Cesta odpuštění 7
UČENÍ, RAMEN, UČENÍ a... RŮŽE???
Sakura šla potichu do svého pokoje a byla tak trochu v šoku z toho co právě udělala, málem sem nechala Naruta aby mě políbil, co to se mnou je, říkala si, dřív sem ho nenechala se přiblížit na metr aniž bych mu dala pořádnou facku teď tohle. Najednou málem vrazila do malé postavy ve tmě.
„Konečně si doma měla jsem o tebe starost, ještě nikdy si domu nepřišla takhle pozdě, když nepočítám mise,“ řekla starostlivě temná postava.
„Ale mami, byla jsem v knihovně se učit a potom na ramenu a už jsem doma, nemusíš si o mě dělat starosti,“ řekla Sakura.
„Jdu si lehnout,“ řekla Sakura matce a odešla.
Matka po chvilce přemýšlení na chodbě se také odebrala do ložnice a šla spát.
Ráno se Sakura nasnídala a odešla zpátky do svého pokoje. Sedla si na postel a přemýšlela co bude dneska dělat. Chtěla jít za Narutem, ale zjistila, že po tom včerejšku se tak trochu stydí se sním jen vidět.
Ach jo, co mám dělat… říkala si v duchu, mám Naruta ráda jako dobrýho kamaráda a možná se mi trochu líbí, přeci jenom se změnil po těch dvou letech… a vzpomněla si na ten včerejšek.
„Seš do něj zabouchlá až po uši, to to nevidíš?“ ozvalo se jí v hlavě, „nebuď blbá jako Naruto.“
Hej já nejsem blbá a Naruto taky, chtěla pokračovat, ale byla přerušena.
„Jo tak teď to teda tak vypadá, hlavně ty si vždycky říkala jakej je to blb a že ho nemůžeš vystát a že je to za trest bejt s nim v jednom týmu a teď tohle, to je hrůza kdybych mohla tak odejdu,“ stěžovala si vnitřní Sakura.
No jo možná máš tak trošku pravdu, odpověděla jí Sakura.
„Já nemám pravdu tak trošku, já mám absolutní pravdu a ty si to konečně nějak přeber a vem to jako fakt,“ zlobila se stále vnitřní Sakura.
Pak si uvědomila, že ho stejně uvidí až budou mít novou misi, nebo húř, že by mohl Naruto přijít pro ní domu a máma by z toho byla na větvi a stále by jí s tím otravovala.
Seběhla schody a vešla do kuchyně.
„Ahoj mami jdu ven a nevím kdy se vrátím, tak si o mě nedělej starosti, čau,“ řekla a vyšla ven z kuchyně a byla pryč. Matka jen zavrtěla hlavou a šla ven na malou zahrádku si sednout na houpací lavici.
Hned jak Naruto ráno vstal a oblékl se a najedl, vzal si knihy a vyrazil na svoje oblíbené místo, na horu Hokagů.
Tímhle určitě udělám Sakuře – chan radost, říkal si v duchu a s úsměvem vyrazil na určené místo.
Když Sakura došla k Narutovu bytu po chvilce pochybností zaklepala na stále rozbité dveře, ale nic. Na zdi si všimla malého škrábance a hned si vzpomněla na ten sen. Začala se trochu bát, ale snažila si zachovat chladnou hlavu. Pomalu odklopila rozbité dveře a prošla celý byt, nikdo tam nebyl. Bylo jí to divné, že by Naruto v tuhle dobu byl už vzhůru, to je fakt divný, napadlo jí. Vyšla ven z bytu, vrátila dveře na své místo a šla ven. Třeba se šel učit do knihovny, ale to by nebyl Naruto, přemýšlela dál. Stejně se ale šla do knihovny podívat.
Zeptala se knihovní jestli ho tu neviděla, ale od včerejška tam nebyl. Stejně prolezla všechny uličky mezi regály s knihami, ale nic. Vyšla ven a přemýšlela, kde by mohl být. Pak jí to napadlo, že mě to nenapadlo dřív, řekla si, určitě bude na hoře Hokagů, usmála se, podívala se na vytesané obličeje pěti Hokagů ve skále a rozeběhla se tím směrem.
