Provinění 01

Cílem celé mise bylo: získat bez žádného většího podezření svitek, jenž skrýval jednu ze zakázaných technik. Celý tým měl výslovně zakázáno se do drobného artefaktu jen koutkem oka nahlédnout. Ne jednou se ten aktivní člen týmu snažil nepozorovaně dostat ke svitku, když jejich velitel spolu s ostatními spal.

Velitel ho nazval všetečným ňoumou, který si nedá říct. Tzv. všetečný ňouma se tomu jen tiše smál a nijak nedbal.
~~~
Podívejme se na něj z profilu. Všetečný ňouma byl asi stejně vysoký jako jeho velitel. Pod kápí skrýval žluté, trčící vlasy a pronikavě modré oči. Všeobecně znám jako Uzumaki Naruto, především proslaven svou tvrdohlavostí a neřídnoucím optimismem. V jeho ranném věku do něj byl zapečetěn devítiocasý démon – Kyuubi – který mu navodil krom své síly i spoustu problémů a jiných přítěží.

Oproti tomu jeho velitel, introvertní pesimista, který vše vidí jen skrze roušku nudy. Geniální potomek klanu Nara – Shikamaru – první z jeho třídy, který získal titul Chunnin a později i Jounin vesnice skryté listí. To také objasňuje, proč se náš tým brodí lesním porostem.

Jako v každém týmu ani zde nesmí chybět medik. Průměrně vysoká kunoichi se zářivě růžovými vlasy připomínající odstín květů třešně. Zelené oči s pronikavým pohledem spolu s obrovským nadáním pro ovládání chakry se nezapřou. Žačka velké Tsunade – Haruno Sakura.

Druhá ze dvou kunoichi v týmu se zdála spíše jako stín nejaktivnějšího ninjy – Uzumaki Naruto viz výše. Tmavovlasá dívka s krystalicky bílou pletí a šedýma očima. Je tichá, stydlivá v boji ovšem nenahraditelná. Stejně jako většina ninjů i ona zdědila nadání po svých předcích v klanu. Plusem v jejím bojovém stylu je, že krom nadání zdědila i kekei genkai – pokrevní schopnost – byakugan, díky němuž dokáže vidět obvody chakry v těle protivníka a zneškodnit je.

Poslední ale každopádně ne nejhorší je hnědovlasý, vysoký ninja – gennin – spolu se svým věrným přítelem, bílým ninja psem Akamaru. Je veselý, někdy až šílený optimista. Někdy chováním připomíná opět Uzumaki Naruta. /Ten je všude. / Na akademii nijak zářně neprospíval a oproti ostatním dokáže vždy zachovat dokonale chladnou hlavu, v níž trůní pokaždé nějaký nápad. Jmenuje se Inuzuka Kiba a stejně jako ostatním z jeho současného týmu mu je patnáct let.
~~~
Cesta nepokračovala nijak zprudka. Naruto utrpěl od jedné z členek týmu ránu do nosu a po zbytek času běžel raději z jejího dosahu. Ostatní členi týmu tuto záležitost raději mlčky přešli a mysleli si o tom svoje. /Každý něco jiného. /

Po dvou úmorných dnech, kdy bez přestávky běželi skrze moře zeleně, se konečně utábořili. Aniž by o tom věděli, dopustili se jedné velké chyby. Základní pravidlo ninjy zní: Nikdy nepodceňuj nepřítele. To ovšem chytrý Nara opomněl a v domnění, že jim již nic nehrozí, nebral ohled na blížící se nebezpečí.

Všichni doslova vyčerpaní ulehli do šimrající trávy a téměř okamžitě usnuli. Nikdo nezůstal na stráži, což byla jedna z provazce chyb, kterých se dopustili a možná ještě dopustí.

Les se zahalil do pláště stříbrných paprsků měsíce a utichl. Až na pár lehkých zašumění nebylo slyšet jediného podezřelého zvuku. Z ničehož nic se Shikamaru trhavě probral. Tiše zabědoval, že usnul a raději – ačkoliv se mu klížil zrak – zůstal na stráži. Ostatní se jen někdy zavrtěli, vykřikli ze spánku prosbu o pomoc, nebo výjimečně zavolali: maminko, já chci domů. Shikamaru přešel tyhle osobní věci s nadhledem a raději se o nich svým týmovým partnerům nezmiňoval.

