Densetsu no Kunoichi - 1. Kapitola
KAPITOLA 1 - ZASE SPOLU
Visela jsem na stromě a tiše jsem meditovala. Mysl jsem měla čistou. Nevnímala jsem nic a přitom jsem vnímala všechno. Věděla jsem o všem, co se na mém malém ostrově dělo. Asi před hodinou zde zakotvila loď. Také jsem naprosto přesně věděla, kdo na té lodi je, a vůbec jsem z toho neměla radost.
„No to jsem si mohla myslet,“ pronesl jemný ženský hlas asi pět metrů pode mnou.
„Akira-sama měla vždycky slabost pro opice,“ řekla druhá žena provokativně.
„Nevzpomínám si, že bych vás sem zvala,“ povzdechla jsem si.
„Prosím tě,“ řekla Hiromi pobaveně. „Trucuješ tady už dvacet let. Sama musíš vědět, že něco není v pořádku.“
Obě věděly, že na mě podobné přesvědčování neplatí. Také ale dobře věděly, co na mě platí.
„Jak myslíš, že by na tvoje trucování reagoval Sogekihei-sensei, Akira-sama?“ řekla Ayame konverzačním tónem. Při zmínce o našem sensei jsem se na stromě málem neudržela. „Víš, jak nám vždycky kladl na srdce, abychom se o naše summony staraly,“ dodala a škodolibost z ní přímo sálala.
„Nekrm mě těmihle hloupostmi. Sama dobře víš, že Sogekihei-sensei žije poustevnickým životem v lesích celý svůj život,“ zamračila jsem se na ni.
Ladným saltem jsem se snesla ze stromu na zem. Obě ženy jsem probodávala pohledem. „Náš sensei také chtěl, abychom se staraly o naše duševní zdraví, a vaše přítomnost mému duševnímu zdraví neprospívá.“
Celých dvacet let mě všichni nechali na pokoji. Tajně jsem doufala, že na mě všichni zapomenou. Že se vrátím do legend, a také že tam zůstanu.
„A co po mně vlastně chcete?“ zeptala jsem se nepříjemně. Rudovlasá Ayame se mi vyzývavě podívala do očí.
Ach jo, pomyslela jsem si a ztěžka jsem vzdechla. Mým klidným dnům je zase na dlouhou dobu konec.
„Tak co tedy plánujete?“ zeptala jsem se po chvíli rezignovaně.
„No, vzhledem k tomu, že si náklonnost Tsunade-hime nezískáme tím, že do Konohy přivedeme tebe,“ pronesla Ayame a potměšile si mě prohlížela od hlavy k patě, „budeme muset přivést někoho jiného.“
„A to?“ obrátila jsem se na Hiromi.
„Jeden ze ztracených ninjů… Uchiha Sasuke,“ odpověděla věcně.
„Samozřejmě ani to není nutnost,“ skočila jí do řeči Ayame. „Přinejhorším použijeme násilí,“ usmála se na mě mile.
Proč zrovna já, napadlo mě zoufale.
„Tsunade-sama, už byste měla jít. Čeká se jenom na vás,“ řekla Shizune a donutila mě tak, abych vstala a vydala se přivítat zájemce o členství v elitních jednotkách ANBU. Jde vlastně jen o formální přivítání a zahájení výběru. Později už budou všichni vystupovat pod tajným jménem a s maskou, takže kdo se doopravdy členem stal, se dozvím až po úplném skončení.
Bez jakýchkoliv zbytečných řečí jsme došly do přijímací haly. Jediným pohledem jsem mohla konstatovat, že se zde sešla celá elita Konohy. Tohle bude opravdu zajímavý výběr… půjde-li všechno dobře, mohlo by jich projít i pět.
„No konečně,“ uslyšela jsem výkřik největšího šaška v celé Ohnivé zemi – Naruta Uzumakiho. Jeho poznámky už mě ale dost dlouho nechávaly docela chladnou. Od té doby, co se Naruto stal jouninem, bylo jeho chování čím dál méně snesitelné. Nepřekvapilo by mě, kdybych ho brzy našla ve své pracovně za stolem. Drzý je na to dost.
