Tatsu 15

Neklid

Odvrátili se a rozešli. Naruto si oddechl. To bylo vážně štěstíčko... tohle mohlo zle dopadnout...
Chtěl si s Awem promluvit o tom co se stalo v tom snu ? přeludu ? Ale nemohl , protože ti dva se k němu zase přihrnuli a šli společně s Pátou do nemocnice. Naruto se loudal domů.

Nemluvili jen šli. Tsunade na ně vrhala zvídavé pohledy ,ale oni si jí nevšímali. Jakmile ho dovedli zase do nemocnice., rozhodli se , že se někde ubytují. Tsunade jim nabídla pokoje v jejím sídle. Souhlasili. Šli se vyspat. Byli unavení a strachovali se. Ne o sebe , ale o něj. Nevypadal dobře, vlastně vypadal hůř než za posledních 10 let. Věděli, že se před nimi snažil skrýt svou únavu, ale když ho podpírali, cítili že už nemůže. Opíral se o ně celou svou vahou. Byli i zmatení... co se mohlo stát , že se jejich nikdy nevyčerpatelný vůdce mohl takhle zřídit ? pochybovali o tom, že by to způsobili tihle lidé... nebyli slabí, to ne, ale při jeho plné síle by se mu nevyrovnali... takto přemýšleli celou cestu až ke svým novým pokojům.. padli do postele už patrně ve spánku...

Uslyšel zavíraní dveří. Jsem zase tady, pozdravil svůj nemocniční pokoj. Chtěl už být v pořádku , ale zatím o tom mohl jen snít. Nebyl.Věděl to. Nezbývalo mu tolik času na flákání se tady. Musel za dva týdny být na určitém místě, ale zase tady nemohl nechat Naruta. Slíbil, že se přece o něj postará a bude na něj dohlížet. Měl sice dítě.... Kdysi dávno... ale s Narutem to bylo něco jiného. On nebyl jeho dítětem. Byl dítětem jeho přítele. Ale stejně ho bral jako svého syna. Tohle si uvědomil už dávno.

Stál nad spícím chlapcem a viděl , že se mu zdají zlé sny. Přisedl si k němu tak, aby se neprobudil. Pohladil ho po tváři. Pětiletý chlapec se za chvíli uklidnil. Awe u něj seděl až do pozdních ranních hodin. Hlídal jeho spánek. Začínalo svítat..
„ Příjdu zase zítra." Pověděl spícímu.
Měl by mu to snad říct ? měl by říct , co bylo a pořád je mezi ním a jeho otcem ?
Co mu slíbil? Nemyslel si , že by to Naruto pochopil. A jak bych vysvětlil , že vypadám stejně starý jako on ? Sakra.... Když už si vzpomněl na svůj věk... zjistil, že bude mít brzy narozeniny... kolikáté vlastně ? už to ani nepočítal.... Ne, že by byl nesmrtelný, to ne , ale po tomto světě i jiných světech už kráčel příliš dlouho... Příliš dlouho na to aby se to dalo zvládnout... co ještě ? Co mě ještě v životě potká ? nepřál si smrt, ale uvítal by ji s otevřenou náručí... nikdy nepomýšlel na to, že by svůj život ukončil... ale ... vždy tu bylo nějaké to ALE...

Ležel v posteli... Podíval se na strop.
Díval se na něj už hodiny a přemýšlel. Kdyby těĎ za ním někdo přišel možná by uslyšel jak mu v hlavě cvakají kolečka... CVAK...CVAK:..CVAK...
Myslel na spoustu věcí. Byl unavený k smrti , ale sny pořád nepřicházely. Až teprve kdy se noc rozhodla ustoupit dnu a přenechat mu svou vládu usnul...

Sakura a Naruto mířili do nemocnice. Sice měli dnes jít na další misi, ale chtěli ho vidět, chtěli vědět jak mu je. Jistým způsobem jim přilnul k srdci... i když se někdy choval domýšlivě a panovačně a ty jeho rozhovory a dvojznačná slova.... Neměli proti němu nic, jen se jim nelíbilo jak s nimi někdy mluvil, jakokdyby oni byli dětmi a on už starý a skoro vševědoucí stařec... tohle dohánělo k šílenství hlavně Naruta...

„ Co jsou to za květiny?" zeptal se
„ Ty nevíš ? No tak Naruto to jsou lilie." Povzdychla si Sakura. Věděla , že je nespíše znal a že jen chtěl prolomit mlčení.Než došli k nemocnici už nepromluvili. Sakuře se to zdálo dosti podivné že Naruto mlči. Obvykle pořád něco žvatlal. Čím byl starší, tím to bylo horší... Už ho viděla jak sedí v křesle a jako starý muž vypráví příběhy svým vnoučatům...bez přestání...

