Bláznivý nápad 6: Není vrah jako vrah... (END)

Měla dojem, jakoby měla kolem pasu něco těžkého…
Ospale zamžourala do denního světla.
No ano!
Ležela zády k Peinovi, který ji pevně objímal kolem pasu.
Opatrně položila svou ruku na jeho.
Usmála se.
Celé to bylo tak bláznivé!
Věděla, že by už měla vstát… že by takhle vůbec ležet neměli, ale… strašně moc se jí nechtělo!
Po dlouhé době se cítila tak… klidně, pokojně, hezky…
Chvíli ještě vychutnávala blízkost muže vedle sebe, pak neochotně vyklouzla z jeho sevření.
Na pár hloupých vteřin zůstala sedět na posteli a znovu si musela zopakovat všechny ty důvody, proč by se neměla vrátit do jeho objetí…
Prudce vyskočila.
Užuž brala za kliku u koupelny, ale ještě se k němu vrátila.
Pohledem přejížděla po jeho obličeji…
Potřásla hlavou nad tím vším, co se jí honilo v hlavě a po špičkách přeběhla do koupelny…
Za několik minut už byt voněl slaninou a vajíčky.
"Dobré ráno," ozvalo se za ní stejně jako včera.
"Dobré ráno," usmála se na něj.
"Krásně to tu voní," řekl, ale zase se na ni tak nějak zkoumavě díval.
"Tak si pojďte vzít," mrkla na něj a bleskově mu nachystala talíř a hrnek s teplým mlékem.
"Díky," zasedl ke stolu a s chutí se pustil do jídla.
Sakura si sedla proti němu a také si nalila mléko.
"Měla bys sní…" Pein se zarazil a prudce trhl hlavou ke dveřím.
Někdo klepal.
"Sakuro!" ozval se Narutův hlas. "Můžu na chvíli dovnitř?"
"Jo, jasně… Naruto… vteřinku," vypadlo z ní. Vyděšeně se obrátila ke Peinovi a sykla: "do ložnice! Rychle!"
Pein hodil nenávistný pohled k zavřeným dveřím a třebaže na něm bylo vidět, jak moc se mu to příčí, poslušně zmizel do vedlejšího pokoje.
"Sakuro?" podezíravě se zeptal Naruto, když uslyšel zvuk padající židle. "Někoho tam máš?"
"NE!" ozvala se Sakura. "Ještě chviličku, Naruto! Jen na sebe něco hodím! Zrovna vstávám, víš?"
Rychle znovu postavila židli a chtěla se rozběhnout do ložnice, ale Naruto znovu zaklepal: "Sakuro? Děje se něco?" v hlase mu zazněla netrpělivost a nepatrně zalomcoval s klikou.
Raději se rychle vrátila ke dveřím.
"Ahoj!" otevřela mu malinko zadýchaná s širokým neupřímným úsměvem.
"Jsi v pořádku?" pátravě se na ni zadíval.
"Jasně!" ujistila ho. "Pojď dál," ustoupila, aby kolem ní mohl projít.
Posadil se na židli. "Chtěl… chtěl jsem se ti omluvit za ten včerejšek a…"
"Ale, Naruto, to je přece v pohodě!" odbyla ho a nervózně přešlápla.
"Víš, prostě nechápu, proč za tím bastardem pořád tak stojíš. Stačí mi slyšet jen jeho jméno a…"
"Je nevinný, Naruto!" řekla důrazně.
"Asi bychom toho měli nechat, nebo se zase pohádáme," pokrčil Naruto rameny. "V tomhle se nikdy neshodneme."
"Tak jo," souhlasila rychle Sakura a snažila se nevnímat jeho udivený pohled.
"Kam jdeš?" změnila téma.
Naruto nepatrně zúžil oči. "Do práce, kam jinam."
"Tak já půjdu s tebou!" mrkla na něj Sakura. "Jen si vezmu svetr," vyhrkla a odběhla do ložnice.
Za dveřmi stál Pein a oči mu vztekle plály.
Položila mu ruku na paži.
Nepatrně svraštil obočí.
Neušlo jí to a s obavou se na něj prosebně zadívala.
Aby ji uklidnil, kývl.
Znovu se vrátila do kuchyně - právě ve chvíli, kdy se Naruto zamračeně díval na dva hrnky do poloviny plné mléka.
