Boj proti Osudu 70

„Suiton: Mizu Rappa!“ Nishin s nezájmem sledoval, jak jeho týmový kolega z posledních sil dotvořil pečetě a prudce z úst vychrlil silnou vodní vlnu. Tmavovlasý sensei technice bez problému uskočil a Nishin se neubránil posměšnému úšklebku. Kdyby nebyl Nentou takovej dement, tak nejdřív senseie nějakou technikou zpomalí nebo spoutá.
Nishin sáhl do sáčku s chipsy pro další hrst křupavé pochoutky a s rostoucím potěšením sledoval, jak neúspěšný Nentou zatnul zuby a odskočil, aby měl prostor na zanalyzování situace.
Sensei zatím narovnal záda a zamyšleně hodnotil poslední zbytky efektů vodní techniky. Nentou i přes svou zabedněnost zpozoroval prostor k dalšímu útoku a rychle složil pečetě.
„Mizu bunshin!“ Kolem mladíka se objevilo pět vodních klonů a za pár vteřin byl sensei v obklíčení. Nishin zatím mezi zuby nezaujatě drtil další hrst křupavé pochoutky.
„Mizu no Yaiba!“ Vykřikla zatím jednohlasně skupinka klonů, a každé Nentouovi kopii se v ruce objevilo vodní ostří. Obklíčený sensei se postavil do bojové pozice a snížil své těžiště.
Nishin se neskrývaně zasmál, když opět zkontroloval senseiovy oči a nespatřil sebemenší známky po zapnutém Byakuganu. Nentou byl tak neschopný, že na něj sensei stačil i se zlomkem svých schopností a ani se u toho nezapotil. Další várka chipsů skončila v Nishinových pokřivených ústech.
Nentouovy klony se zatím připravovaly k útoku. Vodní meče v jejich rukou zrcadlily mdlé sluneční paprsky. Sensei na útok nemusel čekat o moc déle. V další vteřině se klony daly do rychlého pohybu, meče rozpřažené do útoku ze všech směrů.
Nishin se plácl do čela jen zlomek vteřiny před tím, než sensei vyskočil do vzduchu, aby se útoku vyhnul. Samozřejmě. Nentou to zase naprosto vesmírně pos–
„Háááá!“ Nad senseoivou hlavou se ve vzduchu zhmotnila další Nentouova kopie, meč zlověstně napřažený k útoku. Mladíkovy svaly se zatnuly a ostří opsalo půlkruh, protínajíc mezitím senseivo tělo. Nishin se nacpal další várkou křupek, zatímco vodní meč zrudnul prolitou krví. Bez emocí sledoval, jak se k zemi místo senseiova bezvládného těla snesl s tupou ozvěnou dopadu naseknutý špalek dřeva.
Nentou zatím přistál podrážkami na trávě a jeho vodní kopie se pod tlakem gravitační síly svezly k zemi, zanechávajíc po sobě jen kaluže. Nishinovi se z krku vydralo další uchechtnutí. Jako by se Hyuuga nechal takovou jednoduchou lstí nachytat.
Sensei seskočil z nedalekého stromu a pomalým krokem se vydal k vyčerpaně oddechujícímu Nentouovi, který naprosto rezignoval na jakékoliv zachování ninjovské důstojnosti, a právě se skláněl v předklonu, opřený rukama o kolena, proužky potu odkapávající z jeho čela. Bylo na něm vidět, že na poslední techniky využil veškeré zbytky své chakry. Očividně ale během boje zapomněl používat mozek. Ubožák. Nishin si nabral další hrst chipsů.
„Dobrá práce, Nentou.“ Několik křupavých úlomků Nishinovi překvapením zaskočilo do krku a on se nedůstojně zakuckal. Co to ku-?
„Sensei?“ I Nentou vypadal, že ho Hyuugova pochvala překvapila. Aby taky ne.
„Pokud ještě trochu zapracuješ na strategických dovednostech, nebudeš mít problém.“
Nishin měl pocit, že špatně slyší. Prej na strategickejch dovednostech, pche! Vždyť ten dement ani neví, co slovo strategie znamená.
