Když se smísí kočka s vodou - 3. Voda vs. jíl

Přivřu oči před světlem, Deidara mě vzal pevně za ruku a dovedl mě na nedaleký travnatý plácek. Louka, vysoká tráva, okolo stromy a nějaké šutry.
Šéf tam už stál a s ním i dalšími podivíni v černých kabátech s červenými mráčky.
Jeden se zvláštní oranžovou maskou na hlavě a druhý, vzhledem ještě zvláštnějším, černobílá kůže, žluté oči, zelené vlasy a z ramen mu vyrůstala jakási masožravka či co a pořád si pro sebe něco mumlal, zaslechla jsem něco jako svačina a ztráta času.
Vážně zvláštní společnost.
Pak ke mně přistoupil znovu chlapík zvaný šéf. „Možná tě přijmem do organizace, ale před tím musíš projít tímto testíkem.“
„A v něm jde o co?“ Supr, probudím se z celkem namáhavého boje a hned abych nasazovala krk zas.
„Musíš přežít.“ Dořekl šéf a odskočil zpět na své místo vedle maskáče alá pomeranč. Vzápětí se na mě řítí hejno hliněných ptáčků, které Deidara mezitím stihl vymodelovat, pak ještě stihne udělat trochu většího ptáčka, pak na něj nasedne a vyletí si přímo nade mě. A ručičkama pořád něco sežvykuje pod kabátem.
V tomhle případě je můj styl na blízký boj na nic a genjutsu je také nevhodné, pomyslím si. Zkusím ptáčky zneškodnit shurikeny a oni po zásahu vybouchnou.
„Čas na taktiku 2.“ Mňouknu na Niki poté co zneškodním i ostatní bomby a začnu dělat pečetě. Ta sice také nevypadá, že by byla schopná dalšího většího boje, ale pro tento případ mi ještě může vypomoci. V rychlosti rozptýlím trochu zemní vody a v mlze použiji Juujin Bunshin no jutsu. Pak se schovám do křoví, poté si rychle odmotám obvaz z levého zápěstí a s levou rukou na zemi vysílám chakru a shromažďuji pod zemí větší množství vody. Niki mezitím dělá místo mě terč a odráží protivníkovy útoky.
Niki sice po chvíli vrátí vyčerpaně do své vlastní podoby, ale mě dala dost času na to, abych chakrou narazila na větší podzemní pramen a nechala ho prudce vytrysknout. Cíl ale létal dost vysoko. Tak jsem narychlo ještě přihustila mlhu, vytvořila ptáka (opičit se někdy neuškodí) a spíš po sluchu než po zraku, jsem letěla za Deidarou.
Věděla jsem, že když na něj dosáhnu vodou a chytnu ho, mám vyhráno. Ptáček mě rychle nesl a já cítila, že už jsem blízko. On letěl vzhůru, unikal mlze a sem tam hodil nějakou trhavinu, nyní už jasně rychlejší. Ta sice na chvíli rozptýlila mlhu, ale ta se stejně zacelila. Ty všechny efekty mě ale předtím stály hodně chakry.
Jakmile dostanu chakru vyslanou z levé ruky skrz jizvu do kontaktu s vodou, je voda pod mou kontrolou. Proto i nosím ten obvaz, zabraňuje neúmyslnému a zbytečnému unikání chakry a barikádou ji kontroluje. I mimo boje by se chakra proudící skrz jizvu nekontrolovatelně hrnout ven a takové plýtvání nikdy není dobré, zvlášť, když voda ve vašem okolí začne blbnout. Předtím proti ninjům ze Zvučné byla zem téměř bez vody, tehdy by nekontrolovatelná chakra byla zbytečná přítěž, tady je zem naopak silně zvlhlá, je tu hodně podzemních pramenů. Teď to potřebuji bez omezení.
Blížím se k němu čím dál víc, jsem hrozně vyčerpaná, vím, že to musím co nejrychleji skončit. Pak vyskočím, mé letadýlko se rozprskne a prameny vody nechám dosednout na Deidaru.
Pamatuji si dál už jen to, že jsem pak dopadla na něco měkkého a následně jsem zase ztratila vědomí.

Na chvíli se probudím, ospale otevřu oči. Všude je tma, nejspíš noc. Ani nevnímám, že místo tvrdé země, na kterou jsem byla zvyklá ležím na měkké pružné posteli. Přetočím se na bok a spím dál.