Vpředu, čelem k zájemcům o přijetí, stáli jouninové v čele s Kakashim Hatake, kteří celý výběr povedou.
Došla jsem k vyvýšenému stupínku, abych mohla pronést uvítací projev, který jsem samozřejmě vůbec neměla připravený, i když mi to Shizune několikrát připomínala. Nebo možná právě proto.
„Vítejte,“ začala jsem a horečně jsem přemýšlela, co dalšího říci. „Přijetí do jednotek ANBU je jedna z největších ctí, jaké se vám může jako ninjovi dostat. Znamená to, že jste elita elity…“
Co to říkám za pitomosti, napadlo mě. Tohle samozřejmě všichni vědí…
Dalšího moje nesmyslné blekotání zastavily dveře do haly, které se náhle otevřely. Pohledy všech se otočily.
Na prahu se objevily tři ženské postavy. Dvě ženy v pozadí byly o pár čísel větší než jejich samozvaná vůdkyně. Jen já jsem věděla, že je to zapřičiněno jejich obuví. Žena v popředí se jmenovala Akira a měla stříbřitě bílé vlasy v uličnickém rozcuchu, který jí na ramena urovnávalo pár korálků. Vlasy ale nebyly to nejimpozantnější. Tuto úlohu přebíraly oči. Žluto oranžově žíhané panenky bez černého středu – její kekkei genkai umožňující čtení myšlenek. Oblečena byla do černého kimonového vršku odhalujícího břicho a volných kožených kalhot po kolena. To vše ještě halily rukávy z kůže a sukně ze stejného materiálu jako kimonový vršek.
Žena po její levici měla bohaté hnědé vlasy a teplé oříškové oči. U této ženy vzhled klamal asi nejvíce, jen velice senzitivní lidé mohli vycítit ohromnou sílu její pulzující chakry, která jí obklopovala jako svatozář. Vše podtrhovala její jemná dlouhá róba, kde se střídala stříbrná s tmavě a světle modrými odstíny. A samozřejmě její obuv! Tradiční japonské boty na deseticentimetrové platformě. To byla Hiromi.
Třetí žena, jejíž vzhled jsem vždy považovala za nejvíce fascinující, se jmenovala Ayame. Zahalená od hlavy k patám a přitom polonahá. Síťovinu měla po celém těle a jen nejnutnější partie měla zakryté černou kůží v kombinaci s fialovou látkou. Celý efekt doplňovaly kozačky do půli stehen na vysokém podpatku a rukavice k ramenům. Ayame si vždy zakládala na tom, jak vypadá. Není se co divit, vždy jsem ji považovala za tu nejkrásnější bytost na světě. Její dlouhé ohnivé vlasy zapletené do dvou copů a zafixované množstvím korálků jí sloužily nejen jako ozdoba, ale hlavně jako velice účinná zbraň. U boků se jí houpaly dvě dlouhé katany. V kombinaci s jejím kekkei genkai, což byla nadlidská ohebnost, byla velice smrtonosná.
To není možné, napadlo mě. Bohužel jsem ale věděla, že možné to je. Vysoce nepravděpodobné, ale přesto možné. Sestoupila jsem ze svého místa a vyšla jim naproti. Zastavily jsme se na patnáct metrů od sebe.
„Akira-sensei,“ řekla jsem bezhlesně s výrazem, který ostatním lidem působí slabost v kolenou a nutí je se otočit a utéct.
„Tsunade-hime,“ odpověděla mi na pozdrav možná ještě o něco chladněji, než jsem ji přivítala já sama. Jen jsme na sebe zíraly vzájemně se měřily. Tuhle ženu jsem už nikdy v životě nechtěla vidět. Pravděpodobně na tom ona byla stejně.
Napětí v místnosti by se dalo krájet.
Jedna z jejích společnic – Hiromi – si napětí ani trochu nevšímala a všechny si se zájmem prohlížela. Rudovlasá Ayame naproti tomu konsternovaně zírala kamsi za mé rameno.
