Noční běsy 001- Drtivý útok

Na Konohu se pomalu snášela noc. Šero rychle prostupovalo ulicemi. Lidé však stále neusínali. Bylo to těmi hroznými novinkami, které přišly až z Větrné země.
„Myslíš, že je to pravda?“ zeptal se Asuma Gaie.
„Nevím, možná si z nás jen dělají srandu. Konec konců, jak by mohly existovat? Posel je popsal doslova a mě se nezdá, že by se takové stvůry mohly z čista jasna objevit.“ Upřímně, Gai také nevěděl, co si o tom má myslet, i když spíše se přikláněj k tomu, že ten posel má moc bujnou fantazii. Ten „posel“ byla Temari. To, co se přehnalo písečnou vesnicí prý zabilo oba dva její bratry. Podle jejích slov to stále nabývá na síle a již brzy by se to mělo dostat i do Konohy.
„No jasně, ale myslím si, že Temari zrovna není člověk, který by si pobyl na humoru. A pokud to je pravda, budeme mít co dělat, abychom Konohu ochránili.“
Gai sensei se zasmál. „Země větru není moc silná.“ Asuma se podíval Gaiovi nevěřícně do očí.
„Ale mají neuvěřitelně silného Kazekageho! A jestliže i on zemřel, nemáme skoro žádnou šanci!“ Gai se nad tím zamyslel a nakonec přikývl.
„Asi máš pravdu, příteli. Musíme jen doufat, že tohle období přežijeme.“ Dostali se až na okraj Konohy. Když se kolem sebe rozhlédli, neviděli na ulicích nikoho. Všichni byli ve svých domovech a zřejmě se barikádovali. Dokonce i krámek s ramen byl zavřený.
„Všichni se bojí,“ zašeptal do ticha Asuma.
„Pojď, příteli, musíme hlídkovat. A jestli se tu objeví nějaká potvora, slibuji ti, že se s ní hezky vypořádám!“ Následoval odlesk zubů. Asuma se zasmál a společně se vydali na obhlídku vesnice…

Na Konohu se snesl stín.
„Přicházejí!“ vykřikl bledý Asuma a rozběhl se, aby to rychle vyřídil Tsunade. Nebe bylo pokryté černými postavami. Gai sensei se postavil do bojové pozice. Zamračil se, když spatřil, kolik protivníků proti němu stojí. A první se k němu již blížili. Gai si je lépe prohlédnul. Nemohl uvěřit tomu, co spatřil. Nejenže měli útočníci schopnost létat, ale jejich vzhled vzbuzoval dojem nesměrné síly. Oblečeni byli v černých kápích a jejich vyzáblé- takřka mrtvolné- ruce držely úzký meč.
„Však já vám ukážu! Při mně stojí síla mládí!“ vykřikl Gai sensei, ale hned se zarazil. Jelikož nebylo světlo, jeho oslňující záblesk zubů byl jen matný a neměl žádný účinek.
„No, budu to muset zvládnout i bez toho,“ zajiskřil Gai. V tom se však za ním objevily čtyři postavy. Tsunade, Asuma, Lee a Sakura.
„Jdeme ti na pomoc, Gai!“ zakřičela Tsunade. „Neji s Narutem byli pověřeni, aby všechny odvedli do vnitřku hory, tam snad budou v bezpečí.“ Gai přikývl a usmál se na svého žáka. Lee mu úsměv opětoval a jako první vyrazil do boje. A nastala fantastická bitva. Tsunade spolu se Sakurou odráželi nepřátele svou nadlidskou silou, Asuma používal jeho vetrný způsob boje a Lee s Gaiem byli hold na nepřátele moc rychlí. Jenže pak se všechno zvrtlo.
„Ty…“ zarazila se Tsunade a pohlédla pod kápi jednomu z nepřátel. Měsíc mu ozářil tvář a Tsunade spatřila děsivou pravdu.
„Tsunade- sama, děje se něco?“ zeptala se Sakura a odrazila dalšího útočníka. Ale bylo už pozdě. Ten, jehož tvář byla ozářena měsícem napřáhl svůj meč a probodl Tsunade.
„Jak…“ stále nechápala Hokage a z úst jí začala téct krev. Tsunade padla na zem. Sakura k ní rychle přiskočila a začala jí léčit. Jenže ani to nepomohlo. Obě dvě věděli, že brzy zemře.
„Sakuro…“ vychrlila ze sebe pátá. „Chci, aby jsi předala úřad Hokage Narutovi. Věřím v něj.“ Sakura přikývla. Tsunade naposledy pohlédla na svou učednici a s úsměvem na tváři zemřela. Sakura zatla ruce v pěst a pohlédla na Tsunadina vraha. Na tváři se jí objevil šokovaný výraz.
„Ty jsi…“ řekla a celá ochromená sledovala, jak se na ní řítí jeho blýskavé ostří. V tom ho však někdo odrazil a vedle Sakury se objevil Lee.
„Sakuro, musíme ustoupit! Je jich na nás moc!“ vykřikl a pohlédl na mrtvou Hokage. Sakura přikývla a zvedla Tsunade ze země. Hodila si jí na záda a znovu pohlédla na svého protivníka.
„Všichni na ústup, okamžitě!“ zakřičela a začala se vzdalovat. Stíny, nebo co to vlastně bylo, je nepronásledovaly. Věděly, kam jdou. Sakura byla stále vyděšená.
„Co jsi tam viděla, Sakuro?“ zeptal se Asuma a Sakura jen bezmocně zavrtěla hlavou. Nedokázala to vyslovit. A navíc věděla, že kdyby to řekla, nadělalo by to zbytečné potíže. Lidé by se začali bát ještě víc a vznikla by panika, která by to všechno akorát zhoršila.
„Nemůžu…“ řekla jen nakonec. Znovu se jí vybavil ten příšerný odraz a Sakuře stekly po tváři slzy. Nikdy nezapomene na to, co tam viděla. Její protivník nebyl člověk. Jasně viděla, že mu chybí oči. A nejenom to. Tváře měl seschlé a místy se v nich kroutili červi a jiná havěť. I přesto však Sakura dotyčného poznala. Byl to člověk, který dřív pro Konohu hodně znamenal, člověk, který už byl dávno mrtvý. Byl to Sandaime Hokage.

Vysvětlí se to, co Sakura viděla?
Dokážou ninjové ochránit Konohu před zničením?
A stane se Naruto opravdu Hokagem?