Temné proroctví 10

Temné proroctví 10

myslím,že za tuto kapitolu mě nebude mít pár lidí rádo :-D

Zrada bolí.

Naruto se nadechl a z plných plic zakřičel: „Halo straže!“
„To jsi nemohl aspoň varovat,“ rozčiloval se Sasuke, který byl na jedno ucho hluchý.
Ten se na něho jenom zašklebil a řekl: „Ale funguje to!“
A opravdu. Stráže, které hlídali vchod, stáli ztuhle mezi dveřmi a nevěřícně zírali na obrázek, který se jim naskytnul.
„Chceme mluvit s Pátou,“ řekl nahlas Itachi.
„A teď to začne,“ zašeptal Naruto svým společníkům, když jeden ze strážců zmizel. „Proboha jen nikoho nezabijte!“
Sasuke s Itachim se na sebe podívali a ušklíbli: „Neboj, jenom když nás naštvou.“
„Toho jsem se bál,“ usmál se a dál pozoroval bránu.

„Pátá,“ volala celou cestu do kanceláře Shizune. Dalo by se říct, že cestou strhala všechny světové rekordy. Prudce rozrazila dveře do místnosti a ztuhnula na prahu. Místnost byla totiž plná lidí. Byli tam Kakashi, Iruka, Kurenai, Asuma i Gai. Následovali kompletně nastoupené jejich týmy. A v neposlední řadě i Gaara.
Tsunade, která seděla za svým stolem a s Jiraiyou stojícím za jejími zady, právě udělovala kázání o ukončení pátrání po Narutovi. Což se ovšem nevyhnulo, bez názorů obou stran. A teď do toho vletěla Shizune se zprávou od brány.
„Tsunade-sama,“ vydechla znovu.
„Co se děje, Shizune,“ zeptala se jí Pátá, když uviděla její uhnanou tvář.
„Právě jsem dostala zprávu od severní brány,“ vyrazila ze sebe mezi nádechy.
„A,“ dožadovala se dalších informací Tsunade.
„A v ní stálo, že se u brány objevil Naruto Uzumaki,“ řekla konečně.
V místnosti se rozhostilo překvapené ticho, do kterého znovu promluvila: „A není sám.“
„S kým,“ zeptal se Kakashi a bylo vidět, že ho to dost vzalo.
„Jsou s ním Sasuke Uchiha a Itachi Uchiha,“ dopověděla konečně celou zprávu.
„Cože,“ nechápal Iruka, ale odpovědi se nedostal, jelikož celá místnosti najednou zela prázdnotou.

Tsunade se hnala přes střechy vesnice směrem k bráně a za ní se řítili i ostatní z místnosti. Nikomu se nechtělo věřit, tomu co slyšeli. Naruto se vrátil a s ním i oba Uchihové, kteří se nenávidí, až za smrt?
Dalo se tomu, až těžko věřit.

