Budoucnost klanu Hyuuga XI

Budoucnost klanu Hyuuga XI

O čtyři roky později…
Kap, kap, kap… Letní deštík jemně bičoval do tváře mladou dívku stojící na mýtině. Milovala déšť… Tady to vlastně ani jiné nebylo. Pršelo tu skoro pořád, ale jí to nevadilo.
„Hej Hinato, běž se radši schovat ať nedostaneš zápal plic!“ pokáral ji muž, který se vynořil odkudsi z lesa.
„Hm… Starej se o sebe Sasori!“ zabručela a chytala se odejít. Sasori si povzdychl. Nesnášela ho… Ani se jí nedivil, ale byly to už čtyři roky. Mnohokrát přemýšlel jestli by jí neměl říct, že toho jejího bratrance nebo, kdo to vlastně byl nezabil, ale nakonec to nikdy neudělal. Navíc čím méně měla pout se svým starým životem tím lépe.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal jí se Itachi. Sasori si znovu povzdechl. Někteří členové Akatsuki měli příšernou vlastnost objevovat se zčista jasna v ty nejnevhodnější chvíle.
„Někam hodně daleko!“ zavrčela naštvaně.
„To se hodí. Kořist nám dorazila do Listové. Pein vám vzkazuje, že tam máte okamžitě vyrazit. Ostatní už tam jsou.“ dodal jako obvykle bez jakéhokoli zájmu.
„Kořist?“ zeptala se Hin.
„Ale vždyť víš jak to myslím.“ odpověděl potěšeně Itachi…

---Mezitím v Listové---
Neji si povzdechl a prohrábl si mokré vlasy. Letní přeháňka se pozvolna měnila v průtrž mračen. Asi by se měl jít schovat, ale kam? Domů se mu jít nechtělo. Od té noci mu tam nastalo hotové peklo. Byl neustále pod dozorem Hlavního rodu a Tenten by ho jistě nějak odpálkovala. V poslední několika měsících se chovala čím dál podivněji. Teď začala vynechávat i tréninky a neustále se vymlouvala na nějaké zdravotní potíže. Nechápal jak jí to může procházet. Smutně se rozhlédl po mýtině. Byli to už čtyři roky…
Každý den chodil na místo posledního setkání s Hinatou. Místo lesa, který zde kdysi býval se tu dnes rozkládala mýtina. Doufal, že se jednou vrátí, ale léta plynula a pořád nic. Byla jediná kdo mohl usvědčit Hiashiho Hyuugu z vraždy vlastní manželky. Od tohoto incidentu se jen prohlubovala dlouholetá nenávist vedlejší rodiny vůči hlavní. Kdyby nebylo těch zatracených pečetí, jistě by už došlo k nějakému povstání. Jenže Hinatu před několika měsíci definitivně prohlásili za mrtvou.
„Tady jsi! Mělo mě to napadnout hned. Hledám tě celé odpoledne. Máš se okamžitě dostavit k Hokage!“ zaječela mu do ucha blonďatá žena s maskou ANBU.
„Ááá! Moje uši!“ zaječel Neji. „Ty jedna krávo! Nemůžeš být alespoň jednou v mým ubohým životě milá?!“ Místo odpovědi mu, ale na tváři přistála pořádná facka, po které se následně odporoučel k zemi. Tahle ANBU nebyla žádný drobek.
„Co tady zase děláš?“ zeptala se ho s neskrývanou zvědavostí. „Vzpomněl sis na něco?“
Neji prudce zvedl ze země. Tohle nemělo cenu. Byli to už čtyři roky a on si pamatoval do detailu úplně všechno, ale samozřejmě jí to říct nemohl. Od doby, co ho našla zraněného v lese se pídila po všem, co by jí mohlo pomoci ten případ objasnit.
„Ne!“ zabručel podrážděně. Tvář ho pálila jako čert.
„Promiň, ale čeká na mě Hokage.“ odpálkoval ji dřív než se ho zase začala vyptávat a rozběhl se pryč…

