě ve vesnici se den ještě zdaleka nechýlil ke konci, bez ohledu na prohlubující se tmu za oknem. Shikamaru za sebou právě zavřel dveře, navršil na Hokageho stůl další kupu dokumentů. Papírová věž se nebezpečně zakymácela, ale nakonec to ustála.
Kakashi zuřivým pohledem propaloval záda odchozího. Už poněkolikáté ho napadla spásná myšlenka najít si novou, mladou a fešnou asistentku, když nic jiného, aspoň by měl hezčí výhled na to, až by vycházela ven z kanceláře. Podepřel si hlavu a několik minut zíral na dveře. Nechal se unášet tou představou.
„To by stačilo,“ napomenul se a sáhl po hlášení ANBU. I ty nejzajímavější mise zněly v hlášeních nudně. Za krátkou dobu, co byl ve funkci, došel Kakashi k závěru, že Hokage je něco mezi sekretářkou a chůvou. Nejspíš by to zvládla cvičená opice. Několikrát ho napadlo vytrénovat na to Pakkuna a vzít si volno, jenže pak si uvědomil, že psi nemají palce, takže by nemohli podepisovat dokumenty. Dalším hrozivým objevem bylo, že cítil, jak se mu pomalu zkracují šlachy a když se minulý týden oblékal, zjistil, že mu dělá problém dopnout kalhoty. Sedavé zaměstnání ničí postavu.
S hlubokým povzdechem se opřel do křesla a začetl se. „Nuda. Nuda. Nuda,“ opakoval a pomalu se mu začaly zavírat oči.
S trhnutím se probudil, byla mu hrozná zima a bolelo ho za krkem. „Dobré ráno,“ ozvalo se před ním. Kakashi prudce otočil hlavu a ztuhlé svaly zaprotestovaly.
„Ráno?“ zeptal se udiveně. Rozhodně byla hluboká noc. Hlas, co k němu promluvil, patřil mihotavé postavě sedící naproti němu.
„Ráno je pokaždé, když se probudíš.“
„Hashirama!“ uniklo Kakashimu nevěřícně z úst. Nejspíš už je přepracovaný, z neustálého čtení všech těch nesmyslů vidí bludy. První Hokage mu věnoval široký úsměv.
„Tak jak se vede?“
„Fajn,“ odpověděl automaticky Šestý.
„Myslím si, že moc ne, jinak bych tu nebyl. Přišel jsem ti pomoci.“
„Opravdu?“ Kakashi sebral štus papírů a podával ho přízraku minulosti.
„To těžko,“ odpověděl mu. Hmátl po papírech, ale ruka jen projela skrz.
„Nemůžu se dotýkat hmotných věcí, ale přišel jsem ti dát několik rad.“
„Rady?“ určitě by se mu něco hodilo. Třeba jak spálit celou kancelář i se vším uvnitř, tak aby to vypadalo jako nehoda. Vzpřímil se na židli a napjatě čekal jaká moudra mu bude jeho předchůdce udílet. „Nejdůležitější je vždy ochraňovat svoji vesnici a nedovolit, aby bylo komukoli ublíženo. Je to náročné a zodpovědné budeš se muset za svůj lid rvát v tisíci bitvách bez ohledu na svůj život,“ nadšením sršel Hashirama.
„Bitvy? Nasazování života? Co to říkáte? Už týden jsem nevylezl z kanceláře. Pořád jen čtu a píšu a v ohrožení života jsem byl naposledy včera, když jsem se houpal na židli.“
„Cože? Vyplňování papírů a sezení za stolem? To za mých časů nebylo. No, tak to hodně štěstí,“ ozvalo se hlasité pfff a Hashimara zmizel.
„Myslím, že jsem v koncích, když i Bůh Shinobi raději zdrhnul,“ přesunul se k oknu a otevřel ho. Podivné čoudmo se z pokoje začalo vytrácet. Jen se otočil, stál tam další.
„Taky jsi mě přišel moralizovat,“ zeptal se Tobiramy.
„Ne, přišel jsem dohlédnout na to, aby vesnice mířila správným směrem.“
„Jak jinak,“ přitakal Kakashi a posadil se ke stolu, za kterým skoro nebyl vidět.
