Vyjímka z pravidel (17. Kapitola)

,,Sakura-chan...“
Dívka se zastavila a nevěřícně sledovala Sasukeho. On na mě promluvil? On semnou chce mluvit?!
,,Neviděla jsi Kakashi-senseie?“
Její nadšení okamžitě opadlo.
,,K večeru jsem ho viděla s Hanako. Pak už ne."
,,Arigatou!" Sasuke se rozběhl k Hanačinu domu a za Sakurou se už ani neohlédl.
Zeptám se jí,jestli neví,kde Kakashi-sensei je. Slíbil mi trening a ještě se neukázal...
V úzkých uličkách s eještě krčil noční chlad,který brzské ranní slunce zatím nedokázalo vyhnat.Sasuke si zimy nevšímal a dál se zaobíral svými myšlenkami.
..a alespoň ji uvidím. Ona je vážně zvláštní... Občes mi připadá povědomá,ale nevím proč.
Konečně došel k cíli. Už se chystal zaklepat,když zaslechl nezřetelné hlasy.
S kým se může bavit?
Zvědavost ho přiměla přejít odedveří k oknu obýváku,kde jak tušil,rozhovor probíhal.

,,Ale tos nemusel...!"
,,Udělal jsem to rád.To ani neochutnáš?" Itachi jen v kalhotách si přisedl k Hanako zabalené v lehkém županu s miskou ovocného salátu.
,,Ale jasně že jo! Mám pořádný hlad.." Vzala si kostičku manga. Ale vzápětí druhou stčila do pusy jemu.
,,To néé,takhle bys toho moc nesnědla." Rozesmál se. ,,Navíc,já už snídal.Jsem vzhůru asi hodinu."
,,Vážně? Proč jsi mě nevzbudil?" zatvářila se trochu uraženě,ale otevřela pusu a nechala se krmit kousky granátového jablka.
,,Vypadáš tak sladce když spíš..."

Konec věty už Sasuke neslyšel. Zatmělo se mu před očima,nebyl si jistý,jestli zlobou nebo zklamáním,že Ona by se mohla bavit,že by se mohla scházet s jeho bratrem. Měl obrovskou chuť okamžitě vtrhnout dovnitř,rozbít tu jejich idilickou snídani a oběma něco strašného provést. Zvýtězil ale zdravý rozum (N/A a to je u Sasukeho co říct),tiše se od okna vytratil a spěchal za Hokagem.

,,Vapadáš tak sladce když spíš,navíc jsem ti chtěl přichystat to,cos měla nejraději,než.."
,,Ale notak. Přece o tom teď nebudeme mluvit."
,,Máš pravdu..." Rošťácký úsměv a zablýsknutí v očích. ,,Vlastně nemusíme mluvit vůbec..." Odložil misku na stůl a naklonil se k Hanako. Vášnivý polibek. Ruce bloudící se vlasech a na holé kůži....
,,Ehm,ehm..."
Rychlé upravování. Pohled ke dveřím.
,,TY?!" Pronosené dvojhlasem prořízlo ticho.
,,Ale klid mé milé hrdličky. Přicházím vás varovat." Pronesl nezvaný host,když oba sáhli po kunaiích a zaplály proti němu dva páry rudých očí.
,,Nepovídej Orochimaru. Před čím? Chystáš snad útok na Konohu?"
,,Zatím ještě ne. Jen jsem myslel,že by vás zajímalo,že Sasuke ví o Tobě Itachi a uháněl to oznámit Hokagemu."
,,Cože?"
,,To ne!"
,,Musíš pryč! Rychle..!" Prosebný pohled a pevné obětí.
,,Ehm,ehm... nechcete si to vyslechnou celé?"
,,Co víš dalšího?"
,,Hokage vyhlásil tichou pohotovost. To znamená ANBU,a jouninové. Studenty a ženy připravují v případě nutnosti na evakuaci. nepočítají s tím,že o tom víte,takže to vám dává minimálně dvě hodiny k dobru,než promyslí plán. Máte tu výhodu,že se vás bojí. Nejen tebe Itachi,ale i Hanako..."
,,I tak musíš jít! Hned..."
,,Ty bys také měla zmizet. Pojď semnou! už tě neopustím.. už tě znovu nenechám samotnou!"
,,Neboj se Itachi. Nic se mi nestane...přísahám." Poslední vášnivý polibek. Tiché zaskřípění vchodových dveří. Tíživé ticho.
,,Je jen jeden způsob jak ho můžeš zachránit. A ty to víš." Pohled do hadích očí. Přikývnutí.
,,Vím..."

(N/A: snad vám tenhle díl maličko vynahradil předchozí krátké... už se schyluje ke konci celého příběhu...Pokud by jste měli zájem možná napíši druhou řadu,ale to předbíhám.
P.S. Další moje dílka najdete na http://hanako-chan.blog.cz )