Ada pro všechny

"Hokage, promiňte mi moji troufalost, ale obávám se, že je toto rozhodnutí zcela nezbytné. Pokud nám nedáte souhlas, ohrozíte samotné pilíře demokracie, na nichž tato vesnice stojí!" Katasuke Naruta prosebně pozoroval zpoza širokého stolu Hokageho, tradičně zavaleného papíry. Po boku mu laxně postával Amado.
Narutova tvář se zkroutila duševní bolestí, přiložil si ukazováčky ke spánkům a bylo vidět, že svádí hluboký vnitřní boj. "Opravdu neexistuje jiná možnost?" Očima těkal z Katasukeho k Amadovi a zase zpátky, jakoby v němé prosbě o záchranu.
Tentokrát promluvil Amado. "Obávám se, že nikoliv. Nikdo nám už nepomůže. Dobře víte, že jsme poslední, kdo zbyli. I váš věrný poradce Shikamaru už je odepsaný."
Ano... už přišli o tolik lidí. Jestli Naruto neučiní toto rozhodnutí, Listová vesnice je ztracena. "Udělejte to." Pevně rozhodl, ani hlas se mu nezachvěl.

Naruto si dobře vzpomínal, jak to celé začalo. Zpočátku to všechno působilo tak nevinně. Zdálo se, že přivést Adu do vesnice bude dobrý nápad. Zajistí si tím mocného spojence a oslabí nepřítele. Dali Adě hezký dům a pohodlný život. Co se mohlo pokazit?
Jenže pak to začalo. Kolem Adina domu se začaly houfovat davy ctitelů. Nemohla se hnout na krok. Všude nacházela vzkazy s nápisem "vezmi si mě". U dveří se jí kupily cenné dary, jimiž si někteří doufali získat její přízeň.
Pobláznění Konožané vztyčili uprostřed náměstí sochu Ady v nadživotní velikosti. Vandalové pokreslili Hokageho rezidenci graffiti Ady.
A tohle vše ještě bylo dost nevinné.
Jak se situace eskalovala, několikrát se k Adě do domu vloupal nějaký zamilovaný hlupák. Zpočátku se ANBU dařilo držet takové lidi venku. Jenže pak se dovnitř začali vloupat ANBU.
Ada řešila obklíčení davu tím, že lítala ven z okna v horním patře. Radostné pokřiky osob stanujících před jejím vchodem dal pokaždé celé vesnici na vědomí, že je na cestě.
Někteří lidé dokonce podnikli chabé pokusy o únos nebo se pokusili za okno nastražit síť. Ada však o jejich plánech věděla předem a tak byly odsouzeny k neúspěchu. Podobně dopadly i plány ublížit Kawakimu, na něhož leckdo žárlil.
Věznice se tak začaly postupně čím dál víc plnit k prasknutí a spoustu lidí bylo třeba odstavit kvůli nebezpečí, jež představovali pro své okolí.

Ale co bylo horší, obchody, podniky i úřady se postupně vylidňovaly. Lidé nebyli při práci schopni myslet na nic jiného než na krasavici, která se mezi ně dostavila. Zprvu pouze silně klesal pracovní výkon, ale nakonec lidi přestali chodit do práce úplně a radši to zakotvili před Adiným domem. Často už pak ani nemysleli na jídlo, čímž vznikla potřeba dovážet a shazovat balíčky nouzovými vrtulníky.
Tento osud neminul ani vysoce postavené úředníky. Vrchol všeho byl, když se samotný Shikamaru dostavil k Narutovi a dožadoval se sňatku s Adou!
Za nic se nechtěl nechat odbýt a musel se tak připojit ke kolegům ve věznici.

Netřeba zmiňovat, že veškerá manželství byla rázem promlčena a partneři se předháněli, kdo efektivněji získá Adin obdiv. Ino jí prý telepaticky vysílala milostnou poezii. Sai jí nakreslil portrét. Chouji ji napekl hostinu. Pozornosti nebraly konce.
Další ranou po ztrátě Shikamarua byl pro Naruta tedy den, kdy se Hinata i s dětmi rozhodla odstěhovat na střechu Adina domu.