Nemusela jsem se ani moc dohadovat, co ji tak překvapilo. Ona sama mi to stejně velice brzy potvrdila, když velmi tiše a velmi nevěřícně hlesla: „Sakumo?“
„Ne,“ opravila jsem ji příkře. Mnohem příkřeji, než jsem měla v úmyslu. „Tohle je Kakashi Hatake. Jeho syn.“
Šlehla po mě ostrým pohledem. Překvapení, které se jí před pár okamžiky zračilo v očích, bylo pryč.
„Ayame-sama,“ zaslechla jsem za sebou známý hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem Naruta, jehož tvář naznačovala směsici emocí. Viděla jsem vztek a úctu… nejvýraznější bylo ale asi překvapení. Naruto Uzumaki byl překvapený stejně jako já. Jak může vědět, kdo jsou? Nemůže, zněla mi v hlavě jediná možná odpověď. Nemůže, ale ví, oponovala jsem sama sobě. To, že se mi to jen nezdálo, potvrzovaly konsternované pohledy všech, co stáli v jeho blízkosti. A také jemná úklona hlavy, jakoby na přivítání, kterou Naruta počastovala Ayame. V jejích očích se vědoucně zablesklo, dál ale nic nedělala. Vypadalo to, že všichni v místnosti včetně Naruta se rozhodli předstírat, že se vlastně nic nestalo.
Už v tu chvíli mi nebylo dobře z toho, že se tyhle tři ženy znovu objevily. Jejich přítomnost nikdy nevěstila nic dobrého. A když už to nebylo nic zlého, tak to bylo přinejmenším zlomové. To poslední, co Konoha momentálně potřebovala, byly zlomové události. Poslední dvě události, které byly časově blízko tomu, kdy se opět vynořily pověsti o Densetsu no Kunoichi, bylo objevení Kyuubi, smrt Yondaimeho a vyvraždění klanu Uchiha.
„Ale no tak…“ zavrtěla hlavou Hiromi. „Přišli jsme sem přeci s maličkou žádostí, že?“ řekla a usmála se. Dalo by se říct, že tak zlomila to strašlivé napětí, které celou místnost svázalo.
„To je samozřejmě pravda,“ přikývla Akira. „Ale nic nechceme zadarmo.“
Dost jsem se snažila, abych se netvářila kysele, ale moc se mi to nepovedlo. To, že nikdo ještě neklečel a neklaněl se jim, bylo jenom proto, že nikdo v místnosti kromě mě netušil, koho má před sebou. Jinak by bylo splněno každé jejich přání, které by jen bylo v lidských silách.
„Čeho se vaše žádost týká?“ zeptala jsem se a snažila jsem se, aby to znělo uctivě.
„I po třiceti letech jsi stále stejně netrpělivá,“ konstatovala Akira. „O naší žádosti bychom si promluvily raději v soukromí, pokud by to bylo možné, Tsunade-hime.“
Jak jinak, pomyslela jsem si kysele.
„A co mi můžete nabídnout na oplátku za to, že vás vyslechnu?“
Hloupá otázka. Jen pro jejich přízeň by lidé zabíjeli. A já jen chtěla, aby mě nechaly na pokoji.
„Přivádíme někoho, koho Konohagakure no Sato už nějakou dobu postrádá?“ řekla Ayame s jemným úsměvem. Jen její oči napovídaly, jak moc se celou situací baví.
„Opravdu?“ zeptala jsem se konverzačním tónem. „A kdo to je?“
„Neřekla bych, že je více žijících elitních ninjů, které Konoha může postrádat,“ poznamenala Akira. Významně se na mě podívala. Samozřejmě, že žijících elitních ninjů, které Konoha postrádá, není více. Je jenom jeden a za jeho přivedení nabízíme vysokou odměnu. Není bezpečné mít venku elitního ninju, který by mohl prozradit některá naše dobře skrývaná tajemství.
Přesto mě překvapilo, že by měly na mysli právě tuto jednu osobu.
