Ti dva z Listové

Byl krásný slunečný den, lehce vál větřík a rozechvíval barevné listy na stromech. Na tento den byl stanoven začátek podzimních slavností, které vždy trvaly celý týden. Lidé už se těšili na dny plné dobrého jídla a pití, předvádění bojových umění a jutsu, hry a aktivity pro děti, hřejivé ohně a závěrečný ohňostroj na uvítání podzimu.

Slavnosti zahajoval samotný Hokage svým proslovem a zapálením ohně, který se udržoval až do ukončení slavnosti, kdy zase oheň Hokage slavnostně uhasil.
Stále však bylo nutné hlídat brány vesnice, aby se dovnitř nedostali cizáci a nezpůsobili rozruch. Už poněkolikáté hlídali bránu věrní hlídači Izuma a Kotetsu, kterým lidé mezi sebou začali říkat „Ti dva od brány“ a vždy každý věděl, o kom je řeč.

Hiruzen Sarutobi, oblečen v úboru pro úřad Hokage, už byl připraven pronést svou řeč. Ještě po očku zkontroloval skryté hlídky kolem, nadechl se a spustil. V tu chvíli se k bráně připloužil neznámý muž. Oblečen byl prostě, přesto byl hlídačům nápadný, proto Izuma i Kotetsu zpozorněli.
„Do této vesnice je vstup cizákům zakázán,“ řekl pohotově Izuma. Vnitřně se usmál, jak mu to krásně a jasně řekl.
„Uctivá omluva, já netušil. Až nějakého uvidím, okamžitě mu to oznámím,“ prohlásil cizinec a už se snažil projít kolem hlídačů, ti mu však ihned zastoupili cestu. Cizinec se zastavil, usmál se a ukázal prstem k vesnici. „Jak vidím, ve vesnici probíhá nějaká paráda, co? Jaktože dva takoví urostlí a poctiví džentlmeni, jako vy dva, nemají pozvánku?“
„Někdo musí hlídat bránu, aby tu necourali cizáci,“ odpověděl Kotetsu a vypnul hruď. Cizinec uznale pokýval hlavou.
„Tak to je krásný poslání. Ale poslyšte, nezdá se vám, že taková nádherná slavnost, co byla před měsícem v Písečné, dělá z týhletý pouhýho outsidera?“
„Písečná je ve své zemi jako oáza, ale slavnostmi se žádná vesnice nevyrovná Listové!“ Izuma hrdě bránil čest vesnice.
„Ale já jednu znám,“ ozval se Kotetsu, „Tam mají být slavnosti legendární. Duhová vesnice.“
„Hahaha, no jo, ale ta není skutečná. Žádná vopravdická se Listové vážně nevyrovná.“
„Ale Duhová opravdu je,“ bránil se Kotetsu.
„Ale ne, není.“
„Ale já jsem ji viděl!“ Kotetsu se vážně zadíval na svého parťáka, Izuma jen zavrtěl hlavou a usmál se.
„Tys ji viděl, jo?“
„Jo.“
„Ale neviděl.“
„Jasně že jo.“
„Tys viděl vesnici s duhovejma vlajkama, se stromy, který měl každý jinou barvu, kterou vede muž s duhově zbarvenými vlasy?“
Kotetsu se na vteřinku zamyslel. Cizinec se posunul o tři kroky k bráně a vyčkával na správnou příležitost.
„Ne,“ odpověděl poté prostě.
„Ne.“
„Ale viděl jsem vesnici s duhovejma vlajkama!“
„Jó ták,“ řekl Izuma, „takže žádná jiná vesnice, než ta s duhovejma vlajkama, se stromy, který má každý jinou barvu, kterou vede muž s duhově zbarvenejma vlasama, nemůže mít duhové vlajky?“
V tu chvíli cizinec v klidu prošel branou a nechal ty dva svému osudu.
„Ehehe, ne.“ Kotetsu zčervenal.
„No, jak jsem říkal, žádný vopravdická vesnice se Listové nevyrovná,“ utnul to Izuma a spokojeně se usmál. Když se podíval na místo, kde cizinec předtím stál, nikoho neviděl.

Zahájení slavnosti ale nakonec narušeno nebylo, protože Izuma i Kotetsu jsou dobří shinobi a po krátké honičce neznámého muže dopadli.