Orochimaru hledá manželku

Jednoho krásného slunečného dne byl Orochimaru velmi znuděný, nevyšel mu žádný experiment. Proto si vyrazil na procházku do blízkého lesa, přemýšlel co má udělat jinak. Dostal nápad, musí si najít manželku, možná potom se mu bude zase dařit. Vrátil se do úkrytu.
„Karin, mám pro tebe práci. Potřebuju manželku! Přines mi složky všech žen, co máme v archivu.“
Karin odběhla do archivu, vyhledat potřebné informace. Hledání ji zabralo dobrých pět hodin. Donesla je Orochimarovi, z tisíců žen si vybral jedinou, má okouzlující tyrkysové vlasy, překrásné oranžové vzorované kimono, dokonalost sama.
„Karin tahle bude moje manželka.“
„To nejde, ona má manžela.“Je to hrdina své vesnice, blonďák s nebesky modrýma očima a stejně jako Fuu je Jinchuuriki.
„To přece není žádná nemoc. Chceš mi odmlouvat?“
„Ne, pokusím se něco vymyslet.“ Tohle nedopadne dobře, pomyslela si zoufale.

Fuu byla poslána vesnicí na tajnou misi.
Orochimaru musí být zajat. Aby toho nebylo málo, přidají se k ní další tři osoby se stejným rozkazem, jenže se musí navzájem najít. Testují jejich správný odhad, schopnosti, sílu a spolupráci.
Fuu cestovala už dva dny, nikoho si nevšimla, že by měl stejnou misi. Míjela samé obchodníky, civilisty a podobné mírumilovné tvory.
Po pár dalších hodinách bloudění potkala ninju, psa. Dívala se jak hledá nějakou stopu. Našel ji, nebylo pro něj nic snazšího než se po ní vydat.
Fuu ho sledovala, náhle se zastavil.
„Vylez! Vím, že mě sleduješ, holka.“
Nemohla se divit víc, ninja pes umí mluvit! Kdo to ho asi naučil? Blesklo jí hlavou.
„Dobrá, už jdu.“
„Kdo seš a proč mě sleduješ?“ spustil na ni.
„Fuu a ty? Co se týká sledování, plním zatýkací misi. Víc nemůžu říct. Je to tajné!“ Vyplázla na něj jazyk, na drzouna.
„Nejdeš náhodou po Orochimarovi? Pokud ano, tak máme stejnou misi. Pakkun, jméno mé.“ Podával ji hebkou packu na znamení smíru.
„Tak to bychom měli, zbývají už jen dva členové.“ Packu přijala.
Večer se dostavil další člen, trestné výpravy. Rovnou za Pakkunem.
„Nazdar, když seš tu ty, tak jdeš po Orochimarovi, po nikom jiném, nemýlím-li se?“
„Jasně, Ninkame, zas tě rád vidím, i po tolika letech vypadáš skvěle. Abych nezapomněl, to je Fuu, má stejnou misi jako my. Ještě zbývá najít posledního a můžeme zahájit lov.“
„Vy se znáte?“ zajímala se Fuu.
„Proč bychom neměli? Vždyť jeho majitel je rival mého pána.“ Řekl Pakkun tónem tak samozřejmým jakoby mluvil o počasí.
Nachystali nocleh na spaní. Pakkun si k večeři našel kost, kterou sežral na posezení. Ninkame se nažral trávy okolo, jediná Fuu měla připravené jídlo dopředu.
Po jídle všichni tři usnuli lehkým spánkem.
Ráno se první probudila Fuu. Jemně vzbudila ostatní, byl čas vyrazit.
Cesta jim ubíhala bez sebemenších problémů, jenom nemohli najít čtvrtého do týmu. Hledali další dva dny, nikde nikdo.
Utakata dokázal skrýt svou přítomnost, sledoval skupinku jedné ženy, psa a želvy. Díval se na ně jak někoho stále hledají, nemůžou jej najít. Teď mu to docvaklo! Jsou to oni, s kým mám jít na misi? Ptal se sám sebe.
Seskočil k nim, div nesrazil Fuu k zemi. „Vy tři máte jít po Orochimarovi se mnou?“ zbytečná otázka.
„Takže to znamená, jsi čtvrtý člen naší skupiny,“ oznámila Fuu. Konečně mohli začít hledat jeho základnu.

