Prokletí prvorozeného 2: Slzy a krvavá přísaha

Kapitola 2. Slzy a krvavá přísaha

O 300 let později.

V Zemi Ohně, nedaleko Konohagakure no sato se nachází malé, travnaté území obklopené lesy. Kdyby sem poutník přišel v jiný čas, zastavil by se tu, na chvíli by spočinul na tomto krásném území a kochal by se dokonalostí přírody. Ne však dnes. Zahalený poutník, oděný v plášti z přírodních barev, s kápí staženou přes hlavu, opírající se o hůl, nikým neviděn pozoroval dění, jež jeho oázu klidu měnilo ve válečné ruiny. Čtveřice spěchajících shinobi s maskami ANBU Konohy, tu byla přepadena jedním mužem v černém plášti, zdobeném rudými mraky. Skupinka se zastavila a pozorovatel předpokládal že prohodili pár slov. Poté se muž v plášti pohnul tak rychle, že ho málem nezaregistrovaly ani cvičené poutníkovi oči. Tři z ANBU zabil, čtvrtého, blonďáka starého asi tak osmnáct let, však nechal žít. Jen mu rozbil masku.

„Věděl jsem že jsi to ty Naruto“ usmál se mladík z Akatsuki. „Věděl jsem, že porazíte-li Kabuta, budete se vracet tudy.“
Naruto mu však neodpověděl. Pohlcován smutkem a zoufalstvím, pozoroval postavu jenž padla před ním, s krvácející ranou v břiše. Okamžitě vedle ní poklekl a začal zastavovat krvácení, ale zadržela ho její ruka.
„T…to nemá c…cenu Naruto“ vyslovila s viditelným úsilím přez krev, která jí tekla z úst. „P…pomož ra…raději ostatním. J…já už…“
„Co to povídáš Sakuro-chan“ donutil se k úsměvu Naruto. „Je to jen škrábnutí, stačí zastavit krvácení a…“
„J…jsi ten nejhorší l…lhář na světě Naruto. A právě proto tě mi…mil“ zbytek věty zanikl v naprostém tichu, jako by i sama příroda truchlila nad ztrátou, kterou mladík prožíval. Z modrých, kdysi humorem jiskřících očí ztekla jedna velká slza, když Sakuře sejmul z tváře masku.
„Taky tě miluji a vždycky budu“ zašeptal a jemně jí zatlačil oči. Poté ze beze studu rozplakal.

„Fajn, takže když už je mrtvá můžeme pokračovat v rozhovoru?“ usmál se cynicky Akatsuki.
„Proč, proč jsi to udělal Sasuke?“ vyslovil s obtíží mezi vzlyky Naruto a postavil se. „Proč jsi ji zabil?“
„Ts. Jsi tak ubohý, že mě jednou vážně doženeš k slzám“ zasmál se Sasuke. „Nezkoušej mi namluvit, že je ti její smrti líto. Vždyť nás vždycky oba jen zdržovala, už když jsme byli tým sedm. Byla jen náš maskot, něco co se jen plete pod nohy a hodí se tak akorát…“
„Drž hubu!“ zařval Naruto. Bylo na něm vidět, že stěží přemáhá vztek. „Drž hubu Sasuke, nebo já přísahám že tě…“
„Zabiješ mě?“ rozesmál se Uchiha. „Proboha Naruto, vědět že když zabiji tuhle bezcennou přítěž tak se konečně rozhodneš mě zabít, mohli jsme si ty tři roky klidně ušetřit.“
„O čem to mluvíš Sasuke? Nechceš snad říct že…“
„No ovšem že ano. Proboha Naruto, já vážně nikdy nepochopím, jak někdo s takovou silou jako máš ty může být tak pitomý. Tobě vážně nedošlo o čem tahle válka je? Celé tři roky se tě snažím donutit, abys ses se mnou utkal, s plnou svojí silou, abys ses mě pokusil zabít a ty nic. Kdykoliv se setkáme, směješ se a řveš, že se mám vrátit do Konohy. Proto jsem to udělal. Chtěl jsem tě donutit mě nenávidět. Chtěl jsem tě donutit postavit se mi tváří v tvář, s odhodláním mě zabít a jak vidíš, konečně se mi to povedlo.“
„Kvůli tomuhle? Kvůli tomuhle zemřelo tolik nevinných lidí? Jen abys zjistil, kdo z nás dvou je silnější?“ zařval znechuceně Naruto.
„Ale no tak nerozčiluj se Naruto. Pro mě je dost důležitý zjištění“ rozchechtal se Sasuke, když si uvědomil podobnost této situace s jinou, která se stala kdysi dávno. „Copak ty sis tu otázku nikdy nepoložil Naruto?“ pokračoval Uchiha. „Nikdy ses v duchu neptal kdo z nás dvou je silnější? Upřímně, celkem mě deprimuje budit se každé ráno v nejistotě. Pravda, až na jeden jediný případ jsi mě nikdy nebyl schopen porazit, ale také jsi nikdy nebojoval naplno. Na rozdíl odemě jsi se vždy držel zpátky. Nesnažil ses mě zabít, ale zastavit, což mě nutně dovedlo k otázce, jak by to dopadlo, kdyby měl touhu? Kdo z nás by vyhrál, kdybychom se střetli a oba se toho druhého snažili zabít? Tahle otázka Naruto, tahle otázka mě děsí a znervózňuje, a tak dělám co můžu, abych na ni získal odpověď.“ Naruto jen nevěřícně zíral na to co zbylo z jeho přítele.
„Je to troska. Ubohá šílená troska“ pomyslel si. Nahlas pak řekl hlasem prosyceným lítostí. „Neboj Sasuke, dnes získáš svoji odpověď.“ Kolem Naruta se zvedl vítr a začal se kolem něj kroutit ve spirálách, jak do svého těla nasával obrovské množství přírodní energie. „Všechno nebo nic. Po souboji s Kabutem nemám víc chakry než na tenhle jeden útok.“
„Senjutsu“ Pousmál se Sasuke. „Ani nevíš jak rád bych věděl co za nové jutsu jsi vymyslel, ale myslím, že budu muset vydržet. Jak jsem řekl Naruto, chci s tebou bojovat férový boj a na to jsi už moc vyčerpaný.“
„Co ty o mě výš?“ vyštěkl Naruto. „To že se mnou chceš bojovat jindy a jinde sis měl rozmyslet před tím, než si ji zabil!“ Katon: Kitsune Naruto provedl sérii pečetí, zhluboka se nadechl a vypustil na Sasukeho obří ohnivou liščí hlavu.
„Jak originální“ ušklíbl se Sasuke. Eternal Mangekyou Sharingan: Amaterasu Černý oheň pohltil celou techniku, s tím však Naruto počítal. Pomocí posledních zbytků chakry se dostal k Sasukemu a sekl katanou. Jakéhokoliv jiného soupeře by tím porazil, ne však Sasukeho. Ten si Naruta všiml a na poslední chvíli mu postavil do cesty svoji zbraň. Následná sekunda se oběma zdála jako věčnost, poté Narutova zbraň nevydržela nápor a roztříštila se na kusy. Sasukeho meč však pokračoval dál a zanechal na Narutově těle hlubokou ránu, táhnoucí se od pasu, přez prsa až po rameno na protější straně. Narutův šok, vystřídalo bolestné pochopení, po kterém se jeho tělo skátilo bezvládně na zem.
„Ts. idiote“ zamumlal Sasuke nad tělem svého přítele a zmizel.