Mezitím Naruto už četl knihu, i když se mu vůbec nechtělo. Je to pro mě abych udělal tu pitomou zkoušku, říkal si aby se povzbudil, a taky proto aby měla Sakura – chan radost, usmál se a trochu zčervenal, při pomyšlení na ní. Potom mu ale úsměv z tváře zmizel, alespoň nemám čas myslet na… Sasukeho, a smutně a zároveň plný vzteku se zadíval do dálky nad Konohou.
Sakura proběhla kolem Ichiraku ramen a napadlo jí, že by mohla Narutovi vzít ramen. Udělala prudkou otočku, vběhla do Ichiraku ramen a objednala dva rameny sebou. Jakmile jí je stařík podal, zaplatila, vzala rameny a vyběhla ven směrem k hoře.
Naruto se opět začetl do knížky, aby přestal myslet na Sasukeho. Stále víc ho to ale nebavilo a začínal mít hlad. Nutil se i přesto číst dál.
Sakura už byla na kraji louky a všimla si Naruta sedícího na druhé straně. On se opravdu učí, to není možný co se mu stalo… užasla Sakura.
„Asi se pořádně praštil do hlavy,“ řekla posměšně vnitřní Sakura.
Sklapni, zpražila jí Sakura.
Potichu se vydala k němu, byl tak začtený, že si jí vůbec nevšiml. Když byla skoro u něj, napadlo jí udělat.
„Baf,“ křikla. Naruto sebou škubl a zaklapl prudce knížku.
„Měl bys být ostražitější,“ smála se Sakura a sedla si naproti němu.
„Téda Sakura – chan to mi nedělej, málem mě kleplo,“ řekl udýchaný Naruto.
„Něco jsem ti přinesla,“ usmála se a podala mu zabalený ramen a hůlky.
Naruto rozbalil ramen a vykulil oči.
„To je můj nejoblíbenější ramen, děkuju ti Sakuro – chan,“ řekl a pustil se do něj.
Když dojedl teprve si všiml, že Sakura stále drží ještě jeden.
„Ty nebudeš jíst?“ zeptal se a otřel si pusu.
„No já ani nemám hlad, jestli chceš tak si ho vem,“ řekla a podávala mu svůj ramen.
„Ne,“ řekl.
Sakura se na něj podívala a nevěděla co má dělat.
„Ne děkuju mám dost opravdu, sněz ho ty je tvůj,“ dopověděl Naruto.
Sakura si přitáhla ramen k sobě a rozbalila ho. Opravdu se změnil asi víc dospěl, pomyslela si.
„Opravdu si nedáš?“ zeptala se ho ještě jednou.
„Ne,“ odpověděl opět.
Naruto bojoval s tou úžasnou vůní ramenu, ne nenechám se přemoci hutí, je to Sakury oběd já si svůj už snědl a kdyby mi ho nepřinesla, ještě bych tady hladověl dál, řekl si rázně v duchu.
Sakura se tedy dala do jídla a Naruto začal znovu číst, aby nemyslel na tu skvělou chuť.
Potom co Sakura dojedla, všimla si jak se Naruto očividně s tím čtením trápí, ale snaží se číst dál.
„Něco mě napadlo,“ řekla a odložila misku od ramenu vedle sebe.
Naruto zvedl oči od knihy a koukl se zvědavě na ní.
„Já vím že se snažíš, ale i tak ti to jde hrozně pomalu,“ řekla, „tak mě napadlo,“ pokračovala, „že bych tě mohla učit přímo já, protože jsem ty knížky četla a všechno důležité si pamatuju co bys mohl při zkoušce potřebovat,“ řekla, nervózně se usmála a čekala odpověď.
„To by bylo skvělé Sakuro - chan,“ řekl užasle Naruto.
„Tak kdy začneme,“ zeptal se a zaklapl tlustou knihu.
„No já nevím, jestli chceš už začít dneska nebo až zítra,“ navrhovala.
„Už dneska,“ odpověděl natěšený Naruto, který byl štěstím bez sebe, že se o něj Sakura tak zajímá.
„Tak jo, začneme,“ řekla a začala mu vše postupně vysvětlovat. Naruto seděl naproti a hltal každé její slovo. Občas se jí na něco zeptal, někdy byla jeho otázka naprosto nesmyslná, ale i tak se Sakura snažila udržet co nejvíce v klidu. Odpoledne rychle uteklo a začalo se stmívat.
