Cesta odpuštění 6

KNIHOVNA a RAMEN

Šli společně ke knihovně. Naruto měl jako obvykle ruce za hravou a hrdě si vykračoval vedle Sakury, která byla tak nějak nesvá, ale snažila se to co nejvíce před ním skrýt.
Sakura si nemohla pomoct, ale pořád pokukovala po Narutovi. Najednou se na něj úplně zadívala a zdálo se, že byla tak trochu mimo. Naruto se na ní podíval a v tom se konečně odtrhla.

„Děje se něco Sakura – chan?“ podivil se.
„Ne… ne nic se neděje,“ řekla podivně.

Naruto to nechápal a stále zíral na Sakuru. Nevěděla co dělat.

„Dneska je krásně,“ řekla a podívala se na nebe bez jediného mráčku, aby to nějak zamluvila.
„To máš pravdu,“ odpověděl jí.
„No a proč vlastně chceš jít do knihovny, když je tak krásně?“ zeptal se.

Sakuru ta otázka trochu zaskočila, nevěděla co říci v tu chvíli jí nic nenapadalo, až si vzpomněla co zaslechla od Tsunade.

„No brzy se bude konat Chuuninská zkouška a já myslela, že bych ti mohla trochu pomoct s učením,“ řekla Sakura hledící do země před sebou.
„Fakt se bude konat Chuuninská zkouška?“ řekl s údivem Naruto.
„Jo, zaslechla jsem to u Tsunade,“ řekla a podívala se na něj.
„Ty jo, tentokrát ji už musím udělat,“ řekl rázně.
„No a proto ti chci pomoct, alespoň s nějakou tou teorii,“ usmála se na něj.
„Tak jo, děkuju Sakuro – chan,“ řekl a zazubil se na ní.

Po chvilce dorazili do knihovny.
„Jdi si zatím sednout k nějakému stolu,“ řekla Sakura a zmizela mezi regály knih.

Naruto došel k jednomu stolu a chtěl si sednout, ale všiml si Saie sedícího úplně v rohu knihovny. Zasunul židli zpět a vydal se k němu.

„Ahoj Sai, co tu děláš?“ zeptal se Naruto a hned si přisedl.
„No já… něco si tu čtu,“ řekl potichu a dal ruku na hromadu knih.
„Ukaž mi co čteš,“ řekl Naruto a vytrhl mu jednu knihu zpod jeho ruky.
„Jé to je zase tahle blbost,“ řekl otráveně, „z knížky se nenaučíš jak se správně chovat a projevovat emoce.“
„Hmm,“ odpověděl stroze Sai.

V tom přišla Sakura s hromadou knih v ruce.
„Ahoj Sai,“ řekla a usmála se na něj.
„Ahoj,“ odpověděl jí Sai.
„Sa..Sakura – chan tohle všechno si budu muset přečíst?“ řekl zoufale Naruto.
„Jo a to jsem ti přinesla jen to úplně nejzákladnější,“ odpověděla.

„Tak já už půjdu,“ řekl Sai a pobral si všechny knížky a zmizel.
„Ahoj,“ řekl současně Naruto se Sakurou.
„Tak začni s touhle,“ řekla a podala mu jednu z tlustých knih.
„Ach jo,“ řekl a vzal si od Sakury knihu.
„Zatím čti já si pro něco ještě skočím,“ řekla a opět zmizela mezi regály.

Naruto otevřel knihu a začal číst. Šlo mu to velmi pomalu a vůbec ho to nebavilo.
Mezitím Sakura odbočila k regálům, kde byli knihy o lékařském jutsu. Pomalu se procházela
mezi vysokými policemi s knihami. Koukala se sice na nápisy knih, ale jakoby je vůbec nevnímala. Vzpomněla si na ten sen a bála se zítřejšího rána. Došla až na konec úzké chodby mezi policemi. Otočila se a šla zase zpátky, teď na to nebudu myslet, vezmu si nějakou knížku a chvíli na to zapomenu, byl to jen sen, uklidňovala se. Vybrala si jednu knihu a šla zpátky za Narutem.
Naruto skoro nic nepřečetl a začal usínat.

„Naruto tak co jsi přečetl,“ zeptala se ho Sakura a sedla si ke stolu.
„No víš já… přečetl jsem toho dost,“ řekl.
„Tak mi to ukaž,“ odpověděla Sakura.
Naruto nechtěl, ale co mu zbývalo. Přisunul knihu k Sakuře a ukázal co přečetl.

