Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … | 21. |

Takže máte tu další díl. Už 21. takže si ho s chutí užjite !!! Doufám, že se vám alespoň trochu bude líbit věrní čtenáři !

Konec týdne přišel a sním i spousty dalšího ……. Den, kdy měla říct pravdu Narutovi a den další mise …. Mise, pro ní dost těžkou ….. a to hlavně psychicky …………………………. .

Probouzela se spolu se svítáním slunce. Sluneční paprsky ozařovaly okna domů ve vesnici. Nový letní den začínal spolu s nimi. Lidé se pomalu objevovali na ulicích a otevírali své obchody jako každé ráno. Poté co zjistila, že její lednička je dočista prázdná, se upravila, odškrtla další den ve svém kalendáři a vyrazila vstříc dni do ulic Konohy. Cestou k Ichiraku ramen pozdravila Ino v květinářství hádající se spolu se Sakurou, Shikamara bavící se s Choujim,Asumou flirtujícím s Kurenai a Shina s Hinatou. Když konečně dorazila kam měla zamířeno, usadila se a objednala si ramen. Nezapomněla mile pozdravit obsluhující.
„Hm … děkuji. Bylo to jako vždy vynikající!“ poděkovala Nano, zaplatila a odešla.
Procházela se ulicí, když slyšela své jméno. Otočila se po dotyčném a uviděla spěchajícího žlutovlasého mladíka spolu s hnědovlasým a velkým psem, mířící k ní.
„Nano ! Jsem rád, že jsme tě našli. Máme se dostavit za Tsunade. Ostatní tam dorazí,“ řekl udýchaný Naruto a pokračovali rychlou chůzí směrem k budově Hokage.
„Ahoj,“ pozdravil ji konečně Kiba.
„Ahoj…“ odpověděla mu na pozdrav stejně. A otočila pohled směrem do předu.

***

„Aaa tak jste tady. Ještě čekáme na Kakashiho,“ přivítala je Tsunade.
„Typický … vždy chodí pozdě,“ rýpnul si Kiba. Kurenai do něj dloubla loktem. Kiba si jen mnul pohmožděné místo.
„Ahój bábi Tsunade!“ s úsměvem pozdravil Pátou. Ta si jen povzdechla. Když konečně dorazil stříbrovlasý muž známí jako kopírovací ninja Kakashi, Tsunade si opřela lokty o stůl a spojila bříška prsů. Zadívala se na tým 7 a tým Kurenai, kteří ji pilně poslouchali a sledovali každý pohyb.
„Tak,“ přerušila Tsunade ticho.
„Po dlouhé době, samozřejmě jak pro koho, jsem si vás zavolala. Nejenom, že ostatní týmy už mají zadané jiné mise, ale potřebovala jsem schopné ninji. Bude vám přidělena nová mise.“
„Jupííí!“ zajásal Naruto a Akamaru zastřihal ušima.
„Teď o co vlastně jde. Přišla nám naléhavá zpráva z Vodopádové Země. Viděli se v nedaleko od nich motat už nějakou dobu pár členů z Akatsuki. Mají podezření, že na ně chtějí zaútočit. Požádali nás o pomoc, jelikož mnoho jouninů od nich jsou na misí. Sami by to nezvládli. Vašim úkolem je jim pomoci a ochránit jejich vesnici před útoky, dokud nebudete mít jistotu, že je to pryč. Spoléhám na vás.“ Dokončila svůj proslov a zadívala se na Nano s vyděšeným výrazem. /Sakra … tohle ne …/
„Jsi pořádku?“ optala se jí celkem starostlivě.
„Ano …“ vydrala ze sebe přidušeně a vyrazila ke dveřím jako první. Okamžitě byla pryč. Sotva zaslechla, že se za hodinu sejdou u hlavní brány, zmizela. Rychlostí blesku měla zabaleno. Hodila si batoh s potřebnými věcmi přes záda a i když měla být až za 40 minut před bránou, vyrazila. Posadila se v lese na místo, kde trénovali s Narutem každý den. Batoh si opřela o jeden ze stromů. Stoupla si doprostřed mýtiny a vytáhla s postraní kapsy na stehně 3 kunaie.
Potřebovala se nějak uklidnit … /Sakra … proč zrovna tuhle misi …/ věděla, že se s ním potká. Byla na něj stále naštvaná a ještě ke všemu měla známý obvyklý divný pocit, že se něco stane.
„Xó ! (Sakra)“ rozpřáhla se a vrhla kunai do třech stromů. Zaryli se hluboko do kmenu až kolem nich popraskala kůra. Sama se divila, že udeřila takovou silou. Zřejmě jí to uklidňovalo a pokračovala dál. Zjistila, že má skluz. Je přesně 10:30 a to měla touhle dobou stát před bránou. Nikdy nepřišla pozdě. Sebrala batoh, posbírala kunaie a rozběhla se na místo setkání co největší rychlostí. /Teď by se mi hodilo přemísťovací Jutsu … musím se nějaké naučit./
Pomyslela si.

