Cesta odpuštění 8

NOVÁ MISE?

Ráno Sakuře zvonil budík, pomalu zvedla ruku a zacvakla ho.
„Ještě chvilku,“ řekla ospale a znovu usnula.

Matka uklízela v kuchyni, když v tom někdo zaklepal. Položila smeták a vydala se ke dveřím. Klepání se ozvalo znovu.

„Jo už jdu,“ řekla matka. Otevřela dveře a usmála se.
„Ahoj Naruto,“ řekla a usmála se ještě víc.
„Dobrý den,“ odpověděl Naruto a už se chystal pokračovat, ale byl přerušen.
„Jdeš za Sakurou viď,“ řekla.
„Jo,“ řekl Naruto.
„Víš ona asi ještě spí, ale když půjdeš potichu tak jí můžeš vzbudit,“ usmála se šibalsky matka.
Naruto jen zíral.
„Tak pojď,“ řekla a vtáhla ho dovnitř.
„Jdi po schodech nahoru a zahni do leva, tam jsou jedny jediný dveře a tam vejdi,“ řekla matka a strčila do něj. Potom zašla do kuchyně a pokračovala v rozdělané práci.
Naruto se pomalu vydal po schodech, byl už nahoře a stál před dveřmi. Už už chtěl zatáhnou za kliku, ale ještě se zastavil, no nezdá se mi to jako dobrý nápad a ještě ke všemu po tom včerejšku, řekl si, jestli tam vlezu tak mě určitě zabije, ale, uchechtl se, třeba jí uvidim ve spodním prádle, přemýšlel zvrhle. Co to kecám, jsem už jako Erro – sennin. Chvilku přemýšlel a hodnotil všechny možné varianty jak ho bude chtít Sakura pravděpodobně zabít, nakonec ho přemohla zvědavost a vešel dovnitř.
Stál u dveří a koukal na Sakuru spící na posteli.
Je tak krásná, zasnil se. Ještě chvíli od ní nemohl odtrhnout ty svoje kukadla, ale potom se vzpamatoval, radši už jí vzbudím, pomyslel si i když se mu vůbec nechtělo. Pomalu přišel k posteli a skrčil se vedle.

„Sakuro – chan,“ zašeptal Naruto, ale nic.
„Sakuro – chan, probuď se,“ zašeptal znovu a opatrně s ní zatřepal.

Sakura se najednou prudce otočila přímo na něj a pod krkem mu držela kunai.

„Jééé,“ vyjekl Naruto.
„Naruto?“ řekla šokovaně Sakura a odebrala mu kunai od krku a posadila se na postel.
„Ahoj Sakura – chan,“ řekl sladce a krčil se na zemi.
„Co tady děláš?“ zeptala se trochu naštvaně.
„No víš… já…“ koktal, „šel jsem k Ichiraku ramen, už tak dost pozdě a ty jsi tam nebyla a tak mě napadlo, že si asi doma, tak jsem přišel, ale otevřela mi tvoje máma a ta řekla, že asi ještě spíš a poslala mě tě vzbudit,“ dopověděl Naruto a čekal co se bude dít.
„Hmm to je jí podobný a promiň že jsem zaspala,“ omlouvala se.
„To nic,“ řekl s úlevou Naruto, který čekal úplně jinou odpověď. Potom si všiml něčeho co stálo na stole a usmál se. Sakura si toho všimla a když zjistila na co s to zadíval tak mírně zčervenala.

„Sakuro za chvíli bude oběd,“ volala pod schody matka.
„Jo, už jdu,“ zakřičela.

„To je už poledne to jsem spala tak dlouho?“ zeptala se udiveně.
„Jo,“ zazubil se u na ní Naruto. Sakura si ustlala postel a nastala chvilka ticha, kterou Naruto samozřejmě nepochopil.

„Naruto zvedni se ze země a odejdi,“ řekla.
„Ale proč,“ nechápal.
„Proč asi,“ povzdychla si, „chci se převléct.“
„Jo aha, a nestačilo by ti kdybych se jen otočil?“ zeptal se Naruto a zazubil se na ní.
„Naruto,“ řekla rázně.
„Jo už to chápu, tak já jdu ven,“ řekl a zavřel za sebou dveře. Sakura se začala převlíkat. Naruto nedočkavě postával před dveřmi a najednou si všiml klíčové dírky. Snad tam nebude klíč, pomyslel si a přikrčil se k ní. To jí to je klika není tam klíč a je tam celkem i dobře vidět, sakra ale nevidím jí, řekl si. Najednou tam prošla jen ve spodním prádle a Naruto skoro začal slintat. Sakura se začala cítit nejistě a rychle s oblékla. Ke dveřím šla tak aby nebyla vidět a prudce otevřela. Naruto, který byl o ně opřený spadl před její nohy na zam.

„Já si to myslela,“ řekla zuřivě a sebrala ho ze země.
„Ale,“ vykrucoval se.
„Seš úplně stejnej jako Jiraiya – sama,“ řvala na něj a stále ho držela pod krkem.
„Ale Sakura – chan,“ snažil se to nějak vysvětlit, ale měl smůlu přilítla mu taková facka, že odlítl až na druhou stranu chodby.
„Auuu,“ skuhral a mnul si tvář. Sakura se k němu pomalu blížila, protože si myslela že to ještě nestačí.

„No tak Sakuro oběd už bude skoro studený,“ postavila se před ní matka.
„No jo už jdu,“ řekla a odešla po schodech, ale ještě stačila hodit na Naruta zabijácký pohled.

Naruto se zvedl ze země.

„Pojď, určitě máš taky hlad,“ usmála se na něj matka.
„No já myslím, že to teď není zrovna ten nejlepší nápad,“ řekl Naruto s napuchlou tváří.
„Ale já myslim že jo,“ a už ho táhla po schodech dolů.