„Taky utečeš před touhle pohromou,“ rozpřáhl ruce. Druhý si v zamyšlení promnul bradu.
„Vyndej papír úplně zespoda.“
„To jako vážně?“ halda už tak nevypadala právě stabilně. Přísný výraz návštěvníka mu nedovolil odporovat. S námahou začal vytahovat spodní papír. Musel využít veškerý svůj um a dvou Kage Bunshin, aby se mu to povedlo. Zamyšleně se podíval na svůj úlovek.
„Cože!“ zíral na hlášení z nějaké naprosto nedůležité D mise. „Tohle měl zařadit už Sarutobi,“ dědek jeden, dodal pro sebe.
„Vidíš, musíš si práci lépe zorganizovat,“ doporučil mu vážně Tobirama.
„Já myslím, že by jsi raději měl zmizet, nebo pustím klimatizaci a proletíš se potrubím.“ Varování zřejmě zabralo, protože byl v místnosti znovu sám. Začal vytahovat další a další stará hlášení. „Když nechyběly nikomu doteď, už nebudou potřeba,“ a začal je likvidovat.
„Kakashi, co to provádíš?“ Leknutím nadskočil a při tom srazil jednu kupu ze svého stolu. Papíry začaly poletovat po místnosti, několik jich prolétlo skrz přízračnou postavu Sarutobiho. Větší část vylétla z okna.
„Uklízím váš nepořádek,“ odpověděl naštvaně Kakashi, už měl dost toho, jak mu tady pořád někdo courá jako na Konožském náměstí.
„To víš, myslel jsem si, že budu v úřadu jen chvíli, tak jsem se papírováním moc nezabýval,“ lhostejně pronesl Hiruzen a vyfoukl oblak kouře.
„To vidím,“ ucedil a dál se prohraboval spouští a zahazoval všechno, co považoval za zbytečné.
„Nebuď taková netykavka, Kakashi.“
„Jo, jo, vyklopte to své moudro a pokračujte v cestě na věčnost." „Hmm rada,“ zamyslel se Sarutobi a znovu popotáhl.
„Umři dřív, než se dostaví senilita."
Kakashi už na všechno rezignoval. Posadil se do svého křesla. A naprosto vyčerpaně čekal uprostřed celulózové spouště na, jak doufal, posledního příchozího. Netrvalo to dlouho. Vzduch se zatetelil a před ním se zhmotnil, tedy spíš zjevil, jeho sensei.
„Myslel jsem si, že se objevíte dřív,“ prohlásil Kakashi.
„No, dohodli jsme se dodržet pořadí jmenování, ne úmrtí, aby v tom nebyl zmatek.“
„Chápu,“ Kakashi začínal mít tik v oku.
„No, vždycky jsem si myslel, že jsi pořádnější.“
„Víte, Minato-sensei, vždycky jsem si myslel, že nemůže být chvíle, kdy bych vás rád neviděl.“
„Opravdu,“ Minato se usmál.
„Až doteď.“
„Aha, no tak v tom případě, tě už asi nebudu rušit.“
„Počkejte, ještě ta rada.“
„No, jistě.“ jeho mistr se zastavil, chvilku se v zamyšlení drbal na hlavě a pak s úsměvem prohlásil: „Nesmíš to tolik prožívat.“
„KAKASHI!“ řev, který následoval po třísknutí dveřmi ho stoprocentně probudil. Vyděšeně se podíval před sebe a čekal další nehmotné strašidlo, ale to, co se k němu blížilo, bylo zatraceně hmotné.
„Je tady nepořádek jak ve feudálním harému,“ Tsunade se nebezpečně řítila ke stolu a v ruce držela náruč papírů.
„Co tady sakra vyvádíš! Proč vyhazuješ tajné dokumenty oknem?“ bouchla do stolu tak zprudka, až se zbytek všech věží na stole zhroutil. Kakashi, již zcela lhostejně pohlédl na ženu před sebou a hlasem zbaveným všech emocí se zeptal: „Máš pro mě taky nějakou radu?“
„Jo, dej si sprchu, už to potřebuješ.“
Nakonec to byla nejlepší rada, kterou za posledních dvacet čtyři hodin dostal.