Sama proti všem 07: Zmatek v citech

Gaara se k Yoshino naklonil a...

'Co to dělám? Co to proboha dělám? Nemůžu ohrozit misi kvůli citům. Ne, NESMÍM!!! No tak Yoshino, prober se krucinál!' dívka sebou polekaně trhla.
"Co se děje?" zeptal se zmateně Gaara. Yoshino se prudce zvedla a poodstoupila od něho.
"Gaaro, prosim tě promiň mi to, ale tohle nepůjde."
"Ale proč ne? To jsem tak ošklivej?" zeptal se ublíženě a taky se postavil (hmmm...kde sem tohle vzala? det' je krásnej!!!).
"Ne, to ne. Líbíš se mi a moc, ale já prostě..." odmlčela se. Proč to jen bylo tak těžké? Normálně říkala mnohem horší věci, tak proč ted' probůh nemůže říct jednomu klukovi pouhý "ne"?
"Ale co?" optal se znovu. Yoshino se zhluboka nadechla.
"Nechci navazovat nový kontakty. Ještě nejsem připravená." řekla ztěžka. Gaara na ni chvilku koukal a pak sklopil hlavu. Popošel k ní a natáhl pravou ruku.
"Yoshino, prosím tě..."
"Ne! Běž pryč!" zakřičela a chytila se za hlavu. Něco se s ní dělo. Chvilku se svírala v křečích, ale najednou se zase uklidnila. Svěsila ruce podél těla a podívala se na chlapce. Gaara se vyděsil k smrti. Dívce se prodloužily nehty do neuvěřitelné délky, narostly jí špičáky a oči změnily barvu. Kromě toho jí také zhoustly vlasy.
"Gaaro," promluvila až nepřirozeně hlubokým hlasem, "pochop to přece. Já si zrovna ted' nemůžu dovolit vážnější vztah. Popravdě řečeno nemůžu si dovolit ani obyčejný přátelství." zatímco se k němu blížila, měnila se zase nazpět a její hlas byl opět normální. Došla až k němu a pohlédla mu do očí. Sáhla do svého pouzdra pro kouřovou bombu zapomnění (pozn. autora: sama je vyrobila, viz. kap. 6), ale neměla sílu ji hodit. Věděla, že pokud nechce ohrozit svoji misi, musí na ni Gaara zapomenout. Ale s překvapením zjitila, že NECHCE, aby na ni zapomněl. Náhle udělala něco nečekaného...natáhla ruku a pohladila chlapce po tváři. Ten jí pohlazení opětoval, i když se zprvu trochu bál její reakce. Tentokrát se nechala. Nesnášela cizí dotek, bála se ho, ale u Gaary ne. Zavřela oči a hodila bombu.
Gaara se probral a zamžikal. Neměl ani tušáka jak se sem proboha dostal a nesnesitelně ho bolela hlava. Vstal a zmateně se rozhlédl. Stál na vysoké skále uprostřed nějaké mýtiny. Vůbec to tu nepoznával. Nebo tu aspoň ještě nikdy nebyl, což je vyloučeno.
'Co tu ksakru dělám a...tak moment! Jak to že jsem usnul a Shukaku mě nesežral?' dumal nevěřícně (pravda je taková: těsně před tím než Yoshino zmizela mu dala jednu pěstí, ve skutečnosti omdlel asi na pět vteřin ). To poslední na co si vzpomínal, byl velký, černý, chlupatý stín, který utíkal směrem k lesu. Písek ho snesl na zem. Na kraji mýtiny se naposledy ohlédl a vydal se zpět do Konohy.
Nějaké svoření se krčilo v křoví na opačném konci mýtiny. Vědělo, že ho chlapec nemůže vidět ani slyšet, protože ho chránilo speciální Jutsu. Vyčkalo, až bude dostatečně daleko (takových 30 metrů plus mínus 10) a teprve pak se odvážilo vyjít z bezpečí stínů. Byl to vlk...nebo spíš vlčice. Byla uhlově černá, jako samotné ztvárnění temnoty. Vydala se ke skále a úplně bez problémů na ni vykočila, ta přitom musela měřit přinejmenším 15 metrů. Chvilku tam tak stála, pak zvedla čenich k obloze a dlouze zavyla.
Gaara právě prošel branami Konohy, když zaslechl táhlé vytí. Zastavil se a otočil. Ozývalo se z lesa a byl si dokonce jist, že přesně od toho místa, odkud právě přišel.
