Život je hazard

|Nešťastně, skoro zdrceně, se podívala na tři postavy před sebou. Všechny si je přeměřila od hlavy k patě, pak rezignovaně pokrčila rameny.
„Tak pojďte, co jiného s vámi,“ pobídla je. Kushina, jako manželka vysoce postavené osoby měla hodně nepříjemných povinností. Například musela přijmout pozvání na přátelskou návštěvu některé z dalších významných osob. Tentokrát to byla Karura z Písečné. Jinou věcí, kterou nenáviděla asi ještě víc, bylo, že všude musela chodit s doprovodem, jako by se o sebe nedokázala postarat sama. Úplně to podkopávalo její schopnosti coby shinobiho. Navíc jí tentokrát přidělili hodně podivnou trojici strážců.
První z nich byl Kakashi. I když ho hodně z obyvatel Listové považovalo za zkušeného a schopného bojovníka, byl podle ní divný. Pořád nosil masku, ale to byl jen začátek. Ke všem se choval odtažitě a povýšeně, přezíravě. Dalším dárečkem byl Gai, což byl jeho pravý opak. Hrozně akční vlezdop***lka. Pořád byl na všechno natěšený a tím svým elánem jí lezl na nervy. Kdyby ty dva zkřížila dohromady, možná by z nich i něco bylo. Posledním z nich byl Asuma, celkem normální v porovnání s ostatními, jenže měl přátele na vyšších místech. Vlastně spíš příbuzné. Musela si před ním dávat pozor na jazyk, ten skrček by všechno vykecal.
Jejich sympatie byly vzájemné. Kakashi měl na Kushinu zcela jasný názor:Podle něho byla jen obyčejná hysterka, neschopná se ovládat, a měl by jí být zakázán přístup mezi normální lidi.
Nechápal, že ji někdo může pustit na setkání s tak významnou osobou.
Asuma se na věc díval zcela profesionálně, prostě má za úkol Kushinu doprovodit na setkání, tak ji tam doprovodí, a bylo mu zcela ukradené její psychické zdraví. Gai vypadal jako opička na steroidech, která si občas šlehne antidepresivum.
Podivná čtveřice vydala k Zemi Větru. Ani jeden netoužil být s ostatními pohromadě, a navíc mířili na místo, kam nechtěli. Jenže mise je mise, a všichni mají svoje povinnosti.

Setkání se mělo uskutečnit mimo vesnici, v přepychovém hotelu. Výprava z Konohy dorazila na místo určení. Všichni vyvalili oči. Podobně luxusní budovy u nich neměli. Kakashi si pohledem přeměřil Kushinu a hned nato hotel, znovu Kushinu a znovu hotel.
„Vyhodí tě už na recepci,“ utrousil. Žena v momentě přešla z klidu do módu vražedné zuřivosti, který si schovávala pro speciální příležitosti.
„Chceš tím snad něco naznačit?“ zavřeštěla a nahnula se ke Kakashimu tak blízko, že si otiskla znak z jeho čelenky na čelo.
Jenže při pohledu na obrovský komplex budov i ona znervózněla.
Odvedli je do jejich pokojů, Kushina měla luxusní apartmá na střeše budovy. Kakashi, Asuma a Gai dostali společný pokoj. Sice ne tak luxusní, ale pořád lepší než běžné ubytování na misích. A vlastně daleko komfortnější, než jejich domovy.
„Neměli bychom dávat pozor na Kushinu?“ ptal se Asuma, seděl na posteli a pozoroval cosi venku z okna. Bylo to dost s podivem, protože kolem byla jen planina plná písku.
„Ne, až začne vyvádět tak to uslyšíme až sem. V horším případě spustí požární hlásiče,“ odpověděl mu Kakashi. S nevěřícným výrazem sledoval, jak Gai neúnavně skáče na posteli. Vypadal při tom hrozně šťastně. Rozhodně šťastněji než jeho dva spolubydlící, kterým vrzání postele lezlo na nervy. „Gaii, jestli v tomhle budeš pokračovat, budou si o nás myslet nějaký úchylárny.“
„Jaký?“ ptal se Gai udýchaně. Teď už ho sledovali oba. Asumu přimělo dění v pokoji odtrhnout oči od úchvatného pohledu na scenerii venku.
„Nech si říct a přestaň.“
„Ještě tři … sta … dva… cet... šest… krát,“ vyrážel ze sebe mezi jednotlivými skoky. Kakashi vstal a šel blíž k němu. Gai se na něho zářivě usmál. Možná doufal, že se k němu přidá. Nebo očekával povzbuzování ve své činnosti, protože se vesele culil. Místo toho si Kakashi počkal, až bude Gai nahoře. Pak vykopl vpřed. Postel poposkočila o dva metry dozadu a narazila do stěny. Gai dopadl na zem, což neočekával, takže se svalil na zadek. Zády uhodil o noční stolek, přičemž z něho shodil telefon, který ho uhodil do hlavy.
„Co tě to popadlo?“ zavrčel Gai a třel si při tom hlavu.
„Díky,“ řekl Asuma. Sáhl na stolek pro informační letáček a začetl se do něho.
„Můžu pro vás něco udělat?“ ozvalo se ze sluchátka vedle Gaie. On jen vytřeštil oči.
„A co byste pro mě udělala?“ zeptal se, jakmile se vzpamatoval. Sluchátko si nevzal do ruky, jen se k němu nahnul a křičel do něho. Hlas na okamžik zaváhal. Recepční zřejmě nebyla zvyklá na podobné chování.
„Mohu vám nabídnout jídlo na pokoj?“ ozvalo se nejistě.
„Jasně!“ rozzářil se Gai. „Dal bych si čtyřikrát Dango.“
„Jistě, hned to bude.“
„Proč čtyřikrát?“ ptal se Asuma.
„Kakashi dango nejí, takže nedostane žádné. Jedno je pro tebe a zbytek pro mě.“
„Výborně, a až se nafutruješ, můžeme něco podniknout,“ nadšeně jim oznámil Asuma a ukázal jim stránku s nabídkou aktivit v hotelu.
„Bazén? Půjdeme plavat? To je skvělý nápad! Můžeme si dát závody, kdo uplave víc bazénů. Jen musíme počkat, až mi slehne. Nemůžu do vody najedený.“
„Nemyslím bazén. Koukni níž.“
„To nemyslíš vážně,“ zabručel Kakashi a založil si ruce na prsou. „Tak do toho nejdu.“

