Chlapec z jiného světa: Přesun 001

Tento příběh je celý věnován Hiashi Narovi. Je to poděkování za to, že je tak skvělá osůbka. A na jeho počest jsem pojmenovala hlavní postavu (s jeho souhlasem ) po něm. Toto je moje další série, já jsem nepoučitelná začínám něco a další věci čekají na dokončení.
Tak doufám, Hiashi i další co to budou číst tak je to zaujme.

Hiashi Nara byl na první pohled obyčejný dvacetiletý kluk, ale opak byl pravdou čekala ho životní zkouška. Měl partu kamarádů, problémy s láskou, úzkoprsými rodiči a na jeho věk nezvyklou vášeň sledoval Naruta. Rád nosil pohodlné rifle, obuv, flanelová trička a na tom lehkou bundu. Vlasy hnědé, krátké a neposlušné. Oči zelenošedé. Řasy a obočí v barvě vlasů. Nos a rty dodávaly jeho vzhledu mužný ráz. Zkrátka zatížen všedními starostmi, ale jedna věc naruší jeho život a vrhne ho do snu, který by si každý přál zažít.
Jednou se procházel po ulici. Jeho kamarádi byli ještě ve školách nebo na brigádách. Jak byl pohroužen do svých myšlenek o svém životě.
„V životě chci něco dokázat. Chci být výjimečný a konečně zažít pravé dobrodružství."
Při tom toku myšlenek si neuvědomil, že naproti jemu jde dívka, která si myslí totéž a v zamyšlení a ve stejné dráze cesty do sebe vrazili. Nic si neřekli a ani se na sebe nepodívali a každý šel svou cestou.

O rok později

Hiashi šel stejnou cestou jako před rokem a náhle pocítil brnění po celém těle až z toho omdlel.
Probudil se a nad ním se skláněl blonďatý kluk.
„Jak ti je?“ zeptal se blonďák.
„Dobře, ale bolí mě celé tělo a hlava.“ Postěžoval si Hiashi a byl překvapen, že na sobě nemá své oblečení, ale jiné lepší, slušivější.
„Tak tě zavedu do nemocnice a mimochodem já jsem Uzumaki Naruto. A ty?“ představil se Naruto.
„N-naruto? J-já jsem N-nara Hiashi.“ vykoktal ze sebe Hiashi.
„Ano? Ty mě znáš?“ divil se Naruto, který byl potěšen, že je tak slavný.
,Co se to tady děje? Asi jsem se zbláznil. To není možné, že jsem se ocitl v jeho světě, který je tak skutečný jako ten náš,‘ myslel si Hiashi.
„Jdem do nemocnice a Sakura tě prohlídne!“ zavelel Naruto.
„Tak jo, ale já jsem nepatřím.“ Bránil se Hiashi a štípal se do ruky, jestli to není jen sen. Nebyl.
„A co potom ta čelenka?“ řekl Naruto cvrnkl do Hiashiho čelenky.
„Asi tou ranou nebo tím bezvědomí jsem mimo.“ Nadhodil Hiashi.
„Asi to tak bude.“ Souhlasil Naruto.
Při cestě do nemocnice se Hiashi zeptal:
„Kde je tvůj sensei Kakashi?“
„Tak ten je na misi. Proč?“ zajímalo Naruta.
„Ale tak a Naruto kolik je ti let?“ položil další otázku Hiashi.
„Mě? Nedávno mi bylo dvacet.“ Řekl Naruto.
„Tak, že ovládáš Fuuton: Rasenshuriken." Ujelo Hiashimu.
„Jak to víš?“ opět se divil Naruto.
„Nevím, ale jenom mi to blesklo hlavou. Nic víc. Ani nevím, co říkám.“ Snažil se najít důvod k vysvětlení.

O tři hodiny později

Po prohlídce v nemocnici Sakura nic nenašla. Byl zdravý. Navrhla mu pár dní odpočívat.
„Kde bydlíš?" zeptal se Naruto.
„Na okraji Konohy.“ Vyhrkl ze sebe Hiashi a nevěděl proč jsi je tak jistý, když o tom všem jen četl nebo se na to díval. Domy byly jako v každé vesnici, byly opravdové.
„Tak já tě doprovodím až domů.“ Nabídl se Naruto.
„Díky a co Hinata?“ optal se nevinně Hiashi, chtěl si ověřit jednu svoji teorii.
„Proč se ptáš zrovna na ni? Zajímá tě?“ Naruto se zatvářil jakoby žárlil a popadl ho neznámý pocit, který zahltil celé jeho tělo a chystal se ho udusit. Čekal, co řekne jeho nový přítel, který se mu nelíbil, když mluvil o Hinatě.
„Ne, ale vypadáš jako člověk, který žárlí, nebo se pletu?“ popíchl ho Hiashi a věděl, že má pravdu.
„Já? A žárlit? To je směšné. Hinata je moje kamarádka. Nic víc,“ řekl Naruto, ale v duchu si myslel:
,Že bych skutečně žárlil?‘ Náhle mu to došlo.
Proti nim šla asi dvacetiletá dívka s delšími, hnědými vlasy a zcela pohroužena do svých myšlenek.
„Ahoj.“ Pozdravil Naruto a dívka se až lekla. Ti dva chtěli jít dál, ale Naruto se zastavil a řekl:
„Jak se máš?“
„Jo dobře.“ Řekla dívka a pohled ji padl na neznámého ninju.
Naruto hned představoval:
„Hiashi Naro, tohle je Kaze Nakamura. Kaze Nakamuro, tohle je Hiashi Nara.“
„Těší mě, ráda tě poznávám.“ Řekla Kaze a podali si ruce.
Při tom podání se stalo něco podivného. Zadívali se sobě do očí, a kde se dotýkali rukama, probíhala téměř hmatatelná energie. Když se pustili, tak zvláštní okamžik byl pryč.
„Taky tě rád poznávám.“ Řekl opožděně Hiashi.
„Já budu, hoši, muset jít," řekla Kaze.
„Tak jo a měj se.“ Řekl Hiashi.
„Jo, měj se.“ Přidal se Naruto.
„Ahoj.“ Rozloučila se s nimi Kaze a odcházela. Ještě jim zamávala a zmizela za rohem.
„To je zajímavá dívka.“ Neodpustil si Hiashi.
„Je a vypadá to, že se ti líbí, nemám pravdu?“ pro změnu si rýpnul Naruto.
„Je jenom sympatická. Nic víc!“ víc toho Hiashi neřekl.
„Jé už jsme tady. Díky za doprovod. Dobrou noc. Co děláš zítra?“ optal se Hiashi.
„Není zač a zítra mám trénink. Tak přijď na Tréninkové cvičiště číslo tři!“ odpověděl Naruto.
„Jojo, přijdu a měj se.“ Rozloučil se Hiashi.
Odemkl si i když nevěděl, že klíče nějaké má. Vešel do ,svého‘ domu a nevěřil svým očím bylo to tam jako u něho doma.