'Odkdy se v okolí Konohy vyskytují vlci?' pomyslel si. Najednou ho přepadlo nutkání se zase vrátit. Doufal, že to uslyší znovu. Ale bohužel se tomu tak nestalo. Povzdechl si. Znovu se obrátil a vydal se směrem do vesnice.

Bylo ráno. Celá Konoha se právě probouzela do krásného svěžího dne. Naruto se posadil, promnul si oči a mocně zívl. Šel si vyčistit zuby, umýt obličej, oblékl se a pln energie vyrazil do ulic.
'Tááák, co budu dneska dělat? Už to mám! Nejdřív půjdu na extra velký Ramen a pak půjdu trénovat.' přemýšlel v duchu a rozběhl se k Ichiraku Ramen.
Ulicemi Konohy bezmyšlenkově procházela dívka v černém. Přemýšlela nad tím, co se stalo včera. Už z dálky ucítila tu skvělou vůni Ramenu. Ten jí (skoro) vždycky zvedl náladu. Hledala jeho zdroj a pak konečně uviděla ten známý nápis. Rychle vykročila jeho směrem, ale těsně před ním se prudce zastavila.
'To je zas ten Naruto! Jestli mě zmerčí, tak mi bude trčet za zadkem celej den!' dumala a v duchu se těžce rozhodovala mezi osudnou dvojicí, svoboda vs. hlad. Žaludek rozhodl za ni a tak se ztěžka zase dala do pohybu.
"Nazdar Yoshino! Co ty tady?" pozdravil ji překvapený Naruto. Po tom, co to Kakashimu a Sakuře tak natřela, se jí trochu (dost) bál. Ta si ulehčeně oddychla.
"Co myslíš Naruto? Dobrý den, jeden extra Ramen prosim." řekla svou objednávku. Ayame přikývla.
"Hned to bude." Yoshino ani nevěděla proč, ale podívala se na Naruta. Vedle něj leželo devět prázdných misek od Ramenu a on se právě ládoval tou desátou. Yoshino se snažila nevypadat překvapeně a zatím se jí to dařilo.
"To všecko si zvládnul ty sám?" zeptala se ho po dlouhém uvažování. Naruto přikývl.
"Jo. Proč?" zeptal se nezaujatě.
"Protože si asi jediný, kterej má takhle rád Ramen." Naruto se debilně ušklíbl.
"A víš, že jseš asi miliontá, která mi tohle řekla?" Yoshino se jen nepatrně usmála. Před ní už ležela miska s Ramenem. Vzala si hůlky a popřála sobě a Narutovi dobrou chut'. Ten se usmál a pokračoval v jídle. Po chvilce už oba spokojeně vzdychali s plnými žaludky, když se Naruto zeptal:
"Jak jsi dokázala porazit Kakashiho i Sakuru? To by přece žádný normální člověk nedokázal!" Yoshino nijak nereagovala. Jen pokrčila rameny.
"Zatím nebyl nikdo, kdo by mě porazil." Naruto chvilku přemýšlel (nebo to tak aspoň vypadalo) a po chvilce dodal:
"Ale já o někom vím!" řekl tajemně. Yoshino se na něj podívala.
"A jeho jméno?" zeptala se zvědavě. Naruto se šibalsky ušklíbl.
"Rock Lee."

Yoshino s Narutem čekali na cvičišti až přijde Lee. Měl už 10 minut zpoždění, což oba začalo pěkně štvát.
"Tak kde je ten tvůj zázrak?" zeptala se vynervovaná Yoshino. Nesnášela opozdilce. Ona sama vždycky přišla na setinu vteřiny přesně. Naruto jen pokrčil rameny.
"Nemám páru." říkal pravdu. Lee nikdy nechodil pozdě a už vůbec ne, pokud šlo o zápas. Muselo se mu něco stát.
"Asi vzal roha co?" ušklíbla se Yoshino. Naruto už o tom taky začal uvažovat. Najednou se k nim přiřítila zelená šmouha a před nimi se objevil nějaký kluk. Yoshino se musela pěkně držet, aby nevyprskla smíchy.
'Proboha, ten vypadá ještě hůř než Naruto!' tlemila se v duchu. Chlapec se na ni podíval. Úplně jí zatrnulo, protože se postavil do podivné pózy s palcem nahoru a praštěným kukučem.
"Jmenuju se Rock Lee a jak se jmenuje toto přenádherné stvoření?" tohle dívku překvapilo do největší míry. Leemu se zatřpytily zuby a mrkl na ni.
"Ehhhm...Yoshino." vypáčila ze sebe nerozhodně. Lee byl fakticky ve svém živlu.
