New generace 21- „Budu tě trénovat!“....„Ne! Nechci!“

Co... co to je? Je tu bílo! Mám na sobě bílý hadry, kolem sebe bílý povlečení, bílý dveře, stěny i strop... Vybledlý vlasy, bledá tvář... Jsem mrtvá? Asi ano, v tom případě, je to tu celkem pase. Jako ta bílá mě dost deprimuje. Ležím a nic necítím. Ano, musím být mrtvá. Tak takhle to vypadá. Zvláštní. Ale divně to tu smrdí něco jako...
„Dezinfekce?“ Vypravím ze sebe. Najednou se ozve šílenej rámus a na de mnou se nakloní nějakej obličej. Nejdřív strašně vyjeknu, páč se leknu, a pak se málem udusim, páč se zakuckam.
„Ake, holčičko, jsem ráda, že jsi v pořádku.“ ozve se někdo a obejme mě. Příval růžových vlasů mi spadne přes oči.
„A né, mami, tebe taky zabili?“ usměju se soucitně.
„Co to povídáš?“ diví se.
„No, já jsem mrtvá. Tak co tu děláš ty?“ upřu na ni oči.
„Ake, máš jen otřes mozku!“ svraští čelo.
„Ne, jsem mrtvá´, už nic necítím, nemůžu se hýbat!“ zamrkám na ni.
„Máš prášky na umrtvení, aby tě nebolela hlava!“ zavrtí máma hlavou. Mně ta moje klesne.
„Škoda, a já už si myslela že jsem mrtvá. Co tu dělám?“ vyzvídám.
„Spadlas a narazila se hlavou o sloupek a měla otřes mozku!“ usměje se.
„Ahá, už si vzpomínám. Někdo na mě zařval Ake tkanička a já hodila hubu... a jak dlouho tu budu? Moment, jak jsem se sem dostala?“ vykulím oči.
„No, přinesl tě Minato... poslyš, Ake,vy spolu něco máte? Měl o tebe hroznej strach!“ ušklíbne se Sakura.
„Ne! My dva se NESNÁŠÍME!“ vyjedu na ní. Ona trošičku poodstoupí.
„Tak klídek, mám pro tebe překvapení!“ usměje se a otevře dveře na chodbu. Něco nesrozumitelného zavolá a za chvilku do místnosti příjde nějaký muž.

„Ake, to je Kakashi! Můj bývalý sensei! Víš, no, nechám vás tu, a on ti všechno vysvětlí!“ řekne máma a je fuč. ´
Super… sem tu skejsla s nějakym nadrženym dědulou s knížkou v ruce. Je ticho…
„A Junko...“ řekne najednou.
Já trošku zamrkám a kouknu na něj.
„Jste v pořádku ? Teda jako, co po mě chcete? Si jako nemyslete´, že vás budu poslouchat, to zase pr jako! Tak co teda? Vyklopte to, já to přežiju, jsem silná! Určitě silnější´, než vy!“ vřísknu a kouknu na něj.
Nic, pak zvedne hlavu. Teda, vypadá s prominutím jak zhulenej. Jen jedno oko, druhý pod páskou a k tomu masku, by mě zajímalo co pod ní schovává! Chvilku si mě prohlíží.
„Říkala jsi něco, maličká?“ řekne po chvíli.
Já se z něj asi picnu! No to je snad legrace. Já mu tady právě řikam, jak jsem dobrá a on se mě zeptá, co je. Nesnáším lidi, co mě nevnímaj!
„Mám pro tebe jednu takovou věc, Akako.“
„Stačí Ake!“
„Fajn, budu stručný. Viděl jsem tě běžet a cvičit...“
Já nasadím hrdý pohled.
„Super, co?“
„Bylo to... hrozné! Nikoho horšího jsem ještě neviděl! Jsi strašně zbrklá, neumíš používat chakru a vůbec netušíš, co je to taijutsu!“
Moje pusa se spustí k zemi a zakotví někde pod postelí.
„Cože?“
„Ano, proto jsem se bavil s tvou matkou... pokud chceš jít na chunnínské zkoušky a dostat se alespoň přes první kolo, musíš začít trénovat, a to pořádně!“ řekne zase s jedním okem v knize.
„E...?“
„Budu tě trénovat!“
„Ne! Nechci!“
„Ale ano, chceš!“
„Ne¨, nechci a nepotřebuju!“
„Potřebuješ!“
„Ne!“
„Ano!“
„NE!“
“ANO!“
„Štvete mě!“
„Opravdu?“
„Jo, a dost!“
„Výborně, takže si k těm věcem ještě zapíšu, že se neumíš ovládat!“

Tak teď to přepísk. Vyletim z postele jak zajíc střelenej brokovnicí a rovnou na něj. Zatnu pěst, vystřelím ruku a...
„Jaauu!“ zavřeštím, když mou ruku otočí, dá mi jí za záda a kopne na zábradlí u postele. Nabodnu se a s vřeštěním dopadnu na zadek. Otočím se. On... on si ČTE! To si dělá srandu! Je to dědek, nemůže bejt tak dobrej! To snad ne...
Ake, ty lemro líná! Necháš se oddělat od starýho páprdy!´?
„Tak co? Budeš trénovat?“ zazubí se nebo to alespoň tušim xDD. Chvilku koukám, ale pak kývnu. Jemu se rozzáří oko.

„Fajn, zítra v 6 na cvičišti!“
„Cože?“
„Budeme trénovat dvě hodiny, pak půjdeš do školy a pak odpoledne po škole!“ usměje se.
Já se radši složim.

Jashin, do čeho jsi mě to zase poslal!