Nová cesta Fuu - 2 díl. - Odchod a lázně

Po opuštění své rodné vesnice Fuu zamířila k potoku, souběžně letěla s tou vodní tepnou země neznámo kam. Jen chtěla být co nejdál od vesnice, kde ji nenáviděli a vůbec se tvářili, že neexituje. Proto si zvolila tuhle nelehkou cestu, kde, jak tušila, bude zažívat nejedny obtíže, hlavně proto čím a kým byla.
K večeru se zastavila na mýtině nedaleko lesa a potůčku, vzala si jídlo, které si připravila, když odcházela z rodné vesnice. Po skromné a lehké večeři se na chvíli zahleděla na tu černou dáli s tolika jasnými a zářícími hvězdami. Proč si dřív nevšimla, že je jich tolik? Připravila se na spánek pod širým nebem. Zkontrolovala stav zásob, kolik jí ještě zbývá, pak si šla lehnout.
Nemohla usnout, alespoň poslouchala zurčení potoka se zavřenýma očima do toho se přidal noční les. Při jeho poslouchání konečně usnula. Vzbudila se ráno až ji osvítily první ranní paprsky.
Po probuzení uklidila nocleh, odložila si oblečení, udělala si ranní hygienu v potoce. Po očistě vyrazila dál vstříc neznámu.
K poledni dorazila k malé vísce, kde si doplnila zásoby na další cestu. Byli tu opravdu milí lidé, kteří jednali se všemi stejně a nikoho neodsuzovali. Při odchodu z vísky Fuu zarazilo krásně vonící jídlo. Rozhlédla se, odkud ta vůně přichází. Po chvíli hledání našla menší domeček, odkud ta vůně vycházela. Vůně Fuu lákala tak dlouho, dokud nevešla do krámku na jídlo. Posadila se na poslední volnou židli.
„Co si dáte, slečno?“ zaznělo z druhé místnosti za pultem. Hlas byl vřelý a jen co majitel vyšel, vůně se ještě zdvojnásobila.
„Dám si to, co tu tak krásně voní.“ Lepší odpověď ze sebe nedostala, protože sliny se jí neskutečně sbíhaly, jak dostaly chuť na to výtečné jídlo, i když ještě nic neochutnala.
„Takže polévku miso,“ řekl vlídně majitel a odběhl splnit objednávku. Za pár dlouhotrvajících minut, hlavně pro Fuu, se nesla již avizovaná objednávka.
Fuu si vychutnávala miso polévku, byla opravdu nejlepší, jakou kdy vůbec jedla. U nich ve vesnici bylo několik podobných zařízení, ale nikde nevařili tak božsky jako tady. Poděkovala za tu lahůdku a pak i dala uznání majiteli za kulinářské umění. Nevšimla si proto, že tu strávila další dvě hodiny. Dala i větší spropitné. Ihned na to vyrazila na další cestu. Prozatímní cesta probíhala v klidu, bez nějakých překvapení.
Po několika dnech cestování, tedy díky tomu, jak jí bolely nohy od chůze a tělo od potu. Letět nechtěla a nemohla, aby nikoho nevyděsila v tak zabydlené oblasti. Rozhodla se odpočinout v nějakých místních lázních, jenže nevěděla v kterých, protože jich tu bylo hned několik a každé lázně se honosily nejlepšími službami a cenami.
Našla jedny lázně U dvou sester, které se jí zamlouvaly, jenže byly půl den cesty. Nabízely k celodennímu vstupu masáže zdarma. I přesto se vydala na cestu k nim. Chtěla se opravdu pořádně uvolnit a třebas jí pak napadne nějaká další cesta, kam by se mohla vydat…
Cesta se pojila s dalšími cestičkami, mířily k horám, kde se nacházely vyhlášené lázně. Šlo se dobře, až na pár místech byla horší cesta. Po cestě k lázním se k Fuu přidaly další osoby mířící stejným směrem. Snažila se jich moc nevšímat, ovšem koutkem oka se musela dívat, kdyby náhodou zde musela čelit nějakým problémům. Což se nepotvrdilo. Byla i ráda za to, že se nikdo neměl do hovoru. Takhle jí to úplně vyhovovalo. Po několika hodinách chůze přišli konečně k vyhlášeným lázním U dvou sester.
