Voda, oheň a písek - 7. kapitola - Noční hlídka

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

Lianna spěchala za svým velitelem, náhle se však zastavila. Ninja v zeleném chodil na rozcestí po rukou a zřejmě přemáhal zlost. Rozběhla se okamžitě za ním. „Gaii sensei! Co to tu vyvádíte?“ Ošklivě se zašklebil. Nebo to snad měl být úsměv? Každopádně byl tenhle ninja podivín. „Vy jste se zas vsadil s Kakashim, že?“
„Samozřejmě.“ Teď už se zubil.
„Že vás to ještě baví!“ Zakroutila hlavou a už se věnovala svým povinnostem.

„Je to komplikované, Lianno. Shiruke a Raine se z té poslední akce ještě nedoléčili.“
„Takže nejsou mise, pane?“
Rozesmál se. „Nedovolil bych, abys nám zakrněla. Budeš přidělena jinam a střídat partnery. Víc tě to sblíží s ostatními. Ovšem znamená to…“
„Že si musím jít k Tsunade pro papíry,“ pochopila. Přehlédla jeho rozpačitý výraz a okamžitě se vydala do pracovny Páté Hokage.
Nejistě zaklepala. Překvapilo ji, když za jejím stolem seděl mistr Iruka. Pozdravila a čekala. „Zde jsou tvé pokyny. Práci ti přidělí Ibiki. Tsunade-sama jela něco zařizovat a než se vrátí, vyřizuju papírování. Zde mám od ní rozkazy.“ Rozpačitě se usmál a ukázal jí sáhodlouhý seznam.
„Nebudu vás tedy rušit při práci, Iruko sensei.“ Zavřela za sebou dveře.
Tohle může být skutečně nebezpečné! Z čehokoli, co vede Morino Ibiki, nekouká vůbec nic dobrého, přemýšlela cestou. Měla k němu úctu, ale naháněl jí hrůzu. Navíc velel nejsilnějším jednotkám v Konoze. Bylo proč se bát!
Ibiki byl v pracovně s Anko Mitarashi. Když Lianna vstoupila, ani nezvedl hlavu. „Potřebujeme někoho na severní hranici. Tvůj partner ti dá bližší informace.“
Anko jí neochotně podávala instrukce. Dvě ženy se propalovaly pohledem. „Pche!“
„Omezte svůj slovník pouze na skutečně důležitá sdělení!“ odsekla blonďatá ninja. Ibiki ty dvě zaujatě pozoroval.
„Kdykoli tě můžu poslat zpátky, Maraki! Měj trochu úcty!“
Otočila se a její slova směřovala k muži v kabátě. „Kdo je můj dnešní partner?“
„Neji Hyuga,“ pousmál se Ibiki. „A ty se upokoj, Anko. Tahle dívka tě jen těžko bude respektovat.“ Než stačila něco odpovědět, vyšla Lianna zadními dveřmi.
Setkala se na chodbě s Nejim, který se tvářil překvapeně. „Co tu děláš?“
„Řekli, že máme spolu hlídku.“
„Ach tak. Nuže, pojďme.“
Kráčeli vedle sebe mlčky. Teprve, když se blížili k místu, kde měli začít plnit úkol, mladý Hyuga promluvil. „Naším úkolem je přes noc ohlídat severní hranici. Potuluje se tu prý pár nebezpečných chlápků. Máme je objevit, sledovat a popřípadě zneškodnit.“
„Rozumím. Víš o nich něco bližšího?“
Neji zavrtěl hlavou. „Jen to, že nosí černé pláště s rudými mraky.“ Černý plášť a červené mraky! Moje noční můry se vrací! „Jsi nějaká bledá,“ poznamenal a sáhl jí na čelo. Bez masky ANBU vypadala dobře, však právě teď plnila jen obyčejnou Chuuninskou misi. „Hoříš.“
„To se ti zdá.“

