愛 - ep.16 - Zapomenout na vše...

Hlavou mi probíhají otázky a ze všech stran se na mě šklebí ten "nemrtvý" kterého jsem potkala před několika hodinami.
Kdo to byl?!
Proč nemůže zemřít?
O čem to proboha mluvil?
A proč, když je to Akatsuki neběžel za mnou?

Ráno mě probudí paprsek slunečního světla.
Někdo otevřel dveře!
Že by to byl...?!
Ležím bez hnutí a předstírám spánek.
Něco mě klepne po hlavě.
Než upadnu do bezvědomí, uvědomím si že se dotyčný pojistil.

Probudím se v nějakém pokoji, vybudovaném nejspíše v jeskyni, protože stěny kolem jsou z kamene.
Kdybych si jen mohla vzpomenout, co tady dělám...
"Dobré ráno, Neko," pozdraví jakýsi muž který stojí ve dveřích.
Neko...to je asi moje jméno...
"Eh...dobré ráno. Můžete mi prosím říct, kde to jsem?"
"Ale ne, snad jsi neztratila paměť při tom pádu!?"
"Pádu?"
"Upadla jsi, když jsi uklízela támhlety police,"
ukáže směrem k vysoko přibitým policím na zdi,
"jinak jsi v doupěti organizace zvané Akatsuki, kde už rok děláš služku. Já jsem bohužel poslední z této organizace, protože náš bývalý člen Orochimaru, kterého jsi na můj rozkaz zabila ostatní zavraždil.
Ale nemyl se: vycházíme spolu v dobrém."
"A vy jste kdo...?"
"Já zapoměl...jmenuju se Hidan a tykej mi."
Takže...já mu tady posluhuju a ostatní z té jeho organizace zabil Orochimaru... to jméno mi něco připomíná...ztrátu mých milovaných...že by mi říkal pravdu? Asi ano... Ale záleželo by mi na nich tolik? Ztráta milovaných...
"Promiňte...ale neměla jsem někoho z nich ráda...?" zeptám se.
V jeho očích se podivně blýskne.
"No...jmenoval se Itachi Uchiha. Zemřel jako první. Ale,"
úsměv na jeho tváři je tak trochu...připomínající mi jistého přiopilého dědulu z mých vzpomínek...proč si jen pamatuju takový nesmyslný útržky o úchylech?
"Ale teďka jsme byli spolu." dořekne.
Aha, takže já mám ráda jeho...?
Je celkem hezkej, ale...pořád ve mě hlodají pochybnosti.
Láska...
...Neji... nevím proč, vybaví se mi tohle jméno.
Neji...kdybych si tak mohla vzpomenout...
"Nemohl bys mi prosím nějak vrátit paměť?"
"To bohužel nejde. Jenom oživení starých zážitků ti dokáže paměť vrátit." odsekne, jako bych se ptala na hroznou kravinu.
"Teď se soustřeďme na získání Kyuubiho. To je poslední z démonů, které potřebujeme abychom dokončili poselství Akatsuki. Je ve skryté Listové vesnici, v těle Naruta Uzumaki. Máš velkou sílu, Neko. S tvou pomocí můžeme ovládnout svět."
Ovládnout svět...?
Tak tohle je náš cíl?
Ne, to bych nikdy... mám pocit že mi lže.
Ale do té Listové vesnice se chci podívat.
Budu muset jít s ním...
Ne, nelže mi.
To by neudělal... neměl by důvod...!
"Dobře, Hidane..." odpovím a usměju se na něj.
Vstanu z postele a společně vyjdeme ven z doupěte.
"Věřím ti..."
"To jsem rád, Neko..."
Jeho úšklebek už nevidím...