„Pro dnešek to stačí,“ řekla umluvená Sakura.
„Tak jo, ale bylo to super si skvělá učitelka,“ pochválil jí Naruto. Sakura se jen usmála a zvedla se ze země. Naruto jako obvykle pobral všechny knihy a společně se vydali do vesnice.
Byli skoro u Sakuřina domu a pomalu se blížili ulicí ke dveřím, Sakura začala být nervózní, když si vzpomněla na jejich poslední loučení u dveří.
Pomalu vyšla pár schodů, ale tentokrát Naruto zůstal stát pod nimi. Sakura se ohlídla na Naruta.
„Nechtěla by si zajít ještě na ramen?“ zeptal se Naruto.
„No… ani ne, jsem unavená a ani nemam hlad, ale děkuju za nabýtku,“ řekla zdvořile a vyšla poslední shod.
„Tak dobře, ahoj zítra,“ řekl, otočil se a pomalu se loudal ulicí.
Sakura otevřela dveře vešla a ještě než zavřela, podívala se na Narutova záda, opravdu pomalu dospěl, usmála se a zavřela.
Celý týden probíhal přibližně stejně a Sakura měla radost z toho jak se Naruto opravdu snaží.
Naruto měl taky velikou radost, ale ani si nevšímal, že mu to učení celkem leze do hlavy, jako toho, že sním Sakura dobrovolně tráví celé dny a občas s ním zajde na ramen.
„Dneska skončíme dřív, slíbila jsem mámě, že jí skočím pro nějaký růže a pomůžu jí dodělat ten dlouhý záhon,“ řekla a čekala Narutovu reakci.
„Jo jasně to nevadí,“ zazubil se na ní. Společně šli Konohou a to, že Naruto pokaždé doprovázel Sakuru domů, bral jako samozřejmost.
„Ahoj Shikamaru,“ ozvalo se dotyčnému za zády. Když se otočil všiml si běžícího Naruta, který jednou rukou držel hromadu knih a druhou Sakuru, která mu skoro nestačila.
„Ahoj Naruto a Sakuro, dlouho jsem vás neviděl,“ řekl Shikamaru, když k nim oba doběhli.
„Ahoj,“ ozvalo se vedle od blonďaté kunoichi s velkým vějířem.
„Ahoj Temari,“ řekla Sakura.
„Čau, co tady děláš?“ zeptal se tupým tónem Naruto, „je tu i Gaara? vypálil ze sebe.
„Ne Gaara tu není, jsem tu jen já. Měla jsem misi okolo a tak jsem se cestou zpět stavila,“ řekla lhostejně.
Naruto se podivně usmál a naklonil se blíž k Shikamarovi.
„Tak vy spolu chodíte co,“ řekl a přiblble se uchechtl.
„Ne,“ řekl otráveně Shikamaru.
„Ale, jo,“ pokračoval Naruto.
Shikamaru si všiml příležitosti jak to Narutovo otravování přerušit.
„Hmm ale vidím, že ty sis někoho našel,“ řekl a podíval se na sakuru.
Sakura si najednou uvědomila, že jí Naruto pořád drží za ruku.
„Naruto!“ křikla.
„Já zato nemůžu, já na to zamoměl, opravdu,“ prosil Naruto o milost, ale bylo pozdě Sakura mu věnovala takou pěstí, že vesničané procházející kolem nich se jim raději zdaleka vyhli. Shikamaru a Temari toho využili a mezitím zmizeli. Sakura odešla hrdě od Naruta a mířila si to přímo do květinářství pro růže. Naruto se jen ztěžka zvedl ze země, když se rohlídl neviděl Sakuru, Schikamara ani Temari a tak sesbíral knihy a vydal se pomalu domu. Raději jí nechám trochu vychladnout, řekl si.
Sakura ještě pořád docela vytočená mířila ke květinářství. Když vešla dovnitř za pultem stála Ino.
„Ahoj Ino,“ řekla Sakura.
„Ahoj Sakuro,“ odpověděla Ino.
„Hele můžu si s tebou chvíli promluvit?“ zeptala se Ino.