Před lázněmi se tyčila krásně vyzdobená Torii, která vítala všechny příchozí.
Fuu čekala u recepce, než na ni přišla řada.
„Dobrý den, slečno, jak dlouho se zdržíte a jaké procedury byste chtěla vyzkoušet?“
„Dobrý den, chtěla bych se tu zdržet tři dny a tři noci.“ Recepční předala Fuu klíče od pokoje, zavedla ji k jejímu pokoji, aby si mohla odpočinou po cestě k lázním.
Po hodině příprav si Fuu dala na sebe jen župan a odešla k horkým pramenům relaxovat. Při pramenech si odložila župan na věšák, pomalu vstoupila do vody. Odpočívala zde tři hodiny, než k ní přišla masérka zeptat se, zdali by nechtěla masáž.
„Ráda si dám masáž celého těla, kam mám jít?“
„Pojďte za mnou,“ odpověděla srdečná masérka.
Po pár metrech chůze přišly do místnosti, kde byly jen ony dvě. V místnosti bylo přítmí, aby nabudilo pocit pohody a relaxace. Ve všech koutech hořela jedna vonná svíce, uprostřed místnosti byly jen tři lůžka. Dívka ukázala na jednu krajní z nich. Fuu si odložila župan a nahá si lehla na lehátko, kde se o ni začala starat masérka. Předem měla nahřátý olej v misce, namočila si ruce v oleji a pomalu ji začala masírovat záda, postupně celé tělo. Masáž trvala dvě hodiny, které se jí líbily. Před koncem procedury Fuu byla krásně uvolněná a unavená, až usnula. Masérka po masáži ji nechala odpočívat, aby získala novou sílu. Navíc se to doporučovalo kvůli svalstvu. Bylo možné si je lehce natáhnout či do nich dostat křeč při prudších pohybech.
Po probuzení měla nachystané jídlo u baru, kde se mohla občerstvit. Když přicházela k baru, už byla noc, vzala si nachystané jídlo, k tomu si dala drink. Po občerstvení rozhodla se proletět okolo lázní v noci, jelikož všichni už odešli nebo spali. Tak nikoho tím nemohla vystrašit, vyletěla nahoru, kde byla modlitebna. Chůzí by to trvalo tři hodiny, ovšem Fuu vyletěla za pár minut. Pomodlila se, chvilku se dívala na měsíc s hvězdami, uklidňovalo ji to. K půlnoci se rozhodla vrátit do hotelu a jít si lehnout.
Ráno když vstala, odešla si udělat ranní očistu do koupelny, odešla pouze v županu k horkým pramenům. Stejně jako den před tím si odložila župan a vešla do pramenů odpočívat. Mezitím i Chomei díky jejímu klidu si na pár hodin relaxuje celé tělo…

Někde u lázní U dvou sester

Jiraya si usmyslel, že bude dělat průzkum pro další knihu. Zapsal si den a noc kvůli výzkumu. Když přišel k horkým pramenům, byl nesvůj, hlavně pro samé muže. Čekal společnou koupel. Ženy měly určenou jinou část. Rozhodl se pro menší lest, dostat se do ženské části. Musel nakonec použít jednu Narutovu techniku - Oiroke no jutsu. Co by jeden neudělal pro výzkum, že? Spíše to byl pro něj test, zdali se naučil jeho techniku. Učitel se učí od žáka, proč by ne?
Přeměnil se na ženu, přešel do ženské části lázní sbírat data. Dat měl spoustu, ale pořád ho opouštěla inspirace. Proto ten neutuchající výzkum a špehování. Tohle nikdo nedokázal pochopit. Vstoupil k ženám do vody, posadil se přímo před ně. Žádná z nich ho nepodezřívala, že je muž, ani Fuu to zpočátku taky nenapadlo, jelikož byla uvolněná a ponořená u Chomei. Jiraiya coby žena odešel na masáž, kde strávil dvě krásné hodiny sbíráním dat pro knihu. Sám se divil udržením techniky i po tak úžasném uvolnění těla a mysli.
