Voda, oheň a písek - 8. kapitola - Nebezpečí někde blízko

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

Ibiki viděl, že Lianna a Neji spolu vycházejí víc než dobře. Dostávala teď přidělené hlavně B-mise, z nichž většina se zakládala na hlídkování. Plnila je s různými lidmi, vrstevníky i dospělými vojáky. Nejlépe se jí spolupracovalo se známými osobami, protože se zkušenými cizími ninji se nedalo moc o čem povídat.
Kiby Inuzuky se při každé jejich společné misi zmocňovalo vzrušení a jakýsi zvláštní povznášející pocit z pobytu v přírodě. Dělal si z práce legraci a vždycky prohodil, že je to jen záminka, aby mohl vyvenčit Akamarua.
Se staršími a zkušenějšími ninji z Konohy většinou dělala doprovod důležitým osobám. Jednou musela dokonce přetrpět službu s Ino a vyposlechnout si všechny její nezáživné řeči. Zatím neměla možnost setkat se se Sakurou, protože ta prodělávala trénink u Tsunade.

„Jdu se jen zeptat, jak si vede má žačka.“ Ebisu přišel v doprovodu jednoho z velitelů ANBU. Ibiki mu ukázal hromadu lejster. „Ale to znamená… ona spolupracuje i s jinými lidmi, než je její tým? Je to vůbec možné?“
„Nediv se tolik, Ebisu. Vychází s nimi víc než dobře.“
„Přesně, jak si to přál Třetí!“ zazubil se její bývalý trenér.
„Skutečně? Tak to ji zaměstnáme víc!“

Další misi měla plnit se Shinem. Zahalil se celý do bundy, černé brýle byly pro něj nezbytností. Tvářil se neutrálně a Lianna z něj marně dolovala informace. „Prozradíš mi už konečně, kam máme jít?“
„Za chvíli,“ zabručel.
„Tak to promiň, ale doluju to z tebe už aspoň hodinu!“ namíchla se černooká.
Zastavil se. „Dole pod zemí je pár skutečně vzácných brouků, ale já se k nim nedostanu bez pomoci.“
Odfrkla si a ponořila obě ruce do hlíny. Půda se zachvěla a za moment z ní vytryskly drobné pramínky, které s sebou vynesly i malé broučky. Shino ožil a všechny je rychle pochytal. Odvolala své jutsu.
„No, a teďka už ti můžu říct, co máme dělat.“

Poslední akce nedopadla moc dobře. Ibiki měl nedostatek jednotek, a proto se odvážil k velice riskantnímu kroku. Nechal jít Anko a Liannu na misi spolu. Teď váhal, zda má vstoupit do dveří, kde si Maraki léčila šrámy.
„Nečekal jsem, že je to až tak špatné a Anko vypění,“ přiznal se skloněnou hlavou.
„Klidně podstoupím cokoliv, pane. Hlavně už ke mně nedávejte tuhle ženskou!“ zaúpěla.
Ibiki zvedl hlavu a rozesmál se tak, že ho bylo slyšet na všech chodbách v budově.

