Budoucnost klanu Hyuuga VII

Budoucnost klanu Hyuuga VII

„Neji nemyslíš, že by jsme se měli vrátit? Když to řekneme třeba nám někdo pomůže.“ zašeptala Hinata.
„Komu asi? Nikdo nám pomoct nemůže! Hele není to zrovna nejchytřejší-“
„Neji! Za- za- za tebou!“ vykřikla Hin. Pohotově se otočil, ale protivník byl rychlejší.
„Pomoc! Pomoc!“ zaječela i když nečekala, že by ji někdo slyšel. Neji se mezitím pokoušel zvednout, ale útočník do něj začal kopat.
„Ne! Ne! Vždyť ho zabije! Pomoc!“ začala panikařit.
„Hin! Utíkej!“ zakašlal Neji.
„Ne! BYAKUGAN!“ Rozběhla se a chystala se zaútočit. Nepřítel tedy nechal Nejiho a zaujal velmi známý bojový postoj. Bojový postoj Hyuuga klanu. Pokoušela se je zabít vlastní rodina! Prudce se zastavila. Muž tedy zaútočil jako první. Dostala strašnou ránu do břicha. Kdyby byl útočník jen o něco přesnější, určitě by ji tenhle úder zabil. Dopadla na zem, ale zvednou se už nemohla. Chabě se pokusila chránit si hlavu a obličej, protože i do ní začal kopat. Slyšela z dálky Nejiho, ale nedokázala rozeznat co říká.
„NECH JI NA POKOJI TY SRABE!! NA MALOU HOLKU SI DOVOLUJEŠ, CO?!“ hučel Neji, který se mezitím zvedl. Protivník ho ovšem ignoroval a kopal do Hinaty dál. Neji se k němu vrávoravě rozběhl, někdo před něj, ale skočil. Lekl se a upadl. Na tvář mu vystříkla krev a muž co kopal do Hinaty se skácel mrtvý k zemi. „Kdo- kdo jsi?“ zakoktal Neji. Nikdo neodpověděl. Teprve teď si všiml modře zářících lanek, která mizela v temnotě. „Loutka!“ zašeptal. S podivným zalechtáním se k němu otočila.
„Bystrý chlapec.“ zašeptal mu cizí hlas do ucha. Neji sebou cukl, jako to, že si ho nevšiml dřív?! Neznámý ho pevně chytl za vlasy.
„Au! Pusť mě!“ zaskučel. Začínal mít strach. Musí se uklidnit, opakoval si pořád v duchu.
„Byakugan!“ zakřičel a vytrhl se neznámému.
„Dobře, jak chceš.“ odpověděl mu s klidem neznámý. Loutka okamžitě vyrazila k útoku. „Sakra!“ zaklel Neji. Uskakoval a neustále se vyhýbal nějakým výpadům, sám ale zaútočit nemohl. Ta zatracená loutka mu to nedovolila. Neznámý se posunul směrem k Hinatě.
„Hej! Nešahejte na ni!“ zařval Neji a přestal vnímat okolí. To byla velká chyba. Uvědomil si to ale příliš pozdě. Ostří loutky se mu zabodlo do břicha. Vykřikl bolestí.
„Neji! Ne!“ koutkem oka zahlédl Hinatu. Slyšel ji čím dál hůř.
„NEJI!“ ječela hystericky Hinata. Rozbrečela se. „Pusť mě! Pusť mě!“ Kopala a mlátila kolem sebe, bohužel bez většího úspěchu. „Kde máš ten prstýnek?“ zeptal se jí klidně neznámý.
„Cože?“
„Ten prstýnek! Kde-“ jeho slova zanikla v blízké explozi. Strhl Hinatu na stranu, takže se vyhnuli většině padajících kamenů, jeden ji ale přesto trefil do hlavy.
„Zatracenej idiot!“ zařval neznámý a pomalu přešel k Nejimu.
„Hele ty! Teď mě dobře poslouchej!“ Loutka zmizela, ale to čím ho bodla ne. „Když si to vytáhneš vykrvácíš, když to tam necháš možná přežiješ, je ti to jasný?“ zeptal se ho chladně. Neji se nezmohl na odpověď, jenom na něj vyděšeně zíral. Nakonec zavřel oči a začal se propadat stále hlouběji do temnoty, kde ho obklopovalo jen tíživé ticho. Neznámý si tedy přehodil omráčenou Hinatu přes rameno a zmizel ve tmě.

"Kluku!“ zaječel někdo. Neji s námahou otevřel oči, do kterých ho okamžitě bodlo ranní slunce. Temnota začala pomalu ustupovat. Někdo se nad ním skláněl. Dlouhé vlasy ho zašimraly na tváři.
„NAŠLA JSEM HO!“ zaječela neznámá žena a z povzdálí se ozvaly další hlasy. Měla na tváři masku ANBU.
„Kdo ti to udělal?“ Neji jí nedokázal odpovědět, jenom křečovitě svíral zbraň zabodnutou v břiše.
„Slyšíš mě? Kluku!“ Rád by jí pověděl všechno co ví, ale nedokázal to.
„Hinato!“ zašeptal, zavřel oči a nechal zase se obklopit mlčícím temnem...