Páni Bijuů 5

,,Hej kam běžíte?" volal Konohamaru druhý den ráno po příjezdu klanu Desu na ninji, kteří téměř okamžitě po probuzení prchli ze svých pokojů.
,,Hej já vás mám hlídat!" zoufal si, ,,Pátá mě zabije jestli je nepřivedu zpět." pomyslel si když si vzpoměl že mu Tsunade zadala docela jednoduchý úkol.
,,Hlídej je jako oko v hlavě. Nebo radši lépe!"
Tato vzpomínka v něm vyvolala větší hrůzu něž by si sám připustil. Proč je měl hlídat? Je jich šest. Copak je on přemůže? Nebo je chtěla Tsunade ochránit před někým? Ale to by přece taky sám nezvládl. Jsou mnohem silnější než Konohamaru. Nejspíš by v boji jen zavázel. I přesto se rozhodl za nimi vydat. Klan pokračoval po docela používané cestě. Vypadalo to že nechtějí prchnout, protože kdykoli se ohlédli a viděli že se od nich Konohamaru vzdaluje trochu zpomalili.
Asi po dvaceti minutách běhu, ninjové zastavili.
,,Stůj!" křikl jeden z můžů.
Konohamaru neměl na výběr a poslechl. Stál jak opařený a sledoval co se bude dít. Chvíli bylo hrobové ticho, když tu z křoví vyšel vlk. Na první pohled vypadal obyčejně, ale když se mu Konohamaru podíval do očí, spatřil zde strach. Takový strach který cítil když členové Desu přicházeli do vesnice.
,,Co budem dělat?'' křikl nejmenší muž.
,,Co asi, zneškodníme ho!'' rozhořčeně reagoval muž, který působil jako velitel.
,,To přece nemůžeme! Vrchní velitelka nám nakázala je nechat dokud něco nezpůsobí!'' okřikl ho nejmenší.
Konohamaru nevěděl co si má počít. Stál a jen mohl zírat na zoufalé muže, kteří vypadali jako by řešili nějakou životní otázku. Takovou kdy se člověk ptá sám sebe zda-li má cenu vůbec pokračovat.
,,Tak ho znehybníme a počkáme na vrchní velitelku. Macuo, obejdi ho ze zadu, Takaraiji nalevo, Murasaki napravo. Já budu v čele a ostatní nás budou jistit, kdyby se vzpouzel.'' rozhodl velitel.
Jak nakázal tak to i udělali. Znamením rukou vytvořili kolem vlka kruh.
,,Bosaiji informuj kapitánku!'' rozkázal velitel.
Bosai, muž silné postavy, který byl Konohamarovi nejblíže přikývl. Pak jeho tělo stuhlo a vypadal jako v tranzu. Po nějaké době se posadil a těžce vydechoval. Skoro šeptem svým společníkům sdělil: ,,Kapitánka dostala zprávu, ale je daleko. Musíte vydržet.'' pak se Bosai hluboce nadechl a ještě chvíli nebyl schopen vůbec reagovat.
Vlk v této chvíli vypadal rozzuřeně. Snažil se se podhrabat. Když zjistil že to nepůjde začal výt.
,,Je jich tu víc!“ povzdechla si osoba, jejiž úkolem bylo své kolegy jistit.
,,Dyraii postarej se o toho kluka, kdyby se něco dělo víš co máš dělat!'' vyhrkl velitel.
,,Hmmm, mám snad na výběr Hirotsuki? Jak je daleko Kazumi? “ chtěl se zeptat Bosaie, ale ten už stál na nohou a dělal znamení rukou.
,,Je blízko.“ Bosai pomocí přivolávacího jutsu vyvolal na pomoc malého netopýra. Ten se vrh směrem na západ a zmyzel všem z dohledu.
Dyiraia si odfrkl na důkaz opovržení a už se na Bosaie nepodíval.
,,Už ho mám.“ zvolal Bosai ,, je odsud kousek a je jen jeden.''
,,No dobrá tak já dneska zase nic dělat nebudu.'' zoufal si Dyraia.
Vlk v kruhu už ztratil veškerou trpělivost. Začal sebou házet a útočil svými drápa a zuby. Dokonce zaútočil na Hirotsukiho, kterého povalil na zem a tím se vymanil ze spárů kruhu.
Nyní stály ninjové proti běsnícímu vlkovy. Vlkovi, který za krátko změnil svou podobu. Jeho rysy byly mnohem výraznější a také se nejméně dvojnásobě zvětšil. Teď už to Konohamarovi došlo. Byl to démon.