„Ahoj, Li. Vypadáš nějaká strhaná.“
„Nemám chvíli oddych, Neji. Pořád mne posílají hlídat. Honí mne jako nějaký dobytek!“
Pousmál se nad tím přirovnáním. Pak zpozorněl. „Od čeho máš ty šrámy?“
Ohmatala si obě ramena. „Naštěstí už jsou to jenom šrámy. Anko ruply nervy.“
V okolí stanoviště neobjevili nikoho cizího. Z nudy se opět chtěli pustit do sebe.
„Varuju tě! Pokud si něco zkusíš, budu tentokrát opravdu zlá!“
Usmál se. „Smůla. Pojistil jsem se.“ Navlékl si rukavice. To bylo chytré, Neji!
Teď nešlo o souboj, pouhý trénink, který si oba užívali. Jejich schopnosti šly ještě mnohonásobně zlepšit. Lianna byla právě v podřepu a snažila se vykrýt Nejiho útok. Mladík se ji pokoušel znehybnit, ale stále uhýbala. Odhodlala se k odvážnému kroku a nakopla partnera do břicha, aby ho dostala od sebe. Nedal si to jen tak líbit, dostal se za ni a zkroutil jí obě ruce za zády, když se zvedala.
„Musíme přestat,“ sykla.
„Proč?“
„Někdo tu je.“
Dva ninjové je sledovali zpovzdálí.
„Zaútočíme?“ zašeptal Neji.
„Zkusila bych je spíš sledovat. Nevíme, co tu chtějí.“
„Tak dobrá.“ Pustil ji a oba se hned zvedli.
Muži se nijak netajili svými úmysly. „Vydej nám Hyugu!“
Lianna se uchechtla. „Teda, jestli jdou jenom po tobě a tajemství Byakuganu, tak je to vážně hloupej vtip!“ Zarazil se, nepochopil. „Protože tyhle dva bys zvládl sám.“
Oba ninjové se dívali, jak Neji s ledovým klidem sundává rukavice. Lianna se někam ztratila, to však byla léčka. Mladík se proti nim rozběhl a zároveň ze strany vyběhl ještě někdo. Ty mě vážně nepřestaneš překvapovat, Li, ušklíbl se v duchu Neji.
Nepřátelé byli zmateni. „Který je pravý a který klon?“
„Nevím, nepoznám to!“ křikl druhý.
Hyuga záměrně ještě nepoužil Byakugan, celou lest by tím prozradil. Každý z mužů teď proti sobě měl jednoho ozbrojeného chlapce. Jeden po nich šel pěstmi, druhý ovládal zbraň. Lianna se odtajnila, čímž vyvedla svého protivníka z míry a stihla ho odzbrojit. Neji pomocí Byakuganu přerušil útočníkovi důležitá místa, kudy proudila chakra.
Žena chytila muže pod krkem. „Popros o milost a možná tě necháme žít!“
Oba ninjové byli zděšeni. Ten, kdo si je najal, to zřejmě neměl v hlavě v pořádku. Propustili je a sledovali, jak zběsile prchají pryč.
„Měl bych varovat Hinatu,“ podotkl Neji.

S hrůzou očekávala, ke komu ji přiřadili tentokrát. Nakonec si však mohla oddechnout. „Zdravím tě, Kibo!“
„Bude mi potěšením, Li!“ Akamaru radostně zaštěkal. „Moc se neraduj. Jdeme totiž do hor a tam nebude moc míst k běhání,“ poučil ho Kiba.
Nejobtížnější bylo dostat se mezi skaliska. Lianna si moc nevěřila, ale Kiba ji při šplhání jistil. Měli za úkol jen prozkoumat celou tu oblast a vrátit se.
„Zmákneme to rychle, ať jsme brzo doma,“ rozesmál se mladík.
Souhlasila. Akamaru byl tentokrát chytřejší než oni a našel si schůdnější stezku, zatímco se ti dva drápali nahoru. Prohledali hory i skuliny mezi nimi, nikde nebyla žádná past.
„Zdá se, že je to tu v pořádku,“ řekla Lianna nejistě. Pohladila Akamarua po hřbetě, ten jen slabě ňafl.
„Co říkáš? Cítíš nějaký zápach?“ snažil se Kiba porozumět.
„Člověk? V okolí je hodně silná chakra.“
„Já cítím akorát něco jako vůni záhonu,“ namítl mladík.
„Pod námi, v údolí. Lehni si honem na zem.“
Moc tomu nevěřil, ale poslechl ji. Připlazili se až k okraji a hleděli dolů. Země se trochu vlnila a Kibův nos cítil čím dál pronikavější zápach.
„Ať je to cokoli, je to pod zemí,“ zašeptala Lianna.
Země se na okamžik rozestoupila a vykoukla z ní zelená hlava. „Kytka?“ sykl Kiba.
„Je moc daleko. Neodhadnu přesně jeho sílu.“
Ninja se nakonec odhalil celý a vzápětí zmizel mezi rostlinami. Zahlédli z něj jenom cíp černého pláště.
„Kibo?“
„Ano?“ obrátil se k ní.
„Tady jsme skončili.“