Když už hrozil naprostý kolaps, Katasuke a Amado se dostavili před Naruta s odvážným plánem, který měl potenciál vesnici spasit.
"Dejme tomu, že by každý měl svoji Adu. Pak by nebylo o co se hádat, lidé by se mohli v poklidu vrátit do svých domovů a prací a ve vesnici by byl klid." Rozvážně pronesl Amado ve prospěch svého návrhu.
"Ale... je to etické?" obával se Naruto.
"Co na tom? Musí to být." stál si Amado za svým.
"A... co ona? Souhlasí?"
"Říkala, že udělá cokoliv, jen když bude mít konečně klid. Čeká na nás v klonovací laboratoři."
Naruto stále působil nerozhodně, i když ho samotného plán lákal.
Tehdy se do hovoru vmísil Katasuke. "Hokage, promiňte mi moji troufalost, ale obávám se, že je toto rozhodnutí zcela nezbytné. Pokud nám nedáte souhlas, ohrozíte samotné pilíře demokracie, na nichž tato vesnice stojí!"

A tak se to stalo.
Netrvalo dlouho a vědci vyvedli z laboratoře první exemplař. Když přivedli Adu č.2 do Hokageho pracovny, Naruto žasl, až jak moc je k nerozeznání od originálu.
"Tak tahle bude moje!" Naruto všechny překvapil svým vzkřikem a už bral Adu č.2 za ruku. "Odvedli jste dobrou práci, Katasuke, Amado! Jen tak dál."

Laboratoř chrlila po celé týdny jednu Adu za druhou a konožané si na ně vystávali fronty, které se táhly skrz celou vesnici. Stálo mnoho sil udržet pořádek, poněvadž neustále docházelo k předbíhání a ti, kteří teprve stáli ve frontě, záviděli těm, kteří už si svoji novou Adu odváděli domů.
Ale přesto to chvíli už vypadalo, že možná všechno nakonec dobře dopadne... Přece jen bude dost Ad pro všechny. Jenže…

Jednoho večera šli Naruto se svojí Adou a Hinata se svojí Adou na dvojrande. Zpočátku se dobře bavili. Ale pak si Naruto a Hinata postupně uvědomovali, že se Ada a Ada baví výhradně mezi sebou a vůbec mají oči jenom pro sebe!
Chvíli se snažili vmísit do jejich konverzace, ale čím dál víc se pak cítili jako páté kolo u vozu a když se Ady vzaly za ruce a mlčky si hleděly do očí, cítili už se oba vyloženě trapně.

„Potřeboval bych reklamovat tuto Adu, domnívám se, že je rozbitá.“ Prohlásil Naruto, když dovlekl Adu č.2 do laboratoře, kde se při práci pilně činili Katasuke a Amado.
„Rozbitá? Ale ne! Copak se stalo?“ strachoval se Katasuke.
„Ale ano! Jen si ji poslechněte,“ řekl Naruto a ukázal na svoji Adu.
„Ach, Adaaaaa, je tak krááásnááá < 3“ zacvrlikala se zasněným výrazem ve tváři.
„Tak vidíte?“ zoufal si Naruto.
Oba vědci zaujali výraz hlubokého zamyšlení. „Inu, to je vážné,“ začal Katasuke: „pokud jde o ojedinělou chybu, snad bychom mohli…“
Náhle byl vyrušen zaklepáním na dveře.
„Dále?“
Dveře se se zaskřípěním otevřely a vkročil Shikamaru, kterému byla Ada věnována s prioritou. „Pánové, potřeboval bych reklamovat svoji Adu, porouchala se!“
„Tak ta tvoje taky?!“ podivoval se Naruto.
„Taky?“ Shikamaru se zatvářil zmateně. „No na každý pád, utekla mi s Adou!“
Katasuke se zatvářil zděšeně… a Amado se potutelně smál.
To už se ke dveřím hrnula další spousta nespokojených zákazníků…

A tak se stalo, že se Ady zamilovaly mezi sebou a konožané zůstali na ocet. Akorát Kawaki na tom vydělal. K jeho radosti si ho původní Ada přestala všímat a začala chodit s Adou od sousedů.