Nentou se unaveně usmál. „Děkuju, sensei, snad na tom ještě stihnu do zkoušek zapracovat.“
Další dávka chipsů byla nelítostně zničena v Nishinových ústech při připomínce té nespravedlnosti.
„Jak se na ty chuuninské zkoušky zatím cítíš? Budeš chtít nějaké tréninky navíc?“ Aby se sensei nepřetrhl. Neschopnýho ubožáka klidně trénovat bude, a na Nishina kašle.
Nentou pokýval hlavou. „Myslím, že několik tréninků navíc by se mi hodilo. Ta strategie potřebuje fakt ještě trochu práce.“ Usmál se nervózně a Nishinovi se chtělo vrhnout.
„Dobře. Pro dnešek už ale jen nabírej síly.“ Propustil Nentoua sensei a otočil se ke dvěma dívkám, zápasícím s Taiem.
„Kyoudou, běž trénovat Ninjutsu s Nishinem. Nigenteki, tebe vyzkouším z Taijutsu, které jsme trénovali před týdnem.“
Tak. Nishin toho měl tak akorát dost. Jakým právem má zase trénovat s naprosto nekompetentní geninskou nánou? Jakým právem bude ta druhá marná kráva zase mít možnost bojovat s Hyuugou? Zmačkal prázdný sáček od chipsů do kuličky, hodil ho na trávu vedle sebe a svižně se vyhoupnul na nohy.
„Sensei!“ Křikl ostře, zatímco se blížil ke srocující se skupince. Kyoudou mu věnovala znechucený pohled. Normálně by jí ho opětoval, tentokrát ale její ubohé gesto ignoroval. Sensei se na něj otočil s neprostupným výrazem ve tváři.
„Nishine.“
„Teď jsem na řadě já.“ Oznámil senseiovi tvrdě, zastavil se jen krok před ním a přeměřil si muže chladným pohledem.
„Nigenteki si potřebuje zopakovat Taijutsu. Ty zvládáš Taijutsu bez problému.“
„Zvládám bez problému víc než jenom Taijutsu.“ Opravil ho Nishin kousavě a rozhodil rukou směrem k Nentouovi. „A přesto pustíte tamtoho dementa na chuuninský zkoušky, a mně ty jouninský už čtyři roky bezdůvodně odpíráte!“ Prsknul Nishin. Senseiův výraz byl nečitelný.
„Nemáš na to dostatek schopností.“
Tři dlouhé vteřiny bylo na mýtině hrobové ticho.
„Tak mě, do hajzlu, trénujte!“
Nishinovy ruce zakmitaly a mladík kousek odskočil jen aby se zhluboka nadechnul a bez prodlení vyprsknul. „Suiton: Suihou no jutsu!“
Z Nishinových úst vyprskla vlna vřící vody namířená na šokovaného senseie. Nishin se ušklíbl. Bylo mu předem jasné, že sensei uhne, a vůbec mu to nevadilo. Nishin chtěl boj. A boj mít taky bude.
Začít vodní technikou na úrovni Jounina byla součást jeho spěšně sestaveného plánu. Věděl totiž, že pokud se mu podaří zatlačit Hyuugu do rohu, nezbude mu nic jiného než s Nishinem bojovat. Pokud ho Nishin nepustí ke slovu, jejich boj ukončí až vítězství jednoho z nich. Nishinův úšklebek se ještě rozšířil, když začal znovu hbitě skládat pečetě.
„Suiton: Mizu no Yoroi.“ Zabručel a jeho tělo se rázem obalilo tenkou vrstvou vodního brnění. Zkoušel ho zatím jenom párkrát, ale zjistil, že je efektivní jak proti Ninjutsu technikám, tak i proti Taijutsu.
Chladnýma očima vypočítavě sledoval svého senseie, jak před přívalovou vlnou vyskočil na blízký strom. Jeho kmen byl za pár okamžiků horkou tekutinou sežehnut a Hyuuga se musel z kácejícího se stromu odrazit a přesunout se ještě o několik desítek metrů dál od Nishina.
