New generace 25- Tréning, rande a...rodina ??

„Fajn… trénink právě začíná!“
„Jo... skvělý... co mám dělat?“ povytáhnu obočí.
„No, budeš na mě útočit vším, čím umíš, a já si budu dělat poznámky co umíš a co ne, oki?“ pozvedne ke mně své posvátné oko.
Já kývnu a udělám pár pečetí. Za mnou se objeví Kai a Ai. On si začne něco zapisovat do papírů.
„Co si to píšete?“ zajímám se.
„Že genjutsu je nulový!“ oznámí mi. Vytřeštim oči.
„Jak to můžete vědět?“ vyhrknu.
„Jednoduše, právě v jednom jsi a nepoznala jsi ho!“ ušklíbne se.
Cože? Vytřeštim oči ještě víc. To snad není možný! Přece nemůžu bejt v genjutsu! To bych poznala... nebo ne?
„Fajn, jedem dál!“ řekne.
Já kývnu a párkrát pohnu prsty. Kaiovi se zlomí ruka a vyjedou z ní tři bodce. Pohnu stejně a druhá ruka udělá to samé. Pak prudce trhnu ukazováčkem levé ruky a Ai se z břicha vyklopí dvoumetrová sekera, mimochodem můj návrh xPP Zatáhnu oba palce a obě mé loutky se prudce rozletí vpřed. Ai pošlu dopředu a Kaie vzad. Kakashi to všechno sleduje. Když už jsou loutky těsně před ním, pořádně si ho prohlídnu. Sakra, je to klon! Rychle trhnu rukama a obě loutky se rychle vrací. Pozdě! Už to nestihnou a já dostanu přímý zásah nekrytě do břicha od pravého Kakashiho. Odletím několik metrů dál a narazím do blízkého stromu. Chvilku se přemáhám a snažím se popadnout vyražený dech. Když se zase seberu, vidím, jak si Kakashi něco zapisuje. Ha, teď mám šanci. Kdybych tahala loutky, nestihnu to, rozhodnu se to dát sama! Rychle vyběhnu a co nejtišeji běžím k němu. Zatnu pěst, nehet mě dloubne do dlaně, ale je mi to fuk. Už jsem u něj. Už jsem se napřáhla. Už... Mě zase blokuje! Ano, chytil mou ruku a přetočil mi ji za záda. Snažím se mu vytrhnout, ale nejde to. Pak do mě „lehce“ strčí a já hodim držku do hlíny. Chvilku se to snažim rozdejchat a zbavit se trávy v puse. Pak vstanu, on se na mě podívá.
„Fajn, už vím, jak bude probíhat trénink!“ řekne.
Cože? On za těch pět minut, co mě dvakrát zvlád jednou rukou porazit, zjistil co neumím a umím? Hmm..., frajer!
„Tak jak?“ vyzvídám a snažím si z trička, taky inteligentní nápad brát si na trénink bílý tričko, sundat zbytky kůry.
„Takže... Jako loutkař jsi mistr. Ale pokud by na tebe někdo zaútočil zblízka, nemáš šanci! Neumíš ani zatnout pěst! //To kecá!// Takže, na genjutsu se vykašlem! Máme měsíc, než budou chuninské zkoušky a nemůžu tě učit, co je vlastně nepodstatné. Dnes tě naučím, jak zneškodnit základní genjutsu, zbylých patnáct dní budeš trénovat taijutsu a dalších patnáct dní ninjutsu! Myslím, že kombinace ninjutsu a loutkaření by mohla být správná volba! Navíc, je málo loutkařů, kteří umí taijutsu. Vzhledem k tomu, že tě učil tvůj otec, a on sám je mistr, je jasné že i ty jsi velmi dobrá! Takže... Dnes se podíváme na to genjutsu a od zítřka ti to začíná na ostro, jasný!“ ušklíbne se.
Já na ucho polknu. Co to u něj znamená na ostro? Začínám mít strach.
„Fajn, takže začneme s genjutsu. Už jsi někdy byla v genjutsu, Ake?“ zeptá se mě.
„Samozřejmě myslím, mimo to moje teď?“ dodá.
Trochu se zamyslím.
„Ne¨. Vlastně jo, když jsem byla malá, nasr*la jsem Itachiho a on mě zavřel do takový divný místnosti a tam kolem mě běhalo hrozně moc pavouků!“ to bylo fakt hnusný!
Kakashi přikývne.
„Fajn, to už zřejmě bylo genjutsu na vyšší úrovni! Já tě naučím se vyprostit z těch jednodušších. Je to vlastně jednoduché, prostě, jak je vidět, nemáš nadání na to je poznat! Takže kdykoliv ti příjde, že je něco v nepořádku, dáš takhle prsty k sobě! A pak řekneš Kai! Chápeš?“ řekne a dá ty prsty k sobě.
Chvilku na to koukám pak je ale dám k sobě a hlasitě vykřiknu.
“KAI!“ kolem mě to všechno ztmavne.
Vyjeveně se podívám na Kakashiho. Ten se jen usměje.