„Naruto, ty jsi přečetl 18 stránek za..,“ podívala se na hodiny za sebou na zdi, „hodinu a půl??!! zeptala se a v duchu si řekla, to jsem tam byla tak dlouho, přemýšlela, ale hned se vzpamatovala a hodila na Naruta vražednej pohled.
„No víš… já… prostě mi to neleze do hlavy,“ vykrucoval se Naruto.
„Takhle se ale nikdy nic nenaučíš,“ řekla důrazně.

Koukala na něj jako by ho chtěla snad zabít nebo minimálně zmrzačit. A do toho ticha Narutovi opravdu hodně nahlas zakručelo v břiše.

„Nezajdeme si na oběd na ramen,“ řekl potichu a krčil se v židli.
„Naruto,“ řekla a pořád na něj tak vražedně koukala, „na oběd půjdeme až bude čas oběda a né teď v 10:00 hodin.“
Sedla si opět do židle a podala mu knihu zpátky.
„Čti dál,“ zavelela mu a vzala si knihu co si přinesla.

Bylo skoro 12:00 hodin a Narutovi opět začalo nesnesitelně kručet v břiše. Sakura dělala, že to neslyší a Naruto se jen svíjel v židli. Uplynulo dalších několik minut a Naruto to už nevydržel.

„Sakura – chan, prosím pojďme už na oběd,“ škemral Naruto.
Sakura zírala do knížky a vypadalo to jako by ho vůbec neposlouchala, najednou ale zaklapla knížku.

„Dobře půjdeme na oběd, ale vem si ty knížky sebou,“ řekla nekompromisně Sakura.
„Ale Sakura – chan,“ řekl Naruto, ale Sakura se jen na něj ohlédla a on raději rychle popadl všechny knihy a už jí byl v patách.

Vyšli ven před knihovnu.
„Půjdeme do Ichiraku ramen,“ řekl vesele Naruto, Sakura souhlasila a tak se vydali na cestu.

Když konečně dorazili do Ichiraku ramen, Naruto se vzdychem konečně položil knihy.
Oba dva si sedli vedle sebe a Naruto hned objednal dva rameny. Po chvilce jim je stařík podal.

„Itadakimasu,“ zvolal Naruto a pustil se do jídla.
„Itadakimasu,“ řekla Sakura a začala jíst.

Naruto jedl jako obvykle, ale Sakura si toho už nevšímala, protože si na to vzvykla. Když dojedla první Naruto už se ládoval asi pátým. Jen se pousmála a objednala si ještě jeden.
Poté co Naruto spořádal 10 ramenů a konečně měj dost, chtěla Sakura zaplatit jako obvykle, když byla s Narutem na ramenu. Naruto si, ale uvědomil co pro něj Sakura dělá a uvědomil si, že je vlastně sním poprvé na ramenu zcela dobrovolně.

„Já to zaplatím,“ řekl, usmál se a Sakura na něj zůstala koukat úplně v šoku. Vytáhl peněženku a zaplatil. Sakura si svou peněženku uklidila, ale pořád se z toho nemohla vzpamatovat. Naruto popadl knihy a vyšel ven, Sakura ho hned následovala.

„Mám nápad,“ řekl a popadl Sakuru za ruku a rozběhli se Konohou.
„Naruto kam mě to vedeš?“ zeptala se ho.
„To uvidíš,“ odpověděl jí stroze.

Proběhli celou Konohu a vyběhli před bránu a stále běželi dál. Sakura si pořád nemohla vybavit kam by mohli jít. Zkusila se mu vysmeknout z jeho pevného sevření ruky, ale nepovedlo se jí to.

„Počkej chvíli už tam budem,“ řekl jí Naruto po tom co se zkusila vysmeknout.

Po chvilce doběhli na to místo kam chěl. Byla to velká louka, kterou obepínal les a Konoha. Byla na hoře kde byli vytesány hlavy všech Hokagů. Naruto tohle místo měl moc rád.
Konečně pustil Sakuru a ta se jen kochala tou krásou, dlouho tady totiž nebyla a ten výhled jí opět ohromil.