Došli ke svému stanovišti. „Těším se, až tě uvidím v akci.“
„Spíš doufej, že to nebude třeba, Neji. Nevíme o nich nic.“ A o těch, které známe, není třeba hovořit. Rozběhla se vlevo, vyvolala chakru, která se jí obtáčela kolem dlaní, a nasála vzduch. Byli zde sami. Hyuga se ušklíbl a svým Byakuganem prozkoumal opačnou stranu.
„Nikdo tu není! Jen zvířata.“
„Taky jsem nikoho nenašel,“ přikývl.
Usadili se do trávy a záda opřeli o strom. Zůstali sedět uprostřed lesa, dostatečně chráněni zelení, snadno mohli zpozorovat každý nepřítelův pohyb.
„Proč nejsi ve své jednotce?“ vyptával se.
„Snad ti nevadí, že tu musíme být spolu?“
„Jsem jen zvědavý, nic víc v tom nehledej.“
Lianna se tedy rozhovořila. „Poslední akce byla skutečně dost zlá. Museli jsme se na toho muže vrhnout všichni čtyři naráz, abychom uspěli.“
Vypadalo to špatně. Jejich protivník byl zručný a nebezpečný Shinobi. Jednoho po druhém odhazoval, jako by byli pouhá pírka. Teď právě zápolil s hnědovlasým mladíkem, kterému zasadil ránu do ruky. Ostatní se vzpamatovávali, ale byl na ně až příliš rychlý.
Věděla, že ho musí dostat ze středu bojiště. „Raine!“ křikla, vyřítila se ze strany, popadla svého týmového partnera a uskočila s ním. Útočník se po ní ohnal a rozřízl jí nohu. Hodila po něm výbušný lístek. Stačil ho ochromit jen do té doby, než se jí Raine pustil a ona si zacelila ránu. Ta jizva jí ale zůstane ještě hodně dlouho. Použila proti nepříteli genjutsu a přiskočila ke svému nadřízenému. „Kapitáne! Než tu lest prohlédne, musíme zaútočit, ale všichni najednou!“
„Jsi si jistá?“ zeptal se s obavou v hlase.
„Není už žádná jiná možnost!“
„Raine je v nemocnici a ruka se zatím hojí dobře. Shiruke má ošklivou ránu na břiše a boku. Mně zůstala jizva. Ten muž byl cizí, ze Skryté mlžné. Byl to vyčerpávající boj.“
„Když to tak poslouchám, řekl bych, že mám ještě lehké mise.“ Náhle se zvedl. „Byaku…“
„Klid, Neji! Jsou to turisté.“
„To přece nemůžeš vědět!“ Zaostřil a přesvědčil se, že nebezpečí nehrozí. „Ty… vidíš ty lidi?“ zašeptal.
„Ne, ale cítím chakru. A tahle byla slabá.“
Jeho rysy ztvrdly. Na pár hodin se od sebe oddělili, aby každý z nich zkoumal svou část hlídaného místa.
Vzduch byl čistý. Snědli trochu jídla, ale Neji se nějak nepřestával mračit. „Můj Byakugan vidí skrz živé i neživé a mohu spatřit otvory chakry v těle nepřítele. Jak to, že ty ji cítíš na blízkou i delší vzdálenost?“ Pochopila, na co naráží. Věděla, jak žárlivě hlídá tajemství Byakuganu a také to, že právě z techniky klanu Hyuga se vyvinul Sharingan.
„Nedívej se na mě tak, Neji! Nejsi jediný, kdo stráží tajemství.“
Malinko se zastyděl za své chování. „Nejspíš to dělám proto, že mi to vštěpovali odmalička. Nechtěl jsem se tě nijak dotknout.“
„Nedotkl. Jenom mne trochu zamrzelo, že mi nedůvěřuješ.“
Dívala se na něj. Dlouhé tmavé hnědé vlasy mu povlávaly kolem uší. Netypické nafialovělé oči se zavrtávaly do země. Ano, právě za to mohl Byakugan, kekkei genkai klanu Hyuga. Hinata měla zrovna takové.
„Nehrozí nám nebezpečí a já dlouho pořádně netrénoval.“
„To není právě nejlepší nápad,“ ohradila se Lianna a zamrkala.
„Bojíš se mě?“
Vstala. „Pamatuj si, že jestli se ti povede mne zranit, už ti tu nebudu nic platná. Takže se musíš krotit!“
„Výzva tedy přijata?“
Místo odpovědi udělala salto vzad. Věděla, že si zahrává, ale nechtěla být považována za zbabělce.
„Byakugan!“ Kolem Nejiho očí naběhly žilky. Mohla jen odhadnout, kudy povede útok a zkusit ho vykrýt. „Leemu proti mně taijutsu nestačilo!“
Nadechla se, objevila se těsně za ním a nakopla ho z boku. Chytil ji za nohu, ale vykroutila se mu. Probudila v něm bojovnost, až do teď si jenom hráli. Musela uskočit stranou, když se proti ní vyřítil. Snažila se ho ochromit vodním jutsu, ale jen ho zpomalila. Další útok přišel zleva, vykryla ho, ale měla namále. Po jeho tváři se mihl úšklebek a zaútočil chakrou.
Uskočila dozadu, ruce položila na zem a vyvolala vodu z půdy. Dostal přímý zásah do obličeje.
„Neji!“ prskla zlostně. „Tomuhle ty říkáš sebekontrola?“
Boj skončil. Hyuga si ždímal vodu z vlasů a Lianna vedle něj prudce oddechovala. „Nebylo to špatné,“ kývl hlavou.
„Další takový trénink s tebou by mě možná zabil,“ ušklíbla se.
„Zdá se, že máme dost společného,“ prohlásil a zamyslel se. „Ani Narutovi se nepovedlo vykrýt skoro všechny mé útoky.“
„Co jsem zdědila, to mám.“
„Ale mohlo by to být lepší.“ Neji už se uklidnil, vzrušení ze souboje pominulo. „Naše techniky jsou zřejmě nějakým způsobem propojené. Mohl bych tě naučit, jak je zlepšit.“
„Vážně?“ A není to spíš tím, že chceš za každou cenu zjistit to tajemství, Neji? Prokletý Sharingan! „Tak až zase budeme mít společnou misi.“

Setmělo se, rozdělali oheň a střídali se v bdění. Když vedle ní spal Neji, příliš si ho nevšímala. Zkoumala okolí, ale tak, aby ho neprobudila. Oba se vzájemně oslabili, byl zručným a silným protivníkem. „Raine, Shiruke… my jsme dobrý tým. Určitě se brzy uzdravíte.“
Vyměnili si hlídku. Díval se, jak přerývaně oddechuje, měla neklidné spaní. Pozoroval, jak jí prameny vlasů padají do obličeje. Dráždila ho ta hrozná nejistota. Jen pokud to bude stále zkoušet, může uspět a přinutit ji říci pravdu. I když… možná jen touží zjistit o ní něco špatného. Zavrtěl hlavou. Tak to přece není! Navíc, její klan je tak neznámý, že nikdo přesně neví, jaké jeho potomci dědí schopnosti. „Měl bych se za sebe stydět!“ Neji se usadil k ohništi a pozoroval tmavou oblohu.
---------------