„Zrušila jsi to moje genjutsu! Bylo dost primitivní! Kdyby tě do genjutsu chytil někdo, jako je Itachi, Sasuke nebo snad sám Minato, neměla bys šanci s tímhle! Proto tě naučím ještě pár triků.“ řekne a já kývnu.
„Existuje několik způsobů, jak se bránit genjutsu. Protože genjutsu používá chakru oběti proti ní, může oběť zrušit genjutsu tím, že přeruší tok své vlastní chakry. To se nazývá Genjutsu Kai. Další možnost, jak zrušit působení genjutsu, je intenzivní bolest, to znamená, že si nějakým způsobem něco uděláš´, třeba zlomíš prst, píchneš se kunaiem nebo něco podobného. Dále ještě může zrušit genjutsu další osoba pouhým fyzickým kontaktem s obětí. Obtížnost uvolnění genjutsu určuje jeho úroveň.
Takže... Shrnem to. Buď přerušíš všechnu chakru a řekneš Kai, nebo si něco ty sama uděláš a nebo ti udělá něco někdo jinej, chápeš?“
Jo, ještě že řek tu poslední větu... jinak jsem byla v naprostým guláši!
„Takže zkusíme to! Prostě půjdeš po vesnici a budeš si všímat různých detailů, věcí a podobně! Já tě budu sledovat a sem tam tě zavřu do nějakého genjutsu, jasné?“ řekne.
Já jen kývnu a otočím se k odchodu.
Pomalu přecházím z jednoho chodníku na druhý, ale nic zvláštního se neděje. Jdu kolem stánku s ramenem. Jak ráda bych si ho dala, ale musím trénovat! Jdu teda dál, pořád jdu, zahýbam za roh a jdu potemnělou uličkou. Když vylezu, stojím u akademie. Moment! Tahle ulička je normálně slepá!
„Kai!“ vykřiknu a najednou je přede mnou zeď! Jo. Moje první, vlastně druhý zrušený genjutsu! Jé, já jsem šikovná! Vyvolám Angela a s jeho pomocí se přenesu nad zeď. Angel mě pustí a já přistanu vedle sídla Hyuuga.
„Ake! Ake, počkej na mě!“ slyším někoho.
Otočím se. Z brány běží Minato a něco nese v ruce. Když doběhne ke mně, celý rudý mi podá obálku. Otevřu ji, jsou v ní lístky do kina a malá kytička. Líbezně se usměju.
„Kakashi! Jste chabej! Minato je frajer a k tomuhle by se nesnížil!“ zakroutím hlavou.
„Kai!“ vykřiknu a Minato i s obálkou se mi rozplyne před očima.
„Škoda!“ zabrblám si pod fousy. Ale co, jdu dál. Najednou cítím tu známou vůni! Ten ramen mi nedá spát! Ale počkat! Ramen je na druhou stranu. Ach jo...
„Kai!“ a vůně je ta tam! Dalších pět hodin jak debil chodim po vesnici a rušim všechno, do čeho se chytim.
„Ake, tak tady jsi!“ usměje se máma, když přijdu domů. Nejdřív se usměju, ale pak se zarazim.
„Ne, ty máš být ještě v práci. Kai!“ a mamka je fuč.
Najednou se přede mnu objeví Kakashi.
„No, Ake... Lehký genjutsu zvládáš celkem obstojně! No, takže končíme! Pro dnešek! Zítra ráno v šest na cvičišti! Zatím sem měj!“ vyhrkne a já mu ani nestačím vynadat, páč je mi jasný, že tam stejně nebude.
Celá upachtěný si napustim plnou vanu vody a celá nedočkavá do ní hupnu. Ááá, to je nádhera! Krásně si tu koupel užívám. Najednou dole zazvoní někdo na zvonek. Vylítnu z vany takovou rychlostí, že uklouznu na vodě pode mnou a hodim bravurní hubu. Když se posbírám, omotám kolem sebe ručník a seběhnu dolů. Otevřu dveře a čučim jak spadlá z višně na znak.

„Takumi? Co ty tu?“ vyhrknu.
On mírně zčervená, když zahlédne mou „róbu“.
„No, já jsem se chtěl zeptat co trénink, ...a kdybys chtěla, tak že bysme to mohli to, probrat u ramenu!“ vykoktá ze sebe.
Já na něj chvilku koukám. Ale pak zahlédnu něco velmi zajímavého. Na protějším chodníku stojí Minato a kouká směrem k nám. Fajn, moje pomsta začíná! Mírně se usměju.
„Jasně, to bude... Skvělý!“ vyhrknu a chytím ho za tričko. Pak se olíznu přes rty a zatáhnu ho dovnitř. Nenápadně se nakloním z dveří. Minato si odplivne //prase jedno// a celkem nafučeně odkráčí! Hahá, dostala jsem ho, frajera.
„No, Takumi, chvilku tady počkej, jo. Já se jen oblíknu a hned pudu, jo!“ usměju se a vyběhnu nahoru.
