Kytička má holku!? ep.09... Kytička má holku!

“Sagi…?“
Dívka namáhavě otevřela oči.
„Kytičko…“ zašeptala.
„Už je v pořádku. Můžeš přestat šílet, Tobi.“ Uklidňoval zelený mužíčka v oranžové masce. Ten ale nejspíš nic nepochopil, jelikož v tu chvíli vystartoval a začal šíleně ječet.
„Sagi už je v pořádku, pojďte se všichni podívat!“
„Já toho mamlase snad uškrtim, rozporcuju a usmažim si z něj Tobiřízky!“
Ač nechtěla, musela se Sagi smát.
“Díky, Kytičko…“ usmála se na něj. „Znovu jsi mě zachránil…“
Sáhla si na krk a její hlas se změnil ve vyděšený.
“Bolí to. A… řekl mi, že jsem otrávená.“
„O…otrávená?“ podivil se Zetsu a už by byl sám se sebou rozbíral vážnost situace, kdyby ho nezarazila.
„Pomůžeš mi na všechno si vzpomenout…?“ otázala se, „Jedině tak…můžu zastavit šíření jedu.“
Měl takovou chuť odmítnout její přání.
Nechtěl, aby se vrátila k nepříteli.
Přál si, aby tu zůstala s ním. Ale…
…pokud by měla kvůli jeho podivnému a nepochopitelnému citu zemřít…
…tak ať ji raději ztratí. Hlavně, aby přežila…
„Jistě, pomůžu ti.“
„Děkuji ti, Ky… Zetsu.“
Rychle vzala šátek a uvázala si ho kolem krku. Věděla, že se ostatní nesmí nikdy dozvědět o prokletém znamení.

Asi za dva dny už matně věděla, že kdysi sloužila Orochimarovi a bezmezně ho obdivovala. Na nic víc si ale nebyla schopna vzpomenout.
“Oběd! Pojďe všichni! A Umyjte si ruce, jasný?“ ke stolu se nahrnuli členové Akatsuki, usmívali se a těšili se na tu dobrotu, co jim Sagi uvařila.
Ač nechtěl, musel i Pein uznat, že vaří mnohem lépe než kdokoliv z nich.
A vlastně ani nechtěl, aby odešla. Přeci jen, Konan se teď musela šetřit.
Za chvíli už všichni mlaskali nad výtečnou žemlovkou, hlavně Tobík, který byl na sladkém celkem závislý.
Po obědě se ninjové odebrali tam, odkud přišli a Sagi se naklonila nad dřezem. Vzala do ruky talíř a najednou…
…talíř se roztříštil o zem. Dívka pocítila náhlou závrať a už se poroučela k zemi.
Nedokázala se zvednout. Hlava se jí točila jako nikdy předtím a znamení na krku pulzovalo bolestí. Nejprve se snažila křičet o pomoc, ale ze rtů jí vyšlo jen slabé zasténání. Ještě chvíli se udržela při vědomí a pak se celý svět ponořil do černé tmy…

„Tak…už víš?“ zasyčel ze tmy slizký hlas.
„Proč jste mě sem zatáhl?“ dotázala se a snažila se znovu vstát. Ne, ani tady nemohla.
„To není odpověď na mou otázku. Už si vzpomínáš?“ hlas syčel dál a dál.
„Vy…jste Orochimaru. Já byla nejspíš vaší služebnicí, ale… nedokážu si vybavit vaši tvář. Prosím, odstraňte ten jed…“ prosebně vzpjala ruce, vzápětí se však stáhla.
Před ní se ve tmě rýsovaly dvě hadí oči.
„Ne… to… jsou ty oči, co…“
“Uklidni se. Stres jen pomáhá rozšiřování jedu.“
Po dívčině tváři stekla slza. Pak druhá, třetí.
„Jste krutý!“ vykřikla a všemožně se snažila probrat.
„Odtud neutečeš, Sagi-chan!“ vysmíval se jí.
„Nedá se odtud utéct…“
„Sagi! Prober se!“ najednou uslyšela jiný hlas.
„Kytičko! Pomoc!“ křičela seč mohla. Ale zdálo se,. Že jí neslyší.
Orochimaru se rozchechtal. Očividně se bavil jejím utrpením.
Najednou však smích ustal. Celou tuto „dimenzi“ zaplnilo bílé světlo.
Už myslela, že umírá…

Pomalu otevřela oči. První, co uviděla byla masožravka. Lekla se, než si uvědomila, že to není nikdo nebezpečný.
„Kytičko…díky.“ Opatrně se přivinula ke svému zachránci.
Jen tak tam seděl na zemi v kuchyni a držel ji v náručí. A jeho kanibalský hlad? Nepřicházel…
Netušili, jak dlouho tam seděli. A Netušili, jak dlouho ještě budou…
…“Týv**e!“ ozvalo se najednou ode dveří.
„Kytička má holku! Haló všichni! Slyšíte mě?? Kytička má holkuuuuuu!“ Deidara vyběhl ze dveří, křičíc z plných plic.
„Já toho blonďatého magora snad sežeru,“ povzdychl si Zetsu a položil dívku na zem.
Sagi se usmála a pomalu, opatrně se k němu přiblížila.
“Víš co, Kytičko? Já tě mám stejně ráda!“ vlepila překvapené masožravce pusu a vyběhla ven z kuchyně.
Co se stalo s neumytým nádobím??? Nejspíš ho musel umýt Zetsu…