Cesta odpuštění 5

SEN

Sakura šla za Narutem domů, ale když chtěla zaklepat, neměla na co. Dveře byli vylomené a leželi na zemi. Vešla dovnitř. Všude byl hrozně velký nepořádek, ale ne ten klasický Narutův, vypadalo to jako kdyby to tu někdo pěkně zřídil.

„Naruto kde jsi?“ volala Sakura a v ruce pevně svírala kunai.
Když se rozhlídla, všude po stěnách viděla hluboké škrábance. Jakoby od velkých drápů a v tom jí to došlo.
„Naruto!“ vykřikla a vyběhla ze dveří, ale hned se zastavila.
„Naruto,“ řekla a cítila jak jí po tvářích začaly stékat slzy. Proti ní stál Naruto, vypadal jako když se střetli s Orochimarem, ale tehdy měl jen čtyři ocasy, teď jich měl sedm a byl o dost větší než předtím sotva se vešel do chodby a vypadal ještě víc jako Kyuubi.
Najednou spadl na podlahu a začal se svíjet v bolestech.

„Naruto,“ vykřikla zoufale Sakura, ale nevěděla jak mu pomoci.
Sakura chtěla k němu přijít blíž, ale málem jí zasáhl jedním z ocasů.
„Sakuro…“ zakřičel najednou Naruto, „uteč!!“ a dál ležel v bolestech na zemi.

Uviděla strašnou věc, Narutovi začal růst další ocas.
„Osmí! To néé, Naruto!“ křičela zoufale.
Naruto nebo teď už spíš Kyuubi se pomalu začal zvedat z podlahy.

Utřela si slzy a řekla: „Neboj Naruto přivedu kapitána Yamata a budeš zase v pořádku.“
Otočila se a chtěla oknem vyskočit na střechu, ale v tom jí všechny ocasy zabránili jakoukoliv cestu úniku. Sakura se prudce otočila, rozhlídla se kolem, ale neměla kam utéct. Pohlédla do rudých očí a uviděla nejstrašnější úsměv ve svém životě. Poslední co slyšela bylo: „Teď zemřeš,“ a Kyuubi jí roztrhl břicho a hrudník jediným máchnutím své přední tlapy.
Ležela na zemi a cítila, že umírá, poslední co viděla bylo, jak Naruto neboli Kyuubi vyskočil oknem ven.
„Naruto…“

„Nééé,“ tom se Sakura prudce probudila a těžce oddychovala. Rozhlídla se po pokoji a řekla si: „Byl to jenom sen, jenom sen,“ opakovala si.

U snídaně vůbec nic neřekla a rychle se najedla.
„Já už půjdu,“ řekla Sakura matce.
„Počkej nevypadáš moc dobře nemáš teplotu,“ zeptala se starostlivě matka.
„Ne nic mi není,“ řekla Sakura a vyběhla ven.
„Počkej ještě, na tohle dej Narutovi,“ podala jí zabalený koláč, mrkla a usmála se na ní.
Sakura radši nic neřekla, popadla koláč a utíkala k Narutovu bytu.

Když doběhla k jeho dveřím, ulevilo se jí, byly v celku. Hned na ně zaklepala, ale nic, zaklepala ještě dvakrát, ale zase nic.

„Naruto!“ zakřičela a pořádně zabušila, ale zase nic.
Nevěděla co dělat, ale pak jí to napadlo.
„Promiň Naruto,“ řekla a vyrazila dveře. Když vešla všude byl hrozný nepořádek.
„Naruto si tu?“ nikdo jí neodpověděl. Šla dál.
„Nevím jak v tomhle může někdo žít,“ řekla si potichu, „snad jen Naruto.“

Šla dál směrem ke dveřím pravděpodobně kde byla ložnice. Když je otevřela, vyvalila oči a dostala vztek, ale zároveň se jí ulevilo. Na posteli se rozvaloval Naruto v zelených trenkách a slintal si na polštář.
Chvilku na něj koukala a pak si v duchu řekla, co to dělám proč tady na něj koukám, já mám asi opravdu teplotu jak říkala máma, a šáhla si na čelo.
„Líbí se ti, líbí se ti,“ ozvala se vnitřní Sakura.
Přestaň plácat blbosti.
„Líbí se ti, líbí se ti, větráš tu na něj už pěknou chvilku,“ řekla vnitřní Sakura.
To není pravda!
„Ale je,“ řekla posměšně znova vnitřní Sakura.

