Opravdová láska nikdy nevyhasne kapitola 6

,,Tak on použil Fuuton: Rasen Shuriken, i přes můj výslovný zákaz,“ pomyslela si Tsunade, zatímco se snažila utišit plačící Hinatu.
,,Hinato, vím, jak je to těžké. Taky jsem v životě ztratila milovanou osobu, ale časem jsem se s tím vyrovnala a to ty musíš taky.
Nesmíš se tím dokonce života užírat. Nějakou dobu to potrvá, ale časem se s tím smíříš,“ říkala jí Tsunade.
,,Jak se s tím mám smířit?! Celých šest let jsem ho milovala, a i když jsme si o tom ani moc neřekli, měli jsme se rádi. Konečně jsem byla opravdu šťastná, ale teď… odešel tam, kam za ním nemůžu. Zemřel! Jak se s tím mám do hajzlu (promiňte tu nadávku) smířit?!“ řekla ve vzlycích a poslední větu přímo zakřičela. Tsunade ji už radši nechala být, aby situaci ještě nezhoršila a radši šla do své kanceláře.

MEZITÍM NA MÍSTĚ, KDE PROBÍHALA BITVA
Kolem mrtvého ninji stály postavy zahalené v černých pláštích s červenými obláčky.
,,To je idiot! Neříkali jsme mu snad, že toho Jinchurikiho (sorry, ale nevím, jak se to píše) nemá zabíjet?!“ křičel Leader.
,,Bez Kyuubiho bude náš plán daleko složitější. Není ani jisté, jestli se nám to podaří,“ řekl potichu Pein a na to všichni včetně jeho zmizeli.

V konoze se už rozkřikla zpráva, že Naruto při bitvě proti neznámým ninjům, kteří je přepadli, padl. Kdyby se to stalo před šesti lety, tak by to nikoho nezajímalo a někteří by z toho možná měli i radost, ale teď už byl asi nejlepším ninjou z konohy a proto si ho všichni vážili. Ve vesnici panovala snad ještě smutnější nálada, než když při pohřbu třetího Hokage. Na stěny už někdo vyvěsil, že pohřeb Naruta se bude konat zítra. Tsunade zatím Hinatu odvedla domů a jejím rodičům a Nejimu vysvětlila, co se stalo a pak jim ještě řekla, ať ji pohlídají, protože by mohla udělat nějakou hloupost. Když už Tsunade odešla, Neji Hinatu odvedl do pokoje a pak odešel.
Další den byli všichni oblečeni v černém a pomalu šli na místo, kde se měl konat pohřeb. Mezitím začalo pršet a nálada všech byla snad ještě horší, než včera. Nikdo mezi sebou nemluvil. Bylo to ještě horší, než při pohřbu třetího Hokage. Když se všichni shromáždili, Tsunade si stoupla před náhrobek a začala číst proslov.
,,Sešli jsme se tu dnes, abychom se rozloučili se skvělým ninjou – Narutem Uzumaki. I když měl v sobě zapečetěného Kyuubiho, byl skvělý ninja a nikdy se nevzdával svého snu – snu být Hokagem. Nejdřív to byl kluk, kterého všichni nenáviděli, ale teď už byl opravdu silný a vybojoval si tak pověst a všichni z vás si ho oblíbili. Ale jednoho dne to přišlo, být Hokage mu bylo odepřeno, ale my na něj nikdy….“ poslední větu už nedořekla, protože se jí zlomil hlas.
Všichni si stoupli do řady a postupně na Narutův hrob, u kterého byla jeho fotka, dávali kytky. Jako poslední byla Hinata a když dala svou kytku na jeho hrob, po tvářích jí zase začali stékat slzy. Když pak všichni odešli a zůstala tam jen Hinata, klekla si před Narutův hrob. Začala znovu plakat, až po delší době usnula.
Probudila se až ve svém pokoji, jak leží na posteli. Jakmile si vzpomněla na to, co se stalo, její oči se opět zalili slzami. Pak si ale vzpomněla, co jí řekla Tsunade.
,,Já už nikdy nebudu brečet!“ řekla nahlas Hinata a utřela si slzy. Od té doby začala trénovat víc, než kdy předtím a stávala se stále silnějším.

O TÝDEN POZDĚJI
Na Hinatino okno zaklepal nějaký ANBU a oznámil jí, že ji volá Tsunade. Vydala se k budově Hokage. Když došla a zaklepala, ozvalo se tlumené ,,dále“ a Hinata vešla.
,,Mám pro tebe misi, řekla Tsunade, která byla za hromadou papírů. ,,Musíš doprovodit jednoho občana ze země vln do vesnice ukryté v písku. Je to mise typu B, protože po něm prý jdou nějací ninjové. V této misi tě budou doprovázet Ino a Sakura.“ Řekla výklad k misi Tsunade.
,,Dobrá,“ odpověděla Hinata a vyšla z kanceláře najít ty dvě. Po chvíli je našla v Ichiraku Ramen. Řekla jim o misi a domluvili se, že se sejdou za hodinu u brány. Hinata si potřebné věci zabalila asi za deset minut a tak šla ještě trénovat do lesa. Když uplynulo dalších 45 minut, Hinata se vydala k hlavní bráně. Sakura s Ino tam ještě nebyli. Hinata znuděně čekala dalších deset minut, než konečně dorazili.
,,Promiň Hinato, zdrželi jsme se,“ řekla Sakura.
,,Jo, v pohodě,“ odpověděla a konečně vyrazili.