Znovu se probudím, otevřu oči a prudce se napřímím, tím ztratím rovnováhu a spadnu na zem, pak se ještě chvíli kutálím po zemi, až do někoho nabourám.
„Už jsi vzhůru un!“ Zamumlá.
„ÁÁÁÁÁÁ!“ Zakřičím a rychle pod leknutím v sebeobraně seknu drápkama.
On si reflexně ochrání obličej rukou. „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“ Řekne a odsune se ode mě dál.
„Jej, promiňte Deidaro-san.“ Zašeptán, když si postupně vybavím včerejší den. Přijdu pomalu k němu a začnu mu léčit ruku. Měl tam po mě 3 podélně docela dlouhé a hluboké škrábance, ze kterých vytékal malý pramínek krve.
„To jsi nemusela un.“ Zamumlá, když jsem hotová s léčením.
„Omlouvám se ti. Šest let na cestách se statusem stíhané oběti udělá s jednáním změnu.“ Řeknu, zvednu hlavu a zadívám se mu do očí. Do těch krásných očí.
„Chápu tě, určitě jsi to neměla jednoduché.“ Řekne a chytne mě jemně za ruku.
Vzápětí se zprudka otevřou dveře.
„Deidara-sempai, máte jít s Lenurou-san k šéfovi, prý to spěchá.“ Zakvičí postavička v černém s oranžovou maskou na hlavě.
„Tobi, kolikrát ti mám říkat abys nejdříve zaklepal a pak vstoupil ty pako!“ Zakřičí pro změnu Deidara.
Jmenovaný zamumlá něco jako „Tobi je hodný chlapec“ a zmizí ve dveřích.
Deidara si povzdechne a řekne, že bychom měli jít.
Já si obmotám levé zápěstí náhradním obvazem, kývnu na Niki, která si to do teď vyspávala pod postelí a vyjdu na chodbu. Blonďák po chvíli už převlečený do svého obvyklého outfitu nás po chvíli vede dlouhou temnou chodbou, až do nějakých dveří. Prostor za nimi se ukáže jako jednací místnost s obdélníkových stolem s židlemi pro 10 lidí a s primitivní kuchyňkou.
V čele stolu seděl šéf, ještě se rozloučil s černobílým chlápkem s trčící pastičkou, který po nás opustil místnost a pokynul mi abych si sedla vedle něho. Posadím se a má kočka mi věrně usedne na klín.
„K včerejšímu zápasu. Prošla jsi a celkem jsi mě překvapila.“
„Tak prošla.“ Řeknu trochu překvapeně a šéf pokračuje.
„Tvým úkolem bylo přežít a věřím, že kdybys byla více zotavená z předešlého zápasu, vyhrála bys. Máš celkem zvláštní způsob boje a ta voda, myslím, že ani Kisame by to takhle nesvedl a to je co říct. I když musím říct, že kdyby to byl pravý boj na život a na smrt, Deidara by tě tak nešetřil. Takže k věci, chtěla by ses stát členkou Akatsuki?“
„No hlavně jsem chtěla jít proti Orochimarovi.“
„S tím se počítá. Je to je součást našeho hlavního cíle. Původně jsem tě chtěl jen na chvíli, ale jak jsem řekl, překvapila jsi mě. Chceš tedy zůstat?“
„Zůstanu.“ No je fakt, že tohle se mi moc nezamlouvá, ale nechci mít další zločince na krku a hodí se mi to. Možná konečně vysvobodím Nelu a mohla bych přijít k nějakým zajímavým zkušenostem. Když bude hůř, nějaká úniková cesta se snad najde.
„Zatím nebudeš právoplatnou členkou. Sice jsi téměř dokázala porazit jednoho našeho člena, ale to mnoho neznamená. Jsme skupinka nejlepších, nejhledanějších zločinců, naše organizace se neskládá z mnoha ninjů, ale každý máme speciální schopnosti a sílu převyšující S-rank. Normálně bych tě na trénování přihodil ke Kisamemu, voda je jeho obor, ale jelikož tu není, budeš trénovat s Deidarou a s Tobim, budete tvořit i tým, mohli byste se dobře doplňovat. Mise plníme v týmech po dvou, ale vy budete výjimka. Máš ještě co dohánět, Deidara bude na tebe dohlížet. Také budeš potřebovat pokoj a volný asi není žádný.“
„Můžeš bydlet u mě, pokud budeš chtít un?“ Vmísí se do hovoru Deidara.