„Musí být strašně silný. Pověsti o jeho sharinganu… prý zvládl Amaterasu…“ šeptala jsem více méně sama pro sebe.
„Ano, je velice silný a ještě mnohem silnější, než když jsme ho našly,“ informovala mě Hiromi.
Bohové nám pomáhejte, napadlo mě. Ony ho trénovaly!
Muselo to na mě být znát, protože Ayame i Akira se potměšile usmívaly. Samozřejmě, že v situaci, v jaké moje vesnice je, si nemůžu dovolit přijít o ninju, kterého trénovaly Densetsu no Kunoichi.
„Kde je?“ zeptala jsem se.
„Sasuke-san,“ zavolala Ayame místo odpovědi a všichni zalapali po dechu. „Pojď se přivítat se svými přáteli. Dlouho jste se neviděli, nemám pravdu?“
„Ano, Ayame-sensei,“ přikývl Sasuke Uchiha a pokorně vystoupil z jejich stínu.
„Sasuke!!“ zavolal Naruto a vyběhl svému příteli naproti. Ten jen stál a zjevně netušil, co má dělat.
V celé místnosti zavládlo rozpačité ticho. Nejsem nejlepší člověk na řešení trapných situací. Jsem z těch, kteří buď dají ránu, nebo zbaběle utečou. Nerada to říkám, ale je to tak.
„Hokage-sama,“ oslovila mě Shizune. „Mám hosty ubytovat?“
Rozhodně jsem přikývla a doufala, že Shizune všechno zařídí, ostatně jako vždycky, pokud dojde na podobně trapné situace.
Legendární Kunoichi se otočily a vydaly se ven ze sálu hned poté, co je o to Shizune požádala.
„Nemysli si, Akira-sensei, že to, že jste přivedly jednoho ze ztracených ninjů, mezi námi něco mění,“ varovala jsem ji, ještě než vyšly ze dveří. Hned, jakmile mi tahle věta vyšla z pusy, jsem ji chtěla vzít zpět. Jistě, jednou to bude muset vyřešit, ale tohle není ani správné místo ani správný čas. Zdálo se ale, že je pozdě.
Všechny tři se zastavily a pomalu se otočily zpět čelem ke mně.
„To samozřejmě nic nemění,“ suše souhlasila. „Jsou věci, které neodpouštím.“
Řekla jsem si o to sama. Trefila se přesně tam, kam chtěla, a moje sebeovládání nevydrželo. Rozběhla jsem se s touhou ji udeřit. Během vteřiny se ozvalo hlasité prásknutí a Ayaminy dlouhé ryšavé copy vytvořily mezi Akirou a mnou lehce fialový štít z chakry. Ayame se přitom ani nepohnula.
Všichni přítomní užasle zalapali po dechu a já se zastavila, jako kdybych narazila do cihlové zdi. Okamžitě mi začala téct krev z nosu, kterou jsem rychle setřela a prudkým pohybem ji mrštila k zemi.
„Máme to vyřídit?“ zeptal se tiše Kakashi, který byl během okamžiku připraven jít do boje.
„Ne,“ zarazila jsem ho. „Myslím, že tyhle tři by nezvládli ani Shodaime a Nidaime dohromady.“ Kakashi ustoupil zpět.
Mé varování bohužel neslyšeli všichni, ale myslím, že Naruta by nezastavilo ani to.
„Možná jste přivedli Sasukeho zpět, ale Hokage ohrožovat nebudete!“ vykřikl a rozeběhl se. V běhu ještě vytvořil své klony a společně běželi vstříc jisté smrti.
„Naruto Uzumaki!“ zaječela jsem na něj. „Vrať se na své místo.“
Zastavil se a převapeně se na mě podíval. Pravda je, že takhle jsem ho ještě nikdy zastavit nemusela. Ale to proti sobě neměl Legendární Kunoichi.
„Hned,“ řekla jsem ostře. Poslušně zastavil, ale na místo se nevrátil. Jen nasupeně zíral na tři ženy před sebou.