Dorazili na místo a zaklepali na dveře. Nikdo se neozval, ale přesto se pustili dále. Uviděli, že spí. Spal a zdály se mu nejspíš hezké sny, protože se usmíval. Ležel klidně, jednu ruku pod hlavou. Pravidelně oddechoval. Sakura postavila na stůl vázu s květinami. Nechtěli ho budit a tak se otočili k odchodu, když v tom se zarazili.
Ve dveřích stála žena, žena tak úchvatně krásná, že se z místnosti vytratil všechen vzduch. Přišlo je navštívit samo slunce. V náručí měla plno divoce kvetoucích květin.
Dívala se na ně oříškovýma očima. Vypadala zaraženě. Nejspíše nečekala , že tady někdo v tak brzkou ranní hodinu někdo bude. Byla oblečená do té nejkrásnější modři jaké kdy viděli. Nádherné šaty jí splývaly až na zem. Vlasy padaly v zářivých vlnách až po pás , vypadala jako anděl, který se přišel podívat z nebes dolů na zem.
Naruto se začervenal. Tahle mladá dívka vypadala o něco starší než Sakura.
A ikdyž se mu Sakura líbíla , nedalo se je v žádném případě srovnat.
„Ahoj" pozdravila je a zavřela dveře . Podívala se směrem k posteli, usmála se. Milovala, když její bratr spal. Přešla k posteli a uviděla květiny co mu sem donesla Sakura. Přes její oči přeběhl náznak smutku. Hned zmizel , ale její úsměv se nezdál tak šťastný jako před chvílí.
„Přišli jste na návštěvu ? Proč ?"
„ Chtěli jsme se jen podívat jak se mu daří" odpověděla Sakura a malinko se zamračila při pohledu na Naruta. Ten se na ni díval , jako by nikdy žádnou dívku neviděl.
„ To je od vás milé. Ty jsi Sakura Haruno, že ?" podívala se na ní „ ty jsi Naruto" oba dva přikývli překvapení , že zná jejich jména. Nejspíš jim to Awe řekl. Sedla si k Aweho nohám a už nic neřekla.
Chtěla s ním být sama. To poznali oba.

„ Je krásná, že ? strašně moc krásná" Naruto se vzpamatoval a spěchal se Sakurou k bráně , kde na ně čekal Nei. Neji proto, že se Sai neukázal a tak potřebovali někoho do týmu. Neji když se to dozvěděl šel málem spáchat sebevraždu. Naruto se při té vzpomínce začal chechtat.
„ Neji mě nemá moc rád , že Sakuro ?" zeptal se jí.
„ Ale má , myslím , že patříš k těm mála lidem které snese... ale no ... Naruto popravdě se někdy chováš jako idiot a víme jaký je Neji" promluvila Sakura..Naruto se na ni ošklivě podíval.
„ Já že se někdy chovám jako idiot ?" nafoukl se . „ Jo Naruto chováš, kdyby se losovala cena o ...." Naruto si zacpal uši. Možná to bylo trochu dětinské ale ...zase dal ruce pryč a slyšel jak právě Sakura dokončuje „ byl bys ten nejbohatší člověk na světě. Naruto se rozhodl že se raději ozývat už nebude. Došli pomalu k bráně a uviděli u ni postávat zamračeného Nejiho a k údivu i Kurenai- sensei.

Seděla u něj do té doby než se s protáhnutím vzbudil. Spatřil její zamyšlenou tvář.
„ Ahoj sestřičko, trápí tě něco?" doufám, že to není kvůli mě...
„ Trápí" odpověděla smutně.Awe se zarazil , jeho mladší sestra přece nebývá smutná..skoro nikdy....
„Co se stalo ?" zeptal se a spatřil jak sklonila hlavu a zavřela oči.
Pak z nich začaly padat zářivé drahokamy slz.Posadil se... možná až moc prudce, protože ho zabolely záda....

Měla stále zavřené oči. Chtěl vědět co se stalo. Jestli jí někdo jakkoliv ublížil, tak toho dotyčného najde a zabije ho....

Podívala se na něj ..
„ Neměla bych tě tím teď zatěžovat." A položila svou dlaň na jeho pravou ruku. Awe se už vyděsil. Tohle byl její zvyk... její zvyk vyjádřit svou bolest... Pamatoval si , že takhle spolu stáli na pohřbu svých rodičů .... Takhle ho držela když mu zabili rodinu.... Když zemřel jejich bratr....
„ Povídej, víš , že mně můžeš říci vše." Bolestně z ní cítil smutek.
Co se jen mohlo stát?
Odejmula ho a zašeptala dvě slova.

Awemu stékala po tváři jediná, osamělá slza....