Šestý živel 03 - Sen a první ztráty

„To jsi ještě neviděla jak se otevírá truhla?“ zasmál se Naruto.
„Rasengan!“ zakřičel jméno techniky a dotkl se truhly. Ta ale nic... Vlastně se jí ani nedotkl protože na ní byl nějaký chakrový štít. Po chvíly to vzdal a zrušil Rasengan.
„Huh tak to jsem fakt nečekal.“ prohodil spocený Naruto.
„Myslím že v tom bude nějakej fígl. Podívej se pořádně.“ poradila mu Sakura. Naruto se podíval na nápis.
„Devět, devět, devět.“ opakoval si v duchu a pak ho to napadlo. „Že by snad.......ještě že jsem si ho usmířil.“ zamyslel se Naruto a začal se soustředit.....

Ležel na zemi v temné chodbě. Všude na zemi byla voda a na stěnách a stropě trubky ze kterých kapala voda. Naruto prošel chodbou a párkrát odbočil než se před ním objevily mříže Kyuubiho cely.
„Á Naruto přišel jsi se za mnou podívat? Víš, docela se tady nudím takhle samotný.“ zavrčel démon ale už ne tak zlověstně jako dříve.
„No...potřebuju od tebe trochu chakry.“
„Hmm tak tady máš Naruto“ souhlasil Kyuubi a nechal prosakovat svojí chakru za mřížemi. Naruto si nabral trochu chakry do ruky.
„To stačí.“ řekl a otočil se k odchodu, ale ještě se zastavil.
„Díky.“ poděkoval démonovi a vydal se zpět. Probral se zrovna když s ním lomcovala Sakura.
„No to je dost!“ vypálila na něj když otevřel oči. Okolo ruky mu zářila rudá chakra, tak šel a zkusil otevřít truhlu znova. Tentokrát se poslušně otevřela sotva se jí dotkl.
„Tak přece jen.“ usmál se Naruto.
Měl takovej divnej pocit. Byl si stoprocentně jistý, že se do té truhly mohl dostat jenom on. Konečně se mohl podívat co je uvnitř. Byl tam veliký svitek, dopis a katana se žlutou rukojetí. Sakura se Saiem na to jenom mlčky zírali a Naruto vzal do ruky dopis a začal číst nahlas.

„Naruto, jestli tohle čteš tak už nejsem mezi živými. Asi mě nenávidíš že jsem do tebe zapečetil Kyuubiho. Moc mě to mrzí, ale jinak to nešlo. Navíc myslím že by ti mohl i pomoci v obraně vesnice až se z tebe stane Hokage. Ale má to i stinnou stránku. Jsou na světě lidi kteří se chtějí démonů zmocnit pro jejich ničivou sílu. Jednou se budou snažit získat i Kyuubiho a proto jsi v nebezpečí. Proto jsem zde ukryl tuto truhlu a doufal, že tě k ní zavede osud. Je v ní můj Meč šesti živlů. Vem si ho a určitě se ti bude hodit. Není jen tak obyčejný, ale k probuzení jeho pravé síly se musí naplnit jedna podmínka. A je tu ještě svitek. Otevři ho a udělej pečetě pes-prase-tygr-opice-ovce-drak-opice-krysa-had-kůň. Název techniky je Honyakumemori no Jutsu (technika přenosu paměti). Až to jutsu uděláš tak dojde k přenosu technik ze svitku, ale bude chvíli trvat než je budeš moci používat. Ty techniky jsou některé moje, ale většinu jsem posbíral po různých zemích. Doufám že tě uchrání a jednou z tebe bude dobrý Hokage.
Namikaze Minato, Yondaime Hokage.“

PS: Tu techniku ještě nikdo nevyzkoušel, ale doufám, že nebude mít nějaké vedlejší účinky.