„To bylo správné rozhodnutí, Hime-sama,“ řekla Akira a jemně zavlnila rukama. Tenhle pohyb jsem znala. Na vlastní oči jsem viděla jen jeho začátek. „Nemyslím, že je dobrý nápad rozpoutávat boj,“ pokračovala. V jejím hlase ale byla jasně slyšet výzva.
„A už je to tady zase,“ prohlásila Ayame. Tím, že promluvila, na sebe strhla mou pozornost. Ayame a stejně tak i Hiromi odvrátily od Akiry pohled. Já díky Ayame taky.
„Já se tě nebojím, Akira-sensei,“ upozornila jsem ji a pohlédla jí do očí. Jak jsem to dořekla, všichni v doslechu hlasitě zalapali po dechu.
„To já samozřejmě vím,“ řekla a lehce se otočila na špičce a ladným pohybem posouvala ruce nad hlavu. „Nejsi to ale ty, o koho by ses měla bát.“ Gesto jemně klesající ruky jako by vybízelo k rozhledu.
V ten moment mi to došlo – genjutsu! Samozřejmě! Její tanec… skládá se z mnoha složitých pohybů a jeho účinky mohou zabíjet nebo v lepším případě uvést do hypnózy. Mě náhodou (byla to náhoda?) zachránila Ayame tím, že promluvila. Všichni elitní ninjové, kteří v místnosti byli, ale už měla pod plnou kontrolou. Stačilo by pár speciálních pohybů a všichni by mohli zemřít.
„Já myslím, že to by stačilo,“ řekla Hiromi a obrátila tak na sebe mou pozornost.
„Naprosto souhlasím,“ přitakala Ayame. „Jistě si pamatuješ, proč jsme sem přišly, že, Akira-sama? Neměla by ses nechat unášet svým hněvem. Potřebujeme pomoc Konohy a k tomu potřebujeme Tsunade a její shinobi živé,“ dodala kousavě.
Cítila jsem, jak se atmosféra v místnosti změnila. Akira spustila ruce. Její jasně zářivé, hluboké oči se zakously do mých. V hlavě se mi ozval její ostrý hlas: „Protentokrát vyvázneš, ale nenajdu pokoje, dokud tě nezničím!“
Prozatím se ale zdálo, že Akira mou smrt odložila na neurčito.
Beze slova se otočila a opustila halu. Její dvě společnice a Sasuke ji beze slova následovali.
a takhle vypadají Densetsu no Kunoichi
Akira-sama
Ayame-sama
Hiromi-sama
páni jáni,
vy tři jste geniální
dokonalé povídání
o tom jak tři paní
legendarní kunoichi
....
nevím co, četla jsem jen první kapitolu, ale je to úžasné
TLESKÁM A HNED SI Z PODPISU STÁHNU TU "NADANOU SPISOVATELKU", PROTOŽE NA VÁS NEMÁM!!!
Jsem narutofilka a nestydím se za to!!
Zastávám názor, že slovo bordel je jen zažitý axiom, kterým rodiče označují systém uspořádání věcí, kterému nerozumí a zasazuji se o to, aby se na otázku "proč?" nesmělo odpovídat"protože jsem to řekl/a"
VSELSHEVLÁ NHATSREGR SDI!!! XD
[/hide]
Tak jsem tedy přelouskla první kapitolu, a jak to jen říct... holky, jsem z vás schizofrenni, a to dost těžce. Pere se ve mně nechuť ke čtení FF (jen prosím neříkejte "tak to nečti!") s pocitem, že je to příběh, o který nechci přijít... doprčic... jestli se dnes v tom krvavém souboji já vs já nepozabíjím, tak budu asi pokračovat... A to je ode mně asi největší chvála, kterou dokážu jakémukoli FF vyjádřit.
Dělám si vždycky, co chci. Abych si mohla dělat co chci, musím občas udělat i to, co nechci.
no...řekla jsem si,že bych si už mohla něco přečíst a na koho si nevzpomenu: na své vedoucí z NT 2009,tak jsem okamžitě mazala hledat odkaz na povídku...musím říct,že se mi to líbí a co teprv obrázky
Poznávám podobnosti mezi povidkovými a živými postavami jsem ráda že jsem vás milé autorky mohla poznat osobně !