Někde v okruhu deseti metrů od jejich tábořiště praskla větev. I když se mladý Nara jen stěží držel při smyslech, po zaslechnutí praskotu se dokonale probral. Bedlivě zíral do okolní tmy a očekával brzký útok. Z křoví nedaleko od něj vyskočila zrzavá veverka, svírající ořech. Shikamaru spadl kámen ze srdce. Opět ho začala přemáhat únava, a proto někdy málem nevnímal okolí. Naštěstí se udržel vždy na pozoru a nedovolil si usnout.

Ze stínu stromu za jeho zády se vynořilo několik ninjů. Přes svou ospalost je Shika ani koutkem oka nezahlédl. Teprve až se ve vzdálenosti deseti centimetrů od něj zabodl lesklý kunai, rychle se otočil. Ninjové měli na hlavách kukly a čelenka příslušnosti k jedné ze skrytých vesnic nebyla ve stínu vidět. Nejvyšší z útočníků se napřímil na jedné z větví a spustil:
„Nechceme vám ublížit, jen žádáme jediné: vraťte nám ten svitek.“
„To nikdy,“ odsekl odhodlaně Shikamaru a pomalu za svými zády začal tvořit pečetě.

Ostatní z týmu Konohy se začali nejistě probouzet. První kdo zaznamenal nebezpečí, byl Naruto. Okamžitě se vztyčil a začal se svou obvyklou větou:
„Nás nikdy neporazíte, dattebayo.“
„Ježiši, to nám scházelo,“zabědoval tiše Shikamaru a dál se soustředil na nepřítele.
„Co se to-,“nedořekla zmatená Hinata, když se všichni cizinci jakoby rozutekli.
„Ha, bojí se nás, já vě-,“ Naruta přerušil pevný hlasitý hlas.
„Bát se? A tebe? To tak, celá Konoha upadá, její sláva je tatam,“ pohlédl na Naru, „svou odpovědí jsi sobě i tvým společníkům podepsal ortel smrti.“
„Chceš boj? Máš ho mít!“zakřičel do ticha Kiba, který se hned po Narutovi postavil čelem k nepřátelům.

Ve směsici nepřátel se někdo od srdce zasmál. Naruta to natolik pobouřilo, že se s dlaněmi zaťatými v pěst vrhl k nepřátelům. Kunoichi, které se stěží probraly ze spánku, jen zaslechly jejich velitele jak na Naruta poslal jednu z obvyklých nadávek.

Ostatní se tedy vrhli do boje. Shikamaru stihl ,zmrazit‘ tři z nepřátel. Naruto si to namířil rovnou k veliteli celé čety, kterého jako mávnutím kouzelné hůlky odstrčil kamsi pryč, kde se silně bouchl do hlavy a v lehkém bezvědomí se sesunul k zemi. Shikamaru při pohledu na ninjy, jež držel jednou ze svých stínových technik, které díky měsíčnímu svitu plnily stejnou funkci jako v denním světle, jen suše konstatoval:
„To je otrava,“ a dál se soustředil na blahodárnou sílu v jeho těle.

Sakura si razila cestu za pomoci svých pěstí a brzy za sebou krom zmrzačených ninjů – nepřátel – zanechávala celé rozlámané řady stromů, do kterých se při chybných úderech náhodou strefila a následně je eliminovala.

Hinata se zapojila do boje jako poslední. Ačkoliv bojovala zprvu na křídle a odstranila slušnou hromadu ninjů svým juuken. Místo, aby jemnou pěstí drtila nepřátele, se zarazila, když zbádala, že jeden z jejích parťáků chybí. Vylekaně se ohlížela okolo a díky své momentální zaslepenosti ani nespatřila, že ten ninja, se kterým právě bojuje, zmizel.

Nechala ostatní bojovat a naprosto nesmyslně vyskočila na jednu z větví a vyděšeně se ohlížela v naději, že ho uvidí. S návalem vzduchu, jenž tlačil před sebou, na ní právě letěl onen zmizelý ninja, kterého zanechala svému osudu. Mířil na ni ze zadu. Naštěstí se otočila. Zaregistrovala ho však pozdě a nestačila už cokoliv udělat, aby odrazila útok tak jen čekala, až ucítí chladnou, ostrou čepel jeho katany ve své svalovině. Někdo do ní narazil a ona padala…