Noční běsy 002- náhled do minulosti

Tak konečně je to tady... ale že mi to trvalo
Jen bych rád řekl, že to co je kurzívou, jsou vzpomínky :-)

Sakura vkročila do velké místnosti uprostřed hory a rozhlédla se kolem sebe. Všude kolem ní se mačkalo tisíce lidí, vystrašených k smrti.
„Bože, to je tu jen tak málo místa?“ otočila se Sakura k Asumovi a ten jen pokrčil rameny.
„Tohle je jen něco jako předmístnost,“ ozval se za ní hlas. Sakura se otočila a pohlédla do očí Nejimu. Tázavě pozvedla obočí. „V hoře je ještě jedna místnost, velká jako sama Konoha. Jenže o ní nikdo neví, protože byla před mnoha lety zapečetěna klanem Hyuga, a jedině osoba z tohoto klanu tuto pečeť dokáže zrušit,“ pokračoval Neji. Sakura se zamračila.
„Kde je?“ zeptala se. Neji po ní hodil opovržlivý pohled, ale nakonec přeci jen odpověděl.
„Pojď za mnou, dovedu tě tam,“ řekl zpříma a vykročil do matně osvětlené chodby. Sakura ho bez váhání následovala, protože věděla, že musí vzít věci do svých rukou, když je teď Tsunade mrtvá. Ano, měla udělat z Naruta Hokageho, ale to musí chvíli počkat. Pokud tohle všechno přežijí, s chutí to Narutovi řekne. Ale ne teď.
Po několika minutách se dostali na konec velmi dlouhé chodby. Sakura se zarazila, byla to slepá ulička. Zadívala se do šera a najednou uviděla na zdi malý papírek. Pečeť.
„Umíš jí otevřít?“ zeptala se věcně Sakura a pohlédla na Nejiho.
„Samozřejmě,“ přikývl a dal se do skládání znaků na rukou. „Fuga!“ vykřikl nakonec a malý papírek se roztrhl na dva kousky a neslyšně přistál na zemi.
„Prosím,“ vybídl Sakuru a ukázal na stěnu. Sakura polkla a nakonec přikývla. Připravila se k ráně a udeřila. Ozvalo se hlasité PRÁSK a stěna před ní se úplně rozpadla. Sakura klopýtala přes trosky a nahrnula se dovnitř. Rozhlédla se kolem sebe a úžasem strnula. Před ní byla jeskyně opravdu tak prostorná, že by pohltila celou Konohu. A nejzvláštnější na tom bylo, že celá místnost jakoby zářila.
„Kde se bere to světlo?“ zeptala se v němém úžasu a pohlédla na Nejiho.
„Luminiscenční lišejníky,“ odpověděl prostě, jakoby to byla naprostá samozřejmost.
„Stejně je to neuvěřitelný,“ zavrtěla hlavou znovu Sakura, jakoby čekala, že se každou chvíli probudí. Ne že by Nejiho vysvětlení o světle rozuměla. Po pravdě neměla nejmenší potuchy, co to ten luminiscenční lišejník je. Ale nějak jí to vůbec nevadilo, teď bylo hlavní, že lidé z Konohy stále mohou být zachráněni!
„Neji, vezmi prosím tě Naruta a hlídejte hlavní vchod do jeskyně,“ začala znovu rozkazovat Sakura. „Já se postarám o přemístění lidí sem.“ Neji přikývl a už se chystal odejít, když v tom se zarazil.
„Hele, Sakuro, co se stalo s lady Tsunade?“ Sakura se zastavila. Nevěděla, jestli to má říct. Neji by to přeci jenom mohl rozhlásit a to by pak byl problém. Nakonec ale rozhodla, že se s tím přeci jenom někomu svěřit musí, nemůže to v sobě dusit napořád!
„Byla zabita,“ vydechla rychle. „Byla zabita Sandaime Hokagem.“ Neji vytřeštil oči. V hlavě mu to všechno šrotovalo. Nakonec jen opatrně přikývl, jakoby si myslel, že si z něj Sakura dělá srandu, a rychle vyrazil na cestu chránit jeskyni…

Procházel se v trávě bos. Jemné lístečky ho hladily do nohou. Byl, jako každý jiný den, zasmušilý. Opět myslel na to, co se stalo před tolika lety. A na to, co se děje nyní. Ano, slyšel všechny ty zvěsti, na Konohu se prý řítí neskutečná zkáza. Možná už ti tvorové dorazili. Tak dlouho se skrýval… tak dlouho tajil svou identitu.
Musí ale už přestat! Lidé z Konohy, včetně něho, ho potřebují! Ach, kéž by tehdy před lety umřel. Ano, tehdy ho všichni nazývali Čtvrtým Hokagem. Tehdy.
Jenže tuhle hodnost už si dávno nezaslouží. Když bojoval s Kyuubim, neměl přeci dovolit, aby umřela. Jeho jediná láska, ta která navždy změnila jeho život. Proč se jen proboha do toho jutsu musela plést?

„Minato! Nedělej to prokleté jutsu!“ zakřičela Kushina. Uchopila svého muže pevně za ruce a donutila ho, aby se jí podíval do očí.
„Nemůžeš! Copak si neuvědomuješ, co tím způsobíš?“ Minato sklopil oči. Kolem nich se uskutečňovala neskutečná bitva. Devíti-ocasá liška zaútočila na Konohu a všechno vypadalo na to, že jí celou zničí. Jenže to Minato nemohl dovolit.
„Kakashi!“ zakřičel na svého učně. „Prosím, odveď Kushinu odsud pryč!“ Kakashi okamžitě zareagoval. Obejmul Kushinu a utíkal s ní pryč od Yondaimeho.
„Pust mě, Kakashi!“ zavřískala Kushina, která si právě všimla, že Minato už začal sestavovat zakázané pečetě. Její adrenalin právě dosáhl nejvyššího bodu.
Sepjala ruce v pečeti a zakřičela: „Kage bunshin no jutsu!“ Kolem se okamžitě utvořilo několik Kushininých klonů, které Kakashiho chytili, a než stačil cokoliv udělat, pravá Kushina mu zmizela z očí. Při běhu k Minatovi začala sestavovat nové pečetě. Yondaime už své jutsu dodělal a chystal se Kyuubi navždy uzavřít, a tím se zabít. Zoufalá Kushina na poslední chvíli k Minatovi doběhla.
„Výměnné jutsu!“ zakřičela a v tu chvíli se její duše jakoby střetla s Minatovou. Byl to jen malinký okamžik, po kterém pocítila Kushina ohromnou bolest. Věděla, že pečetící jutsu právě začalo. Trvalo to jen několik vteřin, pak bolest konečně přestala a ona upadla na zem mrtvá…

Ano, tehdy Minato udělal ohromnou chybu. Zbaběle sebral Kushinino tělo a utekl pryč z Konohy. Od té doby se už nikde neobjevil ve své pravé podobě.
Zatímco se stále procházel po trávě, jeho rozhodnutí se konečně objevilo. Ano, půjde zachránit Konohu, půjde zachránit Naruta a konečně tím splatí svůj dluh vůči Konoze…