Naruto vešel hned za matkou do kuchyně a uviděl Sakuru která už si nandala a jedla. Naruto si sedl naproti Sakuře a provinile na ni koukal, ale ona mu nevěnovala jediný pohled.

„Tak tady máš,“ podala matka Narutovi pořádný nášup, „a kdyby si chtěl přidat tak řekni,“ usmála se.
„Děkuju,“ řekl Naruto, ale nebylo koma, najednou tam totiž nebyla. Naruto začal jíst.
„Je to výborné,“ usmál se na Sakuru, ale zase nic. Najednou se zvedla i s jídlem a zmizela. Naruto vyběhl za ní a uviděl jak vyšla nějakými dveřmi za schody. Blížil se ke dveřím, ale v tom.

„Jídlo,“ a vběhl zpátky do kuchyně. Popadl svou misku a běžel ke dveřím. Pomalu je otevřel a vešel na zahradu. Byla hezká, ale nebyla ještě úplně osázená, tak jak by si přáli majitelé. Všiml si Sakury jak sedí pod velkým starým stromem na houpací lavici a jí. Pomalu se vydal k ní. Vůbec si ho nevšímala. Sedl si k ní a podíval se na ni, ale ona ho absolutně ignorovala. Ach jo, pomyslel si, to sem tomu zase dal, vzdych si a pustil se do jídla.
Sakura dojedla a chtěla odejít.

„Počkej prosím,“ stoupl si před ní prskající Naruto. Sakura se ale stále vyhýbala jeho pohledu a hleděla do země.
„No tak Sakura – chan prosím odpust mi,“ řekl a sehnul se tak aby se mu podívala do očí. Ona zase ale stačila otočit hlavu. Naruto nevěděl co dělat a pak ho to napadlo. Klekl si na kolena před Sakurou, jednu ruku si dal na srdce a druhou zvedl.

„Já Uzumaki Naruto přísahám na ramen, že už to nikdy neudělám ani nic podobného,“ snažil se to říci co nejvážněji, „a jestli jo,“ zdůraznil, „tak už si nikdy v životě nedám ramen,“ řekl razně a stále tam klečel. Sakura to nevydržela a začala se hlasitě smát, protože nic tak legračního snad ještě neviděla.

„Takže mi odpustíš?“ zeptal se Naruto opatrně. Sakura se ale nezmohla na jediné slovo a jen se stále smála.

„Dobře tak ti odpouštím,“ a konečně mu pohlédla do jeho modrých očí, „ale hlavně už vstaň nebo se zase začnu dusit smíchy,“ řekla a usmála se. Naruto se zazubil, vstal a v duchu si oddechl. Oba si sedli zpátky na lavičku a Naruto do sebe naládoval zbytek jídla.

Někdo zabouchal na dveře. Matka šla otevřít.

„Ahoj Shikamaru,“ řekla.
„Dobrý den,“ odpověděl.
„Je tu Sakura?“ zeptal se otráveně.
„Jo je na zahradě s Narutem,“ odpověděla, „tak pojď dál.“
„Ne já pospíchám, jen jim vyřiďte ať jdou ihned k Hokage, nashledanou“ řekl a mířil pryč.
„Jo vyřídím,“ stihla ještě říct.

Naruto a Sakura akorát vešli do domu a šli odnést misky do kuchyně.

„Sakuro teď tu byl Shikamaru a říkal, že oba máte ihned jít k Hokage,“ vyřídila vzkaz matka.
„Jo tak mi teda jdeme,“ řekla, odnesla misky do kuchyně a společně šli k Hokage.

„Proč si nás asi tak nutně zavolala,“ přemýšlela nahlas Sakura.
„Hmm to by mě taky zajímalo,“ souhlasil Naruto.

Když už byli skoro před dveřmi Hokageho pracovny, Sakura zrychlila a zaklepala. Naruto se na ní nechápavě podíval, ale raději nic nenamítal.

„Dále,“ ozvalo se rázným hlasem.

Když oba vešli do pracovny, stál tam Yamato i Sai a Tsunade seděla za stolem.

„Dobrý den sensei, kapitáne Yamato, ahoj Sai,“ pozdravila zdvořile.
„Ahoj bábi Tsunade, čau Sai, dobrý den kapitáne Yamato,“ pozdravil Naruto. Tsunade si jen povzdychla a pak začala.

„Kde jste byli, včera jsme vás celé odpoledne sháněli,“ řekla docela naštvaně.
„Učil jsem se,“ řekl hrdě Naruto, ale Sakura začala být nervózní.
„A na co si se učil,“ zeptala se překvapeně Tsunade.
„Na Chunninskou zkoušku,“ řekl sebevědomě.
„Teď?“ řekla nechápavě Hokage.
„No a proč ne?“ zeptal se.
„No protože Chunninská zkouška se bude konat až za rok, a jak to ty vlastně víš?“ zeptala se podezíravě. Naruto zůstal civět na Tsunade a nevěděl co říct.
„Já mu to řekla,“ ozvalo se vedle Naruta.
„A jak to víš ty Sakuro,“ řekla Tsunade.
„Zaslechla jsem to od vás, sensei,“ odpověděla provinile Sakura a sklopila oči do země.
„Hmm a kde jsi byla ty Sakuro?“ zeptala se dál.
„No já… učila jsem Naruta,“ koktala a pořád hleděla do země.
„Ach jo,“ povzdechla si Hokage, „no tak toho radši už necháme.“

„Mám pro vás misi,“ řekla a zvážnila tón hlasu.
„Huráá, no konečně,“ vyjekl nadšeně Naruto.