Hokage a dvě hlavní kunoichi ! (Mám na mysli NT 2009)
PS:Děkuji Ayame že mi o téhle povidce řekla !
Snažím se být v každém komentu upřímná ale .. taky se snažim neurážet !! proto doufám že mi to nikdo nebude mít za zlé !!!!!
Jisté podobnosti... ehe... no, rozhodla jsem se, že nad tím nebudu přemýšlet a budu to brát jako kompliment
PS: Nemáš zač :-P
jÉÉÉÉÉÉÉ! To je dokonalý! Nejlepši je akira. Ale Ayame je taky dobrá, ale ne tolik.
páni, páni, páni,
někdo je tu geniálni
Starý lásky nerezaví!
Vždy, když mi říkají, že Naruta sledují pětileté děti, poukazuji na to, že já jsem do něj mnohem zažranější!
Jashine ty to vidíš! :P
Hnutí za čokoládu v normálním obalu! Pryč s plastovým nesmyslem! Já chci papír a aluminium!!!
hmm, muj podpis se vůbec nezkracuje... on se rozrůstá!
páni, myslela sem, že už mě to pustilo... ale né... SasuSaku is my life!!! < 3
pomelo je král
stmívání je královna
a jashin je to děcko, co trhá broukům nožičky!
Jak chtěl Naruto rozesmát Shina: http://147.32.8.168/?q=node/45037
parodijka http://147.32.8.168/?q=node/48851
Ukázka, že Jiraiya se nezmění: http://147.32.8.168/?q=node/45251
dada ff http://147.32.8.168/?q=node/63332
to je ale moc lichotivej koment díky ti!
Moc pekne napísané.Slová sú priam skvelé,apekne je to sformuloivané do viet.Veľmi pekné (No,o tej Mary Sue...No,sú nejaké moc dokonalé,ale veď som prečátala len 1 diel,čo o tom môžem vedieť.Možno si to zaslúžili)
další oběť, kterou Akira přesvědčila obrázky? řekla bych, že si to holky docela zasloužily... (tu dokonalost... pominu-li fakt, že ve finále vůbec nejsou tak dokonalé, jak se na první pohled zdá) :ky:
Asi budu jen opakovat to co řekli přede mnou.
Pvní osoba, OC a navíc neuvěřitelně silné s mnoha speciálními schopnostmi, krásné hrdinky, co ladně skáčí ze stromu. První dojem po pečtění obsahu a prvních pár vět, další Mary Sue a tentokrát ve větším množství. Jenže na vaši povídku je slyšet mnoho chvály a tak jsem si řekl, že přečtu první kapitolu a uvidím. očekával jsem jako cv ostatních případech, slabý sloh, naivně jednoduchoučkou zápletku a charaktery průhledné jako tabulka okeního skla. nic s toho s však nesplnilo. odvedi jste prostě dobrou práci.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
páni, od tebe ta pochvala doopravdy strašně potěší snad nezklameme :-)
Takže *proslov začíná, od začátku do konce* ze začátku to opravdu vypadá hodně dokonale, hrdinky jsou krásné, silné, chytré. ale přesto, když jsem to začala číst dál tak se dokonalost vyrovnávala různými chybami a tak všechno. nakonec mi připadalo, že ta všechna dokonalost je i paskou pro hříchy a nedostatky všech tří Kunoichi..
takže když povídku celkově vyhdnotí, je nádherná, promyšlená (mě to tak připadá) má pěkný děj a hezky se čte.
takže *potlesk dvou velkým umělkyním*
Sny jsou jako vesmír… Tak nekonečné, tak tajemné… Děsivé, ale zároveň i
krásné… Plné očekávání a iluzí, dohad a záhad… A nikdy nekončí…
Až poslední živý tvor zemře, můj úkol bude
splněn. Zvednu židle na stůl, vypnu světla a na odchodu za sebou zamknu
vesmír.
