Tajemství klanu 3 - lázně

„Tady se utáboříme.“ Řekl Naruto po 12ti hodinách cesty, když už je obklopovala úplná tma a bylo slyšet jen ševelení listí stromů ve větru.
„Dobře.“ Pokynula Hinata a rozbalila svůj spacák asi dobré dva metry od Naruta.
„Dobrou noc Hinato.“ Rozloučil se toho dne naposledy Naruto a zachumlal se do deky.
„Dobrou…“ Odpověděla mu Hin a udělala to samé co on.

Ráno když se Naruto navrátil z říše snů do reality denního světla, byla Hinata i se svým spacákem hned vedle něho a i ve spaní se nehorázně červenala. Vypadala ale spokojeně a tak jí Naruto nechal spát a šel sehnat někde nějakou snídani.
Asi za půl hodiny probudila Hinatu vůně instantních nudlí, které měl přibalené sebou z domova a nyní mu přišla ta nejlepší chvíle je udělat.
„Dobré ráno.“ Pozdravil modrovlásku a dál se věnoval přípravě snídaně.
„Nu…nudle?“ Podivila se Hin a vybalila se ze spacáku.
„Vím že jsem ti dal poukázku, ale nic jiného jsem si do baťohu nepřibalil.“ Ušklíbl se blonďák a dál se věnoval míchání nudlí nad otevřeným ohněm.

„Jak daleko je to ještě do země Blesků??“ Zeptal se Naruto po vydatné snídani. Hin teda moc vydatná nepřišla, ale nechtěla svého oblíbence zklamat.
„Asi týden.“ Odpověděla mu s poklidem a začala se ohlížet kolem po krajině, jelikož si jí v noci nestihla ani prohlédnout.
„Tady je ale krásně.“ Začala se úplně rozplývat.
„Říkalas něco??“ Ozvalo se z povzdálí.
„Co…co tam děláš?“ Udivila se dívka.
„Jsem na malý.“ S těmito slovy Hinata úplně zrudla. Chvíli bylo ticho, které ale Naruto přerušil při svém návratu z ranní potřeby.
„Je ti něco Hin?“ Sehnul se nad zkoprnělou dívkou. Hleděl jí obličejem přímo do tváře, ta se na chvíli vzpamatovala, ale při blízkém pohledu do jeho tváře zrudla a svalila se na zem.

Asi po hodině se vrátila na nohy. Celou tu dobu nad ní Naruto bezmyšlenkovitě stál. Jakmile se probudila tak ho samozřejmě zpozorovala a z polohy ležmo přešla do polohy sedmo s barvou přezrálého rajčete.
„Není ti něco…Nemáš horečku?“ Strachoval se Naruto.
„Né…to…to je dobrý.“ Vykoktala a vstala na nohy.
„Dobře.“ Přikývl s úsměvem a začal si balit věci. Dívka samozřejmě následovala jeho příkladu a zabalila si spacák.

„Jak je daleko příští město??“ Začal vyzvídat Naruto.
„Před pěti minutami to byla hodina.“ Odvětila mu otráveně Hin.
„Takže??“ Řekl jako by jí před chvílí neposlouchal.
„Ach…55minut.“ Povzdechla si.
„Myslíš že tam mají stánek s ramenem?“ Napadla ho pro něho nejsvětlejší myšlenka za celej den.
„Nevím.“ Usmála se na něho a on jí pohled vrátil.

Když za oněch 55minut dorazili do města, šli nejdříve nakoupit zásoby na další cestu, která je ještě čekala a nezdála se že by se nesla v nějakém mírném a poklidném duchu. Jakmile měli všechno ze seznamu, co Hinata sepsala za pochodu, nakoupené, navrhl Naruto co jiného než zajít na ramen. Hin už po tom několika set kilometrovém pochodu pořádně vyhládlo, a tak s radostí přijala Narutovo nabídku.
Poté co se oba do sytosti najedli navrhl blonďák další ze svých nápadů. Zajít do lázní. Dívka opět neměla nic proti. Po té nepříjemné noci v lese jí odpočinek v lázních přišel docela vhod.

Blonďák si pohodlně hověl v teplé vodě a přemítal o tom co je oba dva čeká v oné hoře, do které to vlastně míří.
„Co, když jsou tam strašidla.“ Začalo ho z té myšlenky i přes teplou vodu mrazit v zádech.
„Nebo ještě hůř, co když je tam někdo, kdo nemá rád ramen??“ Napadaly ho ty nejstrašnější myšlenky.
„Pokud nemá rád ramen tak ho ukecám, a když tam budou strašidla, tak se uřvu tak, že i oni znovu umřou.“ Uklidňoval se. Následně si všiml díry v plotu, oddělujícím mužskou a ženskou část lázní.
„Co na tom Ero-senin asi viděl?!“ Nedalo mu to a pomalinku se přibližoval k otvoru. V bazéně byl zrovna sám a tak ho neměl kdo zastavit. Přišel k díře, zavřel jedno oko a druhým pozoroval co se děje na druhé straně. Uviděl pouze další oko.
„Že by zrcadlo?“ Napadla ho úplně stupidní myšlenka.
Poté se oko z ničeho nic vypařilo.
„Áááááá.“ Ozvalo se dívčino vylekání a následně obrovské *žbluňk* padající osoby do vody.
„Hinato!!“ Zvolal strachy blonďák. Poté uslyšel bublinky vycházející z podvody, výstřik tekutiny a hluboké nadechnutí.
„Ni…nic mi není!“ Začala ho Hinata přes plot uklidňovat a sama stále lapala po dechu.
„Jsi si jistá?“ Strachoval se chlapec.
„Ja…jasně!“ Ujišťovala ho dívka.

Asi za půl hodiny se oba zase sešli před budovou místních lázní. Hinata měla trochu zelenější barvu než obvykle. Naruto si toho samozřejmě všiml a tak o dívku začal mít strach.
„Vážně ti nic není?“ Zeptal se starostlivě.
„Ne…to jen ten dusnej vzduch.“ Usmála se na něho. On přikývl a vydali se na cestu. Naruto ovšem celou dobu Hin starostlivě pozoroval.