Nakonec se nechal ukecat. Spíš byl donucen, protože přeci na ně musel dohlédnout, aby neudělali vesnici ostudu. Pořádně se vymydlili, učesali (pravda někteří se o to jen pokusili) a vzali si nejlepší oblečení. Jen Gai měl na sobě stále stejnou zelenou kombinézu, protože žádné jiné oblečení neměl. Takže mu alespoň uvázali kravatu, aby vypadal víc společensky. Zarazili se před vstupem.
„Myslím, že tady vaše dobrodružství končí,“ upozornil je Kakashi na ceduli, která povolovala vstup jen plnoletým.
„Žádný strach, na to musíš jinak,“ odpověděl mu v klidu Asuma a ležérně dokráčel k vyhazovači. Opřel se o stěnu a chvíli s ním diskutoval. Pak si podali ruce a vyhazovač přikývl. Bez problému je pustil dovnitř.
„Jak jsi to dokázal?“ ptal se Gai a díval se na něho jako na boha.
„Musíš pustit chlup, pokud chceš, aby tě pustili bez ptaní,“ poučil ho.
Všichni tři se zastavili a zůstali zírat. Ocitli se v úplně jiném, blyštivém světě. Byl plný hlasů, hudby a neustálého cinkání. Ve vzduchu se nesla vůně cigaret, parfémů a alkoholu. Všechny vjemy zaútočily na smysly příchozího a on jimi byl úplně omámen.
„Kam půjdeme jako první?“ mnul si Gai ruce.
„Já jsem všechny peníze utratil za vstup, takže o zbytek se staráte vy.“
„Ani nevím, kolik jsem si s sebou vzal peněz,“ zamyslel se Gai.
„Ale já jo, a jsi na tom dost bídně,“ odpověděl Kakashi a počítal mince, které se mu rýsovaly přes kombinézu.

Nakonec z jeho majetku byly jen tři ubohé žetonky.
„Tak teď to teda roztočíme.“
„Žejo!“ zavýskal Gai a ignoroval Asumův sarkasmus. Sevřel poklad v dlaních a cinkal jimi, zatímco se rozhlížel, kam půjdou jako první. Po chvilce kroužení kolem zamířil k automatům. Nejprve pozoroval ostatní, aby zjistil, co má vlastně dělat. Pak vhodil dovnitř minci a zatáhl za páku. Všichni tři napjatě sledovali míhající se obrázky.
„Takže nic.“
„Teď to vyjde. Už jsem na to přišel, musíš hodně zatáhnout.“
Opakoval postup.
„Ještě máme jeden pokus, to prostě musí dopadnout,“ pronesl Gai, jako by to bylo zcela samozřejmé. Stáli tam s očima přilepenýma na obrazovku. Byli napnutí k prasknutí, dokonce i Kakashi, i když se snažil tvářit lhostejně.
„No, tak to by bylo. Všechno jsme prohráli a můžeme jít do pokoje,“ otočil se a odcházel.
„No tak to počkej! My už jsme svoje kapsy vyprázdnili, ale co ty? Taky něco přihoď do placu,“ zavrčel Asuma. Kakashi si strčil ruce do kapes a zamračeně pozoroval podlahu.
„Tak fajn,“ řekl nakonec a vyndal bankovku.
Vrátili se k hernímu automatu.
„Teď do toho dám všechno,“ řekl Gai a zabral za páku. Obrázky se míhaly stále pomaleji. Pak se ozval zvonek. Všichni tři nadskočili. Hned nato se začaly sypat peníze ze zdířky dole v automatu.
„My fakt vyhráli,“ divil se Asuma.
„Rychle vezměte peníze a jdeme,“ upozornil je Kakashi. Začali přitahovat pozornost lidí kolem.
„A sakra, co mám dělat s tímhle?“ zeptal se Gai. Držel v ruce páku od hracího automatu. V zápalu gamblerství totiž zabral daleko větší silou.
„Někam to zahoď.“
Gai uposlechl radu přítele a odhodil tyč pryč. Ta ve vzduchu udělala několik točivých pohybů a nakonec se zastavila o hlavu nějakého muže, který zrovna seděl u barového pultu. Ozvala se tupá rána a on se svalil na desku stolu. Rozlil při tom svůj drink. Se zuřivostí v očích se otočil na útočníky. Z čela mu trčelo párátko a na jeho konci měl olivu.
„Jsme v průšvihu. Sbalte prachy a jdeme.“
Začali si cpát peníze do kapes, Gai do výstřihu. Chlápek už si pomalu dral cestu k nim. Naštěstí bylo kasino přeplněné, a tak se jim povedlo zmizet právě včas.