Pátá doskočila na zem asi patnáct metrů před tou podivnou skupinkou, tedy spíše se dalo říct, že byla donucena dopadnout na zem. Do cesty jí totiž vletělo několik shurikenů. Za ní dopadli na nohy ostatní.
„Zdravíme Pátá,“ řekli ti tři zaráz, jako by si to nacvičovali.
S přivřenýma očima si měřila ty čtyři, co stáli před ní. Ta dívka ji nijak nezaujala, jenom se podivila, proč cestuje zrovna s nimi.
Další kdo se podrobil jejímu drobnohledu, byl Sasuke, stojící nejvíc vlevo z jejího pohledu. Byl oděn v černých barvách, jako i ostatní. Jednu ruku měl ležérně opřenou o katanu, kterou měl zastrčenou na zádech za pasem. A druhá ruka spočívala klidně podél těla. Sasuke působil klidným vyrovnaným dojmem, což se jí vůbec nelíbilo.
Přeletěla pohledem na Itachiho, který stál na pravé straně jejího zorného pole. Jeho oděv byl krapet jinačí, než u Sasukeho. Jeho levou polovinu tvořil plášť se insigniemi Akatsuki. I u něho zpozorovala za zády katanu, ale obě svoje ruce držel od ní v bezpečné vzdálenosti.
Nakonec sjela pohledem na Naruta, stojícího uprostřed. Jeho oslnivě žluté vlasy kontrastovali s černou barvou jeho oblečení, ale tak nějak to na něm vypadalo dobře. Ruce měl založené na hrudi a držel je dál od katany, kterou zahlédla.
Nikdo z nich neměl čelenku Skryté Listové, což se jí vůbec nelíbilo. Než se mohla k tomu nějak vyjádřit, předběhla jí Sakura: „Naruto, Sasuke! Vy jste se vrátili!“ Po tvářích ji tekly slzy radosti.
Naruto se podíval po Sasukem, ten mu pohled oplatil a nakonec Naruto odvětil: „Ne, nevrátili.“
Čímž překvapil ne jenom Sakuru, ale i všechny ostatní. Až teď si všimli jejich pohledů. V jejich očích se zračil jen chlad, jinak byli naprosto prázdné.
Sakura po jeho prohlášení zalapala zděšeně po dechu: „Co jste mu to udělali?“
„My,“ podivil se Itachi, podíval se na mladšího bratra a ten si vzal slovo: „Naruto byl takový už od začátku, jenom jste si toho nevšimli.“
„Cože,“ zalapali někteří z nich.
„Co tedy chcete a jak jste se zrovna vy tři dali dohromady“ přistoupila na jejich hru Tsunade a nechala tím čas ostatním, aby se dostali přes toto prohlášení.
„Dlouhý příběh,“ ucedil Sasuke.
Itachi postrčil tu dívku dopředu a řekl: „Přišli jsme kvůli ní.“
„Prosím,“ nechápala Pátá.
„Chceme, aby tady zůstala,“ pokračoval Sasuke. „A stala se členem Konohy.“
„A k tomu mě chcete donutit jak,“ zajímala se Tsunade.
„Co takhle kvůli mému otci,“ nadhodil Naruto jen tak do vzduchu.
„Tvému otci,“ opakovala po něm, pak střelila vraženým pohledem po Jiraiyovi s Kakashim, kteří stáli po její pravé ruce.
Oba ucítili její pohled a jakoby si to dlouhá léta nacvičovali, zvedli naráz ruce v obraném gestu a řekli: „Na mě se nedívej, já mu to neřekl.“
„Ta dívka nepatří k žádné organizace či klanu,“ začal znovu Itachi a svým ledovým pohledem přejel přes všechny, kdo tam stáli.
„Není pro vás ničím zajímavá,“ přidal se Naruto.
„To znamená žádné výslechy od ANBU,“ pokračoval Sasuke. „Stejně bychom na to přišli.“
Tsunade chvíli přemýšlela a nakonec řekla: „Dobře, může se nastěhovat do Konohy.“
„Ale Pátá,“ ozvala se Shizune.
„Mlč,“ okřikla ji a ona ztichla.
„Dobrá volba,“ usoudil Itachi a postrčil Sunaku blíž k ní. „Běž!“
Sunako se pár kroků před Hokagem vesnice zastavila, otočila se naposledy k těm třem a řekla: „Děkuji vám za svůj život. A je to asi naposledy, co se vidíme, že. Tak vám přeji hodně štěstí.“
Ti tři na chvíli stáhli svoje ledové masky a usmáli se na ní vřelými úsměvy.
„Sbohem Sunako,“ rozloučili se s ní a znovu se z nich stali ledový princové.
Tsunade si toho nemohla nevšimnout a na chvíli jí přišlo, že je to zase ten starý Naruto. Pozorovala Sunaku, jak se proplétá mezi jouniny a míří si to na konec davu.
„Varuju tě, Pátá,“ ozval se znovu Naruto ledovým hlasem. „Jestli kdy kdo z nás zjistí, že jsi ji předala biď jen na chvíli ANBU, srovnáme Konohu se zemí.“
„Naruto,“ promluvil protentokrát Gaara, který nevěřil vlastním uším. „Co se to s tebou stalo?“
„Se mnou? Nic,“ odvětil Naruto prostě. Na venek působil klidně, ale uvnitř se mu srdce rozpadalo na tisíce kousků. Bylo to tak lepší, pro všechny.
„Ale tohle přeci nejsi ty,“ přidal se Neji, který byl stejně jako ostatní v rozčarování.
„Naruto,“ řekl Sai a postoupil za pomyslnou hranici ze shurikenů. V tu chvíli všichni tři tasili svoje zbraně a zaujali bojové postoje. Čímž všem okolo znovu vyrazili dech.
Sasuke se podíval na Naruta a svého bratra a řekl: „Už jsme se tady zdrželi dost dlouho, jdeme!“
Oba na to souhlasně kývli, schovali svoje zbraně a otočili se k odchodu. Tím nabídli pohled na svoje záda ozdobená znaky. Tsunade zalapala po dechu, když uviděla na Narutových zádech modrou spirálu a Kyubbiho pečeť. U dalších dvou na tom nebyla o nic lépe, klanové znaky Uchiha a jejich osudy.