"Překrásné jméno pro překrásnou dívku. Ty jsi ta nová že? A odkud vlastně přicházíš? Co tě přivádí do Konohy? (a blablabla...)" Yoshino se podívala na Naruta, jako by u něj hledala pomoc. Ten jen přikývl a vykročil k Leemu.
"Lee, víš o tom že jdeš pozdě?" zeptal se ho. Ale Lee pořád na Yoshino chrlil další a další otázky. Narutovi se začalo kouřit z uší. Jestli něco nesnášel, tak to bylo ignorování. Zhluboka se nadechl.
"Lee. Lee! LEEEEE!!!" Yoshino Narutovi pomohla a vrazila Leemu pořádnou pěst přímo mezi oči. Ten odletěl až na druhou stranu cvičiště. Yoshino s Narutem se vydali za ním a spatřili ho, jak leží ve velké díře, kterou způsobil při přistání. Polámaně se zvedl a překvapeně se podíval na dvojici před ním. Naruto si povzdychl.
"Lee, tohle je Yoshino, tvoje soupeřka." Lee vykulil oči. S tímhle "andělským" stvořením že má bojovat?
"Tak to nikdy! S tebou bojovat nebudu! Naopak, budu tě chránit za cenu vlastního života!" řekl energicky Lee. Naruto sebou málem šlehl. Když už se konečně najde nějaký rovnocený soupeř, tak se do ní ZASE musí zabouchnout! Ale popravdě řečeno se ani nedivil.
"Tak to vypadá, že sem zase vyhrála." pronesla klidně Yoshino. Naruto chvilku přemýšlel, kdo by s Yoshino ještě mohl bojovat. Neji by mohl, ale ten by s ní nebojoval ani za nic, po tom co zjistil, že má černou chakru se jí bál jako upír česnečky. Kdyby tu byl Sasuke, tak ji vyzve jako první. Jenže ten tu nebyl. Tak dumal dumal a najednou se mu nad hlavou rozsvítila žárovička.
"Už to mám!" vykřikl nadšeně. Oba zbývající se na něj zvědavě podívali. Naruto se zazubil.
"Počkej tady!" poručil Yoshino a zmizel. Ta byla nejdřív ráda, že se snad přece jen někdo najde. Ale úsměv jí na tváři rychle zmrzl. Teprve ted' si uvědomila, že je tu jen ona a...Lee.
'Naruto, já tě zabiju!' vyhrožovala mu v duchu. Tak ted' by jí pomohl jedině zázrak. A ten byl zřejmě dneska při ní, protože se na ni vrhl obrovský bílý pes.
"Akamaru přestaň!" smála se Yoshino a zalapala po dechu. Pes z ní slezl ale nepřestával jí olizovat obličej. Mezitím přišel i Kiba.
"Ahoj Yoshino. Nazdar Lee."
"Ahoj." pozdravili ho oba současně.
"Nerušíme?" zeptal se nejistě Kiba když viděl, že tu je Yoshino s Leem úplně sama.
"Ne!" vyhrkla dívka a usmála se na něj. Kiba zazářil. To bylo poprvé co se na něj Yoshino usmála (podruhý ale to neřešte). Ke čtveřici přiběhl Naruto s širokým úsměvem na tváři.
"Yoshino, seznam se se svým novým soupeřem." řekl hrdě Naruto a poodstoupil. Za ním stál červenovlasý chlapec s podivnou nádobou na zádech. Všem přítomným zatrnulo.
'Tak tohle bude velice zajímavé.' pomyslel si Lee. Kiba se na Yoshino podíval. Nevěděl, jestli má mít starost o ni nebo o Gaaru. Rozhodl se, že o Gaaru. Naruto se na Yoshino taky podíval. Nepatrně se klepala a chvilku Naruto přemýšlel, jestli ho náhodou nezná.
'Prosim jen to ne! Ne Gaara! Proč zrovna on?' promítala si v duchu trochu (dost) rozrušená Yoshino. Gaara se na ni podezřele podíval. Měl takový pocit, že ji už někdy viděl. Pozorně si ji prohlédl. Yoshino byla z jeho pohledu krapet nesvá.
"Neviděli jsme se už?" otázal se po chvíli nepříjemného ticha.
"Ne!" vypadlo z dívky možná až příliš rychle.
"To je divný, protože já mám pocit, že jo." nedal se odradit Gaara. Yoshino se jen modlila, aby se mu nevrátila pamět'. Stávalo se to jen zřídka, tak jeden člověk z deseti, ale riziko tu bylo. Gaara se obrátil na Naruta.