"Už zase snídáš," řekl, ale neznělo to jako otázka.
Spíš to připomínalo chladné konstatování.
Ledově chladné…
Neosobní…
Obviňující…
Namlouvám si to! Jsem jen vystrašená, že ho málem potkal… Takže klid! Jen si to namlouvám!!
Tvrdě se na ni podíval. "Ten svetr máš?"
"Ne…" zarazila se na zlomek vteřiny. "Já… říkala jsem si, že si ho nakonec nevezmu. Už tam je docela teplo. Nepřijde ti? Ráno teda ještě moc ne, ale odpoledne je vždycky tak krásně, že se mi nechce nic dalšího tahat," blábolila rychle. "Tak jdem, ne?" zavelela a strkala ho před sebou z dveří.
*****
"To bylo o fous!" vyhrkla Sakura, sotva se večer vrátila do bytu. "Na to, jak je Naruto poslední dobou podezřívavý, to dopadlo naprosto skvěle!"
"Ano," přitakal Pein, který seděl připravený u kuchyňského stolu. "Půjdu!"
"Ale…"
"Žádný ale!" zarazil ji přísně. "Nechci… už jsi udělala hodně a…"
"Ale…"
"Děkuji," kývl na ni a vyrazil ke dveřím.
Ty se ale náhle rozlétly dokořán a dovnitř vtrhlo pět mužů se kunaii a katanami v rukou.
"Tak přece!" procedil skrz zuby Naruto ještě napůl nevěřícně. "Hinata mi říkala, že jsem se musel zbláznit, když podezírám tebe! TEBE - mou nejlepší kamarádku!! TEBE! Vždycky jsi byla při mně! VŽDYCKY, Sakuro! Věřil jsem ti! A najednou… jak jsi mohla? Vždyť víš, jak dlouho po něm jdu! Víš, co udělal! A přesto ho schováš ve svém bytě!! Zbláznila ses?!"
"Do toho ji nepleťte!" zavrčel mu v odpověď Pein. "Byla… byla pod ovládacím jutsu."
Sakura se k němu udiveně otočila. Chce mě z toho dostat? Ale… proč? Vždyť není důvod… a možná je vlastně dobře, že tu teď jsou… pomyslela si naivně, i když jí srdce strachy divoce bušilo.
Strašně moc chtěla věřit tomu, že si to nechají vysvětlit.
Když se ale dívala na všechny ty muže, co proti nim stáli, na zjevnou nenávist vepsanou v každém rysu jejich tváře, na oči svítící ďábelskou radostí, že ho dopadli… ztrácela veškerou naději a děsila se toho, co bude následovat…
"Nikdo se tě na nic neptal!" zaburácel Kakashi a zvedl katanu, kterou se dotkl jeho těla. "Chidori nagashi!"
Sakura nechápavě sledovala, jak Peina zasáhla Sasukeho technika… jak mu tělem projela divoká křeč… jak pevně zavřel oči a na čele se mu objevila hluboká bolestná vráska… jak se kousal do rtů a v zápětí se mu na nich objevila krev…
"NECHTE TOHO, SENSEI!" vykřikla a vrhla se proti Kakashimu.
"Co si o sobě myslíte? Chováte se jako…!" křičela na něj.
"Chceš říct jako on?" odfrkl si Kakashi.
"Nech je, Sakuro," chytil ji za ruku Naruto. "Zaslouží si to!"
"Jo? Zaslouží? Zachránil ti život! Kolikrát ti to mám ještě říkat?" prskala Sakura bezmocně.
"Tohle nemá cenu," zašeptal k ní Pein a zvedl se ze země.
Ne na dlouho…
Zatímco Naruto odtáhl Sakuru do kouta, ostatní čtyři muži se na něm vyřádili.
"Pusť mě, Naruto!" snažila se mu vytrhnout.
Bez odpovědi jí bolestivě zkroutil ruku za záda a se zjevným potěšením se díval naPeina, který se bezmocně svíjel na zemi pod dalším Chidori nagashi.
Po čele se mu valily krůpěje potu a vypadalo to, že ho dělí jen krůček od smrti, což zjevně pochopil i Kakashi.
"Dobře. Na chvíli si odpočineme."
Naruto se po něm nesouhlasně otočil a malinko povolil sevření.
Sakura toho okamžitě využila a vytrhla se mu. Několika skoky přeběhla k Peinově zhroucené postavě.
