Páni Bijuů 6
Dyiraia věděl co musí udělat. Za každou cenu musí dělat to co mu nakázala Vrchní velitelka. V myšlenkách si pohrával s její poslední větou: ,,Chraň i za cenu svého života.‘‘ Co tím sakra myslela. Já jsem silnější než všichni tady dohromady a proto přece nemůžu dávat v sázku svůj život. Nestojí mi to za to. Nejsem tu, abych někoho chránil, jsem tu abych zabíjel.
,,Dyirai, dělej něco! Nestůj tam jen tak!‘‘ křičí na něj vyčerpaný Bosai, který nejspíš ovládal Netopýra a proto mu scházely síly k nějaké reakci.
,,Dělej!‘‘ křičel znovu.
Už se Dyiraia chystal vzít nohy na ramena, když mu do cesty vstoupil malý prcek. Vypadal dost vyděšeně, zato ale odhodlaně. Nesnášel takové lidi. Lidi, kteří si myslí, že spasí svět jen tím, že se obětují. Přímo jimi opovrhoval. Teď před ním jeden takový stál a měl chuť ho praštit a to také udělal. Uhodil ho tak silně, že spratek letěl až pět metrů. Jeho dopad už ale neviděl, protože Vlk po něm zrovna skočil.
Dyiraia vyjekl bolestí a svalil se k zemi. V zádech cítil vlkovy drápy a v rameni vlkovy zuby.
Co teď, pomyslel si, když cítil jak mu teplo uniká z těla. Teď umřu? Jěště chvíli byl při vědomí, když začal ztrácet síly. Při posledním pokusu vzdoru jeho tělo však povolilo a on už mohl být jen slepý divák. Slyšel hlasy. Asi to byl ten prcek.
Křičel něco jako: ,,Nech ho být! Já ...zabiju!‘‘ A pak úplně ztratil vědomí.
Když Konohamaru dopadl, chvíli mu trvalo, než si uvědomil důvod Dyiraiova útoku, ale když ho spatřil na zemi, uvědomil si, že se ho Dyiraia snažil zachránit. Chtěl ho uchránit před útokem Vlka a sám pak zastavil útok svým tělem.
,,Musím ho zachránit!‘‘ zvolal. ,,Já to dokážu! Nech ho být! Já tě zabiju!‘‘ Vrhl se na Vlka s takovou vervou, že i samotný Vlk chvíli nevěděl, co se děje. Dokonce ho dostal z bezvládného těla Dyirai, ale víc už nezmohl. Došly mu síly a dokonce i zbraně. Byl úplně na suchu. Nejspíš si to i Vlk uvědomil, protože se rozhodl že na Konohamara zaútočí. Dřív mu ale do cesty skočil Bosai. Vlk se mu zakousl do ruky a pevně ho svíral.
Aniž by na sobě dal něco Bosai znát, zakřičel: ,,Kapitánka se blíží. Zneškodnila druhého a za chvíli bude tady. Pojďte mi ho pomoct udržet na jednom místě!‘‘
Hirotsuki, Kazumi, Macuo, Takaraij a Murasaki nečekali ani vteřinku, rozestavili se kolem Vlka a znamením vytvořili kruh. Vlk i Bosai najednou ztuhli. Stáli jako sochy.
,,Jak dlouho!‘‘ křičel Kazumi.
,,To nevím, ale musíme vydržet.‘‘ odpověděl Hirotsuki se zaťatými zuby.
,,Hej, chlapče, koukni se prosím tě, na toho zraněného!‘‘ dodal, když už tam stáli delší chvíli.
"Jak je na tom?‘‘
Konohamaru to chtěl také vědět. Vrhl se k němu a obrátil ho na záda. Tělo leželo celé v krvi. Vypadalo to dost zle. Vůbec nereagoval. Dokonce měl na tváři mrtvolný výraz, který říkal: jak jsem mohl umřít, vždyť jsem ještě mladý!
,,Vypadá to velmi zle,‘‘ spustil zarmouceně Konohamaru, ,,zkusím zastavit krvácení.‘‘
Když byl Konohamaru skoro u konce s obvazováním, Dyiraiarovo srdce přestalo tlouct.
,,Nemůžu ho nechat umřít! Nemůžu!‘‘ Konohamaru uštědřil Dyiraiovi pár ran do hrudi. To mu nejspíš srdce zase nahodilo.
,,Hirotsuki, jaký je stav?‘‘ šlo sotva rozumět přicházející velitelce. Byla celá zadýchaná a vypadala dost v šoku, když spatřila Dyiraiu v kaluži krve.
,,Máme tady řadového démona vlka. Byl zachycen spolu s Bosaiem. Už dlouho to nevydržime, veliteli.‘‘
Zní to tak zoufale, pomyslela si Jomei, musí je nějak uklidnit. Ale jak?
,,Dobře. Ještě se chvíli soustředte, jdu pro Bosaie.‘‘
Ninjové stále drželi své postavení a Jomei udělala znamení, pak náhle zmizela...