Perfektní.
Nishinovo vodní brnění si pomalu ukusovalo ze zásob jeho chakry, on ale nepříjemný pocit ignoroval a místo toho se soustředil na vyvolání další techniky.
„Suiton: Shunshin no Jutsu.“ Nishinovo tělo se rozplynulo do vodní páry a ve formě mikroskopických kapek v atmosféře se přesunulo přímo za záda nic netušícího senseie.
Sotva se ale jeho tělo zhmotnilo a on se začal rozpřahovat k zásahu, Neji Hyuuga se s lehkostí otočil a – „Shoutei!“ – uštědřil mu tvrdou ránu Juukenem přímo do středu hrudníku. Nishin zatnul zuby, když ho rána odrazila několik metrů z větve stromu a jeho záda se tvrdě střetla s kmenem dalšího listnáče. Když dopadl na zem na všechny čtyři, musel ocenit sílu vodního brnění, které jej uchránilo od nejhoršího. Bez něj by měl bezesporu minimálně vyražený dech a několik zlomených žeber.
Zvednul se na nohy a pozoroval senseie, který právě seskakoval ze stromu a vyrovnaným krokem si to mířil přímo k němu. Nishin vztekle zaznamenal, že jeho oči jsou stále stejně bledé a po jejich stranách nejsou naběhlé žíly. Ten Hyuugovskej hajzl ho podceňoval úplně stejně jako toho ubožáka, kterej je ještě v osmnácti geninem. Nishin zatnul zuby tak silně, až zaskřípaly. Tohle mu dá sežrat.
Jeho ruce se opět srazily dohromady ve formaci řady pečetí. Sensei zastavil svůj postup a postavil se do obranné pozice, vyčkávajíc Nishinův útok. Nishin přemohl úšklebek, který se snažil ovládnout jeho rty. Nechtěl – nesměl dát senseiovi najevo, jak moc mu jeho postavení hraje do karet. Ještě pár vteřin a – „Suiton: Mizu Oni Kuike!“ Zahromoval a pod senseiovýma nohama se začala formovat hlava z vody. Když démon začal otevírat svá ústa, byla plná ostrých zubů, dlouhých jako dýky.
„Hakke Kuushou!“ Hyuuga se proudem chakry, emitovaným ze své ruky odrazil od země pryč z dosahu nebezpečí. Nebo ne? Tentokrát už Nishin úšklebek potlačit nedokázal.
Z doširoka otevřených úst démona vystřelil z vody zformovaný jazyk a podařilo se mu lapit senseiův kotník. Nishin vycenil zuby, když senseiem démonův jazyk tvrdě škubnul a vyslal ho zpět k zemi, zpět k otevřenému chřtánu, zpět ke dvěma řadám blyštících se zubů.
„Juukenhou: Ichigekishin.“ Démonův jazyk byl rozmetán na jednotlivé vodní kapky tlakovými vlnami chakry, které Hyuuga vypustil z napadnutého místa. Démon naposledy zavrčel a rozplynul se v neškodnou loži vody.
„Zatra–“ Zalamentoval Nishin, když sledoval senseie bezpečně dopadnout na zem, několik metrů od vodní louže.
Vodní brnění, stále obalující jeho tělo do bezpečné membrány, si zatím stabilně ukusovalo další a další kousky z jeho zásob chakry. Nishinovi bylo už teď jasné, že pokud to tak půjde dál, nebudou mu jeho skrovné zbytky chakry, které cítil ve svém oběhu, stačit na žádnou letální techniku.
Nastal čas.
Odskočil několik metrů, aby mezi sebou a senseiem vytvořil dostatečnou vzdálenost na to, aby ho alespoň několik vteřin nemohl Hyuuga rušit, a sebejistě sáhl do svého pouzdra na kunaie.
Nůž, který vytáhl, vypadal na první pohled jako obyčejná vrhací zbraň, pozorný ninja by si ale všiml třepotající se modravé aury, která ho obklopovala. Nishin se na nůž téměř láskyplně usmál. Jeho prsty po něm jemně přejely, jako by laskaly milovanou ženu.