„No já ale nemám moc času, mám ještě práci doma a přišla jsem vybral pár sazenic růží,“ řekla.
„To já mám taky ještě práce, chvilka tě nezabije,“ přesvědčovala jí.
„No tak dobře, ale jenom chvilku,“ řekla Sakura.
„Jo jasně,“ řekla vesele Ino, vyběhla od pultu a zavřela obchod.
Obě si sedli za pult.
„Tak povídej co Nového,“ ptala se dychtivě Ino, ale jakoby už znala odpověď.
„No ani nevim, potom co jsme se vrátili z mise kdy jsme měli přivést Sasukeho,“ smutně se podívala na pult vedle sebe, „tak nám Tsunade – sama ještě nedala žádnou novou misi.“
„A to je vážně všechno jo,“ řekla tajemně Ino. Sakuře pomalu docházelo na co chce Ina zeptat.
„No víš náš tým taky neměl teď dlouho žádnou misi a tak jsem si všimla, že…“ natahovala to.
„Že co?“ řekla Sakura a začala být nervózní, ale snažila se to co nejvíce skrýt.
„Že…“ pokračovala Ino.
„No tak už to vyklop,“ řekla netrpělivě Sakura.
„Že se ti podle mě dost líbí Naruto,“ uchechtla se.
„Co to není pravda,“ bránila se.
„Vždyť si sním od rána do večera pořád někde pryč,“ nevzdávala to blondýnka.
„No to je fakt, ale já ho učím,“ řekla Sakura.
„Jo a co, to vypadá zajímavě,“ posmívala se jí Ino.
„Hele nech si toho, já ho učím teorii na blížící se Chuuninskou zkoušku,“ řekla tvrdě.
„Aha, takže ta ho učíš na něco co bude až za rok, spíš bych řekla že moje verze je lepší,“ smála se Ino.
„Víš co,“ řekla naštvaně, „já nemám čas si tady s tebou povídat a ještě musím vybrat ty růže,“ zahlásila a zvedla se židle.
„No dobře tak pojď,“ řekla Ino, ale potichu se stále smála.
Doma je společně s matkou zasadili a poté se šli najíst.
„Půjdu si už lehnout jsem dneska nějaká unavená,“ řekla mírně ospale.
„Tak dobrou,“ řekla matka.
„Dobrou,“ odpověděla Sakura už zády k matce.
Byla skoro u schodů, když uslyšela slabé zaklepání. Matka to asi neslyšela a tak se vydala otevřít. Otevřela dveře, ale nikdo tam nebyl, rozhlídla se kolem a také nikoho nezahlídla. Chtěla už zavřít dveře, když jí oči sjeli dolů na malou rohožku před dveřmi. Viděla tam krásnou rudou růži a pod ní ležel malý papírek, zvedla ho a přečetla. Jediné co tam bylo napsáno bylo „Gomennasai“. Sakura si vzpomněla na Naruta a co mu dneska udělala. Asi jsem to přehnala, pomyslela si.
„Gomennasai, Naruto,“ pošeptala do ticha a tmy kolem a zavřela dveře.
No trochu jsem se rozepsala, tak doufám, že to není nudný, protože další díly by měli už obsahovat trochu více akce a nezapoměňte na nějaké ty komentáře
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Moc hezké Nuda neníííí právě že jsem do toho zažraný vela:)
Aj keď mám ratšej NaruxHina. Je to super. Sakura mohla odpovedať na
"takže ta ho učíš na něco co bude až za rok,"
"Narutovi to pomaly myslí a tak som začala už teraz."
Ale aj tak je to skvelé čítanie.
so beautiful
nice jak vždy
www.anime-manga.cz je nová supr stránka se svým vlastním překládacím týmem. Tam mě kdyžtak najdete.
Seznam mých povídek
Předem děkuju za komenty
Lidi já mám taky FC moc děkuju Kaia-chan
dobrý, jen že ino se sklonuje jako ino a ne ina ale jinak dobre xD
Děkuju vám moc za komentáře
Dokážeš moc pěkně popsat pocity a ty rozhovory Sakury s jejím vnitřním já jsou super, prostě to máš krásné
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF
Nudné ani náhodou!!! Je to skvele Len tak ďalej na ďalší diel sa už veľmi teším