Chvilku koukám do narvaný skříně, pak se rozhodnu pro těsný červený tílko a uplou černou sukni s vysokejma černejma kozačkama. Pročísnu si vlasy, nanesu řasenku a pudr, pak ještě lesk... mno, nevypadam špatně! Nene, samochvála smrdí! Mno jo, takže zase seběhnu dolů. Takumi na mě vytřeští oči.
„No páni!“ vyjekne.
Pak zrudne...
„Teda, ehm...echeeche... Chtěl jsem tím říct, že vypadáš dobře!“ vypadne z něj.
Já se jen uchichtnu.
„Díky. Tak půjdeme?“ vyhrknu.
Oba jdeme vedle sebe a já hladím Aka. To je fakt skvělý, když se pes jmenuje jako vy ! Dojdeme až ke stánku. Oba se posadíme vedle sebe na sedátka a Takumi objedná dvakrát extra porci, ale já jí přeobjednám na jednou mega extra porci. Takumi se trochu zachichotá, ale nic nenamítá. Přinesou nám velikánskou mísu a postaví ji mezi nás. Oba si vezmem hůlky a začneme to do sebe házet. Mňaaam! Když tak na něj koukám, musím se usmívat. Vypadá tak mile... Minato je možná frajer, ale jenom si se mnou zahrává. Myslím, že Takumi to se mnou myslí vážně a já se chci aspoň pokusit, prostě chtěla bych to zkusit s ním chodit. Jasně, pořád ještě mi nezmizela ta pusa od Minata, ale ten už si našel jinou tvář, kam ty svý ústa bude dávat. Tak proč já bych nemohla. Po vydatným jídle se rozhodneme pořádně projít. Jdeme po Konoze a povídáme si. On chce vědět, jaký je to v Akatsuki, já zase, jaký je to v normální vesnici a v Písečný. Dozvídám se, že má sestřenici, která se jmenuje Mariko a taky příjde na chudinský zkoušky, to je mi celkem jedno, pro mě je hlavní, že je to loutkařka! Je to dcera nějakého Kankura a Matsuri bo co to řikal, to je hustý! Chci s ní bojovat! Pak taky že jeho strejda je Kazekage, taky celkem vlivný postavení! Jeho máma je radikalistka a podporuje větrné elektrárny a že bojuje s obřim vějířem, kterej používá i jeho malá ségra. Pak taky, že Kiba měl kdysi dávno něco s tou sirénou Ino. Hm, mu hráblo bo co? Jako tu Temari jsem ještě neviděla, ale rozhodně nemůže bejt horší než Ino! Já mu zase vyprávim jaký jsou ehm... ty hrůzní zabijáci doma. Jako, že Hidan si zpívá v koupelně, Itachi si kupuje linky na oči, ale kreslí si je na tvář nebo to, že Konan neumí vůbec vařit, taky že Peiník, ten obávaný šéf celý tý zabijácký organizace, je tak línej někam chodit, takže když vysává bijuu tak tam pošle jen svojí projekci a mnoho dalších pikantností. Takumi se chláme smíchy, takže z celý procházky jsme došli asi na deset metrů vzdálenou lávku. Najednou mě Takumi chytí a otočí ke mně.
„Ake, já... jsem hrozně rád, že jsi šla se mnou..., moc to pro mě znamená... já tě... já tě... mám rád..., nechtěla... nechtěla bys se mnou, to…...“
Ale když vidím, jak se chudák snaží a nejde mu to, vyskočím na špičky a políbím ho na rty. On chvilku zaraženě stojí, ale pak zřejmě pochopí a obejme mě. Stojím tam s ním na lávce, pusu na puse a uvědomuju si že právě absolvuju svého prvního francouzáka, tak to je drsný! Když se od sebe odlepíme, usměju se.
„Stačí ti to jako odpověď?“ ušklíbnu se.
On se taky ušklíbne a chytí mě něžně kolem pasu. Pak mi dá pusu, ale jen obyčejnou pusu a zase se usměje.
„Jo!“ šeptne mi do ucha.

Pak mě i s Aka vyprovodí domů. Jsem strašně unavená. A tak hned hupnu do postele…………………………
V noci mě ale vzbudí nemilé překvapení. Je bouřka. Já se bouřky bojim. A to hodně! Co mam dělat? Otočim se na druhou stranu. Najednou zahřmí a já z tý postele vyletim. Rozhodnu se jít k mámě. Přejdu chodbu a potichu otevřu dveře. To co uvidim, mi vyrazí dech. Na posteli leží moje maminka v objetí mého polonahého tatínka. Chvilku na ně jen tak koukám a cítím... zvláštní teplo. Najednou znovu zahřmí a mě nenapadne nic lepšího, než skočit k nim. Oba se hned probudí, ale k mému údivu se vůbec nezlobí. Naopak. Oba se od sebe trošku odtáhnou a stáhnou mě mezi sebe. Oba mě z každé strany obejmou.
„Už jako malá jsi se bála bouřky!“ zašeptá táta.
„Jo, máš to po mně!“ usměje se máma a dá mi pusu na čelo.
„Dobrou noc!“ usměje se táta a zavře oči.
I máma je zavře, ale já ne... nemůžu se nabažit toho pocitu, že jsme zase rodina!