***

„To by mě zajímalo, kde je. Ještě nikdy nepřišla pozdě,“ zauvažovala Sakura.
„Támhle je!“ vykřikl Naruto a ukázal na řítící se postavu směrem k nim.
„Omlouvám se. Trochu jsem se zdržela. Ztratila jsem pojem o čase,“ omluvně řekla udýchaná Nano.
„Dobrá … jsme tu všichni?“ zeptala se Kurenai.
„Ok vyrážíme!“ oznámil Kakashi a vyrazili na cestu. Vodopádová Země nebyla daleko. Když si pospíší stihnou to za den a půl.
/Chtěla jsem říct dneska Narutovi, kdo jsem. Nevím, jestli je to ještě teď ta pravá chvíle…/
Dohonila žlutovlasého kluka a prohodila.
„Naruto?“
„No?“ otočil se na ní s úsměvem na tváří. Chvilku zaváhala …, ale nadechla se, že to konečně poví. V tom je přerušila Sakura.
„Si v pořádku Nano? Vypadáš nějak bledě …“
„Jsem v pohodě,“ /Sakra proč zrovna teď ruší … no nic zkusím to jindy./ pomyslela si Nano.
Zařadila se zpátky za ně a potichu pokračovala spolu s ostatními kupředu.
Než se nadáli, slunko zapadalo a schylovalo se k večeru. Utábořili se na nejbližší mýtině. Kurenai jim vysvětlila plány do budoucího dne a udělila jim hlídky. Jako první jí měli Kiba,Akamaru a Nano. Ostatní si zalezli do stanů. Nano spolu se svým společníkem se usadili k žhavému ohni. Zadívala se do něj. Ráda pozorovala tančící plamínky. Z upřeného pohledu ji vyrušil Kiba.
„Že si nedají pokoj…“
„Hm …“ prohodila Nano.
„Zvládneš to?“ podíval se na ní upřeným pohledem.
„E? Co?“ nechápavě na něj hleděla.
„Ptal jsem se jestli to zvládneš…“ opakoval znova.
„Nevím co myslíš,“ odpověděla nechápavě.
„To setkání. Nevím co se předtím stalo, ale evidentně ten kluk ti nedělá dobře,“ starostlivě pověděl Kiba. Ona chvilku mlčela.
„Snad ano…“ poté promluvila. Zatřásla se zimou. Jakmile to Kiba zpozoroval přisunul se k ní a objal jí kolem ramen. Nano se na něj podívala a trochu se odtáhla.
„Já tě neukousnu, nemusíš se bát. Celá se klepeš …“ řekl se smíchem. Měl pravdu. Byla jí zima. Nakonec se nechala a únavou jí klesla hlava na jeho rameno.
Aniž by věděli, celý hovor odposlouchával a sledoval i někdo jiný.

***

/Ten kluk se mi nelíbí, ale jsem rád, že už se netřepe … kdybych mohl, objal bych jí sám… alespoň, že ke mně stále něco cítí./

***

Čím více se Nano dívala do ohně, tím více se jí chtěla spát. Ani si to neuvědomila a usnula. Když byl čas, přišli je vystřídat Kakashi s Kurenai. Kiba jí nechtěl budit a proto tu spící dívku uchopil do náručí a odnesl do stanu. Přikryl jí dekou a sám se uložil ke spánku. Zítra je čekal těžký den …

***

„Co se děje Rogene?“ zeptala se Konan a posadila se vedle něj. Připadal jí dost dlouhou dobu jiný.
„Co bys všechno udělala pro lásku?“ stále uvažoval o Naniných slov. Věděl, že Konan miluje Paina a doufal, že ona ho pochopí a porozumí mu ze všech nejlépe.
„Pokud bych toho člověka doopravdy milovala, tak všechno. Položila bych za něj i život …“ usmála se na něj a šla si lehnout. Rogen se taktéž uložil ke spánku, hloubající v myšlenkách a vzpomínkách.