Naruto dočetl a začal chápat co právě přečetl.
„To jsem nevěděla že tvůj táta byl Yondaime.“ řekla Sakura.
„Taky to slyším prvně.“ řekl potichu. Jeho táta byl Yondaime Hokage a zemřel, když do Naruta zapečetil Kyuubiho. Konečně to dávalo smysl. Stejně tomu nemohl uvěřit.
„Meč šesti živlů? Když je základních živlů jen pět? To je nějaký divný.“ přemýšlel nahlas.
„A k probuzení jeho pravé síly se musí naplnit jedna podmínka? Zapoměl se nám pochlubit jaká.“ povídá Sakura.
„Udělej tu techniku, jsem na to zvědavej.“ řekl Sai a Naruto musel připustit, že nové techniky chce a to hodně.
„Zbláznil ses? Co když se to nepovede? Ještě jí nikdo nevyzkoušel!“ Vymlouvala jim to Sakura.
„Bude to v pohodě. Neboj se Sakura-chan.“ uklidňoval Naruto.
„Tak jo jdeme na to!“ zvolal Naruto a začal rozbalovat svitek.
„Sakra tady je tolik technik?“ nestačil se divit.
„Dobře...“ začal dělat pečetě....
„Pes-prase-tygr-opice-ovce-drak-opice-krysa-had-kůň. Honyakumemori no Jutsu!“ zařval Naruto a dotkl se svitku. Oslepilo ho bílé světlo a najednou všechno potemnělo.....

Sakura sledovala, jak se Naruto dotkl svitku a najednou jí oslepilo bílé světlo, které z něj začalo vycházet. Když světlo zhaslo, Narutovo tělo se svalilo bezvládně na zem.
„Naruto!“ křičela Sakura.
„Naruto ty pitomče!“ snažila se ho probrat k životu.
„Saii pojď mi pomoct!“ zavelela. Sebrali Naruta a donesli ho na postel.
„Naruto prober se!“ snažila se najít pulz Sakura. Marně...
„Naruto“ zašeptala a začaly jí téct slzy.
„Naruto.“ zmohl se Sai.

Obloha byla zatažená. Byli tam snad všichni lidé z Listové. Naruto poznával kamarády. Všichni byli oblečeni v černém a stáli okolo čerstvého hrobu. Sledoval Sakuru jak jí stékají slzy po tváři, Sasukeho, který jí objímal a snažil se jí utišit. I Sai právě zjistil, jaké to je cítit smutek.
Se svým přítelem se přišel rozloučit i Kazekage Gaara se svou sestrou a bratrem.
Přímo u hrobu klečela Hinata a plakala. Pomalu začalo pršet...
„Proč!....“ plakala Hinata a Naruto se najednou bál podívat na jméno na náhrobku. Nakonec se ale podíval. Stálo na něm: Uzumaki Naruto, přítel a hrdina.
„Co? Jsem mrtvý? To není možné! Co se stalo?“ ptal se sám sebe a nemohl tomu uvěřit. Potom Sasuke přišel blíž k náhrobku a položil na něj Narutovu čelenku.
„Sa-su-ke...“ sledoval ho...
Tak tohle je konec? Takhle vypadá smrt? Vždyť ani neví jak zemřel. Potom mu došlo, že se ta technika nepovedla jek měla. Tak to je tak trapný. Takových příležitostí kdy mohl zemřít a on nakonec zemře kvůli nepovedenému jutsu. Je mrtvý a už s tím nic neudělá. Už se nikdy nestane Hokagem.
„NARUTÓ...... proč jsi odešel....NARUTÓ“ plakala Hinata. „Proč? Proč ZROVNA TY?!“ klečela u jeho hrobu a bylo mu jí tak líto....
„NARUTÓ!...“

„Naruto!...Naruto!...Naruto! Sakra Naruto! Vstávej!“ Otevřel oči a nad ním stála Sakura se slzami v očích a Sai. Ležel na jedné z postelí v krytu.
„Už jsme mysleli, že tě to zabilo!“ říkala Sakura a bylo na ní vidět, jak si oddychla.
„Nech ho vydechnout Sakuro.“ napomínal jí Sai.
„Sakura-chan, Saii...vůbec netušíte jak rád vás vidím.“ začal Naruto a byl sakra rád že to byl jen sen.
„Tak co? Znáš nové techniky?“ vyzvídal Sai a Naruto začal hloubat v paměti.
„No.....nic nového.“ odpověděl sklesle. Do Sakury vjel vstek a svou jemnou rukou decentně rozložila vedlejší postel na třísky.
„Si ze mě děláš srandu?! Málem tě to zabilo a ono to k ničemu nebylo?!“ Sakura byla hodně nakvašená a když jí Naruto porovnal s Kyuubim tak byla i děsivější.
„Sa....Sakura-chan počkej!“ chtěl se vyhnout Sakuřině ráně.
„V tom dopise bylo že to bude chvíli trvat.“ připomněl jí Sai a tak se uklidnila. Naruto se zvedl z postele došel k truhle, vyndal z ní katanu a začal si jí prohlížet. Byla pěkná, na rukojeti bylo napsáno NAMIKAZE a Narutovi hned padla do ruky.
„No tak jo, to se bude hodit.“