„Orochimaru-sama, zjistila jsem, ta žena je ve skupince dalšího Jinchuriki, se psem a želvou. S tím se nepočítalo.“
„Nedělej si s tím starosti, něco už vymyslíme, aby se stala mojí ženou.“
„Máte v plánu nachystat léčku?“
„Samozřejmě, jen na ostatní, past nachystáme zde, pozvu je k nám. Musíme být připraveni i na nejhorší.“
To nemyslíte vážně, s tím pozváním, že ne?“
„Myslím, když už nic jiného, budu mít další subjekty ke zkoumání.“ Mnul si ruce radostí, jak mu to myslelo. Byl na sebe patřičně hrdý! Odešel připravit jídlo jako správný hostitel. Karin šla na něj radši dohlédnout, nechtěla riskovat zničení její milované kuchyně.
Všechny přípravy (zabraly několik hodin) byly hotové. Jídlo, pasti a podobně. Zbývalo jen jediné, vlákat je sem.

Fuu a její skupinka hledali další den jeho úkryt, stále žádné informace, kde se nachází. „Počkejte zde, rozhlednu se po obloze a uvidíme co dál. Vrátím se k večeru, mezi tím si udělejte pohodlí.“ Fuu se rozlétla po obloze, stále nic, pokračovala letem ke vzdálené hoře. Po pěti hodinách letu, konečně našla vstup do podzemního úkrytu.
Zpáteční cesta ji trvala už o něco déle. Docházela ji chakra. Přiletěla k večeru jak slíbila.
„Jak si dopadla?“ Zvědavostí se mohli ukousat.
„Našla jsem ten úkryt, je jen pět hodin letu. Ráno vyrážíme, radši se běžte prospat. Vezmu si první hlídku.“ Rozkázala jediná žena v týmu.
Během noci se všichni prostřídali ve spaní i hlídání.
Brzy ráno vyrazili směr Orochimarův úkryt. Během letu si domlouvali strategii k útoku. Doletěli před polednem, přistála dříve, nechtěla riskovat prozrazení mise, kvůli svým objemným křídlům. Zbytek cesty došli po zemi.
Byli připraveni vrazit do úkrytu. Na akci měli jen pár minut. Vyrazili hlavní vstup do podzemí. Akce začala.
Předem byli dohodnuti, kdo a kam půjde, kvůli rychlejšímu prohledávání. Po seběhnutí schodů se rozdělili do čtyř chodeb orientovaných na světové strany. Fuu si vzala severní, Pakkun jižní, Utakata východní, na Ninkameho zbyla západní strana.
Fuu kontrolovala jednu místnost za druhou, všechny byly prázdné a bez pastí. Zbytek jejího týmu takové štěstí neměl, v náhodných místnostech byly pasti takového rozsahu, kterým se nedalo uniknout. Během několika málo minut její tým byl zajat. Neměla však o tom tušení.
Orochimaru se jen smál jak ostatní vešli přímo do jeho pasti. Pasti zapínala a vypínala Karin, podle toho, kdo kam šel. Není divu, že Fuu měla cestu volnou. Po otevření asi šedesátých dveří konečně našla svůj cíl!
Orochimaru seděl v klidu u nachystaného stolu s jídlem.
„Byla jsem vyslána tě zajmout, tohle je tvůj konec.“ Zaujala bojový postoj.
„Nejsem si s tím tak jistý, má lásko. Tví přátelé jsou mými vězni. Mojí špehové odvádí dobrou práci, sledovali vás celé tři dny.“
„Co to má znamenat?“ Rozčílila se.
„Promluvíme si.“ Rukou ji pokynul, ať si k němu sedne na prázdnou židli, neochotně se posadila.
„Dobrá, co teď? Propusť moje přátelé, jinak tě zabiju!“ Planá výhružka, věděli to oba.
„Nebuď tak hrr, chci, aby ses stala mojí ženou, jinak je zabiju.“ Tentokrát to planá výhružka nebyla.
„Nikdy, jeden manžel mi bohatě stačí,“ odmítla směle.
„V tom případě se budu bránit zajmutí, vyber si jednoho z tvých přátel, který bude sledovat náš boj. Vybírej pečlivě.“
„Boj, proč ne? Jen jednoho, a co ostatní?“
„Zůstanou tu jako rukojmí. Co jiného sis myslela?“
Po menším přemýšlení si zvolila. „Bude to tedy Utakata.“
„Karin nás bude sledovat taky.“ Orochimaru nechal přivést Utakatu před úkryt. Boj mohl začít. Fuu se proto nedržela zpátky. Použila techniku Hiden: Rinpungakure no Jutsu.
Orochimaru techniku lehce odrazil. Připravil se i na případný tuhý odpor. Opětoval útok, jenže se mu ladně vyhnula. Boj trval dobrých dvacet minut.
„Mě to přestává bavit, musím tě už konečně porazit. Potom vysvobodit přátelé.“ Tato věta se pro ni stala mantrou, kterou si neustále opakovala.
Fuu vytvořila BijuuDamu velikosti Rasenganu, tím zaútočila na Orochimara.
Neměl sebemenší šanci se útoku vyhnout. Odletěl pár desítek metrů od místa zásahu. Byl silně zraněný, Karin přispěchala na pomoc. Nechala se kousnout do ruky, léčila tím Sennina.
Po pár minutách byl zotavený na tolik, aby mohl už sám chodit.
„Karin, tak to nevyšlo, asi.“ Kašlal velké krvavé chuchvalce.
„Bez včasné pomocí byste nemusel přežít.“
„Nevěřil bych, že to bude až taková šlupka.“ Bohužel přišel o základnu, musel se rychle zdekovat, jinak reálně hrozilo, že ho opravdu zaujmou, to si nemohl za žádnou cenu dovolit. Měl ještě několik experimentů, které vyžadovaly jeho pozornost.

