MISS KONOHA 2008 - část 007

Tak po malé tvůrčí krizi jsem stvořila následující...

Dvě krásné kunoichi se procházely po liduprázdném náměstí. V podvečerním slunci se jejich vlasy třpytily jako drahokamy. Ametyst a obsidián, pomyslel by si každý, kdo by je, byť jen z dálky zahlédl a fialové a černé odlesky by ho nejmíň týden pronásledovaly ve snech...
„Kde máš vůbec Asumu?“ zeptala se Anko. „Už dlouho jsem ho neviděla.“
Kurenai se usmála a odvětila: „Je na dovolené v Zemi vln. Kdybys měla v týmu nejlínějšího tvora pod sluncem, žrouta číslo jedna a prvotřídní hysterku, taky bys potřebovala oraz.“
„To máš asi pravdu,“ pokývala Anko svým fialovým hárem. „Vůbec si nedovedu představit, že by mi někdo hodil na krk tři usmrkance. Jak to jenom můžete zvládat? Já bych je asi zabila hned první den. Ale to odbíhám od tématu... Kdy se teda ten tvůj chlap vrátí?“
„Psala jsem mu esemesku ohledně té slávy, co se bude konat. Odpověděl mi, že pokud se přihlásila Ino, tak si to rozhodně nenechá ujít.“
Anko se nadechla k odpovědi, ale pak se zarazila, když ji upoutal řev nesoucí se směrem od kašny.
„Co je to tam za cirkus?“ divila se. „Jestli jsou to ti dva cvoci s plakátama, tak ať si mě nepřejou!“
Vydaly se podle zvuku a když dorazily na místo, uviděly něco, co lidské oko dosud nespatřilo a nejspíš už nikdy víc nespatří...

„Necákejte na mě, sakra!“ řval Shikamaru na Sasukeho, Kibu, Nejiho a Rocka Lee, kteří naskákali do kašny a pokoušeli se navzájem utopit. Akamaru lítal kolem a děsně štěkal, zatímco Shino s Choujim v klidu seděli na lavičce a nevzrušeně pojídali slané tyčinky.
„Škoda, že nemáme popcorn,“ poznamenal Shino. „Připadal bych si úplně jako v kině.“
V tom okamžiku zpozoroval kunoichi, které stály za lavičkou a sledovaly tu scénu.
„Dobrý večer, Kurenai sensei,“ řekl. „Dáte si tyčinku, Anko-san?“
„Díky, ale ne,“ odvětila Anko s úsměvem. „Co se to tady děje?“
Shino si ležérně posunul brýle a možná se za tím svým vysokým límcem trochu usmál, když jí odpověděl: „To nic, takhle se běžně projevují nejistí heterosexuální muži.“
Kurenai se rozesmála tak nahlas, že to přehlušilo i Shikamarův řev a kluci v kašně si všimli, že se něco děje. Kiba okamžitě vystřelil ven a s Akamaru v patách sprintoval za svou učitelkou.
„Kurenaaaaai senseeeeeeeei,“ řval přitom a skočil se na ni, div ji neporazil. „Já vás tak rád vidím! No to neuvěříte, co jsme s klukama vymysleli! Nejlepší akci v dějinách vesnice.“
Kurenai už se nepodařilo zabránit tomu, aby jí Kiba totálně promáčel šaty, protože z jeho kapuce tekly hektolitry vody. Rezignovaně klesla na lavičku a začala si ždímat rukáv. Po chvíli k lavičce dorazili ostatní a Neji hned začal vykládat o svém Missákovi. Když skončil, vrhl prosebný pohled na obě kunoichi.
„Anko-san, Kurenai-san, nechtěly byste nám dělat porotkyně? Prooosíííím...“ Ostatní kluci se k jeho žadonění ihned přidali, jen Shikamaru jako vždycky trhal partu, když si při věšení pocákané košile na nejbližší větev mumlal, jaká je to otrava. Netrvalo dlouho a kunoichi pod tíhou argumentů podlehly a svolily, že se stanou součástí Missácké poroty.

Shikamaru se mezitím usadil pod strom, na kterém povlávala jeho košile a tvářil se unuděněji než obvykle. Najednou za sebou zaslechl podezřelé zvuky. Hodil tím směrem kunai a pak... Pak se ozval šílenej výkřik a z křoví vylezli Izumo a Kotetsu.
„Co tady děláte vy dva, neměli jste náhodou nějakou práci s plakátama?“ zeptala se Anko.
Chuunini výmluvně ukázali na štětce, papíry a kyblíky s lepidlem válející se opodál a Kotetsu pronesl: „No vždyť už je skoro tma, tak jsme se rozhodli, že to doděláme zítra.“
A Izumo s poťouchlým úšklebkem dodal: „Jo, přece po nás nikdo nemůže chtít, abysme dřeli do noci. Tak jsme si dali šlofíka tady v tom křoví a z ničeho nic nás někdo málem podříz kunaiem.“
Neji na ně chvíli zíral, natáčel si pramínek vlasů na tužku a usilovně přemýšlel. Nakonec ze sebe vychrlil: „No když už jste slyšeli o našem plánu, nechcete být taky v porotě? Víc ženských asi stejně neseženem a vy jste takoví nestranní, tak nebudete nikomu nadržovat.“
Hlavně ne Sasukemu, pomyslel si ještě a vítězoslavně se usmál.

Brzy ráno, kdy se nad Konohou ještě vznášela ospalá mlha a slunce se líně protahovalo na své mračné posteli, objevily se na kraji vesnice tři záhadné postavy.
„Pořád nechápu, že jsem se od tebe nechal překecat,“ povzdechl si kluk s divnou tykví na zádech.
„Jasně,“ přikývnul o něco starší chlapec v černé kombinéze a s fialovými značkami na tváři. „Vysvětli nám, co tě to popadlo, Temari... Štrachat se do Konohy kvůli takové blbosti, pche!“
Drobná blondýnka si oba vztekle změřila a řekla: „Jestli nevěříte, že mám v té soutěži šanci, nemuseli jste se obtěžovat. Já se vás přece neprosila, abyste se mnou chodili!“
Kluk s tykví pochopil, že trochu přestřelili a snažil se ji udobřit: „Tak se nezlob, sestřičko. My víme že jsi krásná, tak se přestaň mračit, ať je to vidět.“
Pak šli pár minut mlčky, dokud se Temari náhle nezastavila. Pozorně se zadívala do mlhy a pak namířila prstem doprostřed ulice.
„Co ty tu, sakra, děláš???!!!“

Koho Temari uviděla v mlze? A jak si kluci vyzdobí okolí své kašny???