Tělem mu stále projížděly vlny bolesti, z rozbité hlavy mu doslova prýštila krev, pravou ruku měl podivně pokroucenou.
Odhrnula mu vlasy z obličeje. "Peine?"
Zvedl k ní oči.
"Čím se teď lišíte od… od nich?" křikla přes rameno a alespoň kapesníkem mu obvázala hlavu.
"A čím ty?" opáčil zuřivě Naruto. "Pomáhalas tomu nejhledanějšímu! Vrahovi! Jsi… jsi stejná jako on!" rozhořčeně lapal po dechu.
"Naruto!" namítla bolestně.
"Překročila jsi zákon. Měla jsi to oznámit," hulákal na ni.
"Nic neudělal!"
"NIC?!" Naruto se křečovitě rozesmál, ale tvář se mu okamžitě stáhla nenávistí. "Nic?! Zabil Jiraiyu! Kvůli jeho zradě zemřeli mí - tví přátelé, Sasuke," schválně udeřil na citlivou strunu, "a spousta dalších lidí! Tomuhle ty říkáš nic?!"
"Zachránil tě!" křičela už zoufalá Sakura. "A díky tomu jsi mohl zabít Madaru! Copak si to neuvědomuješ?!"
"Uhni, Sakuro!" přikázal tvrdě Naruto.
"NE!" pevně chytla Peina za paži.
"Jdi!" poručil jí i on.
"Nechci!"
Naruto kývl na ostatní muže.
Bleskově chytli Sakuru pod pažemi a odtáhli ji od Peina.
"Nech ho na pokoji! Naruto, prosím tě!" žadonila. "Přece ho nezabiješ!"
Naruto ji ale neposlouchal a s planoucíma očima přistoupil k Peinovi.
"Nakonec jsem tě přece jen dostal," vyjelo z něj tak nějak automaticky.
Peinovi přes rty přeběhl úsměšek. "Jsi neskutečný hlupák!"
Naruto zbrunátněl.
Ve vzteku do něj chvíli kopal a pak se zvráceným uspokojením sledoval, jak mu pravidelně odkapává krev z hlavy.
"NARUTO!" vykřikla Sakura.
Najednou ho zalil pocit provinění.
Tohle neměla vidět!
Ne ona…
Ne jeho…
Pein k němu zvedl hlavu. "Je ti líp, Uzumaki?"
Vysmívá se mu! Pořád se mu vysmívá!
Tenhle… "člověk", který mu zničil celý život!
Z očí mu znovu vyšlehl plamen nenávisti.
S pokřiveným úsměvem se díval, jak se Peinovo tělo znovu a znovu otřásá záchvěvy bolesti, když na něj dopadali další rány…
Ale nekřičel!
NEKŘIČEL!
Jak to, že se dokáže takto ovládat?
Naruto zlostně svraštil obočí.
Tahle… pakáž ústa neotevře!!
Začal ho hořečně znovu mlátit.
Chtěl slyšet alespoň jeden jediný výkřik… aspoň jeden… jen jeden…
"Naruto! Naruto! Vzpamatuj se! NARUTO!" vnímal jakoby z dálky jakýsi prosebný hlas.
"Tak dost!" chytil ho za ruku Kakashi.
"Co blázníte?" štěkl na něj Naruto.
"Už to přeháníš! Podívej se na něj!" trhl hlavou k ležící postavě, která se celá chvěla nekontrolovatelnými záchvěvy a všude kolem ní byla spousta krve...
"Peine!" Sakuřin hlas byl plný slz.
"Pusťte mně!" kroutila se v sevření dvou mužů. "PEINE!"
"O-o-odve-odve-ďte j-ji!" zašeptal s námahou Pein.
"NE!!“ Obrátila se k blonďatému chlapci: "Naruto, už ho nech! Prosím tě! Naruto…"
"Je to vrah!" štěkl na ni. "Odveďte ji!"
"NE! NARUTO NE! Nebyl soud!" vzpínala se Sakura.
"Tohle můžeme zabít i bez soudu!" Narutova tvář se zkřivila odporem.
"Kakashi-sensei, dělejte něco!" otočila se Sakura k nejzkušenějšímu shinobimu. "Prosím vás…"
"Sakuro, Naruto má pravdu!" odmítl Kakashi stroze a přistoupil k ní. "Teď to pro něj bude vysvobození," zašeptal, aby ho slyšela jen ona.