Procházeli mezi jednotlivými stoly a dohadovali se, co si počnou s penězi. Kakashi si je chtěl nechat, Gai byl pro další hru a Asuma navrhoval všechno prohýřit. Cestou všichni cinkali, dva z nich si neustále popotahovali kalhoty a Gai si spokojeně hladil velké břicho, které po každém dotyku zazvonilo.
„Myslím, že se mi ty mince začínají sunout níž,“ upozornil své kamarády a nadhodil si svůj outěžek. Asuma a Kakashi si vyměnili znechucené pohledy.
„Konečně jsem vás tři šašky našel!“ ozvalo se za nimi. Zarazili se uprostřed kroku a otočili se. Stáli před oním chlápkem, kterému přerušili jeho pokojné popíjení. Olivu už v hlavě neměl, zůstala mu jen krvavá tečka mezi očima.
„Jé, vy máte pěknou plachetku,“ pochválil Gai jeho vizáž, což patřičně neocenil.
„Drž zobák, Gaii,“ doporučil mu Asuma. Viděl, jak muž před nimi rudne, až nebylo možné rozeznat onu červenou tečku.
„Teď vám zmaluju čumáky.“
„To těžko, nakopu ti zadek,“ upozornil ho Kakashi a stoupl si před svoje dva kamarády.
„Kopej hluboko!“ zavřeštěl Gai. Tři z přítomných ztuhli na místě a otočili se na něj.
„Co to plácáš?“
„Povzbuzuju ho.“
„Zatraceně Gaii, přemýšlej někdy před tím, než něco vyslovíš. Ztrapňuješ nás.“
„Kdepak, já vás zachráním,“ pronesl pyšně. Vzápětí zařval: „Sumooooo!“, rozeběhl se proti nepříteli a narazil do něho svým velkým břichem. Hned za ním se do bitky pustili i Asuma a Kakashi.

Kasíno se vylidnilo, všichni návštěvníci v panice utekli. Zůstali jen čtyři shinobi, kteří si vyměňovali údery. Netrvalo dlouho a jejich řádění zastavila zásahová jednotka. Všechny je pochytala a nasadila jim pouta. Teď potupně seděli na chodbě a čekali na svůj osud.
„A sakra! Jsme mrtví,“ polkl nasucho Kakashi. Řítila se k nim rudovlasá žena a kolem ní vlála aura zuřivosti . Chlápek s hadrem přes obličej jen zakňučel. V závěsu za Kushinou pádila další žena. Vypadala stejně zuřivě. Obě došly až k nim a obě naráz spustily.
Ukázalo se, že chlápek, se kterým měli onen nemilý konflikt, byl Baki, doprovod Karury. A oni možná právě započali mezinárodní konflikt.
Jenže nic není tak hrozné, jak zprvu vypadá. Kushina ani Karura se příliš nezlobily, spíš vztek jen předstíraly. Vlastně byly rády, že došlo k vyrušení. Jejich diplomatické rozhovory byly spíše diplomatickým mlčením, takže je průšvih jejich doprovodů nakonec celkem stmelil. Obě si s chutí zanadávaly a pak si vzájemně postěžovaly, jaké jsou chudinky. Nakonec odcházely jako nejlepší kamarádky a nadšeně štěbetaly.
Druhým pozitivem bylo, že Asuma, Kakashi a Gai nemuseli přemýšlet nad tím, jak naložit s penězi. Všechny šly na opravu kasina. Navíc museli všechno uklidit. Mezi zametáním střepů a odklízením trosek Gai pronesl: „Tyjo, Baki, ty to taky nemáš zrovna jednoduchý.“