„To je krása,“ řekla Sakura.
„To máš pravdu,“ odpověděl jí Naruto.
„Ale proč jsme tady?“ zeptala se trochu nervózně.
„No myslel jsem, že by se tady učilo mnohem líp než v knihovně,“ řekl.
„Tak jo,“ řekla a vzala si z Narutovi hromady knih tu svou, sedla si na zem a začala si číst.
Naruto si vzal tu svou rozečtenou sedl vedle a jen s velkými obtížemi také začal číst.

Oba dva četli a vůbec nevnímali čas, alespoň se o to Naruto snažil. Po celkem dlouhé době Sakura zvedla oči od řádků v knížce a uviděla něco krásného, hned zaklepala Narutovi na rameno, ale neodvrátila svůj zrak z té nádhery.

„Co je Sakura – chan?“ zeptal se.
„Tak se podívej na Konohu,“ řekla a ukázala mu.
„To je nádhera,“ řekl, „západ slunce jsem odtud neviděl opravdu už hodně dlouho.“
Sakura se jen usmála a dál oba dva sledovali tu krásu.

Když slunce zapadlo úplně, podívala se Sakura na Naruta.
„Už bychom měli jít, pro dnešek ti to učení už stačí,“ řekla Sakura a vstala.
„Jo to je fakt,“ řekl Naruto.
„Nechtěla by si zajít na ramen?“ zeptal se Naruto a zvedal se ze země.
„Zase ramen?“ řekla.
„No tak můžeme jít i jinam,“ řekl rychle.
„No já ale už budu muset jít domu,“ řekla Sakura.
„No tak Sakuro – chan, prosím,“ škemral Naruto a díval se jí do očí. Sakura nedokázala odolat těm jeho blankytně modrým očím a tak přikývla.
„Ty to jsem moc rád,“ řekl vesele a vzal knihy.

Jakmile dorazili do Ichiraku ramen a sedli si Naruto opět objednal dva rameny.

„Itadakimasu,“ řekl ještě více nahlas a veseleji než předtím u oběda a začal hltat.
„Itadakimasu,“ řekla také Sakura a začala se smát, když Naruto vcucl hlouhou nudli, která ho pleskla přes celý obličej.

Když dojedli, Naruto začal vytahovat peněženku a chtěl zaplatit.

„Ne Naruto teď platím já,“ řekla Sakura a podala peníze staříkovi.
„Ale Sakuro – chan?“ řekl Naruto.

Sakura se zvedla a vyšla ven, Naruto vzal knihy a vyšel za ní. Byla už tma a Konoha krásně svítila.

„Tak já už půjdu,“ řekla Sakura.
„Tak já tě doprovodím,“ řekl Naruto.
Sakura nevěděla co má říct a tak jen řekla: „Tak jo.“

Společně vyrazili k Sakuřině bytu.

Konoha je nádherná, ale né tak jako ty Sakuro, říkal si vduchu, jak jí to mám jen říci, přemýšlel dál. Jo prostě jí to řeknu i kdyby mi měla dát zase pěstí, řekl si.

„Konoha je nádherná, ale né tak jako…,“ najednou se zasekl.
„Jako co Naruto?“ zeptala se zvědavě.
„No… jako…jako,“ koktal a nic ho nenapadalo a v tom ze sebe vypálil, „jako ramen.“
Sakura se jen na něj podívala.
„Jako ramen?“ řekla.
Naruto zklamaně sklopil oči do země, zase jsem to nedokázal.

Sakura se začala hlasitě smát.
„Jako ramen, tak to můžeš říct jen ty Naruto,“ a smála se dál.

Naruto se na ní podíval a začal se taky smát.

Když už byli před Sakuřiným domem, šel s ní Naruto až ke dveřím. Stál přímo naproti ní. Bylo ticho a Sakura byla čím dál více nervózní.

„Díky za ramen,“ řekla, aby to ticho rozrušila.
„Jo to já taky děkuju,“ usmál se Naruto.
„Tak se zítra možná uvidíme,“ řekla.
„Jo to bych byl rád,“ odpověděl jí Naruto a začal se přibližovat. Už jí skoro políbil, když v tom se Sakura otočila a otevřela dveře.

„Ahoj,“ špitla ještě a zavřela dveře.
„Ahoj, Sakuro – chan,“ řekl už zavřeným dveřím Naruto.

Smutně odcházel od dveří, ale pak si uvědomil co vlastně dokázal, vždyť jsem jí skoro políbil a ona se mi nebránila ani mi potom nedala facku, po tváři se mu rozlil veliký úsměv a hrdým krokem mířil k sobě domů.