Byl tam už zavřený pár hodin a pořád myslel na ten sen. Jak tam Hinata plakala a křičela jeho jméno. Jako by ho milovala. Ale co, byl to jen sen. Taková pěkná holka by s ním přece nechodila...
Najednou se ozval hlasitý výbuch a celý kryt se otřásl až ze stropu padal prach.
„To bylo dost blízko.“ informovala Sakura.
Naruto začal myslet na ty co bojují jen kvůli němu. No a nějakým způsobem se zase myšlenkama dostal na Hinatu. Přemýšlel proč na ní zase myslí.
„Když ona je tak pěkná. Asi jí mám rád....určitě....ale ne, co si budu nalhávat, já jsem se do ní zamiloval...“ říkal si pro sebe. On jí miluje a ona tam někde bojuje s Akatsuki. Tak to přece nemůže nechat!
„Říkal jsi něco?“ zeptal se Sai.
„Ne nic.“ a začal si uvědomovat že to prostě musí udělat. Sakura se na něj podezřívavě podívala a on si na záda připevnil katanu.
„Tak já jdu.“ řekl Naruto jakoby nic a zvedl se od stolu.
„To tě nesmí ani napadnout!“ zařvala na něj Sakura a spolu se Saiem mu stoupli do cesty.
Další mohutný výbuch.
„Nenechám kvůli sobě umírat kamarády!“ začal argumentovat.
„Ne! Musíme tě tu udržet dokud nebude po všem“ nenechala se odbít Sakura.
„Měl bys nás poslechnout.“ přidal se Sai.
Naruto na to nic neřekl, obešel je a zamířil ke dveřím.
„Ninpou, Choujuu Giga!“ Ozvalo se za ním. Naruto se zastavil, nemohl se ani hnout. Saiovi namalovaní hadi ho spoutali.
„Naruto, koukej se uklidnit!“ řvala na něj Sakura.
„Uklidnit se? To nejde!“ Vzpoměl si na Hin jak tam někde bojuje a už to bylo. Meč na zádech ho začal pálit a Sai se Sakurou ho pozorovali jak žlutě září( meč, ne Naruto ). Najednou se hadi roztekli na inkoust a Naruto byl volný.
„Ten meč mě začíná zajímat.“ prohodil Naruto.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ vykřikl a vytvořil čtyři klony. Jeden klon mu začal dělat Rasengan. Vytvořil mu v ruce velikou kouli rotující chakry a zbylí kloni Naruta chytili a hodili ho přímo do stropu. Naruto natáhl obě ruce s obrovským Rasenganem před sebe. Sai a Sakura ho jen pozorovali a věděli že to už nemá cenu.
„Oodama Rasengan!“ vykřikl a začal se provrtávat skrz zem.
Venku se už začínalo stmívat a před budovou Hokageho nikdo nebyl. Všichni buď bojovali nebo se schovali doma. Najednou se země rozletěla a zvedla se pořádná dávka prachu. Až se prach usadil, tak tam stál samotný Uzumaki Naruto a za ním byla pěkně veliká a hluboká díra až do krytu Hokageho.
„Ták a jdeme na to!“ vykřikl a rozběhl se k hlavní bráně. Bylo slyšet obrovskou bitvu. Vyskočil na bránu a nestačil se divit. Přísahal by, že vidí sám sebe přeměněného v Kyuubi. Stála tam malá Kyuubi se čtyřmi ocasy proti třem z Akatsuki.
„Sakra tak teď už vím proč je Sora tady. To on je Kyuubi. Proč ho ale nechali rozzuřit až do čtvrtého ocasu. Teď zničí všechno co uvidí.“ Naruto to nemohl pochopit. Ale bylo to divné. Přísahal by že Sora spolupracuje a ostatní ninji chrání.