"Peine…"
"Jdi," Peinovi se zcela nepochopitelně podařilo vstát, třebaže se musel pevně opřít o zeď, aby znovu nesklouzl na zem.
"Ne…“
"Jdi!" zvedl k ní hlavu a přes clonu vlasů a krve, zahlédla jeho prosebné oči…
"Ne …" skousla si spodní ret.
Cítila, že Kakashi má pravdu, že si to dobře uvědomuje i Pein… ale copak ho tu mohla takhle nechat? Má jen tak odejít, aby ho mohli zabít, nebo snad ještě chvíli mučit?!
"Tak už ji odveďte!" štěkl na její dva strážce Kakashi.
"NE! Pe…!" Sakuřin šepot se ztrácel v pláči.
Naruto se díval, jak za ní zaklaply dveře.
Pak se otočil k Peinovi, který se mu vyzývavě díval do očí.
"Máš strach, Uzumaki?!" zvedl Pein pravý koutek svých úst v posměšném úšklebku.
Naruto vytáhl kunai. "Ještě ne!!"
"Idiote!" odfrkl si Pein.
Ještě než se na něj Naruto mohl vrhnout, Kakashi švihl katanou a ukončil Peinův život.
"PROČ?!"
"Měla pravdu! Tohle jsi přehnal! Čím jsi se teď lišil od Akatsuki?!" vyjel na něj Kakashi.
"Ale on…" namítl Naruto dotčeně.
"Našim cílem bylo dopadnout ho a zabít! Ne tohle!" mávl rukou k nehybné postavě.
"Zabil Jiraiyu!" argumentoval Naruto.
Kakashi zavrtěl hlavou. "Jdeme!" zavelel.
Naruto bez ohlédnutí rázně vyšel a málem vrazil do Sakury, která stála za dveřmi.
"Saku…"
Nadechla se a plivla mu do tváře.
"Já ho nezabil," chtěl se Naruto ospravedlnit a otřel si její slinu z obličeje.
Jakoby se teď probudil z nějakého snu. Přišlo mu tak neskutečné vše to, co se tam vevnitř stalo…
Opravdu ho konečně dostal?
Opravdu ho… mučil?
Opravdu tam teď leží mrtvý?
Sakura se od něj odvrátila.
"Pusťte mě!" stála vzpřímeně jako svíce a s podivně planoucíma očima.
Sevření povolilo.
"Sakuro!" chytil ji za loket Naruto.
S nechutí shlédla na jeho ruku a prudce se mu vytrhla.
"Jdi!" poručil mu Kakashi a otočil se k Sakuře.
"Pošlu někoho pro jeho tělo a…"
"NE! Zařídím to sama!" odmítla Sakura.
"Ale ona," otočil se na Kakashiho jeden z ostatních lovců Akatsuki, "přece pomáhala…"
"Neslyšel jsi? Byla pod ovládacím jutsu!" zasyčel Kakashi.
"Ale…" namítl Naruto.
"Co jsi chtěl, máš!" vmetl mu do tváře Kakashi. "Byla pod ovládacím jutsu!" zopakoval důrazně.
"Dobře," Naruto se podíval na Sakuru, jakoby snad očekával její díky.
"Pokud ale budeme tvrdit, že jsi mu pomáhala díky tomuhle jutsu, bylo by vhodnější, kdyby se o něj postaral někdo jiný," zašeptal Kakashi.
Zvedla k němu uplakanou tvář.
"To je mi jedno! Klidně půjdu před soud! Ať mě pošlou do vězení!" vyzývavě se na něj podívala.
"Sakuro!" šokovaně vydechl Naruto.
"Udej mě, Naruto!" řekla tvrdě s pohledem upřeným do Kakashiho oka.
"Řekla jsem, že to zařídím a taky to zařídím! Sbohem!"
Práskla za sebou dveřmi.
Opřela se o ně a zadívala se na muže naproti ní.
Pomalu k němu přešla.
Sedla si vedle něj.
Prstem mu přejela po rtech, které ještě nesly stopu pohrdání.
Pohladila ho po tváři…
Pomalu se sklonila a položila si hlavu na jeho hruď.
Přitáhla si k sobě jeho ruce…
Znovu mu tedy ležela v náruči…
V mrtvé náruči…