Vše zahaleno v tmu
Nekončící láska?
ohó jsi jedna z mála, která ty chybky "dokonalých" hrdinek odhalila hned v první kapitole! (domysli si aplaus ) jsme rády, že se tí líbí a doufáme, že se bude líbit i dál :-)
Priznam se, ze ta prehnane zduraznovana dokonalost a krasa hlavnich hrdinek me celkem odpuzuje, ale musim pochvalit par veci:
1) sloh. Tak to se na Konoze vidi malokdy, aby vetna stavba a sloh sla takhle plynule a ctive. Fakt ne. To bylo prvni prekvapeni.
2) pravopis. Take mez chyby. Take se malo vidi.
Zaver: napln mi neni prijemna, ale remeslne je to zvladnute ani ne tak nadprumerne, jako spis elitne. Spicka ledovce, prava cast Gaussovy krivky. Malokdy se neco podobneho vidi. A ja takhle malokdy chvalim, to uz i hAnko jsem chvalil zdrzenliveji (zuby mi nevyrazila, takze to asi vzala).
Noční přepadení.
Moje čistě akční FF. Neskromně si myslím, že se opravdu povedla. Jednorázovka.
-------
Ona jediná.
Seriál o vojákovi z amerických speciálních jednotek, který se dostane do světa, kde vládne chakra. Do světa, kam nikdy nechtěl. Do světa, kde pro něj není místo...
Update! Třináctý díl je venku!
Neuvěřitelné, což? Ale je to tak! Nezapomněl jsem na vás!
Jen mi to trvalo o dost déle, než obvykle...
--------
Poslání: Speciální schvalovací FanFiction jednotka Konohy
Fanfikce o lidech, kteří tady na Konoze schvalují fanfikce. Jakákoliv podobnost s lidmi z Konohy je čistě náhodná, doopravdy, fakt.
ehm...ehm...dovoluji si pouze podotknouti, že tento pocit z přehnanosti hrdinek...není u začátku čtení až tak neobvyklý ... ale postupně se to s dějem redukuje...a čtenář nachází stále víc chyb, kterých Densetsu no kunoichi skutečně nemají málo
My soul is painted like the wings of butterflies.
I can fly - my friends!
je mi to líto, ale se zdůrazňovanou dokonalostí a krásou hlavních hrdinek se asi budeš muset smířit (přece jen, jsou to Legendární kunoichi)... myslím ale, že nakonec to není až tak strašné, jak to původně mohlo dopadnout.
moc si ale vážíme těch pochval,které jsi na naši adresu napsal, i když tě příběh sám o sobě až tak neuchvátil. Díky ti!
No konečně! Volám "no konečně", protože KONEČNĚ začínám číst povídku, na kterou jsem už stršně dlouho zvědavá. Leč nedostávalo se mi času... Nyní se však pokusím vyšetřit každý den chvilku - co pokusím, já musím - protože, jak jsem čekala, je to úžasná záležitost!
Nejen že se mi líbí vyprávěcí styl, ale i barevné rozdělení je originalita-sama a o obrázcích Akiry se ani nebudu vyjadřovat, neboť na ty nejde napsat nic jiného než "ááách".
Eh- ale než zvládnu přečíst první sérii, vy dokončíte tu druhou, co? Ale to nevadí! Můžete mi, holky, věřit, že si poctivě a ráda přečtu i desátou řadu.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Pippi Longstocking taught me that it is OK to be different,
Yoda taught me about the good and the evil,
Samwise Gamgee taught me to stand by my friends,
Romeo and Juliet taught me about love,
Naruto taught me to be strong and to believe in myself
and Batman taught me that you don't need super power to be a superhero.
jsme moc a moc rády, že se ti to líbí, a když už mluvíš o obrázcích Akiry-sama, asi bych měla říct, jak nápad na tuhle povídku vzniknul. To jednoho slunného odpoledne někdy v srpnu seděla Akira-sama u mě v kavárně a pronesla osudovou větu... "Nakreslim tě, jak bys vypadala v Narutovi." no, a zatím to skončilo u druhé série :-)
Noo... Když jsem to četla poprvé, ještě předtím jsem si pomyslela: "Hm... Ty barvy vypadaj pěkně! Jako ... Jako kdyby měli duši."
