Arigatou 01 - Výpomoc z Konohy

Už pěkně dlouho čekal na tuhle chvíli. Dlouhé měsíce se ztrácely v čase, dlouhé měsíce, kdy marně doufal, že se to stane. A teď se to konečně stalo. A k jeho zděšení ten obrázek vypadal stejně, jako před lety. Z noční oblohy nad nimi začaly padat kapky a jen pár sekund na to začala hrozná průtrž mračen. Pak dokonce začaly šlehat i blesky, a hromy řvaly natolik, že účastníci dole v údolí se navzájem téměř neslyšeli.
„Na tohle jsi čekal, ne?“
„Ale takhle to nemělo dopadnout!“
„Ne, Naruto, pleteš se. Protože přesně takhle to mělo dopadnout! Už před lety!“
Nebe ozářil další ohromný blesk, načež navázal uši-drásající hrom. Naruto sklopil pohled.
„Tak tohle si myslíš?“ zeptal se, načež hlavu opět zvedl a zařval: „Myslíš si, že takhle to má dopadnout?! Že jeden z nás má zemřít?! Takhle to chceš?! Co?! Sasuke?!“
Na okamžik se rozhostilo ticho. Dokonce i zatažená obloha nesesílala žádné blesky, ani je nerušily žádné hromy.
„Naruto…,“ začal Sasuke, „ty jsi pořád jako dítě.“
Po těchto slovech Sasuke aktivoval své nejlepší jutsu: chidori po celém těle. Naruto tomu nemohl uvěřit. Po tak dlouhé době to tak dopadá znovu. Ale nemá jinou možnost. Udělal jeden stínový klon, který mu v pravé ruce začal formovat rasengan, načež hned zmizel.
„Sasuke… opravdu to tak musí dopadnout znovu?“ zeptal se.
Sasuke jen s chladnou tváří odpověděl: „Tak dlouhá doba a ty jsi vážně pořád stejný,“ dál už nečekal na nic a vyskočil proti Narutovi, který udělal to samé. Znovu letěli proti sobě s tím, že jeden z nich to možná nepřežije. Blížili se k sobě. Už to nešlo zastavit. Už jen pár sekund…
„Chidori!“ „Rasengan!“ ozvalo se naráz a Narutovy a Sasukeho ohromné síly se znovu střetly.

…o pár měsíců dříve…

Bylo další slunné odpoledne v Listové a Naruto se zrovna probouzel v nemocnici. Chvíli viděl rozmazaně, tak se snažil zaostřit. Že je v nemocnici mu došlo, až když spatřil tapety na zdech. Otočil se na opačnou stranu pokoje a spatřil Leeho, který ještě spal. Naruta zajímalo, co se mu asi zdá, protože objímal polštář a usmíval se s pusou dokořán, ze které mu navíc právě tekla slina. Alespoň už věděl, co se stalo. By zraněn na misi s Leem. Ten ho asi donesl zpět do Listové a sám musel zůstat v nemocnici, kde potom usnul.
Lee v nemocnici musel zůstat o trochu déle, ale Naruta pustili hned následující den. Bylo stejně slunné odpoledne jako včera a Naruto se zrovna vracel z oběda v Ichiraku. Cestou domů prošel hlavní ulicí Listové a zabočil doprava. Šel dál, aniž by si uvědomoval, že zabočil špatně. Uvědomil si to, až když došel k nějakému obrovskému vchodu. Když vzhlédl, uviděl nad ním klanový znak, který dobře znal. Zadíval se na páskou přelepený vchod a zavzpomínal na svého nejbližšího přítele, na Uchihu Sasukeho. Chvíli tam jen smutně stál a koukal do naprosto pusté ulice, ve které kdysi žil klan Uchiha. Normální člověk, který by Naruta neznal, by řekl, že se každou chvíli rozpláče. Po nějaké době však Naruto zvedl zrak a uchichtl se.
„Já tě zachráním,“ řekl si v duchu, načež řekl nahlas: „Zachráním tě, protože jsem to slíbil. A já neberu svá slova zpět! To je moje cesta ninji!!
„Ehm…“ ozvalo se najednou za Narutem. Ten se vyplašeně otočil a spatřil červenající se Hinatu.
„Hinato?“ oslovil jí.
„N-Naruto-kun… já… nevěděla jsem, že tě tady potkám.“
„Špatně jsem jen odbočil při cestě domů,“ odvětil Naruto. „A co tady děláš ty?“
Hinata se na něj tázavě podívala.
„Já jdu taky domů,“ řekla.
Naruto si právě uvědomil, že klan Hyuuga sídlí nedaleko odsud a cestou k němu se musí projít tudy.
„Aha,“ řekl, „takže já jdu. Zatím!“ rozloučil se a vyrazil zpět na hlavní ulici.
Hinata tam jen stála a očima sledovala Naruta.
„Musím mu to říct. Tentokrát si musím dodat odvahu a říct mu to.“ zhluboka nadechla, a pak ještě zavolala: „Počkej!“ Naruto se překvapeně znovu otočil.
„Co je?“
Hinata zčervenala jako rajče, zakoukala se do země a stála nehybně jako sloup. Nastala docela trapná chvíle ticha. Za pár vteřin se ale Hinata konečně znovu rozkoktala: „Já… já…“ Naruto přešel zpátky k ní. Jak se k ní blížil, začínalo jí srdce bušit čím dál rychleji a po tvářích jí stékaly kapičky potu.
„Já......“
„Jsi v pořádku, Hinato? Nějak se červenáš. Nemáš horečku?“ zeptal se Naruto a chtěl jí dát ruku na čelo, aby zjistil, jestli nemá teplotu.
„Teď, nebo nikdy! Musím ze sebe něco dostat, nebo jenom zas omdlím! Vzchop se, Hinato! Dělej!“ povzbuzovala se Hinata v duchu a udělala krok blíž k Narutovi. Když to uviděl, stáhl ruku zase zpátky a zeptal se: „Hinato, děje se něco?“
„Já… totiž… já…“ Hinata se mu podívala do očí.
„Naruto-kun… já tě… totiž já tě…“
„Tak tady jste,“ ozval se tajemný Shinův hlas.
Hinata rychle odskočila krok od Naruta, který stále nepochopil, co se mu dívka celý život snaží říct.
„Shino? Hledal jsi nás?“
„Já ne,“ odvětil Shino, „ale Pátá ano.“
„Pátá?“ ozvala se Hinata.
„Znamená to, že…“ "Mise!" dokončil za ní Naruto větu a rychle se rozeběhl k domu Hokage.