„To není možné. Sora se už nedokázal ovládat skoro ani při třetím ocase, natož při čtvrtém.“
„Tak už to víš.“ povídá Sakura. Až teď Narutovi došlo že už se Saiem taky dorazili.
„Sora je vlastně návnada. Akatsuki si budou myslet že jsi to ty. I když ho dostanou tak nebudou mít nic víc než trochu Kyuubiho chakry.“ vysvětlila Sakura.
„Ale už má čtyři ocasy. Takhle nás taky zabije.“ povídá Naruto
„Skvěle se ovládá, takže nás zabíjet nebude.“
„Jak se může ovládat?“
„Má tvůj přívěšek. A taky dostal prsten jednoho člena Akatsuki. Ten posiluje sílu přívěšku a umožňuje mu sebekontrolu i při čtvrtém ocasu. Víc jich ale Sora udělat nesmí. sdělil mu Sai.
Sora měl očividně navrch a tak do boje zrovna nikdo nezasahoval. Pokaždé, když se na něj nepřátelé vrhli tak je v pohodě odhodil ocasem. Očividně už ho to nebavilo a tak se začal připravovat na ultimátní útok. Ostatní obránci se dali na ústup co nejdál od Sory. Dobře věděli co přijde. Sora před sebou nechal stlačit obrovské množství chakry a potom jí spolkl.
„Myslím že už bude konec. Teď jim Sora nakope zadek!“ zaradoval se Naruto. „Tohle je jistý!“
Sora se přikrčil a vyprskl obrovský oslňující proud žhavé chakry na Akatsuki. Všichni zavřeli oči a zakryli si je rukama aby z toho neoslepli. Když bylo po všem a otevřeli oči, tak zjistili že místo, kde se bitva pseudo-jinchuurikiho s Akatsuki odehrávala je naprosto zničeno. Zůstal obrovský spálený kráter táhnoucí se od Sory k místu kde stáli Akatsuki.
„Cožéééé?“ nevěřil Naruto. Akatsuki tam byli pořád! Nějakou neuvěřitelnou technikou se jim podařilo ten megaútok přežít.
„Nebyli náhodou tři?“ zeptal se naruto svého týmu když se vzpamatoval.
„No jo byli. Jeden zmizel. Třeba alespoň jednoho usmažil.“ usoudila Sakura.
Najednou se těsně za Sorou objevila Konan. Udělala nějaké pečetě a Kyuubiho chakra začala proudit ze Sory do její ruky.
„Sakra to se mi nelíbí!“ vykřikl Naruto a chtěl se za Sorou rozběhnout, jenže ho Sakura chytila za ruku. „Nechoď tam, nebo to zkazíš!“
„Bijuu Shu Geki!“(Démoní protiútok. Jsem si vymyslel, tak mě nekamenujte že je to blbina.) zařvala Konan a natáhla ruku k Sorovi. Obrovský výbuch otřásl celou vesnicí. Sora odletěl asi tři sta metrů daleko, přeměnil se zpátky do své normální podoby a omdlel.
„Obrátila jeho sílu proti němu?“ nemohl uvěřit Sai. Akatsuki se seběhli k Sorovi a Kakuzu si ho hodil na záda.
„Byla radost u vás nakupovat!“ zakřičel Hidan s úšklebkem směrem k Listové a než někdo další stačil zasáhnout, všichni zmizeli v lese.
„To byl teda supr nápad! Teďka mají Soru! Co budeme dělat? Musíme mu pomoct nebo ho zabijou!“ řval hystericky Naruto.
„Klid! Pojď s náma za Tsunade.“ řekla mu Sakura nekompromisně, tak teda šel. Ostatní asi moc nebojovali. Cestou viděl že není moc zraněných. Všichni se vraceli do vesnice víceméně v pořádku. Slunce začínalo pomalu zapadat...