„No tak! Bábi Tsunade vyklopte to!“ zívl znuděný Naruto „Já na to nemám celej den!“
Neji vešel do kanceláře zrovna ve chvíli, kdy Naruta trefila Sakuřina pěst. Bylo tu pěkně narváno. Kromě několika týmů se tu mačkal i Kazekage.
„TAK DOST!“ zařvala Tsunade a praštila pěstí do stolu (který se následně rozpadl). Páni! Takhle rozčílenou ji Neji snad ještě nikdy neviděl. Co se stalo? Tsunade mezitím vstala od trosek svého stolu a začala zamyšleně přecházet místností sem a tam.
„Letos skládá zkoušky Chuuninů Jinchuuriki z Vodopádové vesnice.“ pronesla velmi vážným hlasem.
„CO?! Vždyť ty začínají už za dva dny! To by ale znamenalo-“
„Ano Naruto, bude tu společně s tebou a s vámi Kazekage Gaaro.Vás všechny jsem zavolala, protože máte osobní zkušenosti v boji s Akatsuki.“
V místnosti zavládlo ticho.
„Chcete nám tím snad naznačit, že si pro ně přijdou?“ zašeptala Tenten.
„Je to více než pravděpodobné a navíc by to nebylo poprvé. Už jednou se sem odvážili.“
Neji si v duchu povzdychl. Bezva, takže ke všem jeho problémům se přidají ještě oni!
Dveře do kanceláře se rozletěli a do místnosti vpadla vysoká blondýna s maskou ANBU.
„Ááá… Machiko máš to?“ zeptala se jí Tsunade.
„Samozřejmě Hokage- sama.“ odpověděla blondýna a předala jí nějaké papíry.
„Tak tady to máme…“ brblala si pro sebe Tsunade. „No takže všichni si vezměte tyhle papíry.“ zahučela. Neji se na ně podíval. Byly to nějaké formuláře a fotky.
„Bábi, kdo je Asuka Kazama?“ zeptal se Naruto.
„To je ta Jinchuuriki.“ povzdechla si Tsunade. Neji si začal prohlížet její fotku. Chudák holka… Vypadala moc mile. Rychle přejel očima všechny údaje… je jí 13, v týmu je s Sui Nami a Jinem Kazamou… …všichni tři jsou schopní shinobi atd.… Škoda. Z toho, co vyčetl by mohli zkoušky složit napoprvé, to by ale nesměli narazit na Akatsuki. Počítal s tím, že půjdou po tom neslabším a Naruto i Gaara už nebyli malí kluci…

---O dva dny později---
„TICHO!“ zařvala Machiko na bandu ječících dětí. Letos vedla druhou část zkoušky Chuuninů ona. Ibiki Morino, její nadřízený, říkal že za odměnu. Měla sto chutí ho přetrhnout. Děti skutečně ztichli. No konečně alespoň někdo, kdo ji poslouchá. A tak začal neuvěřitelně nudný výklad o tom, co všechno se v tom lese bude dít a jak je to nebezpečné. Přitom nespouštěla oči z toho týmu z Vodopádové vesnice.
„Proč po nás tak divně kouká?“ zeptala se modrovlasá dívka svých kamarádů.
„Třeba se nedívá na nás.“ odpověděl znuděný chlapec.
„A na koho asi? Za náma nikdo není chytráku!“
„Sui nehádejte se! Jste jak staří manželé.“ zašeptala další dívka.
„Jak tohle můžeš říct?! Někoho jako je tvůj brácha bych si v životě nevzala! To si pamatuj Asuko!“
„No jo pořád. Tak promiň.“ zabrblala Asuka. Byla hrozně nevozní. Pořád měla pocit, že je sleduje ještě někdo.
„Co je?“ zeptal se Jin, když začala pohledem spalovat nedaleký les. Měla pocit, že tam někdo je.
„Ale nic.“ zabrblala a zaměřila svou pozornost na výklad pravidel…

PS. Omluvám se, že jsem sem dlouho nic nedala, ale vychází my na vízo 2-3 z matiky, kterou absolutně nechápu :(