„Shizune, podej mi prosím ty…“ dveře do kanceláře Hokageho se otevřely a dovnitř vpochodoval Naruto.
„To nejsi schopný aspoň zaklepat?“ okřikla ho Shizune.
Naruto ji však ignoroval a promluvil k Páté: „Bábi Tsunade! Vy pro nás máte misi, že? Co je to za misi?“
Tsunade-sama se jen nezaujatě zeptala: „A kde je Hinata se Shinem? Vše se dozvíš, až tu budou i ostatní.“
Ti dorazili asi za tři minuty. Pátá Hokage už to nechtěla dál protahovat, tak jim začala vysvětlovat detaily mise:
„Před pár dny se k nám dostala zpráva ze Země Kopců. Jde o misi S a navíc velmi dobře placenou.“
Naruta, Hinatu i Shina to teď skutečně začalo zajímat, ale „Země Kopců?“ zeptal se Naruto, „o té jsem nikdy neslyšel.“
„To je možné,“ odvětila Tsunade, „je to totiž velmi vzdálená země. Leží jihozápadním směrem, stejně jako Skrytá Písečná, akorát mnohem dál.“
„Jak daleko?“ zeptala se s mírnými obavami v hlase Hinata.
„Cesta vám zabere tak měsíc.“
Po poslední Tsunadině větě ještě chvíli panovalo ticho. Jako první se z něj probral Shino.
„A proč žádají o pomoc zrovna Listovou? Písečná by byla mnohem lepší volba, nebo někdo ještě blíž k nim.“
„Podle zprávy, kterou jsme od nich dostali,“ pokračovala Pátá, „požádali o pomoc více vesnic. Jak už jsem řekla, jde o misi typu S. V lepším případě budete všichni jen dělat ochranku pro několik lidí, kteří podle rádce feudálního pána jsou v nebezpečí. K této variantě se přiklání i ostatní vesnice, které byly požádány o pomoc.“
„A on snad myslí na nějakou horší variantu?“ zeptal se Naruto.
„Rádce feudálního pána Země Kopců se přiklání i k možnosti, že v zemi propukne občanská válka.“
Po těchto slovech znovu zavládlo ticho. Po chvíli Tsunade pokračovala: „Jak jsem již řekla, mise je velmi dobře placená. Vy půjdete jako hlavní tým. Až se Neji s Kibou vrátí z mise, pošlu je za vámi jako podpůrný tým, a pokud se situace moc vyostří, pošlu za vámi i Shikamara, Ino, Sakuru a pokud ho propustí z nemocnice tak i Leeho. Jinak na místo už vyrazil tým z Písečné, takže takové posily snad nebudou ani potřeba.“
I přes to, že ho jen před několika hodinami propustili z nemocnice, se Naruto už těšil na svou další misi. Ale i tak nečekal něco takového. Bylo to prostě „Bomba!“ vykřikl na celou kancelář.
„O takovéhle misi se mi ani nesnilo! Kdy máme vyrazit, bábi Tsunade?“
„Hned,“ odpověděla mu klidně.
Všichni tři byli připravení k odchodu už za hodinu. Shino byl velitel týmu. Když dorazil i Naruto, řekl: „Dobrá. Tak vyrážíme.“ Před Narutem, Hinatou a Shinem teď ležel dlouhý měsíc cesty do Země Kopců. A to ani netuší, co za ten měsíc všechno prožijí.
Konec první části.