Po masáži se vrátil na původní místo, zaujala ho dívka s tyrkysovými vlasy. Neustále ji sledoval pohledem, aby nepojala žádné podezření. Jenže Fuu začínala mít podezření. Měla takové divné tušení. Fuu odešla k baru na jídlo a pití, tak se tím dále už nezabývala. Zkrátka ten pocit vypustila z hlavy. Večer šel každý k sobě. Jiraya byl rád, že získal podklady pro knihu, tak si ještě připlatil další den a noc, aby jich měl víc. Jenže netušil, co si tím způsobí. Měl odejít dokud se mu dařilo, dokud Bůh štěstěny se ho držel, v tomhle byl stejný jako Tsunade, nedokázal přestat v nejlepším. Prostě musel…
Jiraya se přeměnil znovu za ženu, vyrazil znovu do dámské části lázní sbírat další podklady. Tentokrát si sedl k baru, objednal si saké a popíjel. Přišla k němu Fuu.
„Jak se máte, madam?“ I hlas musel pilovat, chtěl být dokonalou přeměnou. Netoužil po dalším fiasku.
„Moc dobře a vy?“
„V pohodě, odpočívám tu po dlouhé a náročné cestě. Zítra se už vydám na další cestu. Kam máte namířeno?“ zeptal se dívky s tyrkysovými vlasy.
„Sama to ještě nevím, kam mě nohy zavedou.“ V tomhle opravdu nelhala. Stále si nebyla jistá o dalším cíli své cesty. Fuu se na chvíli zasnila. Tak to mohlo ostatním připadat.
„Víš, Fuu mám podezření na chlapa. Ty její pohyby. Všimla sis?“
„Taky si to myslím, přítelkyně. Jak to zjistíme?“ Přemýšlely. Poté jim to došlo, dají si s ním souboj.
Jenže Jiraya se po rozhovoru s Fuu stáhl z pozorování, aby ho neodhalily. Netušil, jak moc mu teče do bot. Jenže se ho nechtěl vzdát úplně. Odešel ven z lázní, našel dobrý úkryt v koruně stromu. Jiraiyův tradiční úkryt přesto měl dokonalý výhled do dámské části lázní.
Fuu s Chomei měly taktiku připravenou, nemohly ji/ho nikde najít. To je utvrdilo, je to chlap! Fuu přešla mezi spoře oděnými slečnami k lehátku a napodobila místní dívky.
Chomei vycítila sledování z korun stromu mimo lázně. „Fuu, ten chlap, který byl přeměněný v ženu, je venku v koruně stromu. To mu jen tak nedaruju, že nás takhle šmíruje!“
Odešla k sobě do pokoje v klidném tempu. aby nevzbudila žádný rozruch mezi ženami. Přitom to v ní pěkně vřelo. V pokoji se oblékla, naoko chtěla odejít, nechala jediný vak na posteli. Šla ven jakoby na procházku, když uviděla ten osudový strom.
Jiraya si vůbec Fuu nevšiml, natož aby si uvědomil hrozbu, jež se nacházela dole. Byl totiž zaměřený na svůj výzkum, ne na nepřítele. Užíval si dokonalého výhledu, to se mělo ale brzy změnit. Jiraya se nacházel na pevné větvi, odkud stále sledoval ženy. Poznámky si zapisoval do paměti. Náhle ucítil ránu do těla tak silnou, až zlomil i tu větev, na které pohodlně ležel. Nejprve byl úplně dezorientovaný, následně se ke slovu dostaly shinobi instinkty. Divil se, kdo ho sejmul, otáčel hlavou i celým tělem, všiml si dívky s tyrkysovými vlasy.
„Proč nás špehuješ?“ pronesla klidným, leč hrůzu nahánějícím hlasem. Přitom již měla okolo těla rudou chakru, tím bylo jasné, jak je hodně nakrknutá.
„Dělám výzkum pro moji knihu!“ hájil se zcela oprávněně Jiraiya. „Jsem totiž slavný spisovatel z…“
„Ale přitom nás nemusíš špehovat!“ okřikla ho Fuu. Nezajímalo jí, kdo nebo co je. Nevěděla, že má před sebou slavného spisovatele Icha Icha knih. Fuu se ještě více rozzuřila, už držela v ruce malou Bijuudamu velikosti menšího Rasenganu, tak polovičního… i tak to stačilo člověka zabít.
„A dopr…!“