***

Brzy ráno se všichni sbalili a vyrazili na cestu s Kakashim ve předu.
´Stojím uprostřed bitvy. Čekám na osudnou ránu, který mě má zbavit života … Nejsem s tím smířená, ale jsem tak unavená, že už se nemohu bránit …´
Tohle se dnes zdálo Nano. Ten sen měla pořád živě před očima. Věděla, že se dnes něco semele a vypadalo to, že by při tom mohla zemřít. Musí Narutovi říct, kdo je co nejdříve. Už nemůže čekat …
„Naruto?“ běží vedle svého bratra.
„Nano?“ odpoví žlutovlasý mladík.
„Víš, musím ti něco důležitého říct-“
„Jsme skoro tam!“ sdělil jim Kakashi a přerušil tím tak jejich rozhovor. Nedaleko od nich se tyčil obrovský vodopád. Po chvilce se na ní Naruto podíval. Dívka se chytala dokončit svou řeč.
Zašustilo křoví …. Obklíčili je postavy. Ninjové z Listové se postavili do bojových pozic jako jejich protivníci.
„V pořádku! Jsou z Listové!“ vykřikl jeden z nich a došel v klidu ke Kurenai a Kakashimu.
Pořádně si je prohlédli a zjistili, že mají ochrannou čelenku z vodopádové. Všichni se normálně postavili.
„Omlouváme se, ale musíme být teď daleko více opatrní …“ pověděl jim světlovlasý můž. Zřejmě velící jednotky.
„V pořádku,“ stiskla mu podanou ruku Kurenai.
„Jmenuji se Lexi Syouu. Pojďte za mnou …“ mávnul rukou na ostatní. Ty se stáhli na své pozice. Ještě kousek šli lesem a poté stanuli před vodopádem, který se tyčil do obrovské výšky. Prošli skrz něj a ocitli se ve vesnici. Bylo tu celkem rušno. Lidé tu pobíhali, brali jen to nejnutnější a stahovali se do úkrytu, který ležel na druhém konci vesnice.
„Abych vám objasnil situaci. Něco už jste slyšeli od samotné Hokage-sama. Zatím jste dorazili dříve než Akatsuki. To je pro nás velmi dobré. Můžeme využít momentu překvapení. Naši lidé by se z misí měli vrátit někdy k večeru, pokud to půjde hladce, mohli bychom odrazit jejich útok,“ ukázal Lexo na rozdělanou mapu vesnice a jejího okolí.
„Máme rozestavěné špehy a některé jednotky před vodopádem, jak už jste zjistili. Ti nám dají včas vědět, když se objeví. Co nejlepší by bylo, kdybychom je udrželi před branami vesnice. Čím méně se dostanou do vesnice, tím lépe. Pokud by to nevyšlo, tak nejhůře do středu vesnice. Dál nepřipadá v úvahu. Bylo by to už až moc nebezpečné pro obyvatelstvo,“ dokončil svou řeč. Kurenai přikývla a spolu s ostatními se dohodli na plánu.

Hodiny ubíhaly a pomalu se schylovalo k páté hodině podvečír. Všichni začali být nervózní, protože posily co byly na misích se stále neobjevovaly. Nano cítila, že za chvilku Akatsuki udeří. Nevěděla jak to mohla tušit, ale bylo tomu tak. Zrovna když se bavil světlovlasý muž s Kakashim, zjevil se zadýchaný poraněný špeh.
„Jsou tu! Blíží se k nám!!!“ a zmizel v oblaku kouře zpátky před vodopád.
„Ok jdeme na to!“ rozkřikla se Kurenai. Oba dva týmy z Listové zamířily pomoci ostatním před branami vesnice. Prošli vodopádem a ocitli se před začátkem lesa. Po boku ostatních ninjů se postavili do bojové pozice ….
Ze stínů stromů se pomalu začali zjevovat postavy. Jejich těla kryly dobře známé pláště s červenými obláčky a slaměnými klobouky. Už je to tak Zločinecká organizace přišla, aby zničila vesnici. A jako vždy jim bylo jedno kolik lidí přitom zemře.
Postavy se zastavili.
„To bude sranda … beru si ty nalevo… s toho čokla si nadělám večeři!“ zachechtal se jeden z nich a strhnul si kápi. Objevila se nechutný modrá tvář Kisameho. Každý z Akatsuki si rozdělil podle své libosti. Zjevovali se známé postavy. Kromě Kisameho zde byl i Deidara, Konan, také Itachi tu nechyběl. Jako poslední člen se tu objevil Rogen. Při pohledu na něj Nano ztuhla. /Proč se skoro vždycky s ním musím setkat, když dojde na boj …/ sevřela pevně kunai.

„Vypadá to, že se opět vidíme!“ řekl z chladným hlasem Itachi stojící proti týmu 7.
„Už to tak bude … a zase vás zastavíme,“ Kakashi si aktivoval Sharingan.
„To se ještě uvidí …“ vyřítil se proti nim.
Boj z Akatsuki se opět rozhořel ………………………………………………….. .