Kov, jindy chladný a nepříjemný na dotek, ho nyní příjemně lechtal a hřál v ruce. Obvykle by si příjemné mravenčení užil o pár okamžiků déle, nyní si ale uvědomoval, že nemá času nazbyt.
Naposledy se na zbraň usmál a vymrštil nůž do vzduchu nad hlavu. V pádu před hrudníkem pak zbraň naplocho sevřel mezi dlaně.
Prostorem se rozlehlo tlesknutí a Nishinův výkřik „Kai!“. Modrá aura, uvězněná doposud ve zbrani, se rázem uvolnila do zářivého oblaku a obalila Nishinovo tělo jako druhá tlustá vrstva brnění. Nishin rozpřáhl ruce, nechávajíc kunai bez dalšího zájmu dopadnout do prachu na zemi, a začal svými tenketsu pohlcovat uvolněnou energii.
Jeho srdce divoce bušilo a jeho krev byla napumpovaná adrenalinem. Na této technice pracoval několik let, ale k dokonalosti ji dovedl teprve před několika měsíci. Teď si zaslouženě užíval opojné síly, kterou mu jeho odhodlání přineslo.
Když se mu technika podařila poprvé, dokázal takto doplnit jen zanedbatelný zlomek ze svých zásob chakry.
A tak trénoval.
Každý den, sedm dní v týdnu. A den po dni, kousek po kousku, se jeho schopnost absorbovat uloženou chakru stále více zlepšovala. S každým dalším použitím techniky byly jeho tenketsu schopny chakru pohlcovat se stále větší lehkostí. Energie zalévala jádro jeho těla a on cítil, jak jeho síla roste a roste a roste.
Dnes už to byl jeho každodenní večerní rituál – plnění zbraní chakrou. Převléknout se z tréninkového úboru, posadit se do tureckého sedu na zem ve svém pokoji, vzít do ruky kunai, a nechat ho absorbovat tolik chakry, kolik ze sebe dokázal vytáhnout. Někdy to přehnal a celou noc potom spal na zemi. Ráno se ale vždycky cítil jako znovuzrozený, jak mu obnovená chakra proudila tělem, a nabitý kunai příjemně hřál v pouzdře u pasu.
Když se vrátil zpět do reality, jeho tělo pulzovalo nové získanou energií a jeho vize byla rozostřená. On byl i přesto klidný; ze zkušenosti dobře věděl, že se vše do pár minut vrátí do normálu.
Jeho sensei ho zatím pozoroval lhostejnýma očima. Takto do očí bijící pohrdání jeho schopnostmi by Nishina obvykle dohnalo k nepříčetnosti, jeho mlhavý rauš z nezvykle rychle doplněné chakry mu ale zakalil mysl dost na to, aby se tomu jen hrdelně od srdce zasmál.
Dřív, než jeho smích utichl, jej ale zasáhla tvrdá rána do ramene a on i přes brnění ucítil nezaměnitelný dotek Juukenu.
„Ni shou!“ Zavrčel Hyuuga, Byakugan stále deaktivovaný. „Yon shou. Hachi shou!“ Nishinův úsměv zmrznul na jeho rtech a když mladík ucítil, jak se jeho vodní brnění třese pod náporem silných chakrových ran, zatnul zuby.
„Juu roku Shou!“ Pokračoval sensei v útoku. Nishinovo brnění dosahovalo svého limitu.
„San juu ni Shou!“ Zakřičel konečně Neji a odhodil Nishina silnou ranou mířenou do mladíkova břicha. V letu prostorem se jeho vodní brnění rozplynulo – nápor chakry byl příliš velký – a on tvrdě dopadl na zem, ostrý kámen zabodnutý do jeho lopatky.
Nishin bolest ignoroval a rychle se vyhoupnul do stoje. Jeho vidění se konečně ustálilo a on se tak mohl přesvědčit o tom, co celou dobu senseiova útoku tušil. Neji Hyuuga, ten sobecký ignorant, který se vyžíval v ponižování Nishina, zvládal používat základy Juukenu s deaktivovaným Byakuganem.
