Bláznivý nápad 5: Návštěva II.

Takže to, jak jsem ho našla… Za to mohl Naruto..? NARUTO?! To ne… Naruto, ne!
Snažila se tvářit klidně, ale v nitru ji všechno trhalo na kusy a bolestí křičelo.
"Podívej se na to…"
"Já vím," utnul její řeč v zárodku Naruto. "Proč ho nenechám?" ušklíbl se. "Sakuro, ten… člověk," zavrčel s odporem, "zabil Jiraiyu! Může za smrt spousty lidí, třeba za smrt Sasukeho!"
"Nemohl za smrt Sasukeho!" zvýšila Sakura hlas. "Uvažuj, Naruto! Bez něj bychom nikdy Madaru neporazili! Bez něj bys nebyl "největší hrdina naší doby"! Bez něj…
Sasukeho smrt…? Naruto, na jeho smrti nemá Pein nejmenší vinu! To já nebyla dost rychlá a…" hlas se jí zlomil.
"Proč ho tak obhajuješ? O CO TI JDE?!" vyjel na ni ostře Naruto a nevšímal si Hinaty, která ho tahala za ruku.
"O spravedlnost! Je nevinný!" otřela si Sakura oči. "Navíc ti zachránil život! Uvědomuješ si to vůbec?! Nebo jsi takový idiot, že…"
"TAK DOST! Už toho nechte! Oba dva!" Hinata, celá pobledlá, vstala. "Pořád se jen hádáte! A zrovna kvůli Peinovi!"
"Promiň, Hinato," Sakura se omluvně usmála a silou vůle se snažila udržet koutky svých úst zvednuté. "Ale…"
"Dost!" zarazila ji Hinata a znovu si sedla. "Na dnešek jsem se strašně moc těšila! Těšila jsem se na dva lidi, které mám nejraději a vy se jen hádáte!"
Naruto rozpačitě zamlel nohama. "Hinato…"
"Chtěla jsem vám říct, že… já… že… čekám dítě," vydechla.
"Ty… my… dítě?" koktal Naruto a roztáhl rty v širokém úsměvu.
"Blahopřeju, Hinato," objala svou kamarádku Sakura, sotva jí Naruto pustil. Malinko závistivě se dívala, jak ji znovu opatrně objal a políbil.
Možná taky takto mohla někdy stát…
Se Sasukem…
Dlaní si bezděky přejela po břiše a v očích se jí zaleskly slzy.
"Sakuro! Nebuď smutná!" chytla ji Hinata za ruku.
"Ne, já jen…" namítla Sakura. "Už máš nějaký jména?" změnila rychle téma.
"Kdyby to byl kluk, chtěla bych Sasukeho… Ale musím se domluvit s Narutem," mrkla na něj.
"Jasně," přikývla Sakura a rychle zamrkala.
Ještě snad hodinu seděli a povídali si - hlavně o malém miminku, které se za pár měsíců narodí.
Ani slůvkem se nevraceli k předmětu jejich předchozího hovoru.
"No… už je pozdě! Půjdeme, Hin," zavelel Naruto a zvedl se. "Sakuro, díky za večeři."
"Nemáš vůbec zač,Naruto. Měj se,Hinato. Ahoj!" vyprovodila je před byt.
Ještě jim mávla a vrátila se zpět.
Se skelnýma očima vešla do ložnice. "Peine?"
"Ano?" ozvalo se z postele.
Oddechla si. Měla tak trošku strach, že mohl využít příležitosti a proklouznout, když vyprovázela Naruta s Hinatou.
Pein seděl na posteli a zpytavě se na ni díval.
Odvrátila se. Nemohla snést jeho pronikavý pohled…
Jakoby věděl, co v tu chvíli cítí, co se v ní teď odehrává…
Přitom si byla víc než jistá, že se jí do hlavy dívat nemůže…
"Půjdu se umýt," špitla a zmizela v koupelně.
Opřela se o dveře.
Teď už nechala slzy, které ji tak dlouho pálily v očích a kdesi hluboko v ní, volně stékat…
Záviděla jim!
Tak neskutečně moc jim záviděla!
Proč někdo má všechno a ona nemá nic..?
Proč má Hinata Naruta a ona je sama..?
Proč ti dva čekají dítě a ona bude vždycky jen sama..?
Proč musel umřít zrovna Sasuke a ona žije..?
Sklouzla na zem, tvář zabořila do dlaní.
Celá se otřásala potlačovaným pláčem…
Zoufale se kousala do ruky - nechtěla, aby jí Pein slyšel…
Snad až za půl hodiny se trošku uklidnila…
Dlouho pak ale ještě seděla na podlaze a tupě koukala před sebe.
Konečně se převlékla a zamířila zpět do ložnice.
Mlčky vklouzla do postele.
Stín vedle ní se ani nepohnul…
Oči se jí znovu zalily slzami.
Skousla si spodní ret…
Přesto ji uniklo tiché vzlyknutí.
Nechtěla ho probudit a raději se rozhodla zmizet do koupelny.
Už seděla, když ji za paži chytla pevná dlaň a stáhla k sobě.
Ani nevěděla, jak se ocitla v náručí Peina.
Toho hrozivého vůdce Akatsuki…
Teď ji hladil po vlasech a otíral mokré tváře.
Pevněji se k němu přitiskla a schovala obličej na jeho hrudi.
Bylo to tak neskutečně moc hloupé… cítit se v bezpečí u nejhledanějšího muže shinobi světa…