„Tak jo.“ Kývnu. Pořád je lepší bydlet s někým, kdo vám je sympatický, než s někým, koho ještě neznáte a nevíte co je zač.
Niki se na mě podezřele zadívá, ale neříká nic.
„Dobrá, tak to je vyřešené. Ostatním členům tě představíme až tu budou všichni pohromadě, nyní by měli být na cestě sem. Mám teď hodně práce, takže po základně tě provede Deidara a řekne ti také vše další potřebné. Doporučoval bych ti vydatnou snídani, pokud chceš vydržet až do večeře.“ Dodá jakoby nic.
„To u vás obědy nevedete?“ Optám se, ale šéfik si to už míří chodbou pryč.
„No většinou si něco k obědu chytnem venku, tady na základně mnoho času netrávíme. Většinou jsme na různých misích na cestách un.“
„Tak to mi to tu bude vyhovovat.“ Kývnu a jdu prozkoumat kuchyni.
Když se náš čtyřlístek – umělec, pomeranč, polokočka a kočka – nasnídá, jde se na prohlídku základny.
„Tudy to vede k jednotlivým pokojům, tady je koupelna.“
„To máte pro devět, až deset lidí jednu koupelnu?“
„Jo, ale stejně tu nejsme pořádně pohromadě, pořád rozprchlí, však to poznáš un.“
„Doporučoval bych vám Lenura-san nechodit do sprchy poslední, jak tam vleze Kisame, není možno ho v reálném čase z tama dostat.“ Zapištěl Tobi
„Jo, měl by se udělat jistý limit, jak dlouho se tam může být hm.“ Dodal Deidara
„No Itachi-san a Deidara-sempai tam také tráví hodně času.“ Uchichtnul se Tobi.
„Tobi, buď tak laskav a drž hubu.“ Zavrčel Dei a dovedl nás do velké jeskynní haly. „Tady probíhá odebírání Bijuu, je to na vytvoření zbraně, která nám pomůže ovládnout svět. Jak, uvidíš později.“ Jakýmsi jutsu odstraní veliký maxišutr a vyjdeme na malý jezírko. „Kousek dál je tu menší travnatý plácek, tam budem trénovat, ale s tím začnem až zítra. Po včerejšku by ses neměla moc namáhat. Zdejší podmínky myslím pro tebe budou přímo ideální, že jo Lenuro?“
„Klidně mi říkejte jen Leni.“

Zbytek dne jsme procházeli okolí. Při chůzi hovor neslábl, probírali jsme různé věci, ohledně našeho týmu, trochu o ostatních členech Akatsuki, minulosti a osobní věci, dalo by se říct hlubší seznamování se. Během dne jsem si o Tobim a Deidarovi udělala slušný obrázek a už jsem se ani necítila jako vězeň
I večeře byla fajn.
Po ní mi Deidara dokonce přenechal gentlemansky koupelnu, i když Tobi později říkal, že to není zrovna jeho zvyk. Trochu mi to jeho ochotné chování vrtalo hlavou, ale na druhou stranu mě to celkem těšilo. Po osvěžující sprše jsem se oblékla do své pohodlné teplákové soupravy, ve kterých jsem spávala.
„Můj pokoj už znáš, nyní i tvůj pokoj.“ Usmál se na mě Deidara a uvedl mě do svého pokoje.
Až nyní jsem si ho pořádně prohlédla. Byl celkem prostorný, jednoduše zařízený. V jednom zadním rohu byla postel vedle ní malý stoleček se šuplíky, čestné místo měly na zemi dvě tašky propojené opaskem plné jílu, vedle dveří také něco jako jednoduchá šatní skříň, po zdech byly rozvěšené různé nákresy zvířátek a celé to osvětlovala zavěšená žárovka a malé mini střešní otvor sloužící jako okno.
„Na to, že tu moc nepřebýváš, máš to celkem pěkně udržované.“ Ocením a jdu si překontrolovat obsah mého batůžku, který sídlí vedle stolku. Pak z něj vytáhnu své lůžko a vyhlédnu si volné místo u zadní zdi.
„Nechceš spát na posteli?“
„Dík, ale ne. Neusnula bych na tom.“ Ustlala jsem si a natáhla se. Niki se usadila na krajním místečku pod postelí.
Dei zhasne, pak také ulehne. Dlouho jsme si pak ještě povídali o všelijakých blbůstkách, než nás konečně přemohl spánek.

A nakonec menší překvapení. Nějak tak by měla Lenura Neko vypadat:
https://konoha.cz/?q=node/34386