„Proroctví,“ uslyšela vedle sebe zašeptat Jiraiyu.
„Naruto,“ prodrala se dopředu Hinata a upřela na něho svůj pohled.
Naruto se krapet pootočil, a pohled na Hinatu mu skoro utrhl srdce. V jejích očích četl, aby jí vyvrátil všechno, co do teď řekl, ale to on nemohl.
„Naruto, to přeci nejsi ty,“ pokračovala. „Vždycky ti záleželo na vesnici a na přátelích, co se to s tebou stalo?“
„Vesnice? Co kdy dobrého mi tahle vesnice udělala,“ zeptal se, ale tentokrát k ní obličej neotočil. „Od mého narození se mnou jednali jako s tím největší odpadem. Vlastně, když tak o tom přemýšlím, nikomu z nás tří vesnice nepřinesla nic dobrého. Osud tohohle místa je mi ukradený, ať klidně lehne popelem.“
„Naruto,“ vykřikla Sakura. „Sasuke, co jsi mu to do té hlavy namlátil?“
„Já nic, Sakuro,“ ohradil se dotčeně.
„To je ona,“ zeptal se zájmem Itachi a prohlédl si Sakuru od hlavy k patě, až jí zamrazilo.
„Jo je,“ odvětili ti dva zaráz.
„Pěkná,“ ohodnotil Itachi.
„A vzteklá,“ utrousil Sasuke na půl úst.
„Celá Tsunade,“ zašklebil se Naruto na Itachiho.
Kdyby to nebylo za takovéto situace, všichni tři by si to odnesli pořádným výpraskem. Místo toho dala Tsunade pokynu rukou a kolem těch třech se objevilo na dvacet členů ANBU.
„Myslíte, že vás nechám jen tak odejít,“ zeptala se Pátá.
„No, popravdě ano,“ odvětil klidně Itachi a nijak na sobě nedal znát obavy.
„Myslíš, že nás tohle dokáže zastavit,“ zeptal se teď Sasuke.
„Jsou to ti nejlepší,“ odvětil Kakashi. „Ale ještě je čas se stáhnout.“
„Pozdě,“ utrousil Naruto a v očích se mu rudě zalesklo. Stejná barva se objevila i v očích Itachiho a Sasukeho. Byl to neuvěřitelný kontrast barev, černé oblečení a červené oči, které neznali slitování.
„Zajměte je, ale nezabít,“ rozkázala Tsunade.
Než se ale kterýkoliv člen elitní jednotky stačil jen pohnout, byli odfouknuti obrovským silným vírem, který se rozprostřel kolem těch, co měli zajmout. Nikdo z nich nedokázal odolat tomu větru, a všichni odletěli dobrých dvacet metrů daleko.
Sakura, Tsunade a ostatní se jen taktak udrželi na nohou a když se vítr pomalinku uklidňoval, tak zažili další šok. Nejprve skrz vír uviděli šest červeně zářících bodů. Následně zjistili, že to jsou oči těch tří, zářící rudou barvou smrti. Naruto pomalinku pozvedl ruku a vítr okamžitě utichl.
„To jsi byl ty,“ podivil se Kakashi.
„Je tu snad někdo další,“ opáčil Naruto.
V tu chvíli všem Narutým přátelům došlo, že už to není ten Naruto, kterého znali a měli rádi. Tenhle byl jiný. Nemilosrdný a silnější než předtím. Ale taky jim došlo, že pokud chtějí, někdy toho starého ještě zpátky, musí ho teď dostat z vlivů Uchihů. Jako jeden muž se pohnuli dopředu, ale zastavil je Sasukeho hlas: „Tak na to ani nemyslete!“
Kolem něho praskala statická elektřina, procházela celým jeho tělem a neškodila.
„Mohli byste přijít k úrazu,“ přidal se Itachi a kolem něho začal vířit oheň. Olizoval jeho tělo, ale nepálil.
„Nebo zemřít,“ uzavřel to Naruto a kolem rukou se mu vytvořili dva malé víry, které nabývali na síle.
„Ale to přece není možné,“ řekl šokovaný Jiraiya. „Oni ovládli mistrovskou manipulaci chakry.“
„Jsme samé překvapení,“ podotknul s úšklebkem Itachi.
„Jdeme,“ rozkázal Naruto. Naposledy přejel všechny pohledem a řekl: „Až se příště setkáme, bude to naposledy.“
Zadul vítr, který donutil všechny krýt si oči, a ti tři zmizeli.
Sakura padla na kolena a z očí jí tekly slzy. Hinata stála kousek vedle a v očích nepřítomný výraz. Gaara se stále díval směrem, kterým ti tři zmizeli. I všichni ostatní byli v šoku také. Naruto byl v jejich srdcích a teď by ho odtam měli vypudit? Skoro nemožné.
Tsunade se otočila na Jiraiyu a šeptla: „Začíná se to plnit.“
„To ano, ale vůbec jsem nečekal, že budou mít takovou sílu,“ souhlasil sannin.
„O čem se to vy dva bavíte,“ zajímal se Kakashi, který je náhodou zaslechl.
„Řeknu ti to v kanceláři,“ řekla Pátá a pokynula jednomu z ANBU: „Přiveď mi do kanceláře tu dívku.“
„Ano, Pátá,“ odvětil a zmizel.
„Předáte ji k výslechu,“ zeptal se Kakashi.
„Ne, ti tři to mysleli vážně, když řekli, že by vesnici zničili,“ zakroutila hlavou a vydala se pomalým krokem zpátky do vesnice. Procházela kolem zaražených mladých ninjů, které zradil jeden z jejich kruhu. Neměla pro ně žádná slova útěchy.

Několik desítek kilometrů dál padl Naruto k zemi se srdceryvným výkřikem. Klečel na všech čtyřech a křičel z plných plic. Opodál stáli Itachi a Sasuke. I oni kdysi opustili rodný domov, takže věděli, jaké to je. A proto ho nechávali dostat svoji bolest ven.