"Nebudu s ní bojovat." všem přítomným spadla čelist.
"COOOŽEEE???!!!" řval Naruto.
"Proč ne?" zeptala se překvapená Yoshino. Gaara se na ni podíval.
"Protože jsi holka a byl bych nerad aby se ti něco stalo." odpověděl klidně.
"Ach vážně?" zeptala se arogantně Yoshino. Jestli něco nesnášela, pak to bylo podceňování jejích schopností. Pak se ale zarazila.
'Myslel to jako starost nebo výsměch?' tahle otázka jí pořád vrtala hlavou. Naruto se šel vyřvat do lesa a Lee zase pádil za svým senseiem. Zůstali tu tedy Yoshino, Gaara a Kiba (pardon...a Akamaru). Oba chlapci s ní chtěli zůstat osamotě, což byl trochu problém. Propalovali se pohledem a chudák Yoshino tam stála mezi nimi a pozorovala je. Nakonec to Gaara vzdal. Otočil se a zmizel. Zůstala tu po něm jen malá hromádka písku. Yoshino si ulehčeně povzdychla, kdyby zůstala s Gaarou sama, určitě by se na leccos vyptával.
"Nepůjdem se projít?" zeptal se nevinně Kiba.
"Proč ne?" řekla s úsměvem Yoshino a tak vyrazili.
Jen tak se procházeli po Konoze a povídali si. U obou rostly sympatie (spíš u Yoshino, Kibovi se líbila už od začátku) a docela se nasmáli. Najednou byli u lesa. To Kibovi připadalo jako vhodná příležitost vyznat Yoshino lásku.
"Y-Yoshino..." začal koktat Kiba. Ta se na něj podívala. Při pohledu do jejích temných očí chlapec zrudl.
"Víš já..." nemohl najít ta pravá slova a vyschlo mu v krku. Akamaru do něj drcnul. Yoshino se na oba pobaveně dívala.
'Stydliví kluci sou tak roztomilí!' pomyslela si (hmmm...zajímavé). Kiba se zhluboka nadechl a spustil:
"Yoshino," začal a vzal ji za ruce. Yoshino byla pěkně vykulená, "zaujala jsi mě už od chvíle tam před budovou Hokage. A jak jsi Kakashimu a Sakuře tak krásně nakopala zadek...prostě jsi mě úplně okouzlila! Já tě..."
"Kibo!" přerušila ho Yoshino a jemně se vymanila z jeho sevření. Nechtěla to osudné slovo slyšet. Způsobovalo bolest a ona už nechtěla zraňovat. Podívala se na beztak zklamaného Kibu.
"To já nesmim." řekla tiše.
"Ale proč ne? Každý má přece právo na lásku!" skočil jí chlapec do řeči. Yoshino si povzdychla.
"Já ne." řekla smutně. Kiba to nechápal. Chytil ji za bradu a pohlédl jí do očí. Leskly se slzama, což ho pěkně překvapilo, zvlášt' u Yoshino.
'Je tak krásná.' pomyslel si. Za tou tvrdou a nepřístupnou maskou se ve skutečnosti skrývala velmi jemná a citlivá osobnost. Naklonil se k ní, ale Yoshino uhla hlavou.
"Prosim tě, přestaň." zašeptala dívka.
"Promiň mi to Kibo, ale tohle nejde." řekla a zmizela. Kiba tam stál sám, jen s Akamaruem po boku. Ten zakňučel a sklonil k němu svou velkou hlavu. Kiba se pousmál a jemně ho pohladil po čumáku. Povzdechl si a vydal se zpátky do vesnice.

Bylo pozdě večer, slunce dávno zapadlo a Konoha už klidně spala. Tedy kromě jedné dívky, která seděla na velké skále mimo vesnici. Pozorovala nádherný měsíc. Zavzdychala a postavila se. Ona je varovala. Varovala je, že se s ní nesmí sbližovat. A ted' jsou všichni zklamaní. Ale co je jí vlastně do toho?! Rukama se opřela o zem (ted' stála na všech čtyřech pro ty blbší). Najednou se začala hrozivě měnit. Celé její tělo pokryly černé chlupy. Obličej se protáhl do špičky. Ruce a nohy se změnily ve velké tlapy s hrůznými drápy a narostly jí ještě strašnější tesáky. Oči se změnily z černé barvy na jantarově žlutou. Narostl jí ocas a uši se taky zašpičatěly. Po celou dobu proměny strašlivě vrčela a místo půvabné dívky tu ted' stála velká, černá vlčice. Znovu se podívala na měsíc a zavyla.