A Nishin věděl – prostě věděl – že to ten zahořklý zm*d dělá jenom proto, aby ho nas*al.
Chakra kolem něj vztekem pulzovala, když opět složil ruce do pečetí, které by nikdo nestihl při Nishinově rychlosti skládání pouhým okem rozklíčovat. Tahle technika je jeho všechno. Tahle technika rozhodne.
„Suiton: Suishouha!“ Nishin nastřádal enormní množství chakry a složil poslední pečeť. V prostoru před ním se z pouhého vzduchu zhmotnila obrovská přívalová vlna. Nishin ještě rychle vytvořil několik pečetí a v proudu vody se zhmotnil průsvitný klon. Nishin vyskočil na strom opodál, aby měl lepší výhled na tu půvabnou destrukci, která měla následovat.
Hyuuga, který stál jen kousek od svého studenta, stihl vlně jen tak tak uskočit; zdaleka ale ještě neměl vyhráno. Vlna se valila krajinou jako povodeň a s ohlušujícím duněním strhávala vše, co jí přišlo do cesty. V Nishinově hrdle opět začal bublat smích.
Suiton Suishouha, technika třídy S. Technika, kterou se naučil sám, protože oba jeho učitelé byli naprosto nekompetentní. Technika, která by mu bez diskuze zajistila post Jounina. Smích v jeho hrdle utichl. Nenávistné oči sledovaly unikající postavu. A nad převalující se vodou, již bylo tolik, že ji ani země na cvičišti nedokázala pohltit, složil ruce do pečeti tygra.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ Zahromoval a z úst se mu vyvalil ohnivý plamen. Ve vrstvě vody se začaly objevovat první bublinky.
Nishin otočil oči k Nejimu. Ten stál na větvi pochroumaného stromu snad sto metrů daleko od něj a s kamenným výrazem pozoroval vřící vodu, stoupající nad zemský povrch v hutných proudech páry. Nishin se ušklíbl, když za jeho zády spatřil obrys své kopie. Stačil jeden pohyb. Jedno odstrčení.
A Neji Hyuuga padal z větve stromu přímo do vřícího pekla.
„Hakkeshou Kaiten!“ Nishin s obdivem pozoroval, jak vír chakry rozmetával horkou páru a prouděním vzduchu ochlazoval rozbouřenou vodní hladinu v místě dopadu. Jeho ústa se uznale pootevřela, když s naprostým soustředěním vnímal každý pohyb, každý záškub svalu, každý proud vypuštěné chakry.
„To by už stačilo.“ Nishin ucítil na krku chladné ostří kunaie a jeho tělo bylo imobilizováno pevným sevřením čísi ruky.
Do hajzlu.
Nishin zvedl dlaně so to šlo v naznačení mírumilovné pózy. Jeho sensei mezitím ukončil rotaci Kaitenu a stočil pohled k Nishinovi, aby vzdálenost mezi nimi pár skoky překonal. Jakmile sensei stanul u něj, ruka kolem jeho krku se rozplynula.
Klon.
„Na tom Katonu musíš zapracovat. Sebral ti veškerý zbytek chakry.“ Nishin zatnul zuby. Co si to ku*va dovoluje? To, co mu Nishin právě předvedl, se nedá s těma ubožákama v týmu vůbec srovnávat, a on mu vytkne, že spotřeboval moc chakry?
„Můžu si chakru kdykoliv doplnit, jak sám moc dobře víte, sensei.“ Starší muž jen pokrčil rameny.
„Když chceš na jednoduchou techniku vyplýtvat třikrát víc chakry, než je třeba, tak prosím.“ Pokrčil muž rameny a Nishin sevřel ruce do pěstí tak silně, až si nehty vytvořil krvavé šrámy v dlaních.
„A to vodní brnění je dvojsečná technika. Kdyby na tebe někdo použil Raiton, tak končíš.“ Poznamenal sensei a zmizel v obláčku kouře, jako by se nechumelilo.