Anděl - 11. kapitola - Modrovláska prchá

„Neviděli jste někdo Konan? Jinak jsme bez snídaně!“ postěžoval si Hidan.
„Dej si ovoce, je to zdravý a nedá práci ho lovit.“
„Moc vtipný, Sasori!“ zavrčel bělovlasý.
„Jdu ji vzbudit. Určitě byla včera dost unavená,“ prohlásil Kisame.
„Z čeho tak soudíš?“
„No, když se musí tahat s tak velkým břichem…“

Brzy přišli na to, že jediná žena v Akatsuki opustila organizaci. „Ale kam by šla? Třeba se jenom někde schovává!“
„Ne. Zmizela. Odešla v civilních šatech. Její plášť tu zůstal,“ prohlásil Pein zdrceně.
„Co budeme dělat?“
„Hledejte! Nějakou stopu, která by nám naznačila, kam se vydala.“
Ninjové okamžitě zahájili pátrání. Po několikahodinovém hledání objevili lísteček se vzkazem. „Nesnažte se mě najít! Já se vrátím. Připravte se na otcovské povinnosti.“
„Mrcha!“ ulevil si Hidan. „Musela vědět, že chceme to mrně zlikvidovat.“
„Nikdo jí to neřek.“
„Přestaňte s tím! Jestli šla hledat zdravotníky, máme doopravdy problém!“ usadil je Pein.
„Ale to nemohla! Je přece Akatsuki!“
„Tys neslyšel, co jsem před chvílí říkal?! Odešla v civilu. To znamená, že je v přestrojení, Kakuzu.“
„Připravte se na otcovské povinnosti. Pěkně nás vypekla,“ vzdychl Itachi.
„Co bude teď, Šéfe?“ vyptával se Kisame.
„Nic. Jděte si po své práci. Musíme čekat.“
Vůdce Akatsuki se začal děsit budoucnosti. Je pozdě! Teď se budou muset o to dítě postarat. A celá organizace půjde ke dnu, protože ninjové budou roztěkaní, nevyspalí, nepozorní… a kdo ví, co ještě. Nebo to zajde ještě dál a z toho mrňouse se všichni zblázní. Následující dny, týdny a měsíce viděl pouze v těch nejčernějších barvách. Vždyť… děti jsou přece radost a požehnání!

Zetsu vrhal kunaie po nebližší dřevině. „Zetsu-san!“
Kanibal si zapíchl zbraň do jednoho ze svých úponků. „Tobi! Kolikrát ti ještě budu říkat, že mě nemáš stra… lekat.“ V poslední chvíli si připomněl, jak hrozně ten človíček trpí, kdy se mu všichni pošklebují kvůli vzhledu.
„Já nechtěl!“ Mužíček se rychle omlouval. „Jen jsem se chtěl zeptat… Co budete dělat, když Konan odešla?“
„Čekat. Jako ostatní.“
„A těšíte se na to malé, Zetsu-san?“
Kanibal se nejdřív zaškaredil, pak obě jeho poloviny něco zavrčely, a teprve potom se obrátil k ninjovi s oranžovou maskou. „Ano, Tobi. Těším.“ A nechal ho zaraženého stát před stromem.

Deidara, Sasori a Kisame kuli pikle ve žralokově pokoji. „Tak si to představte! Budeme strejdové!“
„Tomu říkám nadšení!“ vzdychl loutkář. „Co ty na to, Kisame?“
„No, abych pravdu řekl… vždycky jsem toužil mít malé žraločky. Jenže mě žádná holka nechce!“ Muž s rybí kůží předstíral pláč.
„Ale no tak! Neber si to tolik,“ chlácholil ho Deidara.
„Vidím, že z toho máte ohromnou legraci,“ ušklíbl se Itachi, který se zrovna objevil ve dveřích.
„Ale já bych fakt chtěl… jednou. A celý tohle dění v sídle mě strašně dojímá,“ přiznal se Kisame.
„Uf. A já už se lekl, že si přibíráš to mý domnělý otcovství.“
„Hele, Itachi, a co budeš dělat, když to doopravdy bude tvůj prcek?“
Uchiha se zamyslel. „Nejspíš to, co tu celou dobu trousíš, Deidaro. Budu obnovovat klan. Vychoval bych to dítě, když by bylo moje. Na rozdíl od vás jsem alespoň trochu zodpovědný za své chování,“ ušklíbl se.
„Pokud jsi to provedl ty, tak si právě protiřečíš,“ poučil ho Sasori. „Ale i kdyby to nebylo Uchihy, vážně si myslíte, že se Konan o to děcko bude chtít starat?“
„Jak to myslíš?“ Ninjové hleděli na loutkáře poněkud vyjeveně.
„Že tak jak tak se bude starat Akatsuki a ne ona. Jako kdybyste ji neznali. Dělala někdy nějakou pořádnou práci? Tak vidíte! Je rozdíl porodit dítě a postarat se o něj. Ať je otcem kdokoli, stejně se o to mrně budem muset postarat všichni!“
Akatsuki si uvědomovali hořkou pravdu. Teď jim skonči blahobyt. Měli chuť roztrhat na kousíčky toho, kdo jim způsobil takové trápení.

Konan se na chvíli posadila na luku. Měla za sebou už pořádný kus cesty. Teď zhluboka dýchala a doufala, že všechnu tu bolest vydrží, než dorazí do nejbližší nemocnice. Myšlenkami zabloudila k sídlu. Přece jen tu bandu měla ráda, i přes všechny ty neshody. Vzdychla a vydala se zas dál.