Po přečtení zase zhruba tohle: Teda! Taková Mary Sue! Od takových nadějných autorek jsem čekala víc!!"
A zanevřela jsemn vás. Víte, co je Mary Sue, ne?
Ale teď, po dlouhé době mi to nedalo a přečetla jsem si to znovu. Ano, ty ženský jsou až moc dokonalý, ale ty obrázky k tomu... No, prostě boží.
Pak jsem si na DA slečny Akiry-sama všimla obrázku Akira x Kakashi a šup! Zvolala jsem:"Sakra, já si to přecejen přečtu celé!"
Fajn, tak jsem to tedy přečetla podruhé... Ale tentokrát s pocitem - Ještě nás něco čeká... xD Takže, jdu na druhou kapitolu a musím říct, že je to moc pěkná série!
Rozhodně nejlepší Mary Sue série, co jsem kdy četla... Počkat, ale tom případě to ani Mary Sue není! xD
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
beru, že na první pohled to jako Mary Sue může vypadat, ale fakt myslím, že to nakonec až tak nedopadlo
teď jen doufám, že dostojíme očekáváním
...o čem to ta holka mluví?
My soul is painted like the wings of butterflies.
I can fly - my friends!
Mary Sue je krycí výraz pro FanFicovou über-postavu, detailní výklad tady http://tenrai.cz/viewstory.php?sid=63&chapter=1
ale já si myslim, že když už Legendární, tak ať sou klíďo takhle silný :)přečetla sem obě série jednim dechem a těšim se na třetí díl a Densetsu no Ayame/Akira. Jen tak dál, je to vážně paráda
Staň se mým žákem na mybrute.com!
FC Densetsu no Kunoichi Akira-sama a Ayame-sama ^^
FC Hancziii, královna chibíků ^^
FC Reazon, aneb všichni milují Naruto x Bleach páry ^^
FC Simushka, autorka nej FA Kiby na Konoze ^^
FC Kobylka v pyžamu, druhý(a lepší) Kishimoto ^^
FC Takku, jejíž FF chytí za city ^^
FC Leonyda Styron, královna FF ^^
FC Minata, jejíž FF prostě miluju ^^
Vulpixi, volím si tebe! XD
Jsem členkou teroristické organisace HaRiKeNiTo.
Představovací video zde(ještě bez Rikii)
Bétéwé: Ovce ovládnou svět, aneb sem zastánkyně kultu ovcí, beee!
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. Limetka
21. uchiha777
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN
26. lacca
27. luccca
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u Yuki Kaze-san nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Which Final Fantasy Character Are You?
Final Fantasy X
Která postava v DN jste?
Úžasné hned od začátku! Ale to se dalo čekat, už podle těch obrázků!!!
Pěkné. Také píšu stylem, že z prvního dílu se nikdo nic nedozví.
"If you're remembered, you're alive. If you're forgotten, you're dead."
seinka také občas píše
:-D no, upřímně, my všechno vykecaly už v tý druhý :-D
Pěknýý!
Jen se mi trošku zdá, že hlavní hrdinky jsou jako vždy "dokonalé"... Ale, co - tohle dělá většina autorů.
Ale... Envy je stále nejlepší
A máme rádi Obita!!
Výlev jednoho ublíženýho třináctiletýho děcka... aneb proč tu nejsem
ať odpovím co odpovím, zkazila bych ti překvápko... ale ber to tak, že nic není, jak se zdá... a pokud se vyjadřuješ o Densetsu no Kunoichi, musíš být opatrná... některé (lépe řečeno přesně dvě) z nich jsou trochu prchlivější povahy a některá vyjádření mohou být životu nebezpečná
Je to nádherné/ zbožně hledí na monitor/ jdu číst dál
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
velmy dobře moc semyto líbylo máš krásnou povídku a hned du ne další