Fuu se otočila na Utakatu.
„Musíme jít zachrá-!“ Nestačila doříct větu, když celý úkryt explodoval se vším co bylo uvnitř. Po usazení prachu, opětovném vrácení sluchu a orientace, zjistili jak je velká škoda vlastně vznikla, nikdo neměl šanci přežít.
„Utakato, Pakkun a...“ Fuu se rozbrečela, svalila se do jeho náruče.
„Bohužel jsou mrtví, neměli šanci takovou explozi přežít. Musíme ohlásit selhání mise.“

Náhle Fuu políbila Utakatu. Nevěděla, co dělá, je ještě rozrušená z toho jak ztratili dva členy týmu. Utakata na tom nebyl o nic lépe. Pohladil ji po vlasech, políbil, nevěděli jak skončili nazí v trávě, oddali se náhle vášni. Po milování si uvědomili jakou chybu udělali. Nemohli říct, že se jim to nelíbilo.
„Nikomu to nesmíme říct.“ Rozhodla Fuu, závisí na tom její manželství.
„Neboj, nikomu to neřeknu. Nejlepší bude, když už se neuvidíme, tím zabráníme nechtěnému prozrazení.“ Utěšoval ji, moc to nepomohlo, alespoň něco.
„Dobře, nejlepší to tak bude udělat. Nebudeme říkat na shledanou, protože se už asi neuvidíme.“ Bez dalšího jediného slova odešla zpátky do vesnice. Ani se neohlédla.

Orochimaru a Karin počkali dva dny, než se vrátili ke zřícenému úkrytu. Nechtěli riskovat setkání s nimi. Pět dní trvalo než vyhrabali záznamy, experimenty, mrtvá těla Pakkuna a Ninkameho. Po získání všeho potřebného odešli k jinému úkrytu.Byl z toho frustrovaný, že mu tohle nevyšlo, tak se místo hledání manželky ponořil ještě více do pokusů. Tahle kapitola pro něj skončila.