„Tak už toho nech,“ zařvala najednou, ale neuvědomila si, že to zařvala na hlas.

Naruto sebou škubnul a spadnul z postele. Sakura stála jak přikovaná k podlaze a nevěděla co dělat.

„Auu už zase,“ řekl Naruto a zvednul se ze země a najednou si všiml Sakury a vyvalil oči.
„Sakuro – chan… co.. co tady děláš?“ řekl úplně nevěřícně.
„No… já měla jsem o tebe sta… no vlastně jsem ti přinesla koláč,“ koktala Sakura a podala mu zabalený kus koláče.
„Jéé tak to dík, dáš si se mnou?“ nabídl jí Naruto.
„No já už snídala, ale… nestačila to dopovědět a Naruto jí skočil do řeči: „No tak prosím Sakuro – chan,“ škemral.
Sakrura se usmála a řekla: „Tak dobře kousek si teda vzít můžu.“
Naruto se úplně rozzářil.
„Počkej chvíli já na sebe jen něco hodím,“ řekl a odběhl do vedlejší místnosti, najednou se ale vrátil s poloviny nataženými kalhoty.
„Jdi si zatím sednout do kuchyně,“ stačil říct než spadnul na zem. Sakura se rozesmála a šla do kuchyně.
Zatím rozbalila koláč a dala ho na stůl.

„Už jsem tady,“ řekl vesele a sedl si ke stolu.
„Díky Sakuro – chan,“ a pustil se do jídla, tak jak to umí jen on.

Sakura se zadívala na stěnu před sebou a v tu chvíli se jí vybavil ten sen a přestala se smát a vypadala ustaraně.

„Děje se něco?“ zeptal se Naruto který si toho všiml.
„Ne, nic se neděje,“ řekla, usmála se a kousla si do koláče.
„To jsem rád,“ řekl a zakousl se také do koláče.
„Je to výborné Sakura – chan,“ řekl s plnou pusou, „to si pekla ty?“
„Ne já ne, to máma,“ usmála se.
„Hmm,“ mluvil stále s plnou pusou, „tak jí vyřiď, že jí děkuju a že to bylo moc dobré.“
„Jo jasně vyřídím, bude ráda, že ti to chutnalo,“ řekla.

Když dojedli Sakura vzala talíře a dala je ke dřezu a hned je umyla.
„Děkuju Sakura – chan, seš fakt super,“ zazubil se na ní.
Sakura se jen usmála a uklidila talíře.

„Já už půjdu,“ řekla a chtěla odejít.
„Ty už chceš opravdu jít?“ řekl smutně Naruto.
„No už bych měla,“ odpověděla.
„Tak dobře a můžu tě alespoň doprovodit tam kam půjdeš?“ zeptal se.
Sakura se najednou zasekla, vždyť ona ještě nemusela jít a stejně neměla co dělat.
„No já jdu… no půjdu… musim do knihovny,“ vykoktala ze sebe a poslední část věty ze sebe úplně vyrazila.
„Tak já tě tam doprovodim,“ řekl Naruto.
Oba dva šli ke dveřím.

„Moje dveře kdo to byl, já tě dostanu,“ vykřikl Naruto a vytáhl kunai.
„Naruto počkej ukliď si ten kunai,“ řekla a chtěla pokračovat.
„Ale Sakuro – chan co když je tu třeba zloděj nebo ninja nebo,“ chrlil ze sebe Naruto.
„Ne Naruto, nikdo tady není já ti to zapomněla říct…“ řekla.
„A co?“ zase jí skočil do řeči.
„Naruto jestli mi ještě jednou skočíš do řeči, tak ti dám pěstí,“ řekla rázně.
Už radši mlčel a jen koukal na Sakuru.

„Víš ty dveře sem vyrazila já… zapomněla jsem ti to říct. Moc se ti omlouvám,“ řekla a sklopila hlavu.
„No nevadí Sakura – chan,“ odpověděl jí Naruto.
„Ale,“ zvedla hlavu a pohlédla mu do jeho modrých očí.
„Nedělej si starosti,“ řekl a zazubil se.
„Tak co půjdeme?“ zeptal se.
„Jo jasně,“ řekla Sakura a oba vyšli ven.

Naruto se otočil a zvedl ležící dveře, opřel je do futer, tak aby tam nikdo neviděl a společně odešli ven.