Budoucnost klanu Hyuuga XII

Budoucnost klanu Hyuuga XII

Tiché lesy všude kolem... Hinata si povzdechla. Všechny ty vzpomínky na její „starý život“ se začaly vracet.
„Je ti něco?“ zeptal se jí Sasori.
„Co se staráš?!“ zabručela. To Sasoriho evidentně vytočilo.
„Hele jenom sem se zeptal! Přestaň se konečně chovat jako malej spratek!“ zařval naštvaně. To se do hádky zapojil i Itachi: „Držte oba klapačky! Nemáme čas! Ještě se kvůli vám prozradíme!“
„Jo to byste vážně mohli.“ ozvalo se zpoza blízkého křoví. Vynořila se z něj nějaká postava.
„ZETSU!“ vykřikla trojice jednohlasně.
„Co tady-“
„Pein mě poslal, abych vám vyřídil instrukce. Cesta vám trvala moc dlouho a tak na vás už nechtěl čekat.“
„Jak si mohl dovolit na nás nepočkat?!“ brblal si pro sebe nespokojeně Itachi.
„Mě se neptej.“ odpověděl Zetsu „Ale plán zní takhle...

„Asuko dělej! Plazíš se jako šnek!“ zařval chlapec na svou sestru.
„No jo pořád! Nedáme si pauzu?“
„Už zase? Hele, co ti je?“ zeptala se jí starostlivě Sui a zlehka jí položila ruku na rameno. „Je to snad kvůli Rai-“
„Ne!“
„Vážně? Jestli ti není dobře tak se klidně vrátíme. Můžeme to zkusit příště.“
„NE! Raijuu s tím nemá nic společného! Všechno je O.K.“ zavrčela podrážděně i když to nebyla tak úplně pravda. Od začátku zkoušky byla Raijuu hodně nervózní. Pořád byla ve střehu. „Co se s tebou děje?“ zeptala se v duchu svého démona, přestože odpověď nečekala.
„Au! Kopla si mě!“ vyjekla Sui.
„To není pravda!“ začala se bránit Asuka.
„Ale je! Přiznej se! Děláš to pokaždé, když si na mě naštvaná!“
„No tak nechte toho!“ snažil se je uklidnit Jin, ale jeho pozornost náhle upoutalo zašustění nedalekého křoví. Bylo to skoro neslyšitelné. Na vteřinku zaváhal. Mohlo to být jen zvíře… Zašustění se, ale ozvalo znova. pohotově sáhl pro kunai. Někdo tam určitě byl.
„Jine! Pozor!“ vykřikla Asuka.
„Cože?“ zeptal se zmateně a pokusil se otočit. Někdo ho však silně udeřil. Tohle nečekal a tak se bez sebemenšího odporu skácel omráčený k zemi.
„Krucinál Jine!“ zaječela Sui a pokusila se na neznámého zaútočit. Ten, ale jako by se do země propadl.
„Sui… Nehýbej se!“ zapištěla Asuka. „Je za tebou!“
„Co?! Jak to? To není možný!“ zašeptala překvapeně a pohotově se otočila. Opravdu tam stál nějaký muž. Chvíli na něj strnule hleděla. Vypadal hodně divně… Trochu jako žralok.
„Co tady k čertu chce?!“ ptala se sama sebe. Na Genina byl moc rychlý a navíc na zkoušky Chuuninů vypadal staře. Potom si ale všimla jeho oblečení. Měl na sobě černý plášť s červenými obláčky.
„Panebože…“ zašeptala a začala pomalu ustupovat.
„Co se stalo? Kdo to je Sui?“ zeptala se vyděšeně Asuka, Sui se na ni lítostivě podívala, ale nic neřekla. Asuka se zatvářila naprosto nechápavě přitom vyděšeně.
„Co je?! Kdo je to?!“ zařvala naštvaně. Pomalu se přestávala ovládat.
„Akatsuki…“ zasípal Jin, který se kupodivu probral a pokoušel se zvednout.
„Kdo?“
„Akatsuki.“ zopakoval. Asuce, ale pořád nic nedocházelo.
„Víš oni, oni chytají lidi jako jsi ty Asuko, Jinchuuriki.“ doplnila Jina Sui.
„Lidi jako jsem já…“ zakoktala.
„Správně.“ řekl znuděně muž a chňapl po svém gigantickém meči. Sui a Jin už na nic nečekali a zaujali bojové pozice. Jen Asuka pořád stála jako přimražená. Nebyla schopná se pohnout. „Je to kvůli tobě! On je zabije a můžeš za to jenom ty!...“ hučel vlezlý hlásek v její hlavě. Lezlo jí to na nervy, ale měl pravdu. Zabije je a může za to ona. Sami proti němu nemají šanci. Podlomila se jí kolena. To už u ní ale byli Sui s Jinem. Výraz v jejich tvářích napovídal, že ji nadají tak snadno.
„Ach jo…“ zívl žralok „Tak kdo bude první?“ zeptal se pobaveně. Jin a Sui se na sebe nejistě podívali a Asuka se rozbrečela: „Přestaňte hrát na hrdiny! Nechte toho! On chce jen mě tak utíkejte!“
„Na to zapomeň ségra!“ zasyčel Jin a rozběhl se k muži.
„Počkej!“ vykřikla Sui, ale bylo příliš pozdě...

„Tenten počkej!“ křičel přes celou ulici mladý muž. Dívka ho však ignorovala a zmizela v postraní uličce.
„Můžeš laskavě zastavit?!“ zeptal se naštvaně, když ji dohnal těsně před jejím domem.
„Promiň, ale nemám čas.“ odpověděla mile a zabouchla mu dveře přímo před nosem. Neji sice ještě chvíli mlátil do dveří, ale když neotvírala tak naštvaně odešel. Tenten si oddychla a udělala několik pečetí, čímž zrušila genjutsu, které ji obklopovalo. Kritickým pohledem se sjela v zrcadle. Vypadala jako kdyby měla pod trikem schovaný meloun. Takhle ji nikdo nesmí vidět! Byla těhotná… a je to už devět měsíců. Mohlo to přijít každým dnem… Sakura jí nakázala, že se musí šetřit. Ona jediná to věděla. Díky bohu, protože Nejimu (otci dítěte) to říct nemohla, i když by moc chtěla. Byl neustále pod drobnohledem Hlavního rodu takže by se to jistě nějak dozvěděli a z jejich strany s nějakým porozuměním počítat nemohla. Neji byl z Vedlejší rodiny a po Hinatině zmizení se všichni jako on stali pro hlavní rodinu velice nepohodlnými. Ty vzpurnější posílaly jen na sebevražedné mise. Sem ona své dítě přivést nechtěla, ale neměla na vybranou. Z myšlenek ji vyrušilo naléhavé zabušení na dveře. Rychle zase aktivovala genjutsu a trochu pootevřela.
„Lee! Gai- sensei! Co se děje?!“ zeptala se překvapeně.
„Akatsuki! Jsou tady!“ zablekotal udýchaně Lee.
„Co?!“
„Viděli je v lese! Musíme tam okamžitě vyrazit.“ oznámil netrpělivě Gai- sensei.
„Ale já…“
„Tenten! Tým bez tebe nemá šanci!“ zařval Lee a vytáhl ji ven ze dveří...